25 Cdo 3266/2025-634 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Roberta Waltra a soudců JUDr. Martiny Vršanské a JUDr. Petra Vojtka v právní věci žalobce: M. G., zastoupený Mgr. Pavlou Rajmanovou, advokátkou se sídlem K. H Máchy 758/8, Hradec Králové, proti žalované: Myslivecká společnost Kochánovice, z. s., IČO 43500790, se sídlem Lukavice 182, 538 21 pošta Slatiňany, zastoupená JUDr. Dušanem Mičicou, advokátem se sídlem Sladkovského 410, Pardubice, o 92.610 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Chrudimi pod sp. zn. 111 C 1/2020, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 15. 7. 2025, č. j. 23 Co 110/2025-585, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů dovolacího řízení 2.150 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám advokátky Mgr. Pavly Rajmanové. Odůvodnění: 1. Okresní soud v Chrudimi rozsudkem ze dne 25. 11. 2024, č. j. 111 C 1/2020-496, uložil žalované povinnost zaplatit žalobci 2.175 Kč s příslušenstvím (výrok I), co do 90.435 Kč s příslušenstvím žalobu zamítl (výrok II) a rozhodl o náhradě nákladů řízení mezi účastníky (výrok III) a vůči státu (výroky IV a V). 2. K odvolání žalobce i žalované Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích rozsudkem ze dne 15. 7. 2025, č. j. 23 Co 110/2025-585, rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že uložil žalované povinnost zaplatit žalobci 14.600 Kč s příslušenstvím a co do 78.010 Kč s příslušenstvím žalobu zamítl (výrok I), a rozhodl o náhradě nákladů řízení mezi účastníky před soudem prvního stupně (výrok II) a před soudem odvolacím (výrok III) a rovněž vůči státu (výroky IV a V). 3. Rozsudek odvolacího soudu napadla žalovaná dovoláním, jehož přípustnost spatřuje v tom, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení právních otázek, při jejichž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. Dovolatelka uvedla, že si je vědoma hodnotového censu, ale přesto se domnívá, že její dovolání by mělo být projednáno vzhledem k zásadním pochybením odvolacího soudu. Dovolatelka brojí i proti výroku o náhradě nákladů řízení. 4. Žalobkyně se k dovolání vyjádřila v tom smyslu, že je považuje za nepřípustné, a to mimo jiné vzhledem k § 238 odst. 1 písm. c) o. s. ř. 5. Podle § 238 odst. 1 písm. c) o. s. ř. dovolání podle § 237 o. s. ř. není přípustné proti rozsudkům a usnesením vydaným v řízeních, jejichž předmětem bylo v době vydání rozhodnutí obsahujícího napadený výrok peněžité plnění nepřevyšující 50.000 Kč, včetně řízení o výkon rozhodnutí a exekučního řízení, ledaže jde o vztahy ze spotřebitelských smluv a o pracovněprávní vztahy; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží. 6. Dovolatelka neupřesnila rozsah, v němž rozsudek odvolacího soudu napadá, avšak z obsahu jejího dovolání je zřejmé, že napadá pouze tu část výroku I rozsudku odvolacího soudu, kterou jí byla uložena povinnost zaplatit žalobci 14.600 Kč s příslušenstvím. Ve zbylém rozsahu by dovolání proti tomuto výroku nebylo subjektivně přípustné, protože zamítl-li odvolací soud žalobu co do 78.010 Kč s příslušenstvím, rozhodl ve prospěch žalované (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 1. 2. 2001, sp. zn. 29 Cdo 2357/2000). 7. Napadá-li dovolatelka rozsudek odvolacího soudu v části výroku I, kterou jí byla uložena povinnost zaplatit žalobci 14.600 Kč s příslušenstvím, není dovolání v daném rozsahu přípustné podle § 238 odst. 1 písm. c) o. s. ř., neboť nejde o vztah ze spotřebitelské smlouvy nebo o vztah pracovněprávní a napadeným výrokem bylo v této části rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50.000 Kč. Za rozhodnou pro posouzení přípustnosti dovolání z hlediska finančního limitu je třeba považovat sice výši peněžitého plnění, jež bylo předmětem odvolacího řízení, avšak pouze v rozsahu, jenž může být rozhodnutím dovolacího soudu dotčen, tedy o němž bylo rozhodnuto dovoláním napadeným výrokem (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 5. 2019, sp. zn. 30 Cdo 3261/2018, proti němuž podanou ústavní stížnost Ústavní soud odmítl usnesením ze dne 28. 8. 2019, sp. zn. III. ÚS 2386/2019, dále usnesení ze dne 15. 8. 2019, sp. zn. 25 Cdo 2195/2019, či ze dne 26. 2. 2020, sp. zn. 28 Cdo 435/2020). Ani údajná závažnost pochybení odvolacího soudu nezakládá přípustnost dovolání, které je dle výslovného znění zákona nepřípustné. 8. V rozsahu výroků o nákladech řízení není dovolání přípustné podle § 238 odst. 1 písm. h) o. s. ř. 9. Nejvyšší soud tedy dovolání proti rozsudku odvolacího soudu podle § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl. 10. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.). Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 12. 2. 2026 JUDr. Robert Waltr předseda senátu