24 Cdo 777/2026-5922 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., a soudců JUDr. Romana Fialy a JUDr. Davida Vláčila ve věci péče o nezletilou AAAAA (pseudonym), zastoupenou opatrovníkem městem XY, se sídlem městského úřadu v XY, dcery rodičů P. K., zastoupené JUDr. Janou Tomešovou, advokátkou se sídlem v Písku, Žižkova třída č. 335/12, a K. K., zastoupeného Mgr. Ing. Janem Boučkem, advokátem se sídlem v Praze 1, Opatovická č. 1659/4, o omezení (pozastavení) výkonu rodičovské odpovědnosti otce, vedené u Okresního soudu v Příbrami pod sp. zn. 30 P 100/2017, o dovolání otce proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 15. září 2025 č.j. 32 Co 88/2025-5709, takto: I. Dovolání otce se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3 o.s.ř.): 1. Dovolání otce proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 15.9.2025 č.j. 32 Co 88/2025-5709 ve věci samé není podle ustanovení § 237 o.s.ř. přípustné, neboť dovolatel v něm neuplatnil způsobilý dovolací důvod, který je uveden v ustanovení § 241a odst. 1 o.s.ř. 2. Podle ustanovení § 241a odst. 1 o.s.ř. lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Otec však v dovolání žádné právní otázky nevymezuje. V dovolání sice cituje řadu právních závěrů k problematice hodnocení znaleckého posudku a závěrů z něj vyplývajících (spolu s odkazem na příslušná rozhodnutí dovolacího soudu), ovšem bez vysvětlení jejich vazby na konkrétní rozhodnutí odvolacího soudu. Podstatou námitek dovolatele je proto vesměs polemika s odbornými závěry znalce z oboru psychiatrie MUDr. Jakuba Šimka, jestliže namítá, že „znalec podstatnou část svého zkoumání založil na převzetí závěrů jiných znalců, aniž by sám provedl v tomto směru vlastní znalecké zkoumání“, a dále dovolatel předestírá vlastní hodnocení důkazů, jestliže vytýká odvolacímu soudu, že ke znaleckému posudku MUDr. Jakuba Šimka neměl přihlížet. Nehledě k tomu, že ze znaleckého posudku i vyjádření jmenovaného znalce při ústním jednání před soudem prvního stupně (kde znalec v tomto směru reagoval na značné množství otázek kladených přímo dovolatelem) je patrné, že výtky dovolatele k obsahu znaleckého posudku nejsou opodstatněné, lze v dovolací argumentaci otce spatřovat toliko skutkové námitky (týkající se skutkového stavu věci), které nemohou založit přípustnost dovolání podle ustanovení § 237 o.s.ř. (k tomu srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30.10.2014 sp. zn. 29 Cdo 4097/2014 nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25.2.2021 sp. zn. 21 Cdo 3088/2020). 3. Ostatně posouzení věci odvolacím soudem za situace, kdy dovolatel odmítl vyšetření znalkyní z oboru psychologie PhDr. Bc. Martinou Rezkovou, je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu, podle které je soud oprávněn – je-li to třeba k ochraně zájmů nezletilého dítěte – podle ustanovení § 869 odst. 1 o.z. v celém rozsahu pozastavit rodiči výkon rodičovské odpovědnosti z důvodu jeho nepříznivého duševního stavu i v případě, že duševní stav rodiče nebyl (nemohl být) přezkoumán znalcem pro nespolupráci rodiče se znalcem, jestliže – tak jako v projednávané věci – z výsledků dosavadního dokazování i přesto vyplývá, že duševní stav rodiče je nepříznivý a negativně ovlivňuje výkon jeho rodičovské odpovědnosti (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 7.8.2024 sp. zn. 24 Cdo 1557/2024, na který poukazuje i odvolací soud v projednávané věci). 4. K námitce otce, že napadeným rozhodnutím došlo k „extrémnímu porušení jeho základního práva na spravedlivý proces“, dovolací soud podotýká, že právo na spravedlivý proces nelze interpretovat tak, že by znamenalo právo na příznivé rozhodnutí ve věci. 5. Z vyjádření dovolatele, že rozsudek odvolacího soudu „napadá v celém jeho rozsahu“, je zřejmé, že otec podává dovolání rovněž proti části rozsudku odvolacího soudu, v níž bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení účastníků a státu. Ani v tomto směru však není dovolání otce podle ustanovení § 237 o.s.ř. přípustné, neboť směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu v části týkající se výroku o nákladech řízení [srov. § 238 odst. 1 písm. h) o.s.ř.]. 6. Z uvedených důvodů Nejvyšší soud dovolání otce – aniž by se mohl věcí dále zabývat – podle ustanovení § 243c odst. 1 o.s.ř. odmítl. 7. Vzhledem k tomu, že dovolací soud bezodkladně rozhodl o dovolání, nebylo třeba rozhodovat o akcesorickém návrhu otce na „odklad vykonatelnosti“ napadeného rozhodnutí. 8. K podáním otce „ve věci dovolání“, které byly doručeny přímo Nejvyššímu soudu po uplynutí dvouměsíční dovolací lhůty uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 o.s.ř., dovolací soud nemohl přihlédnout. 9. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje. Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 29. 4. 2026 JUDr. Lubomír Ptáček, Ph.D. předseda senátu