24 Nd 164/2026-159 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy z předsedy JUDr. Romana Fialy a soudců JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., a JUDr. Davida Vláčila v právní věci žalobkyně Oberbank AG, se sídlem v Linci, Untere Donaulände č. 28, Rakouská republika, registrační číslo FN 79063 w, jednající organizační složkou Oberbank AG pobočka Česká republika, se sídlem v Praze 2, náměstí I. P. Pavlova č. 1789/5, IČO 26080222, zastoupené JUDr. Vítem Horáčkem, Ph.D., advokátem se sídlem v Praze 2, Václavská č. 316/12, proti žalovaným 1) M. B., a 2) R. P., o zaplacení 3 777 886 Kč s příslušenstvím, o námitce podjatosti uplatněné žalovanou 2) v odvolacím řízení vedeném u Vrchního soudu v Praze pod sp. zn.12 Cmo 45/2026, takto: Soudkyně senátu 12 Cmo Vrchního soudu v Praze, jmenovitě Mgr. Kateřina Černá, Mgr. Milena Filingerová a Mgr. Šárka Hájková, nejsou vyloučeny z projednávání a rozhodování věci vedené u Vrchního soudu v Praze pod sp. zn. 12 Cmo 45/2026. Odůvodnění: 1. Žalobkyně se návrhem na vydání směnečného platebního rozkazu podaným u Krajského soudu v Českých Budějovicích dne 1. 11. 2024 domáhala po žalovaných zaplacení směnečné pohledávky ve výši 50 999 EUR s příslušenstvím. Krajský soud v Českých Budějovicích směnečným platebním rozkazem ze dne 21. 11. 2024, č. j. 31 Cm 344/2024-16, opraveným usnesením téhož soudu ze dne 14. 7. 2025, č. j. 31 Cm 3444/2024-66, uložil žalovaným, aby „do 15 dnů ode dne doručení směnečného platebního rozkazu zaplatili žalobci společně a nerozdílně a) směnečný peníz ve výši 50 999 EUR; b) 6% p. a. úrok z částky 50 999 EUR od 21. 11. 2023 do zaplacení; c) směnečnou odměnu ve výši 170 EUR; d) k rukám zástupce žalobce náhradu nákladů řízení ve výši 106 719,50 Kč“, anebo aby v téže lhůtě podali proti směnečnému platebnímu rozkazu u tohoto soudu námitky. Námitky musí být odůvodněny a žalovaní v nich musí uvést vše, co proti směnečnému platebnímu rozkazu namítají. 2. Proti tomuto směnečnému platebnímu rozkazu podaly žalované včasné námitky, které však shledal krajský soud nedůvodnými, a proto rozsudkem ze dne 1. 12. 2025, č. j. 31 Cm 344/2024-108, Krajský soud v Českých Budějovicích předmětný směnečný platební rozkaz ponechal v platnosti a určil, že žalované jsou povinny společně a nerozdílně zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení o námitkách částku 53 724 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně. Proti citovanému rozsudku krajského soudu podaly odvolání obě žalované, přičemž následně žalovaná 2) podáním ze dne 22. 3. 2026 uplatnila námitku podjatosti vůči členům senátu 12 Cmo Vrchního soudu v Praze – konkrétně vůči soudkyním Mgr. Mileně Filingerové, Mgr. Kateřině Černé a Mgr. Šárce Hájkové s tím, že tento senát není nestranný, když ve svém rozhodnutí navádí soudce prvního stupně, jak má nadále postupovat, v důsledku čehož Krajský soud v Českých Budějovicích poté rozhodl bez jednání a odmítl námitky povinné proti směnečnému platebnímu rozkazu. Proto navrhla, aby senát 12 Cmo Vrchního soudu v Praze byl vyloučen z projednávání a rozhodování v předmětné věci. 3. K námitce se vyjádřily všechny tři výše jmenované členky senátu 12 Cmo s tím, že nemají vztah k věci samé, k žádnému z účastníků řízení, k právnímu zástupci žalobkyně, a nejsou jim známy žádné skutečnosti, pro něž by měly být vyloučeny z projednávání a rozhodnutí předmětné věci.ani k jeho kolegům či spolupracovníkům. 4. Podle ustanovení § 14 odst. 1 o. s. ř. soudci a přísedící jsou vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci, jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je tu důvod pochybovat o jejich nepodjatosti. 5. Podle ustanovení § 14 odst. 4 o. s. ř. důvodem k vyloučení soudce (přísedícího) nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce (přísedícího) v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech. 6. O tom, zda je soudce nebo přísedící vyloučen, rozhodne nadřízený soud v senátě (srov. § 16 odst. 1 o. s. ř.). Tímto soudem je v posuzovaném případě Nejvyšší soud. 7. Podle ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu soudcův poměr k věci může vyplývat především z přímého právního zájmu soudce na projednávané věci. Tak je tomu bezpochyby v případě, kdy by soudce sám byl účastníkem řízení, ať na straně žalobce či na straně žalovaného, nebo v případě, že by mohl být rozhodnutím soudu přímo dotčen ve svých právech (např. kdyby jinak mohl být vedlejším účastníkem). Poměrem k věci se také rozumí situace, kdy soudce získal o věci poznatky jiným způsobem než z dokazování při jednání (např. jako svědek vnímal skutečnosti, které jsou předmětem dokazování), a v důsledku toho je jeho pohled na dokazováním zjištěné skutkové okolnosti případu deformován jeho dalšími poznatky zjištěnými mimoprocesním způsobem. Soudcův poměr k účastníkům nebo k jejich zástupcům pak může být založen především příbuzenským nebo jemu obdobným vztahem, jemuž na roveň může v konkrétním případě stát vztah přátelský či naopak zjevně nepřátelský (k tomu srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 4. 2012, sp. zn. 29 NSČR 26/2012, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 85, ročník 2012, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 6. 2019, sp. zn. 29 Nd 266/2019). 8. Důvod pochybovat o nepodjatosti soudce v uvedeném smyslu je přitom dán, je-li zde objektivní skutečnost, nikoli pouhá domněnka nebo pouhé difamující tvrzení, která, poměřeno „věcí“, „osobami účastníků“ nebo „osobami jejich zástupců“, vzbuzuje pochybnosti o nepodjatosti soudce (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 3. 2017, sp. zn. 32 Nd 212/2016, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 9. 2021, sp. zn. 29 ICdo 98/2021). Ze zásady nestrannosti a nezávislosti soudce (článek 82 odst. 1 Ústavy) nadto plyne, že osobní nestrannost soudce se předpokládá, není-li důkazu o opaku, který však v posuzované věci předložen nebyl (srov. obdobně usnesení Ústavního soudu ze dne 3. 5. 2012, sp. zn. III. ÚS 141/12). 9. Neprobíhá-li rozhodování ve věci podle subjektivního názoru navrhovatele, tedy v souladu s jeho představami, tak to ještě neznamená, že soudce je podjatý (srov. také usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 5. 2007, sp. zn. 30 Nd 11/2007). 10. O žádný ze shora uvedených případů v posuzované věci nejde. V poměrech projednávané věci tak nebyly zjištěny (z obsahu spisu se nepodávají) žádné okolnosti, z nichž by bylo možné dovodit, že je důvod pochybovat o nepodjatosti ve výroku označených soudkyň. Pochybnost o nepodjatosti výše jmenovaných soudkyň Vrchního soudu v Praze je v uplatněné námitce odvozována od jejich postupu v řízení, resp. ze způsobu rozhodování v projednávané věci. Tato okolnost, jak vyplývá z jednoznačného znění § 14 odst. 4 o. s. ř., však sama o sobě nemůže být důvodem pro vyloučení soudce z projednávání a rozhodnutí v projednávané věci. 11. Rozhodnutí o vyloučení soudce podle § 14 o. s. ř. představuje výjimku z ústavní zásady, podle níž nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci (čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod). Vzhledem k tomu, že soudce lze vyloučit z projednávání a rozhodnutí přidělené věci jen ze zákonných důvodů, které mu brání věc projednat a rozhodnout v souladu se zákonem nezaujatě a spravedlivě, a protože zákonné důvody k vyloučení soudkyň Mgr. Kateřiny Černé, Mgr. Mileny Filingerové a Mgr. Šárky Hájkové z projednávání a rozhodování věci ve smyslu ustanovení § 14 odst. 1 o. s. ř. nebyly zjištěny, Nejvyšší soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto usnesení. Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 22. 4. 2026 JUDr. Roman Fiala předseda senátu