25 Cdo 1616/2026-60 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl předsedou senátu JUDr. Petrem Vojtkem v právní věci žalobce: J. P., zastoupený Mgr. Alešem Dostálem, advokátem se sídlem Revoluční 206/8, Ústí nad Labem, proti žalovanému: J. P., o 41 000 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Pardubicích pod sp. zn. 23 C 167/2025, o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 17. 12. 2025, č. j. 18 Co 323/2025-30, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3 o. s. ř.): Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích usnesením ze dne 17. 12. 2025, č. j. 18 Co 323/2025-30, k odvolání žalobce potvrdil usnesení ze dne 8. 8. 2025, č. j. 23 C 167/2025-14, jímž Okresní soud v Pardubicích zastavil řízení pro překážku věci rozsouzené a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Usnesení odvolacího soudu v celém jeho rozsahu napadl žalobce dovoláním, které však Nejvyšší soud odmítl podle § 243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 1. 1. 2022, dále jen „o. s. ř.“ Posuzované dovolání neobsahuje náležitosti vyžadované § 241a odst. 2 o. s. ř., neboť žalobce řádně nevymezil, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání. Žalobce v dovolání ve vztahu k jeho přípustnosti pouze ocitoval celé znění § 237 o. s. ř. a uvedl, že dovolacím důvodem je vyřešení právní otázky totožnosti skutku v případě rozhodnutí soudu o odchylném posouzení otázky běhu promlčecí lhůty. Následně obsáhle popsal průběh řízení a související skutkové okolnosti. V závěru dovolání vzhledem k tomu, že „má-li být dovolacím soudem vyřešena právní otázka jinak“ navrhl, aby dovolací soud přezkoumal závěry napadeného usnesení a vyhověl názoru žalobce, že v dané věci nejde o totožnost skutku. Podle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Může-li být dovolání přípustné jen podle § 237 o. s. ř., je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu tohoto ustanovení (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, publikované pod č. 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, nebo usnesení Ústavního soudu ze dne 21. 1. 2014, sp. zn. I. ÚS 3524/13, ze dne 17. 4. 2014, sp. zn. III. ÚS 695/14, či ze dne 24. 6. 2014, sp. zn. IV. ÚS 1407/14, jakož i stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 28. 11. 2017, sp. zn. Pl. ÚS-st. 45/16). Spatřuje-li dovolatel přípustnost dovolání (jak plyne ze závěrečné části dovolání) v tom, že „má-li být dovolacím soudem vyřešena právní otázka jinak“, má zřejmě na mysli v pořadí poslední ze čtyř taxativně vypočtených předpokladů přípustnosti dovolání, tj. „má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak“, jež však míří pouze na případ otázky vyřešené dovolacím soudem v jeho dosavadní rozhodovací praxi, od jejíhož řešení by se měl dovolací soud odklonit (posoudit tuto otázku jinak čili odlišně), a nikoliv, že má dovolací soud posoudit jinak otázku vyřešenou soudem odvolacím (srov. shodně např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 5. 2013, sp. zn. 29 Cdo 1172/2013, ze dne 7. 8. 2013, sp. zn. 32 Cdo 1674/2013, a ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2488/2013). V takovém případě musí ovšem dovolatel označit konkrétní rozhodnutí dovolacího soudu, v němž byla řešena právní otázka, jež má nyní být posouzena jinak, což neučinil. Podle ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, která odpovídá též nálezové judikatuře Ústavního soudu (srov. zejména nález ze dne 11. 2. 2020, sp. zn. III. ÚS 2478/18, bod 26), nemusí dovolání nezbytně obsahovat výslovnou formulaci, v čem je spatřováno splnění předpokladů jeho přípustnosti podle § 237 o. s. ř., jestliže z něj tato informace fakticky vyplývá. Tato podmínka však v daném případě splněna není, neboť kromě citovaných kusých formulací neplyne z obsahu dovolání žádná další specifikace či argumentace, kterou by bylo možno považovat za splnění formálního požadavku na vymezení některého z předpokladů přípustnosti dovolání podle § 237 o. s. ř. Nejvyšší soud proto dovolání podle § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl, neboť trpí vadami, pro něž nelze v dovolacím řízení pokračovat, a tyto vady nebyly žalobcem v zákonné lhůtě odstraněny (§ 241b odst. 3 o. s. ř.). Nákladový výrok se neodůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.). Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 26. 6. 2026 JUDr. Petr Vojtek předseda senátu