25 Cdo 3089/2025-183 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Vojtka a soudců JUDr. Hany Tiché a JUDr. Roberta Waltra ve věci žalobce: K. B., zastoupený Mgr. Pavlem Grošpicem, advokátem se sídlem U Hellady 697/4, Praha 4, proti žalované: UNIQA pojišťovna, a. s., IČO 49240480, se sídlem Evropská 810/136, Praha 6, zastoupená Mgr. Radkem Kocourkem, advokátem se sídlem Havlíčkova 1043/11, Praha 1, o 2 209 523 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 7 C 73/2022, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 24. 7. 2025, č. j. 29 Co 177/2025-160, ve znění doplňujícího usnesení ze dne 24. 7. 2025, č. j. 29 Co 177/2025-164 takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žalobce je povinen zaplatit žalované náhradu nákladů dovolacího řízení 21 284 Kč k rukám advokáta Mgr. Radka Kocourka do tří dnů od právní moci tohoto usnesení. Odůvodnění: 1. Městský soud v Praze k odvolání žalobce rozsudkem ze dne 24. 7. 2025, č. j. 29 Co 177/2025-160, ve znění doplňujícího usnesení ze dne 24. 7. 2025, č. j. 29 Co 177/2025-164, potvrdil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 12. 2. 2025, č. j. 7 C 73/2022-131, ve znění opravného usnesení ze dne 3. 4. 2025, č. j. 7 C 73/2022-142, jímž byla zamítnuta žaloba, kterou se žalobce domáhal zaplacení 2 209 523 Kč s příslušenstvím, změnil jej ve výroku o náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi účastníky a vůči státu a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Ve sporu o pojistné plnění vyšel ze zjištění soudu prvního stupně, že žalobce jako pojistník a současně pojištěný uzavřel dne 2. 8. 2017 s právní předchůdkyní žalované – AXA životní pojišťovnou a. s. (jako pojistitelem) pojistnou smlouvu č. 3470149682 rizikového životního pojištění. V rámci sjednávání této smlouvy žalobce vyplnil zdravotní dotazník, ve kterém v části nemoci pohybového aparátu (kostí, kloubů, páteře a/nebo svalů) uvedl, že žádnou z těchto nemocí netrpí, v části úrazy a zranění vyjmenoval zhmoždění levého kolene a podvrknutí pravého kolene při vystupování z automobilu (obojí bez následků). Podle lékařských zpráv měl ovšem žalobce již v té době zdravotní problémy pohybového aparátu, které do dotazníku neuvedl (úraz podvrtnutí páteře a levého ramenního kloubu), přičemž jejich bolestivost dosáhla takové intenzity, že žalobce byl v letech 2010 a 2012 nucen opakovaně navštěvovat ortopedickou pohotovost. Žalobce si dne 19. 7. 2019 pádem do bazénu přivodil úraz levého ramenního kloubu a bederní páteře, v souvislosti s tímto úrazem pak od žalované požadoval pojistné plnění a mimosoudně mu bylo zaplaceno 80 000 Kč za trvalé následky úrazu ramenního kloubu a 6 500 Kč jako tzv. denní odškodné. Teprve na základě šetření pojistné události se žalovaná dozvěděla o předchozích zraněních páteře žalobce, na což bezprostředně reagovala písemnou výzvou ke sjednání dodatku pojistné smlouvy, a současně žalobce poučila, že pokud by nedošlo ke změně pojistné smlouvy ve smyslu tohoto dodatku, odmítne pojistné plnění, čímž pojistná smlouva zanikne. S ohledem na to, že ke sjednání dodatku nedošlo, odmítla žalovaná poskytnout pojistné plnění, což odůvodnila tím, že žalobce pojišťovnu neúplně informoval o dřívějších úrazech částí těla, které byly předmětem aktuálně požadovaného pojistného plnění. Aktuální obtíže žalobce s páteří v dolní oblasti zad jsou totiž v příčinné souvislosti s předchozími potížemi v této oblasti, byť samotný úraz z 19. 7. 2019 stávající problémy ještě prohloubil (podle znalce se stav žalobce zhoršil cca o 25 % oproti stavu před úrazem). Zranění žalobcovy páteře navíc odpovídá diagnóze M54 podle Mezinárodní klasifikace nemocí (ploténkové páteřní syndromy a jiné dorzopatie), která představuje jednu z výluk pojištění podle Všeobecných pojistných podmínek žalované (tato výluka byla sjednána pro diagnózy výhřez meziobratlové ploténky, ploténkové páteřní syndromy a jiné dorzopatie, tj. diagnózy M40 – M54, pod což spadají i následky, kterými žalobce trpí a jejichž odškodnění se nyní domáhá, jak vyplývá z lékařských zpráv i z výpovědi znalce). Na zjištěný skutkový stav věci soudy obou stupňů aplikovaly § 2788 a § 2809 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.“) a odvolací soud se ztotožnil s právním závěrem soudu prvního stupně, že žalobce nemá nárok na pojistné plnění. Nesplnil totiž svou povinnost k pravdivým a úplným sdělením o svém zdravotním stavu, ke které je zavázán podle § 2788 o. z., proto byla žalovaná oprávněna pojistné plnění odmítnout podle § 2809 o. z. Odvolací soud k odvolacím námitkám žalobce dále uvedl, že odmítnutí plnění žalované s odkazem na § 2809 o. z. se vztahovalo ke všem uplatněným nárokům, tedy nároku na denní odškodnění, plnění za invaliditu a plnění za trvalé následky úrazu, přičemž tyto nároky byly vázány k poranění dolní části zad, resp. páteře v této oblasti. Povinnost pravdivě a úplně popsat své zdravotní obtíže stíhala žalobce, nikoliv žalovanou a nelze vinu za její nesplnění přenášet na žalovanou, jak činí žalobce v námitce, že by léčení žalobce s páteří žalovaná zjistila, pokud by si vyžádala výpis poskytnutých léčebných úkonů. 2. Žalobce podal proti rozsudku odvolacího soudu dovolání, jehož přípustnost spatřuje v tom, že napadené rozhodnutí závisí na dosud neřešené otázce, zda soud může přistoupit k aplikaci § 2809 o. z. a odmítnout pojistné plnění, aniž by se jej byla předtím dovolávala pojišťovna (k odmítnutí plnit pro neúplné vyplnění předsmluvního dotazníku žalovaná přistoupila toliko ve vztahu k pojistnému plnění za invaliditu). Pojistné plnění za trvalé následky úrazu žalovaná přiznala žalobci jen ve vztahu k rameni, ve vztahu k úrazovému poškození páteře je nepřiznala z jiných důvodů než pro neúplné vyplnění předsmluvního zdravotního dotazníku, stejně tak z důvodů mimo § 2809 o. z. odmítla doplatit denní odškodné do plného počtu dnů. Tím, že se odvolací soud nevypořádal se všemi kumulativními podmínkami odmítnutí pojistného plnění podle § 2809 o. z., odchýlil se od obecných východisek vytčených dovolacím soudem v rozsudku sp. zn. 25 Cdo 4261/2008. Odvolací soud se dále vůbec nezabýval aspektem příčinné souvislosti mezi skutečnostmi neuvedenými žalobcem v předsmluvním dotazníku a vznikem invalidity a trvalých následků po předmětném úrazu. Žalobce má za to, že v rozhodovací praxi není dosud ustálena otázka procesních břemen, a je přesvědčen, že tvrdit a prokazovat skutečnosti podmiňující kumulativně právo pojišťovny odmítnout plnění ve smyslu § 2809 o. z. musí primárně pojišťovna. V judikatuře dovolacího soudu nebyla podle dovolatele zaměřena pozornost na možnost pojišťovny zjistit si zdravotní stav a anamnézu zájemce o pojištění i mimo údaje, které sám zájemce uvede do zdravotního dotazníku (výpis od zdravotní pojišťovny, popř. výpis z karty od praktického lékaře). Dovolatel dále namítá, že soudy nižších stupňů zcela ignorovaly jasné závěry znalce ustanoveného soudem prvního stupně, že předmětný úraz zhoršil žalobcovo zdraví se zády nikoliv o 25 % oproti předúrazovému stavu, ale o 25 % na celé pomyslné škále lidského zdraví. V mezidobí mezi dřívějšími úrazy z let 2009 a 2012 a předmětným úrazem z roku 2019 se žalobce prokazatelně se zády neléčil, došlo zcela k vymizení potíží. Dovolatel navrhl, aby dovolací soud zrušil rozsudky soudů obou stupňů a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. 3. Žalovaná ve vyjádření k dovolání žalobce uvedla, že se soudy obou stupňů danou problematikou odpovědně zabývaly a své závěry podrobně odůvodnily. V průběhu řízení bylo prokázáno, že žalobce ještě před uzavřením pojistné smlouvy trpěl onemocněním páteře, pro které se i léčil. Nejednalo se přitom o lehké onemocnění, ale o dosti komplikované potíže pohybového aparátu (především zad a páteře). Ty však do dotazníku neuvedl, čímž porušil povinnost podle § 2788 odst. 1 o. z. Navrhla dovolání zamítnout. 4. Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 1. 1. 2022, dále jen „o. s. ř.“. Dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou, řádně zastoupenou podle § 241 odst. 1 o. s. ř., avšak není přípustné. 5. Podle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. 6. Jedním z předpokladů přípustnosti dovolání podle § 237 o. s. ř. je i to, že v dovolání vymezenou otázku odvolací soud řešil a že jeho rozhodnutí na jejím řešení závisí, jinak řečeno, že je pro napadené rozhodnutí určující (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 7. 2013, sen. zn. 29 NSČR 53/2013). Účelem dovolacího řízení není řešit dovolatelem předestřené teoretické (hypotetické) otázky bez podstatnějšího významu pro posouzení správnosti napadeného rozhodnutí (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 3. 2019, sp. zn. 28 Cdo 316/2019, ze dne 9. 4. 2019, sp. zn. 28 Cdo 3648/2018, či ze dne 18. 5. 2020, sp. zn. 32 Cdo 1078/2020). Pokud na dané otázce napadené rozhodnutí nezávisí, nemůže založit přípustnost dovolání (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 11. 2020, sp. zn. 25 Cdo 83/2020). 7. Přípustnost dovolání je tedy dána jen tehdy, jestliže na právní otázce, která byla podle mínění dovolatele odvolacím soudem nesprávně vyřešena, jeho rozhodnutí skutečně závisí. Tento předpoklad není splněn v případě, kdy závěr o důvodnosti či nedůvodnosti žaloby je založen současně na dvou (či více) nezávislých (samostatných) důvodech, avšak dovoláním je napadána správnost řešení právní otázky týkající se jen jednoho důvodu (či nikoli všech důvodů). Sama okolnost, že jeden z důvodů, na nichž spočívá napadené rozhodnutí, neobstojí, nemůže mít vliv na správnost rozhodnutí, jestliže druhý důvod obstojí, protože jeho správnost nemohla být přezkumu podrobena, jelikož nebyl dovoláním dotčen. V takovém případě není zapotřebí se správností důvodu, který byl dovoláním napaden, zabývat, neboť to pro celkový závěr odvolacího soudu není významné (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 8. 12. 1997, sp. zn. 3 Cdon 1374/96, uveřejněný v časopise Soudní judikatura č. 2/1998, č. 17, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 9. 2019, sp. zn. 25 Cdo 347/2019). Tak je tomu i v nyní posuzované věci. 8. Rozhodnutí odvolacího soudu (shodně se soudem prvního stupně, na jehož závěry plně odkázal) je založeno na dvou na sobě nezávislých právních důvodech. K odvolacím námitkám dovodil neopodstatněnost nároku na pojistné plnění z důvodu porušení povinnosti žalobce uvést při sjednávání pojištění do dotazníku o zdravotním stavu pravdivá sdělení, která měla význam pro pojistitelovo rozhodnutí, jak ohodnotí pojistné riziko, zda žalobce pojistí, popř. za jakých podmínek; toto porušení povinnosti pak vedlo žalovanou k odmítnutí pojistného plnění. Tomuto právnímu důvodu (právnímu posouzení) odpovídá dovolatelem vznesená otázka, zda soud může přistoupit k aplikaci § 2809 o. z. a odmítnout pojistné plnění, aniž by se jej byla předtím dovolávala pojišťovna. Právní názor odvolacího soudu o nedůvodnosti žaloby je však založen i na přijatém závěru soudu prvního stupně, že byla naplněna výluka z pojištění podle Všeobecných pojistných podmínek předmětné pojistné smlouvy. Ze skutkového zjištění (učiněného na základě dokazování, zejména výpovědí znalce a lékařskými zprávami), které nepodléhá dovolacímu přezkumu (srov. § 241a odst. 1 o. s. ř.), totiž vyplynulo, že potíže žalobce, jejichž odškodnění se domáhá, odpovídají diagnózám ploténkové páteřní syndromy a jiné dorzopatie (diagnózy M40 – M54). K tomuto právnímu závěru dovolatel neformuluje žádnou otázku. 9. Jestliže tedy dovolatel účinně nezpochybnil jeden z právních důvodů, který sám o sobě vedl k zamítnutí žaloby, nejsou naplněny podmínky přípustnosti dovolání podle § 237 o. s. ř., neboť ani odlišné vyřešení druhého důvodu, na němž rozhodnutí odvolacího soudu spočívá, by se nemohlo v poměrech dovolatele nijak projevit. I kdyby totiž dovolací soud dospěl na základě dovolání k závěru, že žalovaná odmítla vyplatit pojistné plnění podle § 2809 o. z. toliko pro některý žalobcem uplatněný nárok (za invaliditu), nic by se nezměnilo na druhém nezávislém důvodu (výluka z pojištění), pro které (také) odvolací soud potvrdil zamítavý výrok rozsudku soudu prvního stupně. 10. Další dovolací námitka vztahující se k hodnocení znaleckých závěrů o zdravotním stavu žalobce a příčinách jeho obtíží před a po předmětném úrazu nesměřuje k vyřešení právní otázky, nýbrž především zpochybňuje hodnocení provedených důkazů a z toho vyplývající skutková zjištění, což však není – jak shora uvedeno – důvod způsobilý založit přípustnost dovolání (§ 241a odst. 1 o. s. ř.). Totéž platí, vytýká-li dovolatel odvolacímu soudu, že se nezabýval příčinnou souvislostí mezi jím neuvedenými skutečnostmi v předsmluvním dotazníku a vznikem trvalých následků po pádu do bazénu. Navíc dovolatel opomíjí, že žalovaná odmítla vyplatit pojistné plnění nikoli pro absenci příčinné souvislosti, nýbrž proto, že kdyby žalobce pravdivě a úplně informoval pojišťovnu o svém zdravotním stavu, pojistnou smlouvu by s ním neuzavřela, resp. by byla jiného znění. Výhrada k důkaznímu břemenu (a názor, že si pojišťovny samy mají zjistit zdravotní stav a anamnézu zájemce o pojištění) pak jde proti smyslu a účelu existence informační povinnosti zájemce o pojištění při jednání o uzavření pojistné smlouvy podle § 2788 o. z. 11. Protože uplatněné dovolací námitky nezakládají přípustnost dovolání podle § 237 o. s. ř., dovolací soud dovolání žalobce odmítl (§ 243c odst. 1 věta první o. s. ř.). 12. Nákladový výrok nemusí být odůvodněn (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.). Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 26. 5. 2026 JUDr. Petr Vojtek předseda senátu