Přihlásit se
ECLIECLI:CZ:NS:2026:24.CDO.996.2026.1
Datum rozhodnutí10.06.2026
SoudNS
Spisová značka24 Cdo 996/2026
Zdrojnsoud.cz
Typ rozhodnutíUSNESENÍ
KategorieE
HesloPřípustnost dovolání
Ke staženíPDF | RTF

Odůvodnění

24 Cdo 996/2026-1927 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., a soudců JUDr. Romana Fialy a JUDr. Davida Vláčila ve věci projednání pozůstalosti po zůstaviteli K. G., zemřelém dne 23. března 2021, za účasti 1) pozůstalé dcery K. G., zastoupené Mgr. Romanou Semeckou, advokátkou se sídlem v Praze 2, Rumunská č. 1798/1, a 2) pozůstalého syna K. G., zastoupeného JUDr. Radimem Drášilem, notářem se sídlem v Praze 4, Na Pankráci č. 11, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. 20 D 552/2021, o dovolání účastníka 2) proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 17. června 2025, č. j. 29 Co 167/2025-1588, takto: Dovolání účastníka 2) se odmítá. Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3 o. s. ř.): 1. Obvodní soud pro Prahu 8 usnesením ze dne 31. 1. 2025, č. j. 20 D 552/2021-1487, výrokem III. zamítl návrh účastníka 2), aby byl jmenován jediným správcem ochranných známek zůstavitele, výrokem V. zamítl jeho návrh na odvolání účastnice 1) z funkce správce pozůstalosti, a výrokem VI. přiznal účastnici 1) náhradu nákladů správy pozůstalosti ve výši 80 750 Kč, kterou nesou účastníci rovným dílem, a uložil účastníkovi 2) polovinu této částky zaplatit účastnici 1), a v části týkající se placení nákladů správy pozůstalosti oběma dědici zamítl návrh ze dne 24. 9. 2024. 2. Městský soud v Praze usnesením ze dne 17. 6. 2025, č. j. 29 Co 167/2025-1588, výrokem I. odmítl odvolání účastníka 2) proti výrokům II. a IV. usnesení soudu prvního stupně jako nepřípustné, a výrokem II. potvrdil usnesení soudu prvního stupně ve výrocích III., V. a VI. Odvolací soud vyložil, že soud prvního stupně ohledně svého výroku III. podrobně vysvětlil, proč není s ohledem na špatné vztahy účastníků vhodné, aby vykonávali správu pozůstalosti, a proč je do budoucna třeba najít třetí osobu, ideálně za součinnosti obou účastníku. K tomu směřovala výzva soudu ve výroku IV., aby takovou osobu navrhli. Odvolací soud proto nepovažuje za účelné jmenovat nyní účastníka 2) správcem ochranných známek zůstavitele. K výroku V. soudu prvního stupně uvedl, že návrh účastníka 2) na odvolání účastnice 1) vykonávající správu části pozůstalosti nepovažuje za vhodný za situace, kdy předchozí správce požádal o zproštění z funkce i z důvodu nespolupráce účastníka 2). Nejprve je zapotřebí najít třetí vhodnou osobu, která by se funkce ujala. Soud neshledal žádné porušení povinností odůvodňující odvolání správce pozůstalosti. Odvolatelem vytýkaná skutečnost, že účastnice 1) při prodeji automobilu zamlčela, že byl havarovaný a kupci následně musela být poskytnuta sleva, i pokud by byla pravdivá, se netýká její činnosti při správě pozůstalosti. Přiznání náhrady za hotové výdaje správkyně pozůstalosti shledal odvolací soud doloženým a zcela odůvodněným. Náklady vznikly a lze je považovat za účelné. S ohledem na špatné vztahy mezi účastníky lze považovat za účelné doložení vyklizení a uskladnění věcí notářským zápisem, aby se předešlo budoucím sporům. 3. Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podal účastník 2) dovolání v rozsahu výroku II., kterým byly potvrzeny výroky III., V. a VI. soudu prvního stupně. K vymezení přípustnosti dovolání uvádí, že rozhodnutí závisí na dovolacím soudem dosud neřešených otázkách. 1) zda může soud meritorně rozhodnout, jestliže po odvolání plné moci advokátu rozhoduje, jako by zastoupení trvalo, 2) zda je uvedené v souladu s doručováním účastníkovi a spravedlivým procesem. 3) zda může soud rozhodnout bez vypořádání procesních podání účastníka učiněných po zániku zastoupení. Namítá též porušení práva na spravedlivý proces. 4. K dovolání účastníka 2) se vyjádřila účastnice 1), která považuje dovolání za nepřípustné a nedůvodné. Uvádí, že ačkoli dovolatel namítá nesprávné uvedení zastoupení v záhlaví napadeného rozhodnutí a vznáší námitky ohledně doručení, sám přitom potvrzuje že mu bylo napadené rozhodnutí doručeno do jeho datové schránky, přičemž účastnice 1) akcentuje, že napadené rozhodnutí bylo dokonce dodáno do datových schránek obou účastníků stejného dne. Není pravda, že by se odvolací soud nezabýval podáními dovolatele, když i doplnění odvolání jí bylo odvolacím soudem doručeno k podání vyjádření. Dovolatel v tomto svém vlastním podání mísil argumentaci i proti výroku, proti kterému odvolání nepodal. Pokud dovolatel v souvislosti s tvrzeným nezohledněním jeho podání uvedl, že požádal o nařízení ústního jednání, bylo projednání odvolání bez nařízení jednání v souladu s právní úpravou. 5. Podle ustanovení § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237 o. s. ř.). 6. Dovolatel namítal, že v záhlaví rozhodnutí odvolacího soudu bylo uvedeno, že je zastoupen, ačkoli již zastoupení netrvalo. Dovolatel však sám uvádí, že rozhodnutí odvolacího soudu bylo doručeno přímo jemu samotnému. Dovolatel tudíž namítá pouhou písařskou chybu v usnesení odvolacího soudu, která mu nezpůsobila žádnou újmu na jeho procesních právech. Dovolání je proto v této části zjevně bezdůvodné. 7. Pokud dále dovolatel namítá, že odvolací soud nevypořádal jeho procesní podání, je v této části dovolání zcela nekonkrétní a dovolatel zřejmě ve skutečnosti vyjadřuje pouze prostý nesouhlas s tím, že jeho námitky neshledal odvolací soud opodstatněnými. Dovolatel nijak nespecifikuje, které právní nebo skutkové námitky zůstaly podle jeho názoru nevypořádány. Nadto dovolatel tímto nenapadá právní posouzení provedené odvolacím soudem, nýbrž namítá toliko domnělou vadu řízení. Přípustnost dovolání nemůže založit argumentace poukazující na domnělé vady řízení. K vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, dovolací soud přihlíží, (jen) je-li dovolání přípustné (srov. § 242 odst. 3 větu druhou o. s. ř.); tak tomu však v projednávané věci není. Samy o sobě vady řízení přípustnost dovolání založit nemohou (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 7. 2014, sp. zn. 32 Cdo 842/2014, ze dne 25. 4. 2018, sp. zn. 23 Cdo 1304/2017, nebo ze dne 27. 4. 2022, sp. zn. 23 Cdo 2398/2021). Na uvedeném nic nemění ani v obecné rovině tvrzené porušení práva na spravedlivý proces (k tomu srov. nález Ústavního soudu ze dne 26. 9. 2017, sp. zn. III. ÚS 3717/16, body 22. a 23., či stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 28. 11. 2017, sp. zn. Pl. ÚS-st. 45/16. 8. Krom toho, svým tvrzením o nevypořádání jeho podání ve skutečnosti dovolatel namítá nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí, kterou napadené rozhodnutí netrpí. Navzdory svým námitkám dovolatel nepochybně věděl, jak a proč soud prvního stupně rozhodl a z jakých důvodů odvolací soud jeho rozhodnutí potvrdil (k otázce přezkoumatelnosti napadeného usnesení odvolacího soudu, v návaznosti na usnesení soudu prvního stupně, srov. např. právní názor vyjádřený v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 10. 2014, sp. zn. 21 Cdo 3466/2013). Lze též připomenout, že není porušením práva na spravedlivý proces, jestliže obecné soudy nebudují vlastní závěry na podrobné oponentuře (a vyvracení) jednotlivě vznesených námitek, pakliže proti nim staví vlastní ucelený argumentační systém, který logicky a v právu rozumně vyloží tak, že podpora správnosti jejich závěrů je sama o sobě dostatečná (srov. nález Ústavního soudu ze dne 12. února 2009, sp. zn. III. ÚS 989/08). 9. Nejvyšší soud proto dovolání účastníka 2) na základě výše uvedeného podle ustanovení § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl. 10. Rozhodnutím o dovolání je zároveň konzumován návrh na odklad právní moci dovoláním napadeného usnesení odvolacího soudu. 11. Tímto rozhodnutím se řízení nekončí; o náhradě nákladů tohoto řízení bude rozhodnuto v rámci rozhodnutí o věci samé (§ 243b, § 151 odst. 1 o. s. ř.). Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 10. 6. 2026 JUDr. Lubomír Ptáček, Ph.D. předseda senátu

Hlavní stránka · Zásady ochrany osobních údajů · Smluvní podmínky