25 Cdo 3246/2025-54 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl pověřeným členem senátu JUDr. Tomášem Novosadem v právní věci žalobce: P. B., proti žalované: ČSOB Pojišťovna, a. s., člen holdingu ČSOB, IČO 45534306, se sídlem Masarykovo náměstí 1458, 532 18 Pardubice, o umožnění euthanasie a zaplacení částky 230 000 Kč, vedené u Okresního soudu v Pardubicích pod sp. zn. 9 C 19/2024, o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 14. 8. 2025, č. j. 18 Co 245/2025-46, takto: I. Dovolací řízení se zastavuje. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Odůvodnění: 1. Okresní soud v Pardubicích usnesením ze dne 2. 6. 2025, č. j. 9 C 19/2024-39, zastavil řízení o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 15. 7. 2024, č. j. 27 Co 135/2024-19, (výrok I) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II). Uvedl, že žaloba byla odmítnuta usnesením soudu prvního stupně ze dne 18. 3. 2024, č. j. 9 C 19/2024-13, že toto usnesení bylo potvrzeno usnesením odvolacího soudu ze dne 15. 7. 2024, č. j. 27 Co 135/2024-19, že žalobce podal proti tomuto usnesení dovolání, aniž by byl zastoupen advokátem, a že žalobcova žádost o ustanovení zástupce z řad advokátů pro dovolací řízení byla pravomocně zamítnuta. Soud prvního stupně tak dovolací řízení zastavil pro neodstraněný nedostatek podmínky řízení spočívající v právním zastoupení. 2. K odvolání žalobce Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích usnesením ze dne 14. 8. 2025, č. j. 18 Co 245/2025-46, potvrdil usnesení soudu prvního stupně (výrok I) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok II). 3. Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce včasné a přípustné dovolání, v němž uvádí, že předložil všechny doklady o nehodě a že není soudní znalec, aby vyčíslil přesně náhradu škody, a proto navrhl jako důkaz znalecký posudek, avšak soudy v Pardubicích nic projednávat nechtějí. Žalobce opětovně žádá soud o ustanovení zástupce z řad advokátů, neboť je nemocný a není schopen hájit svá práva. Žalobce navrhuje, aby dovolací soud rozhodl, že se mu umožňuje euthanasie a že řízení se nezastavuje. 4. Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 1. 1. 2022, dále jen „o. s. ř.“. 5. Ustanovení § 241 o. s. ř., které upravuje povinné zastoupení dovolatele při podání dovolání, představuje zvláštní podmínku dovolacího řízení, jejíž nedostatek lze odstranit. Výjimku stanoví § 241 odst. 2 písm. a) o. s. ř., podle kterého není třeba podmínku povinného zastoupení dovolatele advokátem nebo notářem splnit, je-li dovolatelem fyzická osoba, která má právnické vzdělání. 6. Podle § 241b odst. 2 o. s. ř. platí, že není-li splněna podmínka uvedená v § 241, postupuje se obdobně podle § 104 odst. 2; to neplatí, bylo-li dovolání podáno opožděně, někým, kdo k dovolání není oprávněn, nebo směřuje-li proti rozhodnutí, proti němuž není dovolání podle § 238 přípustné. 7. Podle § 104 odst. 2 o. s. ř. jde-li o nedostatek podmínky řízení, který lze odstranit, učiní soud k tomu vhodná opatření. Přitom zpravidla může pokračovat v řízení, ale nesmí rozhodnout o věci samé. Nezdaří-li se nedostatek podmínky řízení odstranit, řízení zastaví; v případě neodstranění nedostatku podmínky uvedené v § 241 o. s. ř. tak učiní předseda senátu soudu prvního stupně, popřípadě dovolací soud (viz § 241b odst. 3 větu třetí a § 243c odst. 3 větu třetí o. s. ř.). 8. Žalobce není v dovolacím řízení právně zastoupen, ani netvrdí, že má právnické vzdělání. Žalobce již nebyl soudem prvního stupně vyzýván, aby nedostatek povinného zastoupení odstranil a soud prvého stupně nerozhodl o nynější žalobcově žádosti o ustanovení zástupce z řad advokátů pro toto dovolací řízení. 9. Žalobci je známo jak z řízení o této věci, tak také z mnoha jiných řízení, že podmínkou řízení o dovolání je právní zastoupení dovolatele a že následkem nesplnění této podmínky je zastavení dovolacího řízení. Takového poučení se žalobci dostalo jak v tomto řízení (usnesení soudu prvního stupně ze dne 19. 9. 2024, č.j. 9 C 19/2024-27), tak také v mnoha jiných řízeních. Nejvyššímu soudu je navíc z úřední činnosti známo, že žalobce dlouhodobě zneužívá svého práva na soudní ochranu opakovaným podáváním neurčitých, popřípadě nedůvodných žalob, přičemž po zahájení řízení podává mimořádné množství vesměs neodůvodněných procesních podání, včetně opakovaně zamítaných návrhů na osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce, jakož i opravných prostředků včetně opravných prostředků nepřípustných. Takové dlouhodobé a cílené počínání žalobce lze jednoznačně označit za obstrukční a sudičské (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 12. 2. 2009, sp. zn. III. ÚS 480/06, či ze dne 27. 10. 2011, sp. zn. III. ÚS 2791/08, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2016, sp. zn. 30 Cdo 1882/2016, ze dne 27. 9. 2016, sp. zn. 30 Cdo 1417/2016, ze dne 4. 3. 2021, sp. zn. 27 Cdo 46/2021, nebo ze dne 30. 4. 2025, sp. zn. 25 Cdo 905/2025). Z těchto všech důvodů Nejvyšší soud nepokládá za nezbytné, aby byl žalobce formálně znovu vyzýván ke zvolení zástupce z řad advokátů pro toto dovolací řízení. 10. Rovněž tak Nejvyšší soud nepokládá za potřebné, aby soud prvního stupně opětovně rozhodoval o další žádosti žalobce o ustanovení zástupce z řad advokátů, neboť také o takové žádosti již bylo opakovaně soudy v této věci negativně rozhodnuto včetně žádosti podané v rámci předešlého dovolacího řízení (usnesení soudu prvního stupně ze dne 25. 10. 2024, č.j. 9 C 19/2024-31, potvrzené usnesením odvolacího soudu ze dne 19. 12. 2024, č.j. 22 Co 295/2024-36). Nejvyšší soud má vzhledem ke všemu dosud uvedenému za nepochybné, že žalobce opakovaným podáváním totožných žádostí o ustanovení zástupce zneužívá svých procesních práv ve smyslu § 2 a § 6 o. s. ř. Takové procesní konání nemůže požívat soudní ochrany a podle § 41a odst. 3 o. s. ř. se k němu nepřihlíží (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 6. 2016, sp. zn. 22 Nd 159/2016, nebo ze dne 11. 3. 2025, sp. zn. 30 Cdo 461/2025). 11. Nejvyšší soud uzavírá, že nejsou splněny podmínky pro pokračování v řízení o dovolání žalobce, proto postupoval podle § 243c odst. 3 věty třetí o. s. ř. a § 243f odst. 2 o. s. ř. a dovolací řízení zastavil. 12. Nákladový výrok není třeba odůvodňovat (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.). Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 3. 6. 2026 JUDr. Tomáš Novosad pověřený člen senátu