25 Cdo 190/2026-25 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Martiny Vršanské a soudců JUDr. Tomáše Novosada a JUDr. Hany Tiché v právní věci žalobce: P. B., proti žalované: M. M., o 6 580 000 Kč, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp. zn. 67 C 225/2025, o dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 15. 10. 2025, č. j. 72 Co 321/2025-12, takto: I. Dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 15. 10. 2025, č. j. 72 Co 321/2025-12, se v rozsahu potvrzení výroku I usnesení Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 13. 8. 2025, č. j. 67 C 225/2025-5, odmítá. II. Ve zbylém rozsahu se dovolací řízení zastavuje. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Odůvodnění: 1. Obvodní soud pro Prahu 9 usnesením ze dne 13. 8. 2025, č. j. 67 C 225/2025-5, rozhodl, že se žalobci zástupce z řad advokátů neustanovuje (výrok I), žalobu odmítl (výrok II) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok III). 2. K odvolání žalobce Městský soud v Praze usnesením ze dne 15. 10. 2025, č. j. 72 Co 321/2025-12, potvrdil usnesení soudu prvního stupně (výrok I) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (výrok II). 3. Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce včasné dovolání, v němž s argumentem o bestiálním a gestapáckém režimu prioritně bránícím vrahy a zloděje žádá ustanovení zástupce z řad advokátů, povolení euthanasie a rozhodnutí o tom, že se žaloba neodmítá. 4. Soud prvního stupně vyzval žalobce usnesením ze dne 4. 12. 2025, č. j. 67 C 225/2025 -18, ke zvolení zástupce z řad advokátů pro sepis dovolání. Na toto usnesení odpověděl žalobce podáním ze dne 18. 12. 2025, v němž opět požádal o ustanovení zástupce z řad advokátů a namítl podjatost soudu prvního stupně 5. Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 1. 1. 2022, dále jen „o. s. ř.“. 6. Dovolání žalobce v části směřující proti výroku I napadeného usnesení, kterým byl potvrzen výrok I usnesení soudu prvního stupně o neustanovení zástupce z řad advokátů, není podle § 238 odst. 1 písm. j) o. s. ř. přípustné. Pokud se žalobce řídil nesprávným poučením odvolacího soudu o přípustnosti dovolání, pak soudní praxe dlouhodobě dovozuje, že přípustnost dovolání takovým nesprávným poučením založena není (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 5. 2003, sp. zn. 29 Odo 10/2003). V tomto rozsahu tedy Nejvyšší soud dovolání žalobce podle § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl a nezabýval se již splněním podmínky povinného zastoupení (§ 241b odst. 2 o. s. ř.), kterou zkoumal až ohledně zbylé části dovolání. 7. Ustanovení § 241 o. s. ř., které upravuje tzv. povinné zastoupení dovolatele při podání dovolání, představuje zvláštní podmínku dovolacího řízení, jejíž nedostatek lze odstranit. Výjimku stanoví § 241 odst. 2 písm. a) o. s. ř., podle kterého není třeba podmínku povinného zastoupení dovolatele advokátem nebo notářem splnit, je-li dovolatelem fyzická osoba, která má právnické vzdělání. 8. Podle § 241b odst. 2 o. s. ř. platí, že není-li splněna podmínka uvedená v § 241, postupuje se obdobně podle § 104 odst. 2; to neplatí, bylo-li dovolání podáno opožděně, někým, kdo k dovolání není oprávněn, nebo směřuje-li proti rozhodnutí, proti němuž není dovolání podle § 238 přípustné. 9. Podle § 104 odst. 2 o. s. ř. jde-li o nedostatek podmínky řízení, který lze odstranit, učiní soud k tomu vhodná opatření. Přitom zpravidla může pokračovat v řízení, ale nesmí rozhodnout o věci samé. Nezdaří-li se nedostatek podmínky řízení odstranit, řízení zastaví (v případě neodstranění nedostatku podmínky uvedené v § 241 o. s. ř. viz též § 241b odst. 3 věta třetí a § 243c odst. 3 věta třetí o. s. ř.). 10. Vzhledem k nedostatku povinného zastoupení při podání dovolání byl žalobce usnesením soudu prvního stupně vyzván, aby si zvolil zástupcem advokáta a jeho prostřednictvím podal řádné dovolání, a rovněž byl poučen o tom, že pokud tak neučiní, bude dovolací řízení zastaveno. Této výzvě žalobce nevyhověl. 11. Nejvyššímu soudu je z úřední činnosti známo, že žalobce dlouhodobě zneužívá svého práva na soudní ochranu opakovaným podáváním neurčitých, popřípadě nedůvodných žalob, přičemž po zahájení řízení podává mimořádné množství vesměs neodůvodněných procesních podání, včetně opakovaně zamítaných návrhů na osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce, jakož i opravných prostředků včetně opravných prostředků nepřípustných. Takové dlouhodobé a cílené počínání žalobce lze jednoznačně označit za obstrukční a sudičské (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 12. 2. 2009, sp. zn. III. ÚS 480/06, či ze dne 27. 10. 2011, sp. zn. III. ÚS 2791/08, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2016, sp. zn. 30 Cdo 1882/2016, ze dne 27. 9. 2016, sp. zn. 30 Cdo 1417/2016, nebo ze dne 4. 3. 2021, sp. zn. 27 Cdo 46/2021). Stejné jednání se podává také v nyní projednávané věci, v níž žalobce opět podal nesrozumitelnou žalobu. 12. Nejvyšší soud vzhledem k výše uvedenému má za nepochybné, že záměrem počínání žalobce při podání žádosti o ustanovení zástupce pro toto dovolací řízení je nikoliv sledování ochrany subjektivního práva (§ 1 o. s. ř.), nýbrž jen vedení řízení pro řízení a vyvolání procesních obtíží. Takový zneužívající procesní úkon žalobce podle § 2 a § 6 o. s. ř. nemůže požívat soudní ochrany, a podle § 41a odst. 3 o. s. ř. se k němu nepřihlíží (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 6. 2016, sp. zn. 22 Nd 159/2016, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 3. 2025, sp. zn. 30 Cdo 461/2025). 13. Žalobce nebyl při podání dovolání právně zastoupen, ani netvrdil, že má právnické vzdělání. Tento nedostatek povinného zastoupení žalobce neodstranil ani poté, co byl ke zvolení zástupce pro dovolací řízení soudem prvního stupně vyzván s poučením o následku neuposlechnutí této výzvy. Nejsou tedy splněny podmínky pro pokračování v řízení o dovolání žalobce v rozsahu, v němž nebylo odmítnuto. Nejvyšší soud proto postupoval podle § 243c odst. 3 věty třetí o. s. ř. a dovolací řízení v tomto rozsahu zastavil. 14. Ačkoli si je Nejvyšší soud vědom, že podle ustálené judikatury má před zastavením dovolacího řízení pro nesplnění podmínky právního zastoupení zásadně přednost zastavení řízení pro nezaplacení soudního poplatku (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 1. 2012, sp. zn. 29 NSČR 6/2012, uveřejněné pod č. 57/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), v daném případě k zaplacení soudního poplatku žalobce nevyzýval, neboť z postoje žalobce v tomto i v mnoha dalších řízeních je zřejmé, že žalobce pouze opakovaně podává neúspěšné žádosti o osvobození od soudních poplatků a jeho počínání v řízeních lze pokládat za obstrukční a sudičské, jak je uvedeno již výše (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 7. 2020, sp. zn. 30 Cdo 1341/2020, nebo ze dne 16. 6. 2021, sp. zn. 30 Cdo 1184/2021). 15. Nákladový výrok není třeba odůvodňovat (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.). Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 31. 3. 2026 JUDr. Martina Vršanská předsedkyně senátu