24 Cdo 609/2026-617 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., a soudců JUDr. Romana Fialy a JUDr. Davida Vláčila v právní věci umístěného M. K., zastoupeného JUDr. Petrou Zaoralovou, Ph.D., advokátkou se sídlem v Praze, U Prašné brány č. 1079/3, za účasti Psychiatrické nemocnice v D., příspěvkové organizace, se sídlem v XY, a Krajského státního zastupitelství v Plzni, se sídlem v Plzni, Veleslavínova č. 27, o vyslovení přípustnosti převzetí do zdravotního ústavu, vedené u Okresního soudu Plzeň-jih pod sp. zn. 8 L 58/2025, o dovolání umístěného proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 21. července 2025 č.j. 18 Co 158/2025-76, takto: I. Dovolání umístěného se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3 o.s.ř.): 1. Nejvyšší soud dovolání umístěného proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 21.7.2025 č.j. 18 Co 158/2025-76 ve věci samé odmítl podle ustanovení § 243c odst. 1 o.s.ř., neboť v něm nebyl uplatněn dovolací důvod, který by způsobilý založit přípustnost dovolání podle ustanovení § 237 o.s.ř. 2. Podle ustanovení § 241a odst. 1 o.s.ř. lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Podstatou námitek dovolatele je však vesměs nesouhlas se skutkovými zjištěními, na jejichž podkladě odvolací soud učinil právní závěr o splnění podmínek podle ustanovení § 38 odst. 1 písm. b) zákona č. 372/2011 Sb. pro nedobrovolné převzetí a držení umístěného ve zdravotním ústavu, a dále kritika způsobu, jakým odvolací soud hodnotil provedené důkazy. V tomto směru dovolatel vytýká odvolacímu soudu, že se „v rozporu se zásadou objektivity a spravedlnosti zaměřil zejména na negativní lékařské záznamy“ (např. o tom, že dne 20.6.2025 „opět kveruloval“), a naopak „nepřihlédl náležitě k sesterským dekursům a lékařským záznamům, které prokazují, že jeho další držení v Léčebně je nadbytečné, nezákonné a existují zde jiné vhodné omezující opatření, jako ambulantní léčba“. Na rozdíl od skutkových zjištění odvolacího soudu (že „umístěný v době přijetí do nemocnice jevil známky duševní poruchy a touto poruchou trpí i nadále“, a že „hrozbu pro pacienta a jeho okolí nelze odvrátit jinak, neboť méně omezující opatření by byla nedostatečná k ochraně umístěného či veřejnosti“), dovolatel předestírá vlastní (opačné) skutkové závěry (zejména že „pobyt dovolatele na svobodě není pro společnost ani pro dovolatele samotného nebezpečný“), a také zpochybňuje odborné závěry znalkyně MUDr. Synkové, které jsou podle jeho názoru založeny na „krátkém, nedostatečném a neobjektivním vyšetření dovolatele“. 3. Tím, že dovolatel na podkladě těchto výtek buduje svůj vlastní (od odvolacího soudu odlišný) právní názor na věc (že v jeho případě nejsou splněny podmínky nedobrovolné hospitalizace), však nezpochybňuje právní posouzení věci odvolacím soudem, ale toliko jeho skutková zjištění, která byla pro posouzení věci rozhodující. Správnost skutkového stavu věci zjištěného v řízení před soudy nižších stupňů však nelze v dovolacím řízení probíhajícím podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 1.1.2013 důvodně zpochybnit. Dovolací přezkum je totiž ustanovením § 241a odst. 1 o.s.ř. vyhrazen výlučně otázkám právním, a proto ke zpochybnění skutkových zjištění odvolacího soudu nemá dovolatel k dispozici způsobilý dovolací důvod; tím spíše pak skutkové námitky nemohou založit přípustnost dovolání (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30.10.2014 sp. zn. 29 Cdo 4097/2014 nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25.2.2021 sp. zn. 21 Cdo 3088/2020). 4. Jestliže dovolatel „za účelem prokázání pravdivosti svých tvrzení dokládá čestné prohlášení babičky“ ze dne 20.8.2025, pak tím uplatňuje tzv. „novotu“ neboli důkaz nepoužitý v odvolacím řízení. Nové skutečnosti nebo důkazy však nejsou v dovolacím řízení podle ustanovení § 241a odst. 6 o.s.ř. přípustné, neboť dovolání je mimořádný opravný prostředek a v řízení o něm není prostor k přezkoumávání, tím méně doplňování, skutkového stavu věci. 5. Přípustnost dovolání podle ustanovení § 237 o.s.ř. nemůže založit ani výtka dovolatele, že se odvolací soud náležitě nezabýval „trváním důvodů detence v době rozhodování“. V posuzované věci je předmětem dovolacího přezkumu rozhodnutí odvolacího soudu v tzv. první fázi detenčního řízení. V mezidobí (po podání dovolání) již v tzv. druhé fázi detenčního řízení Okresní soud Plzeň-jih pravomocným rozsudkem dne 22.9.2025 č.j. 8 L 58/2025-345 rozhodl o tom, že „další držení umístěného ve zdravotnickém ústavu je přípustné do 31.1.2026“. K odvolání umístěného byl tento rozsudek potvrzen rozsudkem Krajského soudu v Plzni ze dne 9.12.2025 č.j. 11 Co 299/2025-511, který již dále nebyl napaden dovoláním. V této druhé fázi detenčního řízení, kde již soud není vázán krátkou sedmidenní lhůtou (jako ve fázi první – srov. § 77 z.ř.s.), soudy rozhodovaly tzv. v plné jurisdikci ve smyslu ustanovení § 70 z.ř.s. (včetně opětovného výslechu umístěného, vyhotovení znaleckého posudku a také vyhodnocení „čestného prohlášení babičky“) o zákonnosti držení umístěného po celou (již proběhlou) dobu detence a také o jejím možném dalším trvání až do 31.1.2026. Z uvedeného vyplývá, že případné nedostatky první fáze detenčního řízení týkající se „trvání důvodů detence v době rozhodování“ odvolacího soudu, i kdyby byly dovolatelem vytčeny opodstatněně, byly ve druhé fázi detenčního řízení zhojeny. 6. Stížnosti dovolatele, že „soustavný pobyt v prostředí plném psychicky narušených pacientů mu způsobuje útrapy a pocit beznaděje“, a proto „v současnosti v Léčebně soustavně trpí“, lze jistě lidsky chápat. Ovšem, jsou-li zákonné podmínky nedobrovolné hospitalizace v daném případě splněny (uvedený závěr zůstal nezpochybněn), je relevance zmíněných projevů nespokojenosti umístěného upozaděna v zájmu dosažení účelu detence, jímž je předcházení předpokládaným závažným následkům jednání osoby, která jeví známky duševní poruchy nebo touto poruchou trpí nebo je pod vlivem návykové látky. 7. Z uvedených důvodů Nejvyšší soud dovolání umístěného – aniž by se mohl věcí dále zabývat – podle ustanovení § 243c odst. 1 o.s.ř. odmítl. 8. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje. Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 31. 3. 2026 JUDr. Lubomír Ptáček, Ph.D. předseda senátu