25 Cdo 378/2026-619USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Martiny Vršanské a soudců JUDr. Petra Vojtka a JUDr. Hany Tiché v právní věci žalobce: M. Š., zastoupený Mgr. Tomášem Pertotem, advokátem se sídlem U Trezorky 921/2, Praha 5, proti žalované: B. P., zastoupená Mgr. Lucií Bohatovou, advokátkou se sídlem V Jámě 699/1, Praha 1, o ochranu osobnosti, vedené u Okresního soudu v Benešově pod sp. zn. 5 C 403/2023, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 21. 11. 2025, č. j. 27 Co 178/2025-550, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů dovolacího řízení 13 008 Kč k rukám advokáta Mgr. Tomáše Pertota do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí. Odůvodnění: 1. V řízení o ochranu osobnosti a o odčinění nemajetkové újmy se žalobce domáhal, aby se žalovaná zdržela zejména šíření nepravdivých tvrzení o tom, že sexuálně zneužívá jejich nezletilého syna AAAAA (pseudonym), požadoval zveřejnění omluvy na profilech žalované a na webech placené inzerce a požadoval také přiměřené zadostiučinění ve výši 1 000 000 Kč. 2. Okresní soud v Benešově rozsudkem ze dne 20. 3. 2025, č. j. 5 C 403/2023-318, uložil žalované povinnost zdržet se dalších zásahů do osobnosti žalobce šířením tvrzení o tom, že žalobce sexuálně zneužívá svého nezletilého syna AAAAA, a žáky XY – základní umělecká škola, XY, sídlem XY XY, IČO XY, (dále též jen „XY“), a zásahů spočívajících v tom, že žalobce označuje vulgarismy, dehonestuje jeho profesní i soukromý život a jeho schopnosti jako člověka a otce (výrok I), dále uložil žalované povinnost zveřejnit po dobu nejméně 14 dnů v rámci placené inzerce na webu www.novinky.cz, www.extra.cz, www.klasikaplus.cz, ,www.operaplus.cz, www.casopisharmonie.cz a na www.ucitelskenoviny.cz, omluvu ve znění: „Já, B. Š. P., se tímto omlouvám M. Š. za šíření nepravdivých a ničím nepodložených informací o sexuálním zneužívání a týrání našeho společného syna AAAAA a o sexuálním zneužívání žáků XY – základní umělecké školy v XY. Má veškerá tvrzení referující o sexuálním zneužívání prováděným M. Š. se nezakládala na pravdě. Omlouvám se, že jsem se dopustila neoprávněného zásahu do osobnosti M. Š., jelikož jsem neměla žádný legitimní důvod tvrdit, že se M. Š. dopouštěl jakéhokoliv sexuálního zneužívání“ (výrok II), dále uložil žalované povinnost tuto omluvu zveřejnit na svých profilech prostřednictvím příspěvku „Pomozte malému AAAAA“ na adrese XY a na adrese XY (výrok III), zamítl část požadovaného znění omluvy (výrok IV), dále uložil žalované povinnost zaplatit žalobci náhradu nemajetkové újmy ve výši 1 000 000 Kč (výrok V) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok VI). Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že žalovaná publikovala v průběhu let 2023 až 2025 na sociálních sítích a různých webových stránkách příspěvky obsahující informace o zneužívání nezletilého AAAAA žalobcem a další dehonestující výroky, způsobilé zasáhnout do cti a důstojnosti žalobce, zejména do jeho osobního, ale i profesního života. Žalobce je zaměstnancem Základní umělecké školy v XY, vede její chlapecký pěvecký sbor XY a spolupracuje jako dirigent s různými hudebními tělesy. Žalovaná je harfenistkou a bývalou spoluúčinkující na koncertech XY. Dne 14. 4. 2021 se jim narodil syn AAAAA, společné soužití ukončili v srpnu 2021 a od počátku řízení ve věci péče o nezletilého AAAAA se přeli o péči a rozsah styku žalobce s nezletilým. Chlapec byl nejprve rozhodnutím soudu svěřen do péče žalované, která však opakovaně a dlouhodobě bránila žalobci ve styku s ním (žalobci jej nepředala po dobu 9 měsíců), ač pro to neměla žádný objektivní důvod. Žalovaná nerespektovala další rozhodnutí soudu péče o nezletilé (dále též jen „opatrovnický soud“), jímž byl nezletilý svěřen otci, a svévolně po realizovaném styku nepředávala syna zpět otci (nepředala ho celkem dvacetkrát). Rozhodnutím opatrovnického soudu ze dne 17. 7. 2023 (potvrzeným rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 5. 6. 2024) byl nezletilý svěřen do péče otce z důvodu nedůvodného bránění styku nezletilého s žalobcem. Následně se žalovaná se synem skrývala na neznámém místě, což bylo kvalifikováno jako vnitrostátní únos (žalovaná byla trestně stíhána pro maření výkonu nařízeného soudního rozhodnutí). Opatrovnický soud proto usnesením ze dne 26. 10. 2023 nařídil výkon předběžného opatření o předání nezletilého do péče žalobce. Výkon rozhodnutí byl realizován za součinnosti Policie ČR a nezletilý byl předán do péče žalobce dne 2. 11. 2023. Ani poté žalovaná nerespektovala rozhodnutí opatrovnického soudu a syna žalobci po realizovaných stycích opakovaně nepředala, což zdůvodnila podezřením z pohlavního zneužívání syna žalobcem. Ani v trestním ani v opatrovnickém řízení nebylo protiprávní jednání žalobce vůči nezletilému prokázáno. Z dokazování provedeného listinami obsaženými ve spisu Policie ČR sp. zn. KRPS-261727-228/TČ-2022-010072 vyplynulo, že žalovaná podala na žalobce trestní oznámení pro podezření z pohlavního zneužívání nezletilého. V rámci trestního řízení znalkyně z oboru psychologie a psychiatrie označila psychický stav žalobce za stabilní, jeho rodičovské a výchovné schopnosti hodnotila jako přiměřené, vztah k synovi pozitivně emočně sycený. Trestní věc byla pravomocně odložena již ve fázi prověřování. Rozhodnutí policie o odložení věci ze dne 1. 10. 2024 přezkoumal na základě stížnosti poškozeného (dítěte) nadřízený státní zástupce, jenž stížnost zamítl. Jelikož žalovaná s postupem orgánů činných v trestním řízení nesouhlasila, podala na žalobce v prosinci 2024 další trestní oznámení stejného obsahu. Z lékařských zpráv MUDr. Pohla a MUDr. Peckové dále vyplynulo, že ke dni vyšetření (dne 7. 10. 2022) nezletilý nejevil žádné známky pohlavního zneužití v období let 2023 až 2025 zveřejňovala příspěvky formou video nahrávky „XY“ a rozhovoru „XY“ na svém facebookovém a instagramovém profilu a na anonymním profilu Pomozte malému AAAAA (taktéž spravovaném žalovanou). Příspěvky obsahují výroky o žalobci jako například: „Otec si ho naprosto chladnokrevně odnášel, AAAAA u toho křičel máma, dal ho do sedačky, ani ho nepřipoutal a nedovolil mi mu dát ani pusu…. historie se opakuje, udělám všechno pro to, aby M. Š. byl řádně vyšetřovanej, protože je podezřelej ze sexuálního obtěžování AAAAA, AAAAA se od něj dvakrát, a to opakovaně v rozmezí 14 dnů vrátil se zánětem penisu s krvavou plenkou…..je zajímavý, že rok nikoho nezajímalo, že je tady malé dítě zneužívaný… a tenhle člověk se pak naparuje dva dny předtím s chlapeckým dětským sborem a hraje si na to, jakej je skvělej pan pedagog, takže to určitě předává jako opravdu dobrý morální hodnoty těm žákům sboru XY….. tohleto je K. hadr, protože někdo, kdo tohleto všechno dokáže dělat, opravdu by s dětmi a mladistvými vůbec neměl pracovat…. M. Š. bydlí v XY v ulici XY, pan Š. s paní B. bydlí v XY asi 3 minuty od M. Š. v ulici XY…tahle rodina se potřebuje dostat pod co největší tlak, potřebujeme zmobilizovat co nejvíc médií… hodně zvláštní chování otce vůči AAAAA…. AAAAA k tomu samozřejmě měl nějaké poznámky a něco říkal…. malej je rukojmí otce, kterej nás vlastně jako psychicky týrá přes dva roky atd.“ Za přítomnosti svého syna dále pronesla výroky adresované žalobci jako např. „ty hajzle, ty takhle zničíš malý dítě, uděláš mu doživotní trauma…to se ti vrátí, ty idiote hnusnej…a to si hraješ na sbormistra…jseš největší morální dno, který existuje, měl bys lézt kanálama.“ Dále bylo prokázáno, že do smazání nahrávky „Prosím vyslechněte to celé“ (smazána žalovanou dne 16. 11. 2025) z facebookového profilu žalované ji shlédlo minimálně 112 000 lidí a dále ji sdílelo 1 000 lidí a na Instagramu měla před smazáním 500 000 shlédnutí. Rozhovor „XY“ shlédlo na síti Facebook přes 250 000 lidí a sdílelo jej 2 800 lidí. Žalovaná tedy zveřejnila bez souhlasu žalobce jeho jméno, podobiznu a adresu jeho bydliště i pracoviště, a to v kontextu s velmi závažným obviněním. V reakcích na tyto příspěvky se objevily stovky nenávistných vzkazů a označení žalobce ze strany dalších osob jako například: „lidský odpad, zrůda, narcis, psychopat, toxický člověk, hovado, bestie, na zvracení, hyena, úchyl, zmrd, Chazarský Žid a dále výroky jako např. „že ti není hanba, ty prase, styď se…veřejnost tento hyenismus vaší psychopatické rodiny nezapomene… jste odporný člověk bez citu, vlastně nenávidíte svoje dítě, jste neskutečné bestie, co předvádíte, celá vaše rodina, ubližujete AAAAA.“ Dále tyto informace šířila v článcích na různých veřejně přístupných webech (zpravodajských, bulvárních i profesních), jež pomocí odkazů na profil žalované citované příspěvky dále šíří (např. na www.novinky.cz článek ze dne 19. 4. 2023 s názvem „XY“, na www.extra.cz článek ze dne 15. 11. 2023 „XY“). Z příspěvků žalované na jejím facebookovém profilu z října 2025 bylo prokázáno, že žalovaná ve veřejné dehonestaci žalobce pokračovala v průběhu řízení o ochranu osobnosti i po vydání rozsudku soudu prvního stupně, ač to na přímý dotaz odvolacího soudu popřela. Dne 10. 1. 2025 zveřejnila příspěvek, v němž uvedla: „nyní se rozvířila kauza malého chlapečka, kterému je ubližováno jeho otcem…i přes rozběhlé policejní vyšetřování otce ze sexuálního zneužívání chlapečka se otec nezdráhal zažádat o výkon rozhodnutí odejmutí dítěte…chlapec mluví, to, co mu otec dělá, popsal i ve FN Motol, na otce je podaných několik trestních oznámení, existují lékařské zprávy a posudky, nahrávky, je dostatek důkazů, že to, co se děje, není v pořádku.“ Dále uvedla: „nedovedu si představit, že by znásilněná žena musela díky soudnímu nařízení najednou bydlet s pachatelem, děti ale podle soudu asi snesou vše, jejich práva jsou popírána…chlapeček se otce bojí, má strašné noční děsy.“ V rozhovoru zveřejněném v lednu 2025 na kanálu XY na www.youtube.com pod názvem „XY“ dále žalovaná propírá soužití s žalobcem, průběh opatrovnického řízení a popisuje, co vše žalobce synovi provádí. Dále dne 5. 11. 2025 publikovala článek na www.medium.seznam.cz. s odkazem na stránky „XY“ a „XY“. Z důvodu pokračování v útocích na žalobce odvolací soud potvrdil rozhodnutí soudu prvního stupně o předběžném opatření ze dne 22. 5. 2025, č. j. 5 C 403/2023-365, jímž bylo žalované uloženo zdržet se dalšího šíření tvrzení, že žalobce sexuálně zneužívá svého nezletilého syna. 3. K odvolání žalované Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 21. 11. 2025, č. j. 27 Co 178/2025-550, zčásti rozsudek Okresního soudu v Benešově ze dne 20. 3. 2025, č. j. 5 C 403/2023-318, v rozsahu omluvy za šíření nepravdivých tvrzení o sexuálním zneužívání žáků XY uložené výrokem II a III a v rozsahu zbývající části omluvy ve výroku II formou jejího zveřejnění na webu www.casopisharmonie.cz zrušil a v tomto rozsahu řízení zastavil (výrok I), ve zbývající části výrok II rozsudku soudu prvního stupně změnil tak, že žalované uložil povinnost zveřejnit omluvu v rámci placené inzerce nejméně po dobu 14 dní na webu www.novinky.cz, www.extra.cz, www.klasikaplus.cz, www.operaplus.cz, www.polyharmonie.cz a www.ucitelskenoviny.cz ve znění: „Já, B. P., se tímto omlouvám M. Š. za šíření nepravdivých a ničím nepodložených informací o sexuálním zneužívání a týrání našeho společného syna AAAAA. Má veškerá tvrzení referující o sexuálním zneužívání prováděným M. Š. se nezakládala na pravdě. Omlouvám se, že jsem se dopustila neoprávněného zásahu do osobnosti M. Š., jelikož jsem neměla žádný legitimní důvod tvrdit, že se M. Š. dopouštěl jakéhokoliv sexuálního zneužívání“ (výrok II), dále ve zbývající části výrok III změnil tak, že uložil žalované povinnost zveřejnit tuto omluvu na svých profilech, dále na facebookové stránce „Pomozte malému AAAAA“, a tamtéž ji publikovat nejméně po dobu 14 dní jako připnutý příspěvek (výrok III), potvrdil výrok I rozsudku soudu prvního stupně (výrok IV) a rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů (výrok V a VI). Odvolací soud vyšel ze zjištění soudu prvního stupně. Při jednání odvolací soud nepřipustil žalobcem požadované rozšíření skutkového podkladu uplatněných nároků o další útoky žalované, k nimž došlo po vydání rozsudku soudu prvního stupně. Naopak připustil žalobcem požadovanou změnu textu a formy omluvy a v rozsahu, v němž žalobce svůj nárok na omluvu omezil, odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně zčásti zrušil a řízení v tomto rozsahu zastavil. Dále odvolací soud doplnil dokazování ohledně majetkových poměrů žalované, neboť považoval dokazování soudu prvního stupně za nedostatečné. Žalovaná nesporovala, že by se její majetkové a výdělkové poměry od rozhodování odvolacího soudu v opatrovnickém řízení (červen 2024) změnily podstatným způsobem. Z daňového přiznání vyplynulo, že její průměrný příjem (z pracovní činnosti a podnikání – je jednatelkou společnosti XY, s. r. o.) za rok 2024 činil 41 000 Kč měsíčně. V září 2023 žalovaná vybrala z penzijního fondu cca 160 000 Kč. Žalovaná je vlastníkem dvou nemovitostí – rodinného domu s pozemky v k. ú. XY, kde i bydlí, a rodinné chalupy s přilehlými pozemky v k. ú. XY. Z provedeného dokazování soud zjistil, že v příspěvcích žalované se objevuje odkaz na sbírky „Z nesnáze“ s výnosem přes 700 000 Kč, po jejím ukončení pak odkaz na transparentní účet žalované u Komerční banky, na kterém získala dalších 400 000 Kč. Po vyhlášení rozsudku soudu prvního stupně žalovaná na tomto účtu nashromáždila dalších cca 200 tis. Kč. 4. Odvolací soud se ztotožnil i s právním posouzením věci soudem prvního stupně podle § 81 a § 82, § 2910 a § 2911 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) a odkázal na judikaturu Ústavního a Nejvyššího soudu, i Evropského soudu pro lidská práva (dále jen „ESLP“). Ve shodě se soudem prvního stupně uzavřel, že žalovaná citovanými nahrávkami (jejichž autenticitu nesporuje) zasáhla a zasahuje do cti a dobré pověsti žalobce tím, že zkresleně prezentuje veřejnosti události týkající se jejich nezletilého syna, žalobce i jeho rodiny, dehonestujícími výroky zpochybňuje výchovné kompetence žalobce jako otce, vulgárně jej napadá a zejména o něm šíří neprokázaná obvinění, že se dopustil trestného činu pohlavního zneužívání jejich nezletilého syna. Za nejzávažnější zásah pokládal výroky obviňující žalobce ze zvlášť závažné trestné činnosti, které se měl dopustit na vlastním synovi a žácích umělecké školy XY, jimiž žalovaná porušila zásadu presumpce neviny, neboť šířila nepravdivá tvrzení o žalobcově údajné závažné trestné činnosti, aniž by tato tvrzení vyplývala z pravomocného rozhodnutí trestního soudu. K tomu odkázal na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 6. 2020, sp. zn. 25 Cdo 1304/2019, publikovaný pod č. R 41/2021 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, jenž uzavřel (byť ve vztahu k odpovědnosti státu), že je „zásadní rozdíl mezi tvrzením, že někdo je pouze podezřelý ze spáchání trestného činu, a jasným prohlášením, že se dotyčná osoba dopustila daného činu, aniž by byla pravomocně odsouzena.“ Odvolací soud dále vysvětlil, že vznik odpovědnosti žalované za zásah způsobený výroky porušujícími zásadu presumpce neviny není závislý na výsledku trestního řízení. I kdyby trestní oznámení bylo opodstatněné a žalobce byl později odsouzen, byly výroky žalované veřejně a opakovaně vyřčeny v době, kdy nebyl ani obviněn. Zásada presumpce neviny nebrání informování o trestním řízení, ale má své limity. Svoboda projevu nemá vést k tomu, aby byl kdokoliv v očích veřejnosti označen za vinného bez možnosti bránit se proti obviněním vůči své osobě. Informování veřejnosti o trestním řízení, jakož i na něj navazující veřejná diskuse nesmí být vedeny v tom smyslu, že otázka viny je předem rozhodnuta (srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 23.06.2015, sp. zn. II. ÚS 577/13). Pro hledání spravedlivé rovnováhy mezi základními právy stojícími v kolizi (tedy práva na svobodu projevu a práva na soukromí) vzal odvolací soud v úvahu i kritéria vymezená Ústavním soudem (srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 3. 2. 2015, sp. zn. II. ÚS 2051/14). Uzavřel, že žalované zveřejněním původního příspěvku a otevřením diskuse s cílem veřejné dehonestace žalobce, vznikla v souladu s § 2901 o. z. povinnost odvrátit hrozící újmu, tj. diskusi přiměřeně moderovat, popř. ukončit. Žalovaná naopak bez známek sebereflexe v útocích na žalobce pokračovala. Odvolací soud dále konstatoval, že obsah výroků žalované není ani novinářský (informativní) ani politický, nýbrž čistě osobní. Hodnotil i formu difamujících výroků jako útočné expresivní výrazy s negativní konotací a hrubé vulgarismy. K postavení kritizované osobnosti žalobce soud vysvětlil, že nejde o osobu veřejně činnou v politickém životě, ani o všeobecně známého umělce, který by podobný zájem veřejnosti vyhledával. Odvolací soud výroky žalované kvalifikoval jako hodnotící soudy (některé i jako hybridní výroky) bez pravdivého základu i excesivní urážky, jež zjevně překročily zákonné limity svobody projevu a nepožívají proto právní ochrany. Odvolací soud se dále zabýval zákonnými předpoklady vzniku odpovědnosti žalované za protiprávní jednání a dospěl k závěru, že příčinná souvislost mezi výroky žalované a zásahy do osobních práv žalobce byla prokázána. Zavinění z nedbalosti se v řízení o ochranu osobnosti presumuje, navíc bylo prokázáno, že žalovaná na žalobce útočila úmyslně s cílem jej zdiskreditovat ve všech oblastech jeho života. Odvolací soud dospěl k závěru, že výroky žalované zásadně zasáhly do cti, vážnosti a lidské důstojnosti žalobce, jeho sexuality, orientace, jeho osobních vlastností jako člověka, muže a otce dítěte, jeho osobních projevů, jeho soukromí a rodinného života. Intenzitu zásahu navíc umocnil i fakt, že žalovaná se útoků proti žalobci dopouštěla dlouhodobě a opakovaně před širokou veřejností, s úmyslem žalobce zdiskreditovat, dostat jej i jeho rodinu pod co největší tlak, čímž aktivizovala další osoby ke stovkám nenávistných komentářů (včetně odsudků ze strany podporovatelů žalované). Zdůraznil i riziko nepřímých dopadů mediální kampaně (a její digitální stopy do budoucna) na vztah mezi žalobcem a nezletilým, i na samotného nezletilého. Z uvedených důvodů odvolací soud shledal zdržovací nárok opodstatněným. Dále žalobce požadoval veřejnou omluvu pouze za dílčí část útoků, které se týkaly sexuálního zneužívání syna. Odvolací soud se zabýval přiměřeností obsahu omluvy, délkou zveřejnění i její formou. Vyšel ze zásad vytýčených judikaturou Nejvyššího, podle nichž soudy při úvaze o přiměřenosti navrhované satisfakce musí vycházet jak z celkové povahy, tak i z jednotlivých okolností konkrétního případu, musí přihlédnout např. k intenzitě, povaze a způsobu neoprávněného zásahu, k charakteru a rozsahu zasažené hodnoty osobnosti, k trvání i vlivu vzniklé nemajetkové újmy pro postavení a uplatnění postižené fyzické osoby ve společnosti apod. Při určení výše náhrady je třeba dále zohlednit okolnosti jak na straně poškozeného, tak i na straně škůdce, např. na straně poškozeného jinou satisfakci – omluvu, správní postih škůdce či jeho trestní odsouzení nebo na straně škůdce jeho postoj ke škodní události, lítost, omluvu, formu a míru zavinění a v omezeném rozsahu i jeho majetkové poměry (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 10. 2023, sp. zn. 25 Cdo 1260/2023, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. 2. 2007, sp. zn. 30 Cdo 2206/2006). Odvolací soud za použití shora uvedených kritérií ve shodě se soudem prvního stupně uzavřel, že v daném případě je s ohledem na závažnost zásahu, jeho dosah i na povahu zasažených práv výše přiznaného peněžitého zadostiučinění 1 000 000 Kč i z hlediska satisfakční (i preventivně-sankční) a kompenzační funkce přiměřená. Tvrzení žalované, že je pro ni přiznaná výše finanční satisfakce likvidační, neboť takovou částkou nedisponuje, shledal nepravdivým. 5. Proti výrokům II, III, IV, V a VI rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná včas dovolání a současně navrhla odklad jeho právní moci a vykonatelnosti (návrhu na odklad vykonatelnosti Nejvyšší soud vyhověl usnesením ze dne 4. 2. 2026, sp. zn. 25 Nd 715/2025). Žalovaná byla přesvědčena, že přípustnost dovolání podle § 237 o. s. ř. byla založena odchýlením se od ustálené judikatury Nejvyššího i Ústavního soudu (odkázala na nález ze dne 23. 1. 2025, sp. zn. I. ÚS 428/23), neboť řízení je zatíženo procesní vadou, která měla za následek neúplné zjištění skutkového stavu a nesprávné právní posouzení zavinění žalované, které je předpokladem pro přiznání omluvy a přiměřeného zadostiučinění. Namítla, že nebylo soudy správně zjištěno, že jednala z obavy o své dítě a v jeho nejlepším zájmu, nikoli v přímém úmyslu poškodit žalobce. Jako dosud neřešenou předložila otázku, zda soudy mohly zahrnout finanční prostředky získané ve veřejné sbírce založené žalovanou do jejích majetkových poměrů, když účelem sbírky byla úhrada právních služeb a nákladů na ochranu práv nezletilého. Soudy vyměřená finanční satisfakce ve výši 1 000 000 Kč je pro žalovanou zdrcující, neboť takovou částkou nedisponuje. Tento postup soudů považovala za rozporný s judikaturou ESLP i soudu Ústavního (např. nález Ústavního soudu ze dne 6. 2. 2024, sp. zn. III. ÚS 771/22). Proto žalovaná navrhla, aby dovolací soud napadené výroky rozsudku odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. 6. Žalobce ve vyjádření poukázal na „mediální lynč“ vedený žalovanou zcela v rozporu s nejlepším zájmem nezletilého. Podle jeho názoru by rodič průměrného rozumu měl v zájmu bezpečí a psychického zdraví svého dítěte chránit jeho soukromí a k řešení svých podezření by měl využít výhradně zákonné cesty. Rozhodně by neměl podněcovat nenávist u veřejnosti a zneužívat situace k pořádání veřejných sbírek. Žalobce se ztotožnil s právním posouzením odvolacího soudu a navrhl dovolání odmítnout, popřípadě zamítnout, a přiznat mu náhradu nákladů dovolacího řízení. 7. Žalovaná v replice uvedla, že dne 10. 12. 2025 založila Svěřenský fond rodiny P., čímž se vzdala veškerého rodinného majetku ve prospěch svého syna (popř. jejích budoucích potomků) pro případ, že by byl tento majetek ze strany otce exekučně postižen. Dále uvedla, že prostředky z veřejné sbírky a na transparentním účtu dovolatelce nikdy nepatřily, resp. jimi byly pokryty její dluhy za právní služby, a dovolatelce nezbylo z těchto prostředků ničeho. 8. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) shledal, že dovolání bylo podáno včas, účastníkem řízení (§ 240 odst. 1 o. s. ř.), za splnění zákonné podmínky právního zastoupení dovolatelky (§ 241 odst. 1 o. s. ř.), avšak není přípustné (§ 237 o. s. ř.). 9. Podle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. 10. Předpokladem odpovědnosti za nemajetkovou újmu způsobenou zásahem do osobnosti fyzické osoby je existence zásahu objektivně způsobilého vyvolat nemajetkovou újmu spočívající buď v porušení, nebo jen ohrožení osobnosti fyzické osoby v její fyzické a morální integritě. Tento zásah musí být neoprávněný (protiprávní) a musí zde být zjištěna existence příčinné souvislosti mezi takovým zásahem a dotčením osobnostní sféry fyzické osoby. Neoprávněným je zásah do osobnosti, který je v rozporu s objektivním právem, tj. s právním řádem (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 7. 2016, sp. zn. 30 Cdo 464/2016). K porušení práva na ochranu osobnosti může dojít jak nepravdivými skutkovými tvrzeními difamačního charakteru, tak zveřejněním nepřípustných hodnotících úsudků o dotčené osobě. Při zkoumání přiměřenosti zásahu se totiž rozlišují skutková tvrzení a hodnotící soudy, neboť podmínky kladené na přípustnost každé z těchto kategorií se liší. Skutkové tvrzení se opírá o fakta, objektivně existující realitu, která je zjistitelná pomocí dokazování, pravdivost tvrzení je tedy ověřitelná. V zásadě platí, že uveřejnění pravdivé informace nezasahuje do práva na ochranu osobnosti, pokud tento údaj není podán tak, že zkresluje skutečnost, či není natolik intimní, že by jeho zveřejnění odporovalo právu na ochranu soukromí a lidské důstojnosti (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 11. 2007, sp. zn. 30 Cdo 1174/2007, publikované pod č. 29/2009 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dále jen „Sb. rozh. obč.“). I v případě sporů o pravdivost skutkového tvrzení je třeba vzít v úvahu kontext proneseného výroku, zejména, nakolik byl tento výrok založen na spolehlivých informacích, které jeho autor k dispozici skutečně měl, či je k dispozici přinejmenším mít mohl. Ještě předtím, než pronese skutkové tvrzení, které je způsobilé zasáhnout do osobnostních práv jiné osoby, by každý měl vyvinout určité přiměřené úsilí za účelem zjištění, zda je jím pronášený výrok pravdivý (srov. nález Ústavního soudu ze dne 3. 2. 2015, sp. zn. II. ÚS 2051/14). Zásah do osobnostních práv porušením principu presumpce neviny je odlišný od zásahu zveřejněním nepravdivé informace, ačkoli spolu mohou souviset. Lež je úmyslně sdělená nepravda. V případě informování o probíhajícím trestním řízení může být porušen princip presumpce neviny, a to i v případě, že je následně pachatel pravomocně odsouzen, protože se uvedených skutků skutečně dopustil, a taková reportáž by byla pravdivou od samého počátku. Stále by však byla neoprávněným zásahem do osobnostních práv pachatele trestné činnosti porušením presumpce neviny. 11. Nutnou podmínkou pro poskytnutí ochrany vůči zásahu do cti a vážnosti je, aby jednání, kterým má být do osobnosti člověka zasaženo, mělo veřejné účinky a bylo objektivně způsobilé přivodit újmu na osobnosti tím, že snižuje jeho čest a vážnost u jiných lidí. Při posuzování způsobilosti zasáhnout do osobnosti člověka je ovšem nutné přihlédnout ke všem okolnostem věci a hodnotit ji nikoliv jen podle použitých výrazů a formulací, ale podle celkového dojmu s přihlédnutím ke všem souvislostem a okolnostem, za nichž k závadnému jednání došlo (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 5. 2012, sp. zn. 30 Cdo 3567/2010). Vlastní zásah je nutno hodnotit vždy objektivně s přihlédnutím ke konkrétní situaci, za které k neoprávněnému zásahu došlo (tzv. konkrétní uplatnění objektivního kritéria), jakož i k postižené osobě (tzv. diferencované uplatnění objektivního kritéria). Uplatnění konkrétního a diferencovaného objektivního hodnocení znamená, že o snížení cti nebo vážnosti postižené fyzické osoby ve společnosti půjde pouze tam, kde za konkrétní situace, za níž k neoprávněnému zásahu do osobnosti fyzické osoby došlo, jakož i s přihlédnutím k dotčené fyzické osobě, lze spolehlivě dovodit, že by nastalou nemajetkovou újmu vzhledem k intenzitě a trvání nepříznivého následku spočívajícího ve snížení její cti či vážnosti ve společnosti, pociťovala jako závažnou zpravidla každá fyzická osoba nacházející se na místě a v postavení postižené fyzické osoby (obdobně rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 7. 10. 2009, sp. zn. 30 Cdo 4431/2007, publikovaný pod č. 98/2010 Sb. rozh. obč., a rozsudek ze dne 31. 7. 2015, sp. zn. 30 Cdo 965/2015). 12. Soudní praxe předpokládá přiznání peněžitého zadostiučinění pouze tehdy, nepostačuje-li zadostiučinění morální, tj. v případech, v nichž došlo ke snížení důstojnosti fyzické osoby nebo její vážnosti ve společnosti ve značné míře. Určení konkrétní výše náhrady může být obtížné, soudy proto mohou uplatnit volnou úvahu ve smyslu § 136 o. s. ř. Stanovení formy nebo výše přiměřeného zadostiučinění je především úkolem soudu prvního stupně a přezkum úvah tohoto soudu úkolem soudu odvolacího. Jejich rozhodování však musí předcházet úplné zjištění skutkového stavu a musí být založeno pokud možno na jednotných objektivních kritériích, která jsou způsobilá zajistit, že přiznané peněžité zadostiučinění skutečně bude přiměřené s ohledem na svůj účel (srov. např. nález sp. zn. I. ÚS 668/21 nebo nález sp. zn. I. ÚS 1586/09). Ústavní soud ve své judikatuře vychází z toho, že základním hlediskem pro stanovení výše peněžitého zadostiučinění je závažnost a intenzita neoprávněného zásahu. V souvislosti s pomlouvačnými a nepravdivými nařčeními zdůrazňuje, že v jejich důsledku dochází k narušení intimní sféry soukromého života jednotlivce, která zahrnuje samotnou podstatu lidství a lidské důstojnosti. Takový zásah lze považovat za jeden z nejcitlivějších, přičemž nezáleží na tom, zda jde o veřejně známou a činnou osobu či nikoli. Jakékoli snižování lidské důstojnosti je zásahem velmi závažným a těžko napravitelným. Lidská důstojnost je jednou ze základních ústavních a lidskoprávních hodnot, ale i nezastupitelnou součástí demokratické společnosti (srov. např. nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 1586/09). Závažnost a intenzita neoprávněného zásahu se bude odvíjet např. od povahy nepravdivého a pomlouvačného nařčení či postavení poškozené osoby včetně její zranitelnosti v konkrétní situaci [viz rozsudek ESLP ze dne 19. 6. 2012 ve věci Kurier Zeitungsverlag und Druckerei GmbH proti Rakousku (č. 2), stížnost č. 1593/06, bod 60]. Zohledněn by měl být i faktický dosah nařčení, tj. míra jeho rozšíření ve veřejném prostoru (viz rozsudek ESLP ze dne 19. 6. 2012 ve věci Krone Verlag GmbH proti Rakousku, stížnost č. 27306/07, bod 60). Výše peněžitého zadostiučinění musí odrážet nejen útrapy duševní a emocionální, ale i ty související se snížením vážnosti poškozené osoby ve společnosti (srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 23. 1. 2025, sp. zn. I. ÚS 428/23) 13. K námitce dovolatelky, že přiznaná výše zadostiučinění v penězích je pro ni likvidační, nutno zdůraznit, že přípustnost dovolání nemůže založit pouhý nesouhlas s formou nebo výší zadostiučinění, neboť ty se odvíjejí od okolností každého konkrétního případu a nemohou samy o sobě představovat otázku hmotného práva ve smyslu § 237 o. s. ř. Výsledným zadostiučiněním se dovolací soud zabývá až tehdy, bylo-li by zcela zjevně nepřiměřené. Jinými slovy, dovolací soud posuzuje v rámci dovolacího řízení, jakožto řízení o mimořádném opravném prostředku, jen správnost základních úvah odvolacího soudu, jež jsou podkladem pro stanovení výše přiměřeného zadostiučinění (viz rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 29. 11. 2017, sp. zn. 30 Cdo 2202/2017, nebo ze dne 21. 11. 2018, sp. zn. 30 Cdo 439/2018). 14. V daném případě odvolací soud výši náhrady nemajetkové újmy určené úvahou soudu prvního stupně důkladně přezkoumal a přesvědčivě odůvodnil. V souladu s citovanou judikaturou zohlednil intenzitu a závažnost zásahu do nejcitlivější sféry osobnosti žalobce, formu a mediální dosah zásahu, míru zavinění, pohnutku i majetkový prospěch z protiprávního jednání žalované z jí vedené mediální kampaně, jejímž cílem bylo excesivní veřejné hanobení osobnosti žalobce. Odvolací soud zohlednil všechny okolnosti a souvislosti daného případu, jež pro naplnění satisfakční funkce přiznané náhrady odůvodňují potřebu vyššího peněžitého zadostiučinění. Důvodně též přihlédl k nerespektování soudního zákazu dalšího šíření příspěvků žalovanou, i k jejím majetkovým poměrům (k výši jejího pravidelného měsíčního příjmu, ke spoření na penzi, k souboru nemovitého majetku v jejím vlastnictví i k výši nashromážděných příspěvků od svých podporovatelů). Vzal v úvahu i to, že žalovaná dosud neprojevila žádnou sebereflexi či lítost, naopak jednala s úmyslem žalobci uškodit a vyřadit jej z péče o syna. Odvolací soud také v souladu s principem proporcionality porovnal výši přiznané náhrady přisouzené v obdobných případech, jež se s posuzovanou věcí v podstatných znacích shodují jako např. sp. zn. 25 Cdo 1260/2023 nebo sp. zn. 25 Cdo 216/2023 (srov. nález Ústavního soudu ze dne 22. 12. 2015, sp. zn. I. ÚS 2844/14, bod 56, nebo obdobně rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16. 9. 2015, sp. zn. 30 Cdo 1747/2014, uveřejněný pod č. 67/2016 Sb. rozh. obč.). S ohledem na závažnost a intenzitu tohoto těžko reparovatelného zásahu do lidské důstojnosti žalobce (a zejména do jeho práva na soukromí a rodinný život) dovolací soud uzavírá, že přiznaná výše přiměřeného zadostiučinění není zjevně nepřiměřená, plní svou satisfakční i kompenzační funkci a odpovídá rozsahu újmy (v podobě duševních a emočních útrap), kterou žalobce utrpěl. 15. Dovolatelka sice uvádí, že napadá právní závěry odvolacího soudu, ve skutečnosti však zpochybňuje především skutková zjištění. Obsahem dovolání je převážně polemika se soudy zjištěným skutkovým stavem, z nichž dovolatelka vyvozuje vlastní závěry o tom, že její tvrzení jsou pravdivá a že do osobnostních práv žalobce nebylo zasaženo, aniž by akceptovala závěry odvolacího soudu opřené o podrobně odůvodněná zjištění soudu prvního stupně. S právním posouzením zavinění (které je navíc ve věcech ochrany osobnosti presumováno) žalovaná nesouhlasí nikoliv z důvodu mylné aplikace práva, nýbrž proto, že soud po právní stránce posoudil skutkový stav, s nímž ona nesouhlasí. Námitky směřující proti zjištěnému skutkovému stavu však nejsou předmětem dovolacího přezkumu a ani nezakládají přípustnost dovolání. Předložila-li dovolatelka jako neřešenou otázku, zda soudy mohly zahrnout finanční prostředky získané ve veřejné sbírce založené žalovanou do jejích majetkových poměrů, ani tato otázka přípustnost dovolání podle § 237 o. s. ř. založit nemůže, neboť její vyřešení by na výsledku sporu nic nezměnilo (z provedeného dokazování vyplynulo, že žalovaná není osobou nemajetnou, jak tvrdila). 16. Dovolatelkou odkazovaná soudní rozhodnutí nejsou na posuzovanou věc přiléhavá. Kupříkladu nález Ústavního soudu ze dne 6. 2. 2023, sp. zn. III. ÚS 771/22, se týkal skutkově zcela odlišného případu, neboť řešil přípustné meze kritiky obsažené v politickém projevu (označování názorových oponentů za nacisty), jež nesmí překročit meze obecně uznávaných pravidel slušnosti. 17. Dovolání proti rozhodnutí o náhradě nákladů řízení není přípustné vzhledem k ustanovení § 238 odst. 1 písm. h) o. s. ř. 18. Nejvyšší soud proto odmítl dovolání žalované podle § 243c odst. 1 věty první o. s. ř. 19. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.). Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. Nesplní-li povinný, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci). V Brně dne 28. 4. 2026 JUDr. Martina Vršanská předsedkyně senátu