25 Cdo 3107/2025-208 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Roberta Waltra a soudkyň JUDr. Hany Tiché a JUDr. Martiny Vršanské v právní věci žalobkyně: AUTODROM PROMOTION s. r. o., IČO 25446941, se sídlem Lindnerova 998/6, Praha 8, zastoupená JUDr. Milanem Štětinou, advokátem se sídlem Jiráskova 614/11, Česká Lípa, proti žalovanému: Rallycross klub AČR, IČO 06036066, se sídlem Jižní Svah 1188, Sedlčany, zastoupený Mgr. Ing. Karlem Císařem, advokátem se sídlem Moravské náměstí 629/4, Brno, za účasti vedlejší účastnice na straně žalovaného: Allianz pojišťovna, a. s., IČO 47115971, se sídlem Ke Štvanici 656/3, Praha 8, o zaplacení 73.000 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Příbrami pod sp. zn. 16 C 85/2024, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 10. 6. 2025, č. j. 25 Co 57/2025-178, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů dovolacího řízení 5.409 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám advokáta JUDr. Milana Štětiny. Odůvodnění: 1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala náhrady škody v podobě ušlého zisku ve výši 88.330 Kč s příslušenstvím, k jejímuž vzniku došlo tak, že v době, kdy měl žalovaný v nájmu autodrom provozovaný žalobkyní, jedno z vozidel havarovalo a poškodilo závodní dráhu (o tom nebylo mezi účastníky sporu). Opravu asfaltové plochy, která probíhala od 14. do 15. 9. 2023, uhradila vedlejší účastnice. Během této doby nemohla žalobkyně autodrom pronajmout, dané termíny předem vyblokovala, a požadovala tedy po žalovaném náhradu ušlého zisku (v prvním termínu se jí nakonec podařilo autodrom částečně pronajmout). Obvyklá cena pronájmu činí 55.000 Kč bez DPH za den, za 14. 9. 2023 žalobkyně vzhledem k částečnému pronájmu požadovala 18.000 Kč, za 15. 9. 2023 pak 55.000 Kč, celkem tedy 73.000 Kč, s DPH 88.330 Kč. Žalovaný a vedlejší účastnice částku odmítli uhradit, neboť žalobkyně neprokázala konkrétní smlouvu, která by byla v důsledku opravy zmařena. 2. Okresní soud v Příbrami rozsudkem ze dne 30. 10. 2024, č. j. 16 C 85/2024-102, žalobu zamítl (výrok I) a uložil žalobkyni povinnost zaplatit náhradu nákladů řízení žalovanému (výrok II) a vedlejší účastnici (výrok III). Soud prvního stupně uzavřel, že žalobkyně neprokázala příčinnou souvislost mezi tvrzeným ušlým ziskem a jednáním žalovaného, neboť nebylo prokázáno, že ve dnech, kdy na autodromu probíhala oprava, by jej bývala pronajala, a mohla tedy dosáhnout příjmu, který jí v důsledku oprav ušel. Ušlý zisk zůstal pouze v hypotetické rovině, neboť žalobkyně tím, že předem vyblokovala dny, na něž byla oprava naplánována, v podstatě neumožnila třetím subjektům projevit zájem o pronajmutí dráhy, takže nemohlo dojít ke zmaření jejího obchodu. Nebylo rovněž prokázáno, že by případná poptávka nemohla být uspokojena v jiný den. Soud prvního stupně zamítl návrh žalobkyně na výslech S. D., prokuristky žalobkyně a manželky jejího jednatele, která měla vypovídat o provozních záležitostech, neboť osvětlení činnosti žalobkyně při pronajímání autodromu nemá na podstatu sporu vliv. Soud rovněž neposkytl žalobkyni lhůtu k doplnění skutkových tvrzení ohledně využití areálu pro její vlastní činnost. 3. K odvolání žalobkyně Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 10. 6. 2025, č. j. 25 Co 5/2025-178, rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I co do 15.330 Kč s příslušenstvím zrušil a řízení v tomto rozsahu zastavil (výrok I), co do 73.000 Kč s příslušenstvím jej ve výroku I změnil tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni uvedenou částku (výrok II), a uložil žalovanému a vedlejší účastnici povinnost zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně (výrok III) a řízení odvolacího (výrok IV). V rozsahu 15.330 Kč s příslušenstvím, což je částka představující DPH, odvolací soud řízení zastavil s ohledem na částečné zpětvzetí žaloby. Vytknul soudu prvního stupně, že žalobkyni nepoučil podle § 118 odst. 3, případně odst. 1 o. s. ř. (správně § 118a o. s. ř.; poznámka dovolacího soudu), když neměl za prokázané, že v průběhu opravy by žalobkyně bývala autodrom pronajala, v důsledku čehož jí ušel zisk. Takový závěr byl pro žalobkyni překvapivý i s ohledem na to, že byl zamítnut její návrh na výslech svědkyně D. Odvolací soud proto zopakoval dokazování některými listinnými důkazy a provedl již dříve navržený důkaz ceníkem služeb žalobkyně a výslechem svědkyně D., neboť skutkový stav, jak jej zjistil soud prvního stupně, měl za neúplný. Poskytl současně žalobkyni poučení podle § 118a odst. 3 o. s. ř. o nezbytnosti prokázání vysoké pravděpodobnosti, že by ve dnech probíhající opravy dosáhla ze svého podnikání výnosu v požadované výši 73.000 Kč, čímž došlo k prolomení koncentrace řízení ve smyslu § 118b odst. 1 o. s. ř. a neúplné apelace ve smyslu § 205a o. s. ř. ve vztahu k daným skutečnostem. 4. Odvolací soud odkázal na § 2900, § 2910, § 2913 odst. 1, § 2951 odst. 1 a § 2952 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, a dále na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 11. 2001, sp. zn. 25 Cdo 1920/99, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 8. 2021, sp. zn. 30 Cdo 331/2021. Neztotožnil se se závěrem soudu prvního stupně, že ušlý zisk je možno prokázat pouze ve vztahu k tvrzením o konkrétních smluvních vztazích, které měla pro rozhodnou dobu poškozená strana sjednány, nebo si je mohla s konkrétními subjekty reálně sjednat. Zdůraznil, že soud prvního stupně nezohlednil relevantní závěry judikatury a nezabýval se otázkou, zda by žalobkyni při obvyklém běhu událostí, nebýt potřeby opravy dráhy, vznikly obchodní příležitosti (pravidelně se opakující) k využití dráhy v podobě pronájmu třetími subjekty. Žalobkyni totiž nelze klást k tíži to, že postupovala s péčí řádného hospodáře a znepřístupnila termíny nabídky pronájmu na dobu opravy ve své nabídce na internetu, aby tak nemusela následně rušit své závazky pro nemožnost plnění na její straně, čímž se zbavila možnosti na dané termíny založit smluvní vztahy nebo doložit skutečné zájemce o pronájem. Žalobkyně prokázala, že na její straně existovala reálná obchodní příležitost autodrom ve dnech 14. 9. 2023 (od 16:00 do 19:00 hodin) a 15. 9. 2023 (na celý den) pronajmout a žalovaný nárok tak nelze považovat za její hypotetický prospěch, neboť z provedeného dokazování vyplynulo, že září pravidelně spadá v rámci jejího podnikání mezi měsíce s největší obsazeností areálu (viz plánovací kalendář za rok 2024, seznam fakturace za období od srpna do října 2023, výpověď svědkyně D. a jednatele žalobkyně). Všechny pátky v září 2023 (s výjimkou 15. 9. 2023) a 2024 byly na celý den pronajaty konkrétními zákazníky. Pokud některé další dny nebyly pronajaty, je z provedeného dokazování patrné, že se konkrétní zájemci hlásili i krátce před příslušným termínem. Žalobkyně pak po poučení ze strany odvolacího soudu předložila i potvrzení od konkrétního zájemce (pravidelného klienta J. S.), že měl o pronájem v inkriminovaných termínech zájem, ale zabránila tomu překážka na straně žalobkyně. Odvolací soud v tomto směru vyslovil pochybnost o původu tohoto důkazu, avšak považoval ji za rozptýlenou výpovědí jednatele žalobkyně. I bez zřetele k uvedenému důkazu však odvolací soud pokládal za zjevné, že při pravidelném běhu věcí by byl autodrom v příslušných termínech pronajat. 5. Rozsudek odvolacího soudu napadl žalovaný dovoláním, jehož přípustnost spatřuje podle obsahu dovolání v tom, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky procesního práva, která dosud nebyla v rozhodování dovolacího soudu vyřešena, a zní následovně: „Jestliže je účastník řízení při jednání soudem fakticky poučen, že neunáší břemeno tvrzení, respektive důkazní, ale v protokolu z jednání není výslovný odkaz na § 118a o. s. ř., může tento účastník následně v průběhu odvolacího řízení od základu změnit žalobní tvrzení a označovat nové důkazy s odkazem na § 205a písm. d) o. s. ř.?“ Dovolatel zrekapituloval dosavadní průběh řízení a vytkl odvolacímu soudu, že žalobkyni poučil podle § 118a odst. 3 o. s. ř. Hodnotil obsah výpovědi svědkyně D. a její věrohodnost, respektive její zájem na výsledku sporu, a rozporoval pravost e-mailu ze 3. 5. 2025, jímž „kdosi z neznámé e-mailové adresy“ potvrdil, že měl zájem pronajmout si dráhu žalobkyně v době od 14. do 15. 9. 2023. Odvolací soud podle názoru žalovaného vedl odvolací řízení „svévolně“ a neobjektivně hodnotil důkazy, které neměl ve smyslu § 205a o. s. ř. ani připustit, čímž bylo porušeno právo žalovaného na spravedlivý proces. Dovolatel rovněž brojil proti nákladovým výrokům. Závěrem navrhl, aby Nejvyšší soud rozsudek odvolacího soudu změnil tak, že v příslušném rozsahu potvrdí rozsudek soudu prvního stupně. 6. Žalobkyně ve svém vyjádření k dovolání osvětlila, proč nemohla dříve soudu předložit e-mail pana Semeráda, a vyzdvihla, že i bez něj by bylo řádně prokázáno, že v předmětném období bývají všechny nabízené termíny k pronájmu autodromu zaplněny. Ušel jí tedy zisk reálný, nikoliv pouze hypotetický. Žalobkyně vyjádřila své přesvědčení, že před soudem prvního stupně nebyla řádně (respektive vůbec) poučena podle § 118a o. s. ř., neboť pouhé seznámení s právním názorem soudu nelze považovat za poučení dostatečné. Navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání zamítl. 7. Vedlejší účastnice se vyjádřila v tom smyslu, že se s obsahem dovolání ztotožňuje. 8. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, osobou oprávněnou – účastníkem řízení (§ 240 odst. 1 o. s. ř.) zastoupeným advokátem ve smyslu § 241 o. s. ř., dospěl k závěru, jsa vázán rozsahem i důvody podaného dovolání (§ 242 odst. 3 věta prvá o. s. ř.), že dovolání není přípustné. 9. Podle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. 10. Přípustnost dovolání nejsou způsobilé založit výhrady dovolatele k postupu odvolacího soudu v souvislosti s poučením žalobkyně podle § 118a odst. 3 o. s. ř. Žalovaný jimi nenapadá žádný právní závěr vyplývající z hmotného nebo procesního práva, na němž je napadené rozhodnutí o věci založeno, nýbrž vytýká odvolacímu soudu, že zatížil řízení vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí. K vadám řízení však – pokud by jimi bylo řízení skutečně postiženo – dovolací soud přihlíží pouze v případě, jedná-li se o dovolání přípustné (§ 242 odst. 3 věta druhá o. s. ř.); tento předpoklad však v dané věci splněn nebyl. Jinak řečeno nebyla namítána otázka správnosti či nesprávnosti právního posouzení věci podle § 241a odst. 1 o. s. ř., tedy otázka, na jejímž řešení napadené rozhodnutí závisí (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 2. 2014, sp. zn. 23 Cdo 2758/2013, ze dne 28. 8. 2014, sp. zn. 30 Cdo 185/2014, ze dne 23. 7. 2014, sp. zn. 30 Cdo 2266/2014, ze dne 17. 2. 2014, sp. zn. 32 Cdo 14/2014, ze dne 29. 7. 2014, sp. zn. 32 Cdo 842/2014, a ze dne 15. 9. 2015, sp. zn. 32 Cdo 1145/2015). Odvolací soud se nezabýval otázkou, zda má žalobkyni ve smyslu § 118a o. s. ř. poučit přesto, že byla soudem prvního stupně „fakticky“ poučena, jak uvádí dovolatel, ale konstatoval, že řádně poučena, a to včetně poučení o následcích nesplnění výzvy, nebyla. Dovolatel tedy svou otázku konstruuje na základě závěru, který v řízení učiněn nebyl. Ve skutečnosti tak pouze upozorňuje na případnou vadu řízení, k níž však za dané procesní situace nemůže být dovolacím soudem přihlédnuto. 11. Nad rámec právě uvedeného s ohledem na dovolatelovu námitku porušení práva na spravedlivý proces dovolací soud konstatuje, že žalobkyně nebyla soudem prvního stupně na jednání konaném 30. 10. 2024 (viz č. l. 94 a násl. spisu) řádně poučena ve smyslu § 118a odst. 3 o. s. ř., neboť pouhé konstatování o tom, že soud prozatím nepovažuje žalobu za důvodnou, za takové poučení považovat nelze. Není rozhodné, zda je v protokolu o jednání výslovně zmíněn odkaz na § 118a odst. 3 o. s. ř. (obdobně ve vztahu k poučení podle § 118a odst. 2 o. s. ř. viz důvody rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 26. 6. 2018, sp. zn. 32 Cdo 2911/2016). Významné je, že soud prvního stupně na tomto jednání žalobkyni nevyzval, aby označila důkazy potřebné k prokázání svých tvrzení, ani ji nepoučil o následcích nedodržení této výzvy, ale následně žalobu zamítl pro neunesení důkazního břemene. Z takových okolností nelze v postupu odvolacího soudu, který k uvedené výzvě přikročil a doplnil dokazování, spatřovat pochybení [viz § 205a písm. d) a § 213 o. s. ř. A usnesení Ústavního soudu ze dne 21. 11. 2023, sp. zn. IV.ÚS 2952/23]. 12. Z přezkumné povahy činnosti Nejvyššího soudu vyplývá, že dovolací soud je vázán skutkovým stavem věci tak, jak byl zjištěn v řízení před soudem prvního stupně nebo před soudem odvolacím. V dovolacím řízení, v němž je jediným dovolacím důvodem nesprávné právní posouzení věci, se skutkovými otázkami zabývat nelze (§ 241a odst. 1 o. s. ř.), tudíž nelze úspěšně napadnout dovolacím důvodem podle § 241a odst. 1 o. s. ř. skutkový stav věci ani samotné hodnocení důkazů odvolacím soudem, opírající se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v ustanovení § 132 o. s. ř. Námitky takové povahy nemohou tedy přivodit ani závěr o přípustnosti dovolání (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dále např. usnesení ze dne 27. 3. 2014, sp. zn. 33 Cdo 843/2014, ze dne 22. 10. 2014, sp. zn. 33 Cdo 1327/2014, ze dne 28. 5. 2015, sp. zn. 29 Cdo 12/2015, a ze dne 30. 6. 2015, sp. zn. 33 Cdo 1189/2015). Námitky týkající se hodnocení výpovědi svědkyně D. či pravosti e-mailu J. S. tak přípustnost dovolání založit nemohou. Dovolací soud nadto podotýká, že jde-li o uvedený e-mail, odvolací soud měl nárok žalobkyně na náhradu ušlého zisku za prokázaný i bez tohoto důkazu (viz bod 32 napadeného rozsudku). 13. Námitky proti právnímu posouzení projednávané věci žalovaný nevznesl. Dovolací soud je přitom vázán uplatněnými dovolacími důvody, včetně jejich obsahového vymezení, a z jiných než dovolatelem uplatněných důvodů napadené rozhodnutí přezkoumat nemůže (srov. § 242 odst. 3 větu první o. s. ř. a například důvody nálezu Ústavního soudu ze dne 11. 11. 2009, sp. zn. IV. ÚS 560/08). 14. Jelikož dovolání žalovaného směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný, Nejvyšší soud je odmítl podle § 243c odst. 1 o. s. ř. 15. Dovolání proti rozhodnutí v části týkající se výroků o nákladech řízení není vzhledem k § 238 odst. 1 písm. h) o. s. ř. přípustné. 16. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení § 243c odst. 3 věty první, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř. Žalobkyně má proti žalovanému právo na náhradu nákladů právního zastoupení sestávajících z odměny advokáta za jeden úkon právní služby ve výši 4.020 Kč podle § 1 odst. 2, § 6 odst. 1, § 7 bodu 5, § 8 odst. 1 a § 11 odst. 1 písm. k) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění ke dni podání vyjádření k dovolání, z paušální náhrady hotových výdajů ve výši 450 Kč podle § 2 odst. 1 a § 13 odst. 4 advokátního tarifu a 21% náhrady daně z přidané hodnoty ze součtu uvedených částek, celkem tedy 5.409 Kč. Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. Nesplní-li povinný, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na výkon rozhodnutí (exekuci). V Brně dne 27. 5. 2026 JUDr. Robert Waltr předseda senátu