24 Nd 299/2026-21 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Romana Fialy a soudců JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., a JUDr. Davida Vláčila v exekuční věci oprávněné V. F., zastoupené matkou M. F., proti povinnému: R. A. F., pro výživné, vedené u Okresního soudu ve Znojmě pod sp. zn. 23 EXE 54/2026, o určení místní příslušnosti soudu, takto: Věc vedenou u Okresního soudu ve Znojmě pod sp. zn. 23 EXE 54/2026 projedná a rozhodne Okresní soud ve Znojmě. Odůvodnění: Soudní exekutor Mgr. Vojtěch Jaroš, Exekutorský úřad Znojmo se sídlem ve Znojmě, Rooseveltova č. 838/2, podal u Okresního soudu ve Znojmě žádost o pověření a nařízení exekuce pro vymožení pohledávky na výživném podle pravomocného a vykonatelného rozsudku Okresního soudu ve Znojmě ze dne 12. 6. 2025, č. j. P 253/2023-121, kterým bylo povinnému s účinností od 6. 2. 2022 uloženo přispívat na výživu oprávněné částkou 2 000 Kč měsíčně (výrok II.) a uhradit dlužné výživné za období od 6. 2. 2022 do 12. 6. 2025 ve výši 82 000 Kč, a to do tří měsíců od právní moci tohoto rozsudku k rukám matky (výrok III.). Okresní soud ve Znojmě usnesením ze dne 13. 5. 2026, č. j. 23 EXE 54/2026-17, vyslovil svou místní nepříslušnost (výrok I.) a rozhodl, že „po uplynutí lhůty k odvolání oprávněné“ bude věc předložena Nejvyššímu soudu k určení, který soud ji projedná a rozhodne (výrok II.). Uvedl, že dle exekučního návrhu i exekučního titulu je povinný neznámého pobytu, ze zprávy Ministerstva vnitra, odboru azylové a migrační politiky, jakož i se sdělení Krajského ředitelství policie Jihomoravského kraje, Odboru cizinecké policie, vyplývá, že povinný nemá (ani v minulosti neměl) na území České republiky povolen dlouhodobý pobyt (pozn.: dle obsahu spisu se k osobě povinného v evidenci cizinců nachází pouze matriční záznam o uzavření sňatku, v němž je uvedeno také místo jeho narození XY /UKR/). Podle zprávy Vězeňské služby ČR není povinný v České republice ani ve výkonu trestu, vazby ani v zabezpečovací detenci. Lustrací živnostenského rejstříku nebylo zjištěno, že by povinný na území České republiky provozoval živnost, příp. působil jako statutární orgán nebo vedoucí organizační složky obchodní společnosti. Adresa uváděná soudním exekutorem v žádosti o pověření a nařízení exekuce je adresou ohlašovny Městského úřadu ve Znojmě, přičemž jak v exekučním spise, tak ani v informačním systému soudu nebyla nalezena žádná spojitost povinného s okresem Znojmo nebo s tam konkrétně uvedenou adresou. Podle ustanovení § 11 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), se řízení koná u toho soudu, který je věcně a místně příslušný. Pro určení věcné a místní příslušnosti jsou až do skončení řízení rozhodné okolnosti, které tu jsou v době jeho zahájení. Podle ustanovení § 11 odst. 3 o. s. ř., které se použije i pro exekuční řízení (srov. § 52 odst. 1 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti, dále jen „exekuční řád“), jde-li o věc, která patří do pravomoci soudů České republiky, ale podmínky místní příslušnosti chybějí nebo je nelze zjistit, určí Nejvyšší soud, který soud věc projedná a rozhodne. Podle ustanovení § 45 odst. 2 exekučního řádu, místně příslušným exekučním soudem je soud, v jehož obvodu má povinný, je-li fyzickou osobou, místo svého trvalého pobytu, popřípadě místo pobytu na území České republiky podle druhu pobytu cizince. Je-li povinný právnickou osobou, je místně příslušným soud, v jehož obvodu má povinný sídlo. Nemá-li povinný, který je fyzickou osobou, v České republice místo trvalého pobytu nebo místo pobytu podle věty první, nebo nemá-li povinný, který je právnickou osobou, sídlo v České republice, je místně příslušným soud, v jehož obvodu má povinný majetek. Podle ustanovení § 105 odst. 2 o. s. ř. vysloví-li soud, že není příslušný, postoupí věc po právní moci tohoto usnesení příslušnému soudu nebo ji za podmínek § 11 odst. 3 předloží Nejvyššímu soudu. V daném případě je zřejmé, že nelze určit soud povinného ve smyslu § 45 odst. 2 exekučního řádu, neboť dle obsahu spisu povinný nemá místo trvalého pobytu ani jakéhokoliv pobytu cizince na území České republiky. Skutečnost, zda má povinný nějaký exekučně postižitelný majetek na území České republiky, který by mohl být po nařízení exekuce soudním exekutorem zajištěn a zpeněžen, vyjde najevo až při činnosti soudem pověřeného soudního exekutora v rámci provádění exekuce. Exekuční soud proto před nařízením exekuce a pověřením exekutora jejím provedením nezjišťuje existenci majetku povinného (k tomu srov. usnesení velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 12. 9. 2012, sp. zn. 31 Nd 200/2012, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 4, ročník 2013). Nejvyšší soud v obdobných situacích vychází při určení místní příslušnosti exekučního soudu ze zásady hospodárnosti řízení zakotvené v § 6 o. s. ř. Z této zásady pak vyvozuje pravidla pro určení místní příslušnosti podle sídla soudního exekutora, nebo určuje místně příslušným ten soud, u něhož bylo exekuční řízení zahájeno (např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 12. 2011, sp. zn. 4 Nd 392/2011, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 11. 2011, sp. zn. 4 Nd 347/2011, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 10. 2014, sp. zn. 21 Nd 234/2014). Není ovšem vyloučeno, aby se místní příslušnost exekučního soudu odvíjela v konkrétním případě i od jiné skutečnosti vyhovující zásadě hospodárnosti řízení (např. od místa vzniku pohledávky). Nejvyšší soud dále v usnesení velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia ze dne 12. 11. 2014, sp. zn. 31 Nd 316/2013, uveřejněném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 11, ročník 2015, vyložil a odůvodnil právní názor, že je-li Nejvyšší soud žádán o určení místně příslušného soudu podle ustanovení § 11 odst. 3 o. s. ř. na základě pravomocného rozhodnutí, jímž soud prvního stupně vyslovil svou místní nepříslušnost a rozhodl o postoupení věci Nejvyššímu soudu za účelem určení místně příslušného soudu, Nejvyšší soud České republiky určí místně příslušný soud, aniž zkoumá (aniž je oprávněn zkoumat), zda je dána pravomoc českých soudů k projednání a rozhodnutí věci, a že ustanovení § 105 odst. 2 o. s. ř. odkazem na splnění podmínek § 11 odst. 3 o. s. ř. předpokládá, že otázkou pravomoci českých soudů, jakož i tím, že podmínky pro určení místně příslušného soudu chybějí, se dostatečně a s kladným závěrem zabýval předkládající soud. Vzhledem k tomu, že v projednávané věci nelze zjistit skutečnosti rozhodné pro určení místní příslušnosti, Nejvyšší soud po předložení věci Okresním soudem ve Znojmě (§ 105 odst. 2 o. s. ř.) podle ustanovení § 11 odst. 3 o. s. ř., vycházeje z obsahu spisu a přihlížeje k zásadě rychlosti a hospodárnosti řízení, určil, že věc projedná a rozhodne Okresní soud ve Znojmě, u něhož byla podána žádost o pověření exekutora a nařízení exekuce na majetek povinného. Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 24. 6. 2026 JUDr. Roman Fiala předseda senátu