25 Cdo 3034/2025-219 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Roberta Waltra a soudců JUDr. Hany Tiché a JUDr. Petra Vojtka, ve věci žalobce: J. D., zastoupený Mgr. Tomášem Dvořáčkem, advokátem se sídlem Sokolovská 32/22, Praha 8, proti žalované: Allianz pojišťovna, a. s., IČO 47115971, se sídlem Ke Štvanici 656/3, Praha 8, o zaplacení 54.496,54 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. 36 C 25/2024, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 29. 4. 2025, č. j. 30 Co 108/2025-190, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žalobce je povinen zaplatit žalované náhradu nákladů dovolacího řízení 450 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení. Odůvodnění: 1. Obvodní soud pro Prahu 8 rozsudkem ze dne 21. 11. 2024, č. j. 36 C 25/2024-161, zamítl žalobu na uložení povinnosti žalované zaplatit žalobci částku 54.496,54 Kč (bod I výroku) a rozhodl o nákladech řízení (bod II výroku). Žalobce odůvodnil žalobu tak, že uzavřel se žalovanou pojistnou smlouvu o havarijním pojištění vozidla BMW 745le, reg. zn. XY (dále jen „vozidlo“). Předmětem sporu bylo pojistné plnění na dvě pojistné události (ze dne 27. 10. 2020 a 26. 11. 2020), při jejichž likvidaci žalovaná vyplatila žalobci pojistné plnění za všechna čtyři poškozená kola vozidla, tj. za všechny čtyři poškozené disky a pneumatiky, a to na základě požadavku žalobce tzv. rozpočtem, aniž žalobce poškozená kola vyměnil. Následně došlo k další pojistné události dne 2. 4. 2021, při níž mělo dojít k opětovnému poškození pravých kol. Po skutkové stránce nebylo v zásadě sporu o průběhu likvidace předchozích i aktuální pojistné události, žalobce sporoval otázku náhrady za výměnu pravé přední pneumatiky. Po právní stránce uzavřel obvodní soud, že žalobce není plátcem DPH, proto v případě volby likvidace pojistné události tzv. rozpočtem neměl na náhradu DPH nárok, což bylo z obsahu pojistných podmínek zřetelně seznatelné, a odpovídá logice věci, kdy je počítáno s tím, že výplatu formou rozpočtu využijí ti klienti žalované, kteří vozidlo opraví svépomocí či u menšího neautorizovaného servisu či automechanika, kteří zpravidla plátcem DPH nejsou. Volba likvidace pojistné události byla volbou žalobce, který by ji měl logicky přizpůsobit charakteru servisu, kde hodlá vozidlo opravit. Znění pojistných podmínek je srozumitelné a nepřipouští jiný výklad. Rozhodnutí odpovídá i předchozímu rozhodnutí ve věci týchž účastníků ohledně předchozích pojistných událostí, přičemž potvrzující rozsudek odvolacího soudu měl žalobce k dispozici ještě před zahájením jednání ve věci samé. Rovněž v případě výměny pravého předního kola bylo v souladu s pojistnými podmínkami na žalobci, aby prokázal, že po předchozí pojistné události a obdržení pojistného plnění rozpočtem došlo k opravě, tj. k výměně poškozených kol, což se nestalo, neboť porovnáním fotografií po škodních událostech bylo zřejmé, že celá kola jsou v totožném stavu, a tedy k jejich výměně nedošlo. Po žalované tedy nelze spravedlivě požadovat dvojí výplatu na totéž poškození, neboť je to v rozporu s pojistnými podmínkami, podstatou pojistné smlouvy i dobrými mravy. 2. K odvolání žalobce Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 29. 4. 2025, č. j. 30 Co 108/2025-190, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (výrok I) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (výrok II). Odvolací soud se plně ztotožnil se skutkovými i právními závěry soudu prvního stupně. Odmítl námitku nepřezkoumatelnosti pro nedostatek odůvodnění, neboť odkázal na odůvodnění rozsudku v bodě 16, s nímž se plně ztotožnil, a odkázal na srozumitelné a jasné znění pojistných podmínek nepřipouštějících jiný závěr o nároku na DPH. Mezi stranami bylo ujednáno, že v případě výplaty pojistného plnění rozpočtem poškozený nemá nárok na DPH, a nedošlo ke zdanitelnému plnění. Rovněž v případě neoprávněnosti nároku na pojistné plnění za pravý přední disk a pneumatiku se odvolací soud plně ztotožnil se závěry obvodního soudu, žalobce ani nesporoval, že pravý přední disk nevyměnil, a již předtím obdržel pojistné plnění na výměnu všech čtyř pneumatik a všech čtyř disků, přičemž žalobce neunesl důkazní břemeno ohledně výměny pneumatiky, ani ohledně proražení pravé přední pneumatiky při projednávané škodní události. S odkazem na znění pojistných podmínek byla žalovaná oprávněna odmítnout plnění, aby zabránila dvojitému plnění. 3. Proti výroku I rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání s tím, že je považuje za přípustné dle ustanovení § 237 o. s. ř., neboť napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení dovolacím soudem dosud neřešené právní otázky snížení majetkového stavu poškozeného nevyplacením DPH bez možnosti uplatnit nárok na odpočet této daně, a dále se při řešení právní otázky výkladu právního jednání odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. K tomu dovolatel odkázal na rozsudek dovolacího soudu pod sp. zn. 29 Cdo 61/2017, podle něhož podléhá výkladu zásadně každé právní jednání, bez ohledu na to, zda se navenek jeví jako jednoznačné. Dle dovolatele však odvolací soud při výkladu sporného ustanovení pojistných podmínek takto nepostupoval. Dále dovolatel poukázal na § 1812 odst. 1 o. z., podle nějž lze-li obsah smlouvy vyložit různým způsobem, použije se výklad pro spotřebitele nejpříznivější. Současně měl odvolací soud pochybit při posouzení výplaty pojistného plnění bez DPH, neboť dovolatel jako spotřebitel není plátce DPH, ačkoli vozidlo zakoupil včetně DPH a nemůže uplatnit nárok na odpočet, a nebyla mu tedy vrácena, proto má i v případě plnění formou rozpočtu nárok na DPH, jelikož pojištěný není povinen opravu provést, může vozidlo například se slevou prodat apod. Snížení ceny však v sobě bude vždy také obsahovat i DPH, protože žalobce nemůže ani vystavit fakturu s nárokem na odpočet DPH. Další námitky směřují k nejasnosti pojistných podmínek a závorek v nich použitých, případně přehlednosti a značení jednotlivých bodů podmínek. Jelikož rozhodnutí odvolacího soudu spočívá v nesprávném právním posouzení věci, dovolatel navrhl, aby dovolací soud napadený rozsudek odvolacího soudu zrušil a vrátil věc tomuto soudu k dalšímu řízení. 4. Žalovaná ve vyjádření k dovolání uvedla, že je považuje za zjevně nepřípustné, žalobce pouze polemizuje se skutkovým závěrem obecných soudů, že opravu pojištěného vozidla neprovedl způsobem představujícím zdanitelné plnění dle zákona o DPH. Napadený rozsudek je zcela správný, naopak požadavek dovolatele je požadavkem na vrácení bezdůvodného obohacení vzniklého dvojitým plněním. Jinak odkázala na podrobné odůvodnění rozsudku obvodního soudu. 5. Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v aktuálně účinném znění, dále jen „o. s. ř.“. Dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou, řádně zastoupenou podle § 241 odst. 1 o. s. ř., avšak není přípustné. 6. Podle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. 7. Přípustnost dovolání podle ustanovení § 237 o. s. ř. není založena již tím, že dovolatel tvrdí, že jsou splněna kritéria přípustnosti dovolání obsažená v tomto ustanovení. Přípustnost dovolání nastává tehdy, jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že kritéria přípustnosti dovolání uvedená v ustanovení § 237 o. s. ř. skutečně splněna jsou. 8. Dovolatel namítá nesprávný výklad pojistné smlouvy, především ujednání pojistných podmínek rozlišujících v případě částečné škody opravu na základě vystavené faktury a výplatu rozpočtem na opravu vozidla. 9. V rozsudcích ze dne 25. 4. 2017, sp. zn. 21 Cdo 5281/2016, a ze dne 8. 1. 2020, sp. zn. 26 Cdo 508/2019, Nejvyšší soud vysvětlil, že právní úprava účinná od 1. 1. 2014 při výkladu právních jednání opouští důraz na formální hledisko projevu vůle, typický pro předchozí občanský zákoník, a klade větší důraz na hledisko skutečné vůle jednajících. V rozsudku ze dne 31. 10. 2017, sp. zn. 29 Cdo 61/2017, uveřejněném pod číslem 4/2019 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dále jen „Sb. rozh. obč.“, pak Nejvyšší soud vyložil, že základní pravidlo výkladu adresovaných právních jednání formuluje ustanovení § 556 odst. 1 věta první o. z. Soud nejprve zkoumá, jaká byla skutečná vůle (úmysl) jednajícího, a to při zohlednění všech v úvahu přicházejících (zjištěných) okolností. Ochrana dobré víry adresáta právního jednání, akcentovaná v § 556 odst. 1 větě první o. z., pak vyžaduje, aby soud právní jednání vyložil jen podle takového úmyslu jednajícího, který byl anebo musel být adresátovi znám. Při zjišťování úmyslu jednajícího tudíž soud přihlíží toliko k těm okolnostem, které mohl vnímat i adresát právního jednání. Jinými slovy, pro výklad právního jednání je určující skutečná vůle (úmysl) jednajícího, která byla anebo musela být známa adresátovi, již je třeba upřednostnit před jejím vnějším projevem, např. objektivním významem užitých slov. Teprve tehdy, nelze-li zjistit skutečnou vůli (úmysl) jednajícího, postupuje soud podle pravidla vyjádřeného v § 556 odst. 1 větě druhé o. z. K těmto závěrům se Nejvyšší soud přihlásil též v rozsudku velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia ze dne 9. 9. 2020, sp. zn. 31 Cdo 684/2020, uveřejněném pod číslem 37/2021 Sb. rozh. obč., jakož i v rozsudcích ze dne 22. 5. 2020, sp. zn. 23 Cdo 2126/2018, a ze dne 25. 7. 2024, sp. zn. 33 Cdo 3857/2023. 10. Dovolací soud ve své rozhodovací praxi k pravidlu contra proferentem, obsaženému v § 557 o. z., opakovaně uvedl, že zásada, podle níž se pojem vykládá k tíži toho, kdo jej použil jako první, může nalézt uplatnění jen, je-li vykládaný pojem skutečně nejednoznačný. Jinými slovy, výklad nejednoznačného pojmu, který je ve smlouvě obsažen, k tíži toho, kdo výrazu použil první, je namístě pouze, jsou-li dány (objektivně) pochybnosti o obsahu tohoto pojmu, které nelze odstranit ani za použití výkladových pravidel § 556 odst. 1 a 2 o. z. (srov. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 25. 5. 2022, sp. zn. 23 Cdo 764/2022, nebo ze dne 14. 12. 2022, sp. zn. 23 Cdo 71/2022). 11. Nejvyšší soud i ohledně vztahu § 556 a násl. a § 1812 odst. 1 o. z. opakovaně vyložil, že jestliže způsob vyjádření účastníků žádnou pochybnost stran srozumitelnosti nezavdává, jinak řečeno, pokud vůle, kterou účastníci právním jednáním projevili, je jednoznačně formulována, nepřichází jiná interpretace projevené vůle v úvahu (srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 2018, sp. zn. 33 Cdo 5598/2017, ze dne 15. 7. 2020, sp. zn. 33 Cdo 1767/2019, a ze dne 17. 12. 2024, sp. zn. 25 Cdo 2804/2024). 12. Pojistné podmínky jsou součástí pojistné smlouvy a jakkoliv mají kvazinormativní charakter, právní normou nejsou; jsou tak předem připravenou částí pojistné smlouvy, představují praktickou formu zjednodušení a vedou k racionalizaci smluvního procesu. Výklad pojistných podmínek není výkladem právního předpisu, nýbrž výkladem právního jednání, jenž se provádí cestou užití zákonem upravených a judikaturou Ústavního soudu a Nejvyššího soudu blíže vysvětlených interpretačních metod (srov. zejména rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 1. 2022, sp. zn. 23 Cdo 3348/2020). Rozhodovací praxe k úpravě výkladu právních jednání (§ 555 až 558 o. z.) vychází z názoru, že výsledek, k němuž odvolací soud dospěl na základě zjištěného skutkového stavu věci a za užití zákonných interpretačních pravidel při odstraňování pochybností o obsahu právního úkonu (o skutečné vůli stran jím projevené), není řešením otázky hmotného práva v intencích § 237 o. s. ř., jež by bylo možno porovnávat s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu. Od ustálené judikatury se však odvolací soud může odchýlit v postupu, jímž k takovému výsledku, tj. k závěru o obsahu právního úkonu (právního jednání) dospěl (srov. zejména odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 12. 6. 2024, sp. zn. 31 Cdo 881/2024, publikovaného pod č. 27/2025 Sb. rozh. obč.). To ovšem není tento případ. 13. V projednávané věci nebylo tvrzeno ani prokázáno, že by zde existovaly nějaké okolnosti, které by opodstatňovaly závěr, že vůle účastníků v době uzavření smlouvy byla odchylná od toho, co vyplývá z doslovného znění pojistných podmínek žalované na str. 65 v části Vyřízení a náhrada škody, obsahující odstavec nazvaný „Jak počítáme pojistné plnění při výplatě podle rozpočtu na opravu vozidla“ který stanoví, že „V tomto případě vycházíme z ceny: náhradních dílů (bez DPH), které jsou kvalitativně srovnatelné s díly výrobce nebo dovozce; práce (bez DPH) dle běžných hodinových sazeb neznačkových opravců při respektování normohodin výrobce; lakování dle obvyklých cen (bez DPH) u neznačkových opravců“. Dále následuje odstavec týkající se výplaty pojistného plnění rozpočtem, jehož znění je následující: „Při využití výplaty stanovené rozpočtem nám při případné další škodě musíte prokázat, že předchozí poškození bylo řádně opravené, jinak můžeme u další škody snížit nebo neposkytnout pojistné plnění.“ Odvolací soud zjevně dospěl při výkladu obsahu pojistných podmínek k závěru o jejich jednoznačnosti, srozumitelnosti a určitosti neumožňující žádný jiný výklad, neboť pojistné podmínky jasně vymezily, že v případě plnění tzv. rozpočtem na opravu je poskytnuté plnění bez DPH, jakož i že v případě opakované škodní události je na poškozeném, aby prokázal, že předchozí (pojišťovnou již proplacené – pozn. dovolacího soudu) poškození bylo opraveno pod hrozbou ztráty nároku na další pojistné plnění. 14. Ze skutkových zjištění (jejichž správnost nepodléhá dovolacímu přezkumu) vyplývá, že dovolatel přes předchozí vyplacené pojistné plnění na výměnu všech čtyř disků a pneumatik k výměně nepřistoupil. 15. Pořízení vozidla zaplacením kupní ceny včetně DPH je bez jakékoliv souvislosti s likvidací pojistné události pojišťovnou na základě tzv. rozpočtu na opravu vozidla. Odvolací soud se touto otázkou ve svém rozhodnutí vůbec nezabýval, a její řešení tak nemůže založit přípustnost dovolání. Jedním z předpokladů přípustnosti dovolání podle § 237 o. s. ř. je i to, že v dovolání vymezenou otázku odvolací soud řešil a že jeho rozhodnutí na jejím řešení závisí, jinak řečeno, že je pro napadené rozhodnutí určující (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 7. 2013, sen. zn. 29 NSČR 53/2013). Pokud na dané otázce napadené rozhodnutí nezávisí, nemůže založit přípustnost dovolání (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 11. 2020, sp. zn. 25 Cdo 83/2020). 16. Ze všech těchto důvodů je zřejmé, že smluvní ujednání obsažené na str. 65 v části označené jako „VYŘÍZENÍ A NÁHRADA ŠKODY“ srozumitelně vyloučilo vyplacení náhrady DPH v případě částečného poškození pojištěného vozidla a výplaty podle rozpočtu na opravu vozidla, že ustanovení jiný výklad nepřipouští, proto není důvod aplikovat § 557 ani § 1812 odst. 1 o. z. Napadené rozhodnutí není v rozporu ani s ustanovením § 1811 o. z., neboť pojistné podmínky splňují požadavek srozumitelnosti. Odvolací soud tudíž vyložil uvedené smluvní ujednání v souladu s judikaturou řešící výklad právních jednání, a to i výklad spotřebitelských smluv, takže podmínka přípustnosti dovolání podle § 237 o. s. ř. z tohoto důvodu není založena. 17. Dovolací soud proto dovolání žalobce odmítl (§ 243c odst. 1 věta první o. s. ř.). 18. O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243c odst. 3 věty první, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř. Žalovaná má podle zásady úspěchu ve věci právo na paušální náhradu nákladů za své vyjádření k dovolání ve výši 450 Kč podle § 151 odst. 3 o. s. ř. za analogického užití § 13 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění účinném od 1. 1. 2025 (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 11. 2025, sp. zn. 28 Cdo 2638/2025). Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. Nesplní-li povinný, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci). V Brně dne 27. 5. 2026 JUDr. Robert Waltr předseda senátu