25 Cdo 1470/2025-324 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Hany Tiché a soudců JUDr. Petra Vojtka a JUDr. Roberta Waltra v právní věci žalobce: M. N., zastoupený JUDr. Petrem Novotným, advokátem se sídlem Jindřišská 901/5, 110 00 Praha 1, proti žalovanému: Zdeněk Müller, IČO 46796177, se sídlem Zimní 1968, 407 47 Varnsdorf, o 876 722 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Děčíně pod sp. zn. 14 C 135/2020, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 12. 12. 2024, č. j. 84 Co 297/2024-281, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému náhradu nákladů dovolacího řízení 12 270 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí. Odůvodnění: 1. Žalobce se domáhá náhrady škody, kterou mu měl způsobit žalovaný chybně vypracovaným znaleckým posudkem, podle něhož byla cena nemovitosti pro dražbu v rámci exekuce stanovena částkou 2 820 000 Kč, ačkoli podle znalce Ing. Kotašky měla činit 1 650 000 Kč. Uplatněná částka 834 372 Kč představuje náklady na investice do stavby nezbytné k uvedení stavby do stavu, ve kterém nehrozí bezprostřední znehodnocení stavby a ohrožení života a zdraví jejích uživatelů, a náklady na vypracování znaleckých posudků 42 350 Kč (celkem 876 722 Kč), vše s příslušenstvím. 2. Okresní soud v Děčíně rozsudkem ze dne 15. 3. 2024, č. j. 14 C 135/2020-242 (v pořadí druhým, neboť první zamítavý rozsudek byl zrušen rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 20. 10. 2021, č. j. 84 Co 141/2021-78), zamítl žalobu, jíž se žalobce domáhal zaplacení 876 722 Kč s příslušenstvím, a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Vyšel ze zjištění, že žalovaný na žádost exekutora vyhotovil znalecký posudek ze dne 6. 11. 2019, č. 5648/083/2019, kterým určil obvyklou cenu dražených nemovitostí (pozemku parc. č. XY, jehož součástí je stavba č. ev. XY, a pozemku parc. č. XY, vše v katastrálním území XY) v částce 2 820 000 Kč. Usnesením soudního exekutora ze dne 13. 11. 2019, č. j. 8 EX 372/17-149, byla v této výši určena cena předmětných dražených nemovitostí. Žalobce tyto nemovitosti vydražil za 2 020 000 Kč a stal se jejich vlastníkem. Ve znaleckém posudku žalovaný mimo jiné uvedl: „Pro účely ocenění je uvažováno stáří stavby 180 roků. K datu ocenění je dům č. e. XY v dobrém stavebně technickém stavu s pravidelnou údržbou a postupnou rekonstrukcí za posledních 14 roků.“ Dále na straně 13 v tabulce určení jednotkové ceny objektu uvedl „technický stav – velmi dobrý“, „technický stav vnitřních prostor – velmi dobrý“. Soud vyšel z revizního znaleckého posudku zpracovaného soudem ustanoveným znalcem Milošem Votočkem (jehož závěry znalec při svém výslechu obhájil), podle něhož obvyklá cena dražených nemovitostí činila ke dni 2. 11. 2019 částku 2 300 000 Kč a znalecký posudek žalovaného po formální stránce splňuje předepsané náležitosti. Rozdíl ve stanovení obvyklé ceny spatřoval revizní znalec v tom, že objekt nebyl v tak dobrém stavu, jak ho posoudil žalovaný, a z toho vyplynul i rozdílný přístup při korekcích u srovnávaných nemovitostí. Dále žalovaný dospěl k rozdílné započitatelné užitné ploše garáže a nedokončeného podkroví a ne zcela správně zohlednil vedlejší stavby a další příslušenství nemovitosti. Po právní stránce soud věc posoudil podle § 2894 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.“) a odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 3617/2020. Uzavřel, že žalobci nevznikla škoda, protože nemovitosti v hodnotě 2 300 000 Kč vydražil za částku 2 020 000 Kč. Samostatně posuzoval, zda žalovaný mohl způsobit žalobci škodu již tím, jaké slovní obraty, vyjádření a hodnocení ve znaleckém posudku použil, a to bez ohledu na to, zda výslednou obvyklou cenu nemovitostí stanovil řádně či nikoliv. Soud dospěl k závěru, že v žalobci tato konkrétní slova nemohla vyvolat legitimní očekávání, takže žalovaný jejich užitím neporušil žádnou právní povinnost. Mezi tímto postupem a vzniklou škodou není dána příčinná souvislost. V opačném případě by žalobce mohl namítat cokoliv, co nesplňuje jeho představy a očekávání ohledně technického/kvalitativního provedení v objektu. 3. K odvolání žalobce Krajský soud v Ústí nad Labem rozsudkem ze dne 12. 12. 2024, č. j. 84 Co 297/2024-281, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně s výjimkou výroku o náhradě nákladů řízení, jejichž výši změnil, a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud vyšel ze skutkového stavu zjištěného soudem prvního stupně a dospěl i ke stejnému právnímu závěru. Zdůraznil, že revizní znalec neshledal v posudku žalovaného závažná pochybení, resp. postup v rozporu se zákonem. Pokud revizní znalec dospěl k výsledné ceně 2 300 000 Kč, lze z této ceny vycházet při úvahách o možné škodě žalobce. I odvolací soud považoval rozhodnutí sp. zn. 25 Cdo 3617/2020 za přiléhavé a uzavřel, že žalobci nemohla vzniknout škoda, pokud koupil nemovitosti v hodnotě 2 300 000 Kč za 2 020 000 Kč. Neshledal pochybení v tom, že soud prvního stupně neprovedl výslech Ing. Kotašky, neboť tento znalec zpracoval pro žalobce posudek z oboru stavebně-technického, a proto nelze srovnávat jeho závěry se závěry žalovaného, resp. revizního posudku znalce Votočka, byť i Ing. Kotaška má oprávnění ke zpracování posudků v oboru odhady nemovitostí. 4. Rozsudek odvolacího soudu v celém jeho rozsahu napadl žalobce dovoláním, přičemž jako dovolací důvod uvádí nesprávné právní posouzení věci. Namítá, že odvolací soud opomenul jím navržený důkaz výslechem Ing. Kotašky, aniž by pro to byly splněny podmínky. Nesouhlasí s odůvodněním rozsudku odvolacího soudu, že nelze srovnávat závěry Ing. Kotašky se závěry žalovaného, resp. znalce Votočky, neboť Ing. Kotaška zpracovával posudek v oboru stavebně-technickém, takže by jeho výslech nesměřoval ke skutečnostem rozhodným pro posouzení odpovědnosti žalovaného. Znalec Ing. Kotaška zpracovával dva znalecké posudky, přičemž jeden z nich se zabýval stanovením obvyklé ceny nemovitosti. Nevyslechl-li soud za této situace znalce Ing. Kotašku, postupoval v rozporu s § 127 o. s. ř. i rozhodovací praxí Ústavního (rozhodnutí sp. zn. IV. ÚS 3470/15, I. ÚS 118/09) i Nejvyššího soudu (rozhodnutí sp. zn. 21 Cdo 2784/2014). Nesprávně odvolací soud posoudil i procesní otázku, zda byly splněny předpoklady pro nařízení zpracování revizního znaleckého posudku znalcem Votočkem, při jejímž řešení odvolací soud porušil § 127 o. s. ř. a odchýlil se od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, a to konkrétně rozhodnutí sp. zn. 25 Cdo 2217/2017. Za v judikatuře dosud neřešenou v daných souvislostech označuje otázku stanovení výše škody, pokud vada posudku spočívá v nesprávném popisu stavebně-technického stavu nemovité věci. Vydražiteli v takovém případě nevzniká škoda pouze ve výši rozdílu v hodnotě mezi obvyklou cenou nemovité věci stanovenou vadným znaleckým posudkem a obvyklou cenou nemovité věci určenou znaleckým posudkem bez vad. Podle dovolatele je třeba zohlednit veškeré vícenáklady vydražitele, které je v příčinné souvislosti s porušením povinností soudního znalce při zpracování vadného znaleckého posudku nucen vynaložit, aniž s nimi mohl počítat. Podle dovolatele žalovaný porušil povinnosti, které mu stanoví na úseku znalecké činnosti obecně závazné předpisy, přičemž dovolatel odkazuje na § 2910 o. z., § 336 o. s. ř., § 2912 o. z., § 2913 o. z. a § 2950 o. z. Dovozuje, že žalovaný své povinnosti porušil dokonce úmyslně, neboť vědomě do posudku nezahrnul všechny relevantní informace o stavbě, i když je měl k dispozici, a cenu stanovil nepravdivě. Pokud by dovolatel věděl, že kupuje nemovitost v hodnotě 1 650 000 Kč, postupoval by v dražbě zcela jinak a své podání by nezvyšoval až na 2 020 000 Kč. Oprávněně se domníval, že ve skutečnosti nabývá majetek o hodnotě 2 820 000 Kč. Již existencí tohoto omylu byl majetek dovolatele znehodnocen. Minimální výši škody představují náklady (834 372 Kč) na uvedení nemovitosti do stavu, ve kterém alespoň nehrozí její bezprostřední znehodnocení, ohrožení života nebo zdraví uživatelů. Nesouhlasí se závěrem soudů, že mu nevznikla škoda. Rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 3617/2020 považuje na daný případ za nepřiléhavé. Výše škody se podle dovolatele má určit jako rozdíl mezi cenou stanovenou posudkem žalovaného a cenou určenou řádným znaleckým posudkem, a to bez ohledu na konečnou cenu v rámci předmětné dražby. V příčinné souvislosti s pochybením znalce je i částka 834 372 Kč vynaložená na opravy. Cílem náhrady škody by měla být „náprava poruchy ekvivalence plnění“, jak Nejvyšší soud judikuje u práv z vadného plnění (rozhodnutí sp. zn. 23 Cdo 1207/2023). Ke snížení majetku žalobce nedošlo jen v důsledku rozdílu obvyklé ceny nemovitosti podle posudku žalovaného a znaleckého posudku bez vad, ale i v důsledku vícenákladů, které musí žalobce vynaložit. Navrhl, aby dovolací soud napadený rozsudek společně s rozsudkem soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. 5. Žalovaný ve svém vyjádření k dovolání uvedl, že soudy správně aplikovaly rozhodnutí sp. zn. 25 Cdo 3617/2020, dovolání proto není přípustné. Navrhl jeho odmítnutí. 6. Nejvyšší soud posoudil dovolání podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 1. 1. 2022 (dále jen „o. s. ř.“) a jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) dospěl k závěru, že dovolání bylo podáno včas, osobou oprávněnou – účastníkem řízení (§ 240 odst. 1 o. s. ř.), zastoupenou advokátem ve smyslu § 241 o. s. ř., avšak není přípustné. 7. Podle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. 8. Dovolatel jako neřešenou předkládá otázku stanovení výše škody, která vznikla vydražiteli v důsledku vady znaleckého posudku ke stanovení obvyklé ceny dražené nemovité věci v případě, že vada spočívá v nesprávném popisu stavebně-technického stavu nemovitosti (případně má být tato otázka posouzena jinak než v dosavadní judikatuře). 9. Otázka výše (existence) škody vzniklé vydražiteli v důsledku vady znaleckého posudku, jímž byla stanovena obvyklá cena dražené nemovitosti, již byla v rozhodovací praxi dovolacího soudu řešena, a to v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 21. 2. 2022, sp. zn. 25 Cdo 3617/2020, na nějž bylo v průběhu řízení soudy opakovaně odkazováno (byť v něm dovolací soud posuzoval odpovědnost podle občanského zákoníku ve znění účinném do 31. 12. 2013, je tento rozsudek použitelný i za současné právní úpravy, neboť zákonná úprava odpovědnosti za škodu se ve vykládaných souvislostech nezměnila). Nejvyšší soud v tomto rozsudku připomněl obecný závěr, že pochybení znalce spočívající ve zpracování vadného znaleckého posudku zakládá odpovědnostní vztah mezi znalcem a poškozeným za předpokladu naplnění podmínek podle § 420 odst. 1 obč. zák. (nyní § 2910 o. z.), tj. byl-li jeho obsah příčinou vzniku majetkové újmy (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 7. 2008, sp. zn. 25 Cdo 883/2006, uveřejněný pod č. 31/2009 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, dále jen „Sb. rozh. obč.“) a odkázal na další rozsudky, v nichž byla řešena otázka příčinné souvislosti v případě pochybení znalce při zpracování znaleckého posudku (srov. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 2013, sp. zn. 25 Cdo 3197/2012, ze dne 28. 1. 2009, sp. zn. 21 Cdo 1263/2008, nebo nález Ústavního soudu ze dne 1. 11. 2007, sp. zn. I. ÚS 312/05). Dále v tomto rozsudku uzavřel, že podal-li znalec vadný znalecký posudek (porušil povinnost při jeho vypracování) pro účely dražby nemovitosti podle § 335 o. s. ř. za použití § 52 odst. 1 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekučního řádu), odpovídá za škodu spočívající v rozdílu mezi obvyklou cenou stanovenou vadným znaleckým posudkem a obvyklou cenou určenou znaleckým posudkem bez vad. Není tedy zásadně významné, za jakou cenu byla nemovitost vydražena, neboť v rozsahu, v němž dosažená cena přesahuje obvyklou cenu stanovenou řádným posudkem, je příčinná souvislost přetržena příhozy účastníků dražby. Výjimkou je pouze situace, kdy je nemovitost vydražena za nižší cenu, než kolik činí cena obvyklá stanovená vadným znaleckým posudkem. V takovém případě vydražiteli vznikne škoda pouze ve výši rozdílu mezi obvyklou řádně stanovenou cenou nemovitosti a cenou uhrazenou v dražbě. Takto konstruovaná odpovědnost znalce odpovídá tomu, že oceněním podle § 336 o. s. ř. znalec určuje obvyklou cenu nemovitosti pro účely dražby, čímž ovlivňuje nejnižší podání podle § 336e odst. 1 o. s. ř. Současně oceněním ovlivňuje úsudek účastníků dražby a jejich příhozy, neboť ti předpokládají, že vydraží nemovitost o znaleckým posudkem stanovené obvyklé ceně. 10. V posuzované věci vyšel soud ze zjištění (skutkové závěry nepodléhají dovolacímu přezkumu), že žalovaný zpracoval znalecký posudek pro dražbu prováděnou v rámci exekuce na žádost soudního exekutora a jeho úkolem bylo určit obvyklou cenu dražených nemovitostí, kterou stanovil ve výši 2 850 000 Kč. Na základě revizního znaleckého posudku odvolací soud uzavřel, že žalovaným zpracovaný posudek je po formální stránce sice správný, avšak vzhledem k tomu, že žalovaný chybně vycházel z rozdílné započitatelné užitné plochy garáže a nedokončeného podkroví a objekt nebyl v tak dobrém stavu, jak jej posoudil, z čehož vyplynul i rozdílný přístup při korekcích u srovnávacích nemovitostí, činila obvyklá cena nemovitosti k datu vypracování znaleckého posudku žalovaným 2 300 000 Kč a nikoli žalovaným stanovenou částku 2 820 000 Kč. Žalobce nemovitost vydražil za 2 020 000 Kč. 11. Jak vyplývá z rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 3617/2020, je-li nemovitost vydražena za nižší cenu, než kolik činí cena obvyklá stanovená vadným znaleckým posudkem, vznikne vydražiteli škoda pouze ve výši rozdílu mezi obvyklou řádně stanovenou cenou nemovitosti a cenou uhrazenou v dražbě. Rozumí-li se skutečnou škodou ve smyslu § 2952 o. z. zmenšení existujícího majetku poškozeného (popřípadě zvětšení jeho dluhů) ve srovnání se stavem, jaký zde byl před způsobením škody, potom tím, že žalobce vydražil nemovitost v hodnotě 2 300 000 Kč za částku 2 020 000 Kč, mu žádná škoda nevznikla, neboť nabyl majetek ve vyšší hodnotě. Jeho majetek se tedy nesnížil (naopak). Závěr odvolacího soudu, že žalobci nevznikla škoda, a není tak splněn jeden z nezbytných předpokladů odpovědnosti za škodu podle § 2910 o. z., je tedy zcela v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu, na níž není důvod cokoli měnit. 12. Namítá-li dovolatel, že výše uvedená judikatura neřeší situaci, kdy vada spočívá v nesprávném popisu stavebně-technického stavu nemovitosti, lze poznamenat, že úkolem znalce při stanovení ceny dražené nemovitosti v exekuci není posouzení nemovitosti ze stavebně-technického hlediska, ale zjištění její obvyklé ceny. V exekučním řízení se totiž řeší zejména ocenění, známé závady a zákonnost dražby; judikatura k veřejným dražbám podle zákona o veřejných dražbách není na exekuční dražbu přímo přiléhavá (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 11. 2023, sp. zn. 20 Cdo 2217/2023). Obvyklou cenou se rozumí cena, která by byla dosažena při prodejích stejného, popřípadě obdobného majetku nebo při poskytování stejné nebo obdobné služby v obvyklém obchodním styku v tuzemsku ke dni ocenění, přitom se zvažují všechny okolnosti, které mají na cenu vliv. Obvyklá cena vyjadřuje hodnotu majetku nebo služby a určí se ze sjednaných cen porovnáním (§ 2 odst. 2 věta prvá a šestá zákona č. 151/1997 Sb., o oceňování majetku a o změně některých zákonů). Úkolem znalce tedy není posouzení a podrobný popis stavebně-technického stavu nemovitosti, ale zjištění tohoto stavu pro účely porovnání se sjednanými cenami obdobných nemovitostí tak, aby s co největší přesností odhadl obvyklou cenu nemovitosti. Škoda způsobená vadami znaleckého posudku, které se projeví v jím stanovené výši obvyklé ceny, je řešena výše citovanou judikaturou. I když stanovení ceny i popis dražené nemovitosti znalcem může ovlivnit úsudek dražitelů, nelze na něj přenášet odpovědnost za případné nedostatky oceňované nemovitosti (pokud vady posudku nespočívají v jejich zásadním nezohlednění, což v daném případě nenastalo) ani za rozhodnutí dražitele zúčastnit se dražby za situace, kdy nemá možnost si draženou nemovitost prohlédnout. Platí totiž, že vydražitel v exekuční dražbě nabývá nemovitost i s rizikem skrytých vad, za které předchozí vlastník neodpovídá, a že nelze dovodit ani odpovědnost soudního exekutora za skryté vady předmětu dražby (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 22. 6. 2021, sp. zn. IV. ÚS 1247/21). Je na dražiteli, aby zvážil, zda výhody nabytí nemovitosti v dražbě (originární způsob nabytí bez právních závazků jako jsou např. věcná břemena, nájmy, pachty apod. kromě výjimek uvedených v dražební vyhlášce) a případně nižší cena nemovitosti, vyváží nevýhody, kterými může být skutečnost, že nabude nemovitost, jak stojí a leží, aniž by mohl uplatňovat nároky z odpovědnosti za vady vydražené věci. Znalec rovněž nemůže odpovídat za to, co si dražitelé představují pod pojmy uvedenými v posudku (např. co si dražitel představuje pod pojmem „velmi dobrý technický stav“). Z obsahu spisu se nepodává, zda žalobce sám vyvinul aktivitu k tomu, aby zjistil skutečný stav nemovitosti, zda si ji například prohlédl alespoň zvenku, a mohl tak porovnat hodnocení (např. střechy) znalcem se stavem, jak by se jevil jemu. Žalobce navíc věděl, že jde o dům nejméně 180 let starý, u něhož nelze předpokládat srovnatelný stavebně-technický stav se stavbou mnohem mladší. Ohledně údržby domů na vesnicích pak ve většině případů platí, že se jedná o údržbu a opravy prováděné svépomocí. 13. Za zcela nepřiléhavou dovolací soud považuje argumentaci dovolatele právy z vadného plnění. Smysl a účel práv z vadného plnění se totiž diametrálně liší od smyslu a účelu práva na náhradu škody, a proto je třeba od sebe tyto instituty důsledně odlišovat. Práva z vadného plnění směřují k vyrovnání narušené ekvivalence plnění, jak dovolatel správně poznamenává, nicméně právo na náhrady škody má postavit poškozeného do stejné pozice, v jaké by byl, pokud by k protiprávnímu činu škůdce (škodní události) vůbec nedošlo. 14. Dovolatel dále spatřoval odklon od ustálené judikatury v tom, že soud neprovedl výslech znalce Ing. Miroslava Kotašky a nařídil vypracování revizního znaleckého posudku, přestože pro to nebyly splněny předpoklady. Byť se jedná o námitky vad řízení, k nimž lze v dovolacím řízení přihlédnout pouze tehdy, je-li dovolání přípustné (§ 242 odst. 3 o. s. ř.), což v posuzované věci splněno není, považuje dovolací soud za vhodné vysvětlit, z jakého důvodu uvedenými vadami rozhodnutí odvolacího soudu netrpí. 15. Občanské soudní řízení je ovládáno zásadou volného hodnocení důkazů. Zákon nestanoví předpoklady pro nařízení vypracování tzv. revizního znaleckého posudku a ponechává je na úvaze soudu. Vypracování revizního znaleckého posudku přichází do úvahy zejména tam, kde soud má pochybnosti o správnosti již vypracovaného znaleckého posudku. Tyto pochybnosti mohou být vyvolány jak jinými důkazy, tak tvrzeními účastníků, vždy však záleží na konkrétní situaci a na úvaze soudu, zda má pochybnosti za odstraněné (obdobně rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 6. 5. 2016, sp. zn. 21 Cdo 1557/2015 nebo ze dne 27. 2. 2019, sp. zn. 22 Cdo 4445/2018). 16. Dovolatel odkazoval na ustálenou judikaturu, podle níž má-li soud při rozhodování k dispozici dva znalecké posudky s rozdílnými závěry o stejné otázce, musí je zhodnotit v tom smyslu, který z nich a z jakých důvodů vezme za podklad svého rozhodnutí a z jakých důvodů nevychází ze závěru druhého znaleckého posudku. Pro tuto úvahu je třeba vyslechnout oba znalce a teprve jestliže by ani takto nebylo možné odstranit rozpory v závěrech znaleckých posudků, je třeba dát tyto závěry přezkoumat jiným znalcem, vědeckým ústavem nebo jinou institucí (srov. rozsudek bývalého Nejvyššího soudu SSR ze dne 15. 7. 1982 sp. zn. 4 Cz 13/82, uveřejněný pod č. 45/1984 Sb. rozh. obč., nebo rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 24. 4. 2012, sp. zn. 21 Cdo 4562/2010 či ze dne 10. 11. 2021, sp. zn. 21 Cdo 4543/2014). 17. V posuzované věci je však situace jiná. Žalobce tvrdil, že mu žalovaný vadně zpracovaným znaleckým posudkem způsobil škodu. Soud tedy musí zkoumat, zda žalovaný zpracoval znalecký posudek pro dražbu v exekučním řízení řádně. Žalobce jako důkaz předložil znalecký posudek zpracovaný na jeho objednávku znalcem Ing. Kotaškou. V předchozím odstavci citovaná judikatura tak na posuzovanou věc nedopadá, neboť v ní byly posuzovány dva znalecké posudky jako důkazy v řízení a před zadáním revizního znaleckého posudku bylo třeba po jejich provedení a výslechu znalců posoudit, zda je vůbec třeba revizní znalecký posudek nechat zpracovat. V daném případě však byla předmětem dokazování správnost znaleckého posudku žalovaného a jediným důkazem (před zadáním revizního posudku) byl pouze znalecký posudek Ing. Kotašky, s jehož závěry žalovaný z řady důvodů nesouhlasil. Jinak řečeno, nešlo o porovnání dvou procesně rovnocenných důkazů, ale o přezkoumání správnosti znaleckého posudku vypracovaného žalovaným posudkem předloženým jedním z účastníků. Za této situace lze postup soudu prvního stupně považovat za procesně správný i racionální; navíc byl soud vázán pokynem soudu odvolacího. 18. Za situace, kdy soudy nižších stupňů dospěly k závěru, že znalec Miloš Votoček závěry svého revizního znaleckého posudku náležitě odůvodnil, byly podloženy obsahem nálezu, při zpracování přihlédl ke všem skutečnostem, s nimiž se bylo třeba vypořádat a své závěry přesvědčivě obhájil i při výslechu před soudem, postupoval odvolací soud v souladu s judikaturou, pokud z tohoto důkazu při svém právním posouzení vycházel. Neprovedení výslechu znalce Ing. Kotašky za daných okolností nelze považovat za vadu řízení. Ostatně soud prvního stupně ve svém rozsudku přesvědčivě vysvětlil, z jakého důvodu výslech neprovedl (proto se také nemůže jednat o tzv. opomenutý důkaz). K otázce neprovedení výslechu znalce za obdobných okolností lze rovněž odkázat na odůvodnění usnesení Ústavního soudu ze dne 29. 4. 2026, sp. zn. IV. ÚS 693/26, podle něhož i kdyby šlo o vadu řízení, pokud neměla vliv na věcnou správnost rozhodnutí, nemůže být důvodem pro jeho zrušení. 19. Dovolatel napadl rozsudek odvolacího soudu v celém rozsahu, tedy i ohledně výroků o náhradě nákladů řízení. Avšak přípustnost dovolání proti výrokům o náhradě nákladů řízení je vyloučena ustanovením § 238 odst. 1 písm. h) o. s. ř. 20. Z uvedených důvodů Nejvyšší soud dovolání jako nepřípustné podle § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl. 21. Bylo-li dovolání odmítnuto, nemusí být rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodněno (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.). Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné soudní rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na jeho soudní výkon. V Brně dne 27. 5. 2026 JUDr. Hana Tichá předsedkyně senátu