25 Cdo 2768/2025-333 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Roberta Waltra a soudkyň JUDr. Hany Tiché a JUDr. Martiny Vršanské v právní věci žalobkyně: GasNet, s.r.o., IČO 27295567, se sídlem Klíšská 940/96, Ústí nad Labem, zastoupená Mgr. Pavlem Vincíkem, advokátem se sídlem Ovocný trh 1096/8, Praha 1, proti žalované: H. K., zastoupená Mgr. Tomášem Troupem, advokátem se sídlem Velehradská 88/1, Praha 3, o zaplacení 52.179,56 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu Praha-východ pod sp. zn. 35 C 36/2024, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 19. 5. 2025, č. j. 27 Co 31/2025-295, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů dovolacího řízení 4.441 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám advokáta Mgr. Pavla Vincíka. Odůvodnění: 1. Okresní soud Praha-východ rozsudkem ze dne 11. 11. 2024, č. j. 35 C 36/2024-251, uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni 52.179,56 Kč s příslušenstvím (výrok I) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výroky II a III). Vyšel ze zjištění, že v blíže nezjištěné době blíže nezjištěnou osobou došlo k neoprávněné manipulaci s plynoměrem č. 2441102 na adrese nemovitosti XY, XY, jejímž spoluvlastníkem je žalovaná, a to takovým způsobem, že byla porušena řádná plomba na zařízení a nahrazena plombou neoriginální. Následně plynoměr nezaznamenával správně spotřebu plynu za období od 10. 12. 2022 do 2. 1. 2023, v důsledku čehož vznikla žalobkyni škoda vyčíslená na základě zjištěných údajů o plynových spotřebičích instalovaných v místě neoprávněného odběru postupem podle vyhlášky č. 108/2011 Sb. (dále jen „vyhláška“). Tvrzení žalované, kdy a kdo mohl způsobit porušení plomby, nebyla prokázána. Po právní stránce okresní soud věc posoudil podle § 72 odst. 2 a násl. zákona č. 458/2000 Sb., energetického zákona, v účinném znění (dále jen „energetický zákon“) jako neoprávněný odběr plynu, konkrétně jako odběr měřený měřicím zařízením, které prokazatelně nezaznamenalo odběr nebo zaznamenalo odběr nesprávně ke škodě plynárenského podnikatele. Žalobkyně má tak v souladu s § 9 vyhlášky nárok i na náhradu nákladů na zjištění neoprávněného odběru. Z tohoto důvodu bylo žalobě co do jistiny v plném rozsahu vyhověno. Vyčíslená náhrada škody je přiměřená a v souladu s vyhláškou, přičemž ze strany žalované nebylo proti způsobu výpočtu ničeho namítáno. Okresní soud zdůraznil, že odpovědnost odběratele za neoprávněný odběr plynu podle citovaného ustanovení je objektivní, a proto je nerozhodné, kdo neoprávněný odběr zavinil. 2. Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 19. 5. 2025, č. j. 27 Co 31/2025-295, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně (výrok I) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok II). Vyšel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně a ztotožnil se i s jeho právním posouzením. Odmítl obranu žalované, že výměnu sporné plomby způsobili zaměstnanci žalobkyně při kontrole 9. či 20. 12. 2022 jako ryzí spekulaci, neboť toto tvrzení jednak ničím neprokazovala, jednak by nevysvětlovalo naměřenou spotřebu za předešlé období. Stejně tak odmítl i další námitky žalované ohledně nedostatečné péče o stav plynoměru, který do roku 2021 měřil bezchybně a po demontáži v roce 2023 byl autorizovaným metrologickým střediskem kontrolován a shledán bez poruch. Naopak neoprávněná manipulace s plombou byla prokázána znaleckým posudkem, podle kterého falzifikát plomby mohl být na plynoměr umístěn již před delší dobou vzhledem k rozsahu zjištěné koroze a po odstranění originální plomby bylo možné číselník plynoměru vychýlit takovým způsobem, že plynoměr nenačítal spotřebu. Odvolací soud připomenul, že z historie spotřeby plynu na předmětném odběrném místě vyplynulo, že v roce 2022 plynoměr spotřebu nenačítal, přestože žalovaná se svým manželem vypověděli, že plyn užívali stejně, jako v předchozích letech. Nebyla zjištěna jiná závada plynoměru, proto je zjevné, že v období od 7. 12. 2021 do 2. 1. 2023 spotřebu nenačítal v důsledku neoprávněného zásahu do plynoměru. Při kontrole dne 9. 12. 2022 bylo na odběrném místě žalované z odečtu plynoměru zjištěno, že za celý rok 2022 plynoměr naměřil spotřebu pouze 8 m3 namísto obvyklých 1000 až 2000 m3. Rovněž právní posouzení okresního soudu považoval odvolací soud za správné, připomenul judikaturu dovolacího soudu k otázce neoprávněného odběru energií dle energetického zákona a uzavřel, že se jedná o objektivní odpovědnost za výsledek a v projednávané věci není pochyb o osobě neoprávněného odběratele. 3. Rozsudek odvolacího soudu ve výroku I napadla žalovaná obsáhlým dovoláním, jehož přípustnost spatřuje v tom, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení tří otázek hmotného práva, a to 1) otázky prokázání neoprávněného odběru – porušení plomby v době trvání smluvního vztahu a důkazní povinnosti k tvrzení a dokazování této skutečnosti, dále 2) otázky, zda je potřeba doložit, že k neoprávněnému zásahu do měřicího zařízení nedošlo ze strany distributora a dokazování tohoto tvrzení, které v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyly beze zbytku vyřešeny, a 3) otázky, zda jde v případě neoprávněného odběru dle § 74 odst. 1 písm. a) bodu 1 energetického zákona o přísnou objektivní odpovědnost bez ohledu na zavinění odběratele a bez možnosti liberace, jež má být dle dovolatelky vyřešena dovolacím soudem jinak, odlišně od rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 24. 6. 2020, sp. zn. 23 Cdo 202/2020. S podrobným zdůvodněním k jednotlivým otázkám dospívá k závěru, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení, neboť ve věci nebylo prokázáno, že by neoprávněný odběr zavinila sama dovolatelka, naopak vyjmenovává řadu dalších možností, které k němu mohly vést. Současnou praxi posuzování neoprávněného odběru energií považuje za nespravedlivou a za zásah do svých základních práv. Za nepochybné prokázání neoprávněného odběru by měl být odpovědný výhradně distributor, v jehož zájmu je minimalizovat tyto případy. Dovolatelka navrhla, aby dovolací soud zrušil napadený rozsudek jakož i rozsudek soudu prvního stupně a věc vrátil okresnímu soudu k dalšímu řízení. 4. Žalobkyně ve svém vyjádření k dovolání uvedla, že dovolatelka zaměňuje podstatu neoprávněného odběru plynu za zásah do plomby, který je pouze důkazem, že k neoprávněné manipulaci s plynoměrem došlo, nikoli podmínkou neoprávněného odběru. Do roku 2021 však plynoměr prokazatelně měřil spotřebu plynu a ta byla periodicky odečítána zaměstnancem žalobkyně, po demontáži v lednu 2023 byl plynoměr přezkoumán a shledán funkčním, tedy bylo prokázáno, že po odečtu v prosinci 2021 došlo k neoprávněnému zásahu do plynoměru, jímž plyn nadále procházel, ale na číselníku plynoměru nebyla spotřeba zaznamenávána. Dále poukazuje na nelogičnosti námitek dovolatelky. Závěrem žalobkyně vypořádala rovněž námitky neústavnosti konstrukce objektivní odpovědnosti a určení výše škody, přičemž zdůraznila, že vyčíslená škoda představuje pouze zlomek částky účtované v předchozím období za průměrnou spotřebu žalované. Navrhla proto, aby dovolací soud dovolání žalované odmítl, případně zamítl a přiznal žalobkyni náhradu nákladů dovolacího řízení. 5. Nejvyšší soud posoudil dovolání podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v aktuálním znění (dále jen „o. s. ř.“) a jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou – účastníkem řízení (§ 240 odst. 1 o. s. ř.), zastoupeným advokátem ve smyslu § 241 o. s. ř., shledal, že dovolání žalované není přípustné. 6. Jedním z předpokladů přípustnosti dovolání podle § 237 o. s. ř. je i to, že v dovolání vymezenou otázku odvolací soud řešil a že jeho rozhodnutí na jejím řešení závisí, jinak řečeno, že je pro napadené rozhodnutí určující (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 7. 2013, sen. zn. 29 NSČR 53/2013). Účelem dovolacího řízení není řešit dovolatelem předestřené teoretické (hypotetické) otázky bez podstatnějšího významu pro posouzení správnosti napadeného rozhodnutí (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 3. 2019, sp. zn. 28 Cdo 316/2019, ze dne 9. 4. 2019, sp. zn. 28 Cdo 3648/2018, či ze dne 18. 5. 2020, sp. zn. 32 Cdo 1078/2020). Pokud na dané otázce napadené rozhodnutí nezávisí, nemůže založit přípustnost dovolání (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 11. 2020, sp. zn. 25 Cdo 83/2020). 7. Dovolání žalované opakuje odvolací námitky, s nimiž se odvolací soud vypořádal, a předkládá dovolacímu soudu k řešení otázky, na jejichž řešení však rozhodnutí odvolacího soudu nespočívá. Těžiště dovolatelkou předkládaných otázek posouvá dokazování a právní posouzení neoprávněnosti jednání do momentu porušení originální plomby a nahrazení falzifikátem, ačkoli podstatou neoprávněného odběru ve smyslu § 74 odst. 1 písm. e) energetického zákona je až zásah do plynoměru spočívající v znemožnění zaznamenání a načítání odběru plynu, jak správně uvedla ve svém vyjádření žalobkyně. Právní závěr odvolacího soudu, že není podstatné, kdy k zásahu do plomby došlo, je tedy správný. Podstatným je okamžik vychýlení číselníku plynoměru tak, že nenačítal spotřebu. Odstranění plomby je pouze podpůrným důkazem, že k neoprávněné manipulaci s plynoměrem došlo. 8. Odvolací soud nepochybil, pakliže dovodil, že právní vztahy týkající se odběru plynu jsou upraveny zvláštním právním předpisem (energetický zákon), který je ve vztahu k občanskému zákoníku předpisem speciálním a který obsahuje i zvláštní úpravu náhrady škody za neoprávněný odběr plynu. Pokud zvláštní právní úprava neobsahuje řešení určitých otázek, aplikuje se předpis obecný (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 9. 2016, sp. zn. 25 Cdo 2904/2016, uveřejněný pod číslem 7/2018 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dále jen „Sb. rozh. obč.“). Na tento rozsudek následně navázal dovolací soud v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 13. 12. 2018, sp. zn. 25 Cdo 3009/2017, uveřejněném pod číslem 125/2019 Sb. rozh. obč. V obou uvedených rozhodnutích byla předmětem dovolacího přezkumu otázka délky promlčecí doby, avšak rovněž z citovaných rozhodnutí vyplývá odpověď na první dovolatelčinu otázku, tedy že okolnost uzavření a trvání smluvního vztahu odběratele s provozovatelem distribuční soustavy je pro posouzení neoprávněného zásahu do plynoměru a neoprávněného odběru plynu irelevantní. 9. Uvádí-li dovolatelka, že zásah do plomby pouze umožňoval dosáhnout špatné funkce plynoměru, aniž by tomu tak skutečně bylo, konstatuje dovolací soud, že bylo prokázáno, že v rozhodném období plynoměr zaznamenal pouze odběr 8 m3 plynu, ačkoli dovolatelka sama uváděla, že plyn používali v domě stejně jako v předchozím období. 10. Námitka dovolatelky, že se odvolací soud měl zabývat otázkou, zda vznik škody zavinila nebo zda se exkulpovala, jelikož nejde o objektivní odpovědnost bez zřetele na zavinění, není důvodná. Podle ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu je odpovědnost za neoprávněný odběr pojímána jako objektivní, nastává tedy bez ohledu na existenci nebo neexistenci zavinění odpovědného subjektu (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. 6. 2018, sp. zn. 23 Cdo 1165/2018, nebo ze dne 24. 6. 2020, sp. zn. 23 Cdo 202/2020). Vznik odpovědnosti dovolatelky tedy nepodmiňuje existence zavinění na její straně, a proto odvolací soud postupoval v souladu s judikaturou Nejvyššího soudu, pokud se nezabýval zaviněním ani možností vyvinění dovolatelky. Tato námitka dovolatelky tudíž přípustnost dovolání podle § 237 o. s. ř. nezakládá. 11. I dovolatelkou citované závěry právní doktríny ohledně objektivní odpovědnosti, otázky, kdo z činnosti má užitek, a je proto povinen nést zvýšené riziko, musí rovněž dovolací soud odmítnout. Úvaha dovolatelky, v čím zájmu se dodávku plynu uskutečňuje, je zjevně mylná. Závěr, že z dodávek plynu nemá žádný mimořádný prospěch, který má naopak provozovatel distribuční soustavy, není podrobně rozveden. V této souvislosti dovolací soud zdůrazňuje, že předmětem řízení je náhrada škody spočívající v neoprávněném odběru plynu, z nějž provozovatel distribuční soustavy nemá žádný užitek či prospěch, pouze mu vzniká škoda, naopak jediným profitujícím je odběratel, jehož spotřeba není zaznamenána, a tudíž ji nelze uhradit ve skutečné výši. Předmětem objektivní odpovědnosti není sama smluvní dodávka plynu, nýbrž jeho neoprávněný odběr na úkor provozovatele distribuční soustavy. 12. Zákon blíže nedefinuje osobu neoprávněného odběratele. K založení odpovědnosti za zakázané jednání podle energetického zákona je třeba (vedle splnění ostatních podmínek) i dostatečně podložený závěr o osobě škůdce. Vzhledem ke specifickým poměrům při dodávkách energií nemusí být vždy jednoznačné, kdo neoprávněně elektřinu či plyn odebral a použil ve svých spotřebičích, proto může být za povinnou považována i osoba, kterou s odběrným místem či prostorami, v nichž došlo k zásahu do rozvodné sítě umožňujícímu neoprávněný odběr, pojí určitý relevantní vztah (věcný, obligační či faktický). V první řadě půjde o vlastníka nemovitosti, případně nájemce, či osobu, která je z jiného důvodu skutečným odběratelem (srov. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 31. 8. 2017, sp. zn. 25 Cdo 1803/2017, nebo ze dne 19. 6. 2018, sp. zn. 23 Cdo 1165/2018). Dovodil-li tedy odvolací soud objektivní odpovědnost dovolatelky na základě zjištění, že v rozhodné době na odběrném místě fakticky bydlela a plyn spotřebovávala, postupoval v souladu s výše citovanou judikaturou Nejvyššího soudu. Z uvedeného vyplývá, že dovolací soud neshledal důvod pro přehodnocení své dosavadní rozhodovací praxe a jiné právní posouzení otázky objektivní odpovědnosti odběratele za neoprávněný odběr energií. 13. K tvrzení dovolatelky, že s plombou neoprávněně manipulovali pracovníci žalobkyně, případně k tvrzení, že k manipulaci mohlo dojít již v období před rokem 2012, předloženému až po koncentraci řízení, nepředložila dovolatelka žádné důkazy, proto odvolací soud jednak konstatoval neunesení důkazního břemene, jednak tento konstrukt odmítl po věcné stránce, neboť ani neoprávněná manipulace s plombou před rokem 2012, ani případná manipulace pracovníky žalobkyně při odečtu v prosinci 2022 nemohla vysvětlit anomálně nízký stav odběru plynu po celé zúčtovací období (8 m3). Dovolací soud nad rámec uvedeného pouze doplňuje, že i v případě námitek nepřezkoumatelnosti a nerekonstruovatelnosti manipulace pracovníků žalobkyně s plynoměrem, a požadavku na dokumentaci činnosti zaměstnanců žalobkyně, nedávají tyto námitky základní logický smysl, neboť i v případě kamerového záznamu manipulace s plynoměrem by se dovolatelka mohla bránit jednoduše tvrzením, že k neoprávněné manipulaci došlo před nebo po ukončení kamerového záznamu činnosti pracovníků žalobkyně. Jediným spolehlivým dokladem manipulace s plynoměrem by tak byl jeho nepřetržitý monitoring. Takový požadavek však na distributora neklade žádný právní předpis, neboť se jeví zjevně absurdním. 14. Není důvod rozlišovat mezi neoprávněným odběrem plynu a elektřiny, neboť se jedná o obdobné případy, upravené energetickým zákonem, v přísně regulovaném prostředí. Dodávka energií slouží k zabezpečování základních lidských potřeb jako je vytápění budov a obydlí, používání spotřebičů umožňujících naplňování základní sebeobsluhy a děje se tak v zájmu jednotlivých odběratelů k zajištění těchto potřeb. Ostatně dovolatelka sama žádný důvod pro odlišné posouzení nevznáší. 15. Ani ve vztahu k námitce o spoluzpůsobení si škody provozovatelem distribuční soustavy ve smyslu rozhodnutí dovolacího soudu ze dne 24. 6. 2020, sp. zn. 23 Cdo 202/2020, nelze odvolacímu soudu ničeho vytknout. Na rozdíl od citované věci, v níž došlo k monitoringu neměřené spotřeby po dobu takřka 2 let v projednávané věci byl zjištěn anomálně nízký odběr plynu za uplynulý rok dne 9. 12. 2022, příjezd specializovaného technika zjišťujícího neoprávněnou manipulaci s plynoměrem se uskutečnil dne 20. 12. 2022 a k jeho výměně došlo dne 3. 1. 2023. S přihlédnutím k vánočním svátkům tedy od pojetí podezření na neoprávněný odběr plynu, přes zjištění zásahu do plynoměru po jeho výměnu uběhlo jen několik pracovních dní, a spoluzavinění na straně žalobkyně spočívající v neodůvodněném prodlení se zjištěním neoprávněného odběru plynu a v zabránění jeho pokračování tak nelze shledat. 16. K námitkám neústavnosti a nepřípustného zásahu do lidských práv lze stručně odkázat na nálezovou judikaturu Ústavního soudu, ve které se zabýval otázkou neoprávněného odběru energií. V těchto věcech Ústavní soud shledal porušení práva stěžovatelů na ochranu majetku podle čl. 11 odst. 1 Listiny nebo práva na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny, pokud v rámci řízení před obecnými soudy nebylo domnělým škůdcům umožněno dostatečně účinně namítnout, že o neoprávněný odběr nešlo (nálezy ze dne 20. 9. 2006, sp. zn. I. ÚS 202/06, ze dne 1. 7. 2008, sp. zn. IV. ÚS 133/08, a ze dne 8. 9. 2010, sp. zn. I. ÚS 726/10). Naopak v případech řešených v usneseních ze dne 14. 11. 2012, sp. zn. III. ÚS 2322/12, ze dne 15. 9. 2015, sp. zn. I. ÚS 1676/15, ze dne 6. 3. 2018, sp. zn. III. ÚS 2275/17, ze dne 7. 8. 2018, sp. zn. I. ÚS 1110/16, a ze dne 2. 9. 2024, sp. zn. IV. ÚS 1629/23, dospěl Ústavní soud k závěru, že pokud rozhodnutí zabývající se neoprávněným odběrem byla řádně odůvodněna; soudy se vypořádaly s případnými rozpory v dokazování neoprávněného odběru a také s argumenty domnělého škůdce, že k neoprávněnému odběru nedošlo, pak Ústavní soud neshledal žádné kvalifikované pochybení, které by mohlo být vnímáno jako porušení základních práv stěžovatele a vést ke zrušení napadeného rozhodnutí. V nálezu ze dne 11. 8. 2015, sp. zn. I. ÚS 668/15, pak Ústavní soud konstatoval, že existence normativního upravení způsobu určení škody při neoprávněném odběru je nutností, neboť u této škody zpravidla nebude možné zjistit skutečnou výši způsobené škody. Tato úprava sleduje legitimní cíl ochrany práv poškozených a obecněji veřejný zájem na stabilitě rozvodné soustavy. Není možné připustit, aby škůdce byl fakticky nepostižitelný, neboť z povahy neoprávněného odběru elektřiny není poškozený schopen výši škody prokázat. Korektivem nepřiměřeně vysoké náhrady je princip proporcionality. 17. Ačkoli dovolatelka tvrdí, že v jejím případě jde o stanovení nepřiměřené náhrady jako určité trestněprávní penalizace škůdce, již z vymezení období, za něž žalobkyně náhradu škody požaduje, jakož i z výše náhrady škody je zřejmé, že došlo ke snížení požadované náhrady škody ve smyslu judikatury Ústavního soudu, a nejedná se o extrémní náhradu škody zjevně neodpovídající skutečné spotřebě dovolatelky. 18. Konečně namítá-li dovolatelka vady řízení, lze k nim podle § 242 odst. 3 o. s. ř. v dovolacím řízení přihlédnout pouze tehdy, je-li dovolání přípustné (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 12. 2018, sp. zn. 23 Cdo 3146/2018, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 4. 2019, sp. zn. 28 Cdo 1430/2018, nebo nález Ústavního soudu ze dne 26. 9. 2017, sp. zn. III. ÚS 3717/16), což není tento případ. 19. Jelikož dovolání žalované směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný, Nejvyšší soud je odmítl podle § 243c odst. 1 o. s. ř. 20. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení mezi žalobkyní a žalovanou se opírá o ustanovení § 243c odst. 3 věty první, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř. Žalobkyně má proti žalované právo na náhradu nákladů právního zastoupení sestávajících z odměny advokáta ve výši 3.220 Kč podle § 1 odst. 2, § 6 odst. 1, § 7 bodu 5, § 8 odst. 1 a § 11 odst. 1 písm. k) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění ke dni podání vyjádření k dovolání za jeden úkon právní služby, z paušální náhrady hotových výdajů ve výši 450 Kč podle § 2 odst. 1 a § 13 odst. 4 advokátního tarifu a 21% náhrady DPH ze součtu uvedených částek, celkem 4.441 Kč. Náhrada je splatná k rukám zástupce žalobkyně (§ 149 odst. 1 o. s. ř.) v zákonné třídenní lhůtě k plnění (§ 160 odst. 1 o. s. ř.). Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. Nesplní-li povinný, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci). V Brně dne 26. 5. 2026 JUDr. Robert Waltr předseda senátu