24 Nd 120/2026-21 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., a soudců JUDr. Romana Fialy a JUDr. Davida Vláčila v exekuční věci oprávněné Všeobecné zdravotní pojišťovny České republiky, se sídlem v Praze 3, Orlická č. 2020/4, IČO 41197518, proti povinnému O. E., vedené u Okresního soudu v Jičíně pod sp. zn. 21 EXE 96/2026, o určení místní příslušnosti, takto: Věc, vedenou u Okresního soudu v Jičíně pod sp. zn. 21 EXE 96/2026, projedná a rozhodne Okresní soud v Jičíně. Odůvodnění: 1. Oprávněná podala dne 28. 1. 2026 u Okresního soudu v Jičíně prostřednictvím exekutora návrh na nařízení exekuce a pověření exekutora Mgr. Pavla Tintěru, Exekutorský úřad Rakovník, provedením exekuce proti povinnému pro vymožení peněžité pohledávky oprávněné ve výši 154 476 Kč podle vykonatelných platebních výměrů vydaných oprávněnou dne 12. 3. 2025, č. 4940072781, a dne 12. 3. 2025, č. 2840104305. 2. Okresní soud v Jičíně usnesením ze dne 9. 2. 2026, č. j. 21 EXE 96/2026-17, vyslovil svou místní nepříslušnost s tím, že věc předkládá Nejvyššímu soudu k určení, který soud věc projedná a rozhodně. Vzhledem k tomu, že „z provedené lustrace v informačním systému základních registrů, centrální evidenci vězněných osob vyplývá, že povinný neprochází těmito evidencemi, na území České republiky nemá trvalý pobyt a není zde hlášen k pobytu“, že „naposledy byl hlášen k pobytu do 11. 2. 2021 na adrese XY“, že „ze zprávy Ministerstva vnitra ČR, odboru azylové a migrační politiky Praha 7 vyplývá, že povinný nemá povolen dlouhodobý pobyt na našem území“, že „v minulosti naposledy od 8. 3. 2012 do 11. 2. 2021 měl povolen pobyt v ČR, důvod ukončení represe – soudní vyhoštění“, že „v minulosti se nacházel v Evidenci nežádoucích osob s platností od 28. 4. 2021 do 27. 4. 2024, a to na základě rozhodnutí Okresního soudu v Jičíně, spis sp. zn. 1 T 42/2020, kterým byl odsouzen mimo jiné také k trestu vyhoštění na dobu 3 let“, Okresní soud v Jičíně s poukazem na ustanovení § 11 odst. 3 o. s. ř. a ustanovení § 45 odst. 2 exekučního řádu z výše uvedených důvodů vyslovil svou místní nepříslušnost a rozhodl o předložení věci Nejvyššímu soudu k určení, který soud věc projedná a rozhodne. 3. Podle ustanovení § 11 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), se řízení koná u toho soudu, který je věcně a místně příslušný. Pro určení věcné a místní příslušnosti jsou až do skončení řízení rozhodné okolnosti, které tu jsou v době jeho zahájení. 4. Podle ustanovení § 11 odst. 3 o. s. ř., které se použije i pro exekuční řízení (srov. § 52 odst. 1 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti, dále jen „exekuční řád“), jde-li o věc, která patří do pravomoci soudů České republiky, ale podmínky místní příslušnosti chybějí nebo je nelze zjistit, určí Nejvyšší soud, který soud věc projedná a rozhodne. 5. Podle ustanovení § 45 odst. 2 exekučního řádu místně příslušným exekučním soudem je soud, v jehož obvodu má povinný, je-li fyzickou osobou, místo svého trvalého pobytu, popřípadě místo pobytu na území České republiky podle druhu pobytu cizince. Je-li povinný právnickou osobou, je místně příslušným soud, v jehož obvodu má povinný sídlo. Nemá-li povinný, který je fyzickou osobou, v České republice místo trvalého pobytu nebo místo pobytu podle věty první, nebo nemá-li povinný, který je právnickou osobou, sídlo v České republice, je místně příslušným soud, v jehož obvodu má povinný majetek. 6. Podle ustanovení § 105 odst. 2 o. s. ř. vysloví-li soud, že není příslušný, postoupí věc po právní moci tohoto usnesení příslušnému soudu nebo ji za podmínek § 11 odst. 3 předloží Nejvyššímu soudu. 7. V daném případě je zřejmé, že nelze určit soud povinného ve smyslu § 45 odst. 2 exekučního řádu, neboť podle obsahu spisu povinný nemá místo trvalého pobytu ani pobytu cizince na území České republiky. Skutečnost, zda má povinný exekučně postižitelný majetek na území České republiky, který by mohl být po nařízení exekuce soudním exekutorem zajištěn a zpeněžen, vyjde najevo až při činnosti soudem pověřeného soudního exekutora v rámci provádění exekuce. Exekuční soud proto před nařízením exekuce a pověřením exekutora jejím provedením nezjišťuje existenci majetku povinného (k tomu srov. usnesení velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 12. 9. 2012, sp. zn. 31 Nd 200/2012, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 4, ročník 2013). 8. Nejvyšší soud v obdobných situacích vychází při určení místní příslušnosti exekučního soudu ze zásady hospodárnosti řízení zakotvené v § 6 o. s. ř. Z této zásady pak vyvozuje pravidla pro určení místní příslušnosti podle sídla soudního exekutora, nebo určuje místně příslušným ten soud, u něhož bylo exekuční řízení zahájeno (např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 12. 2011, sp. zn. 4 Nd 392/2011, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 11. 2011, sp. zn. 4 Nd 347/2011, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 10. 2014, sp. zn. 21 Nd 234/2014). Není ovšem vyloučeno, aby se místní příslušnost exekučního soudu odvíjela v konkrétním případě i od jiné skutečnosti vyhovující zásadě hospodárnosti řízení (např. od místa vzniku pohledávky). 9. Nejvyšší soud dále v usnesení velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia ze dne 12. 11. 2014, sp. zn. 31 Nd 316/2013, uveřejněném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 11, ročník 2015, vyložil a odůvodnil právní názor, že je-li Nejvyšší soud žádán o určení místně příslušného soudu podle ustanovení § 11 odst. 3 o. s. ř. na základě pravomocného rozhodnutí, jímž soud prvního stupně vyslovil svou místní nepříslušnost a rozhodl o postoupení věci Nejvyššímu soudu za účelem určení místně příslušného soudu, Nejvyšší soud určí místně příslušný soud, aniž zkoumá (aniž je oprávněn zkoumat), zda je dána pravomoc českých soudů k projednání a rozhodnutí věci, a že ustanovení § 105 odst. 2 o. s. ř. odkazem na splnění podmínek § 11 odst. 3 o. s. ř. předpokládá, že otázkou pravomoci českých soudů, jakož i tím, že podmínky pro určení místně příslušného soudu chybějí, se dostatečně a s kladným závěrem zabýval předkládající soud. 10 Vzhledem k tomu, že v projednávané věci nelze zjistit skutečnosti rozhodné pro určení místní příslušnosti, Nejvyšší soud po předložení věci Okresním soudem v Jičíně (§ 105 odst. 2 o. s. ř.) podle ustanovení § 11 odst. 3 o. s. ř., vycházeje z obsahu spisu a přihlížeje k zásadě rychlosti a hospodárnosti řízení, určil, že věc projedná a rozhodne Okresní soud v Jičíně, u něhož byla podána žádost o pověření exekutora a nařízení exekuce na majetek povinného Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 31. 3. 2026 JUDr. Lubomír Ptáček, Ph.D. předseda senátu