25 Cdo 2424/2025-172 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Martinou Vršanskou v právní věci žalobkyně: Jana Hollová s.r.o., IČO 48588709, se sídlem U Průhonu 466/22, Praha 7, zastoupená JUDr. Alanem Vitoušem, advokátem se sídlem Dukelských hrdinů 406/23, Praha 7, proti žalované: Allianz pojišťovna, a. s., IČO 47115971, se sídlem Ke Štvanici 656/3, Praha 8, o zaplacení 7 843,51 EUR s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. 30 C 129/2024, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 30. 4. 2025, č. j. 19 Co 109/2025-157, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Odůvodnění: 1. Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 30. 4. 2025, č. j. 19 Co 109/2025-157, změnil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 25. 11. 2024, č. j. 30 C 129/2024-133, tak, že žalobu na zaplacení 7 843,51 EUR s příslušenstvím zamítl a rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů. V řízení o nároku na pojistné plnění z pojištění profesní odpovědnosti vyšel odvolací soud ze zjištění soudu prvního stupně, podle nichž žalobkyně v rámci své podnikatelské činnosti (vedení účetnictví a daňové evidence) způsobila klientovi škodu opožděným podáním žádosti o vrácení daně z přidané hodnoty (dále jen „DPH“) z jiného členského státu Evropské unie. Spornou byla otázka, zda se na tuto škodu vztahuje sjednané profesní pojištění, neboť v souladu s pojistnou smlouvou a všeobecnými pojistnými podmínkami bylo pojistné plnění podmíněno existencí příslušného profesního oprávnění v době vzniku pojistné události. Žalobkyně v době vzniku škody nebyla daňovým poradcem zapsaným v příslušném seznamu ani hostujícím daňovým poradcem. Odvolací soud posoudil nárok žalobkyně podle zákona č. 37/2004 Sb., o pojistné smlouvě, a na rozdíl od soudu prvního stupně uzavřel, že nárok nevznikl. Odvolací soud dospěl k závěru, že administraci žádosti o vrácení DPH nelze podřadit pod činnost vykonávanou na základě oprávnění k vedení účetnictví a daňové evidence. Taková činnost svou povahou představuje poskytování právní pomoci v daňových záležitostech, která je vyhrazena daňovým poradcům. Protože žalobkyně nebyla daňovým poradcem, nepramenila vzniklá škoda z pojištěné činnosti (vedení účetnictví a daňové evidence), nýbrž z výkonu jiné odborné činnosti, ke které žalobkyně neměla oprávnění. Pro vznik nároku žalobkyně na pojistné plnění tak nebyly splněny pojistné podmínky. 2. Rozsudek odvolacího soudu napadla žalobkyně v celém rozsahu dovoláním, jehož přípustnost odůvodnila tím, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na nesprávném právním posouzením otázky, která má být dovolacím soudem posouzena jinak. Žalobkyně trvá na tom, že opožděné podání žádosti o vrácení DPH z jiného členského státu vzniklo v rámci její činnosti (vedení účetnictví a daňové evidence), pro kterou byla řádně pojištěna. Podání žádosti o vrácení DPH je běžnou součástí vedení účetnictví. Navíc závěr odvolacího soudu, že předmětný úkon měl povahu daňového poradenství a nespadal do pojištění profesní odpovědnosti, nemá oporu v provedeném dokazování. Žalobkyně proto navrhla, aby dovolací soud zrušil rozsudek odvolacího soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení. 3. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) shledal, že dovolání bylo podáno včas, účastníkem řízení (§ 240 odst. 1 o. s. ř.), za splnění zákonné podmínky právního zastoupení dovolatele (§ 241 odst. 1 o. s. ř.), avšak neobsahuje vymezení dovolacího důvodu (§ 241a odst. 3 o. s. ř.) ani předpokladu přípustnosti dovolání a v dovolacím řízení pro tuto vadu nelze pokračovat. 4. Může-li být dovolání přípustné jen podle § 237 o. s. ř. (tedy proto, že se odvolací soud při řešení právní otázky odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo že právní otázka v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak), je žalobkyně povinna v dovolání vymezit, kterou z tam uvedených variant přípustnosti uplatňuje, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení § 237 o. s. ř. (či jeho části), nýbrž se vyžaduje zdůvodnění, čím je dovolatelem tvrzená podmínka přípustnosti dovolání naplněna (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, publikované pod č. 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, nebo usnesení Ústavního soudu ze dne 21. 1. 2014, sp. zn. I. ÚS 3524/13, ze dne 8. 7. 2014, sp. zn. II. ÚS 4031/13, ze dne 26. 6. 2014, sp. zn. III. ÚS 1675/14, a ze dne 15. 10. 2014, sp. zn. IV. ÚS 2901/14). Z dovolání je zřejmé, že žalobkyně nesouhlasí s názorem odvolacího soudu, že podání žádosti o vrácení DPH nespadá pod oprávnění vést účetnictví a daňovou evidenci. Jestliže však přípustnost dovolání vymezuje tak, že požaduje, aby dovolací soud otázku povahy podání žádosti o vrácení DPH vyřešil jinak, než jak ji vyřešil odvolací soud, neuplatňuje žádný ze shora vyjmenovaných předpokladů přípustnosti dovolání. Není a ani nemůže být úkolem dovolacího soudu vymezovat přípustnost dovolání, neboť by tím porušil zásady, na nichž spočívá dovolací řízení, zejména zásadu dispoziční a rovnosti účastníků řízení. Dovolací soud je vymezením dovolacích důvodů vázán (tzv. kvalitativní rozsah dovolacího přezkumu podle § 242 odst. 3 věty první o. s. ř.) a nemůže překročit jimi daný rámec; pokud ovšem tento rámec nastaven není, trpí v tomto rozsahu dovolání vadami (jejich odstraňování postupem podle § 43 o. s. ř. je vyloučeno ustanovením § 243b o. s. ř.), které brání jeho projednání, což je nastalo v nyní projednávané věci. 5. Namítá-li dále žalobkyně, že rozhodnutí odvolacího soudu nemá oporu v provedeném dokazování, nejde o námitku nesprávného právního posouzení, nýbrž o námitku, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, k níž lze podle § 242 odst. 3 o. s. ř. v dovolacím řízení přihlédnout jen tehdy, je-li dovolání přípustné. 6. Konečně nad rámec shora uvedeného se dále sluší uvést, že napadla-li žalobkyně rozsudek odvolacího soudu rovněž ve výroku o náhradě nákladů řízení, není dovolání v tomto rozsahu podle § 238 odst. 1 písm. h) o. s. ř. přípustné. 7. Nejvyšší soud proto z těchto důvodů dovolání žalobkyně podle § 243c odst. 1 věty první a § 243f odst. 2 o. s. ř. odmítl. 8. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.). Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 10. 3. 2026 JUDr. Martina Vršanská předsedkyně senátu