25 Cdo 571/2026-3140 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Hany Tiché a soudců JUDr. Roberta Waltra a JUDr. Tomáše Novosada v právní věci žalobce: Jiří Cajthaml, IČO 71113185, se sídlem Višňová 346, 273 64 Doksy, zastoupený Mgr. Milanem Schagererem, advokátem se sídlem Plzeňská 276/298, 150 00 Praha 5, proti žalovanému: JUDr. Miroslav Opatrný, IČO 10255478, se sídlem T. G. Masaryka 293, 272 01 Kladno, o zaplacení 4 840 055,19 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Kladně pod sp. zn. 18 C 61/2021, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 20. 8. 2025, č. j. 21 Co 99/2025-3039, o návrhu žalovaného na odklad vykonatelnosti tohoto rozsudku, takto: Vykonatelnost rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 20. 8. 2025, č. j. 21 Co 99/2025-3039, se odkládá do právní moci rozhodnutí o dovolání podaném žalovaným v této věci. Odůvodnění: 1. K odvolání žalovaného Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 20. 8. 2025, č. j. 21 Co 99/2025-3039, odmítl odvolání v části směřující proti výroku II rozsudku Okresního soudu v Kladně ze dne 3. 5. 2024, č. j. 18 C 61/2021-2909, jímž byla žaloba částečně zamítnuta ohledně úroku z prodlení (výrok I), ve výroku I, jímž soud prvního stupně uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 4 840 055,19 Kč s příslušenstvím, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil, závislý nákladový výrok III změnil jen ve výši přiznané náhrady nákladů řízení a jinak ho potvrdil (výrok II); dále rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok III). 2. Rozsudek odvolacího soudu v rozsahu výroku ve věci samé napadl žalovaný dovoláním, jehož přípustnost spatřuje v tom, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázek hmotného a procesního práva, při jejichž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, a dále právní otázky, která má zásadní ústavněprávní rozměr a v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla v těchto specifických okolnostech vyřešena. 1. Je v souladu s § 2913 o. z. a ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu (sp. zn. 25 Cdo 1646/2021, 25 Cdo 133/2011), aby v řízení o náhradu škody proti advokátovi soud založil závěr o existenci příčinné souvislosti pouze na pravděpodobnostním úsudku o možném úspěchu klienta v původním sporu (že by se mohl „s vysokou pravděpodobností ubránit“), aniž by byl tento úspěch postaven najisto? Odvolací soud se svým pravděpodobnostním závěrem dostal do přímého rozporu s judikaturou dovolacího soudu, neboť podle ní musí být existence příčinné souvislosti prokázána najisto. Soudy fakticky aplikovaly doktrínu ztráty šance, která není v rovině náhrady škody obecně akceptována (rozhodnutí sp. zn. 25 Cdo 1014/2020). Soudy tak nepřípustně zaměnily procesní šanci za hmotněprávní jistotu nároku. Závěr o „hypotetickém úspěchu“ odvolací soud opřel o rozsáhlé dokazování provedené až v tomto řízení o náhradu škody, kdy musely být pohledávky rekonstruovány pomocí „excelových tabulek“ a dohledávání komunikace. Tím soud fakticky uznal, že standardní, procesně bezvadné důkazy v rozhodné době nebyly k dispozici. Právní posouzení je tak vnitřně rozporné: soud klade advokátovi za vinu, že v roce 2016 nepředložil důkazy, které musely být soudem pracně zrekonstruovány až v roce 2025. Příčinná souvislost musí být zkoumána ex ante. 2. Zahrnuje povinnost náležité odborné péče advokáta (§ 16 zákona o advokacii) povinnost zajistit faktickou existenci důkazů (rekonstrukci účetnictví) v situaci, kdy klient tyto podklady v rozhodné době v procesně použitelné formě nepředal, a lze absenci těchto podkladů klást k tíži advokáta hodnocením ex post (s odstupem let), ačkoliv ex ante (v době procesního úkonu) objektivně k dispozici nebyly? Odvolací soud vytýká žalovanému, že v koncentrační lhůtě nedoplnil skutková tvrzení o konkrétních pohledávkách, a dovozuje, že žalovaný tyto informace musel mít, protože v roce 2014 zastupoval klienta v daňovém řízení. Dovolatel namítá, že odvolací soud nepřípustně ztotožnil „oznámení o zápočtu správci daně“ (administrativní úkon s jiným důkazním standardem) s „disponibilitou důkazů pro civilní sporné řízení“. To, že advokát v zájmu klienta argumentuje před finančním úřadem existencí zápočtu, neznamená, že má k dispozici perfektní doklady, které obstojí v civilním sporu proti popírající protistraně. Povinnost tvrzení vyžaduje, aby účastník uvedl rozhodné skutečnosti. Advokát však nemůže skutková tvrzení „fabrikovat“. Pokud klient nepředal advokátovi podklady v takové kvalitě, aby bylo možné konkrétně tvrdit (číslo faktury, datum splatnosti), nemohl advokát takové tvrzení soudu předložit, aniž by porušil povinnost jednat čestně. Odvolací soud přenesl odpovědnost za nepořádek v dokladech klienta na advokáta, čímž neúměrně rozšířil rozsah povinnosti odborné péče ad absurdum. Pokud v původním řízení chyběla dohoda o zápočtu (což soud uznal v bodě 33 svého rozsudku), nebylo v moci advokáta zvrátit výsledek sporu pouhým „lepším tvrzením“. 3. Je z hlediska práva na spravedlivý proces (čl. 36 odst. 1 Listiny) a požadavku na objektivní nestrannost soudu přípustné, aby hypotetickou rekonstrukci výsledků původního sporu v řízení o náhradu škody prováděl týž samosoudce, který původní spor rozhodl v neprospěch žalobce z procesních důvodů, a fakticky tak přezkoumával správnost a hypotetický dopad svého vlastního předchozího postupu? Dovolatel namítá vadu řízení spočívající v porušení práva na zákonného a nestranného soudce, neboť věc rozhodovala tatáž samosoudkyně, která rozhodovala původní spor. Jedná se o systémový deficit objektivity spočívající v tom, že se soudce dostává do kolize v situaci, kdy v řízení o náhradu škody provádí myšlenkovou rekonstrukci toho, jak by býval rozhodl v původním sporu, kdyby advokát postupoval jinak. Fakticky tak přezkoumává svůj vlastní postup, takže postrádá nezbytný objektivní odstup. Tato situace zakládá pochybnost o nestrannosti soudu v objektivním smyslu. Navrhl, aby dovolací soud napadený rozsudek společně s rozsudkem soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. 3. S podáním dovolání dovolatel spojil návrh na odklad vykonatelnosti napadeného rozhodnutí. Odůvodnil ho tím, že nedisponuje likvidními prostředky ve výši přiznané částky (přes 5 mil. Kč), což dokládá prohlášením o majetkových poměrech, přičemž na účtech dovolatele jsou blokovány prostředky ve výši cca 9 mil. Kč, avšak pojistné plnění pokryje pouze 3 mil. Kč. Okamžitá exekuce by vedla k jeho úpadku, takže by mu mohl být pozastaven výkon advokacie, pokud by na jeho majetek byl prohlášen konkurs. Tyto skutečnosti zakládají hrozbu závažné újmy spočívající v likvidaci profesní existence dovolatele, kterou by v případě úspěchu dovolání již nebylo možné zvrátit (ztráta klientely, dobré pověsti). Ohrožena jsou i práva třetích osob (klientů). 4. Podle § 243 písm. a) o. s. ř., může dovolací soud před rozhodnutím o dovolání i bez návrhu odložit vykonatelnost napadeného rozhodnutí, kdyby neprodleným výkonem rozhodnutí nebo exekucí hrozila dovolateli závažná újma. 5. Nejvyšší soud vysvětlil v usnesení ze dne 30. 8. 2017, sp. zn. 29 Cdo 78/2016, (ústavní stížnost proti němu podanou Ústavní soud odmítl usnesením ze dne 23. 10. 2017, sp. zn. IV. ÚS 3317/17), že s přihlédnutím k účelu, k němuž slouží odklad vykonatelnosti ve smyslu § 243 písm. a) o. s. ř., patří k předpokladům, za nichž může dovolací soud odložit vykonatelnost dovoláním napadeného rozhodnutí odvolacího soudu a které musí být splněny kumulativně, že dovolání nemá vady, které by bránily v pokračování v dovolacím řízení, je včasné a přípustné (subjektivně – je podané oprávněnou osobou i objektivně – pro dovolání neplatí žádné z omezení přípustnosti uvedených v § 238 o. s. ř.), podle dovoláním napadeného (výroku) rozhodnutí lze nařídit výkon rozhodnutí nebo nařídit exekuci, neprodleným výkonem rozhodnutí nebo exekucí dovoláním napadeného (výroku) rozhodnutí by dovolateli hrozila závažná újma na jeho právech, podle obsahu spisu je pravděpodobné (možné), že dovolání bude úspěšné a odklad se nedotkne právních poměrů jiné osoby než účastníka řízení (nedotkne se právních poměrů třetí osoby). Závažnost újmy se poměřuje možným dopadem vlastního výkonu rozhodnutí (exekuce) do majetkových poměrů dovolatele, a to i se zřetelem k rozsahu majetku dovolatele a míře možného postižení tohoto majetku výkonem rozhodnutí nebo exekucí. 6. Dovolání žalovaného nemá vady, je včasné a subjektivně i objektivně přípustné. Z obsahu spisu a osvědčených tvrzení dovolatele se podává, že by mu neprodleným výkonem rozhodnutí nebo exekucí dovoláním napadeného rozhodnutí hrozila závažná újma na jeho právech. Dle usnesení Okresního soudu v Kladně ze dne 23. 2. 2026, č. j. 18 C 61/2021-3110, jímž bylo dovolateli přiznáno úplné osvobození od placení soudního poplatku za dovolání, je dovolatel ženatý a žije v domácnosti s manželkou. Jeho příjem tvoří starobní důchod ve výši 18 882 Kč a příjem z výkonu advokacie (základ daně v roce 2024 činil 53 154 Kč). Jako majetek větší hodnoty uvedl dovolatel rodinný dům ve společném jmění manželů a pozemek ve spoluvlastnictví mající celkem hodnotu 4,1 mil. Kč, a 10 let starý osobní automobil. Na účtu má záporný zůstatek ve výši přes 9,1 mil. Kč na základě provedené exekuce. Měsíční výdaje na nájemné, energie a zdravotní pojištění uvedl v celkové výši 37 000 Kč. Manželka pobírá starobní důchod 20 000 Kč měsíčně, vlastní ve společném jmění manželů nemovitost (rodinný dům) a ve výlučném vlastnictví má bytovou jednotku s věcným břemenem dožití v XY ulici v XY. Jako další okolnosti dovolatel uvedl nepříznivý zdravotní stav – má omezující postižení levého oka a je sledován v kardiologické ambulanci. Dovolací soud se zřetelem k rozsahu majetku dovolatele a míře možného postižení tohoto majetku výkonem rozhodnutí nebo exekucí, povolání dovolatele a jeho zdravotnímu stavu uzavírá, že by dovolateli neprodleným výkonem rozhodnutí nebo exekucí dovoláním napadeného rozhodnutí hrozila závažná újma na jeho právech. 7. Nejvyšší soud považuje všechny předpoklady pro odložení vykonatelnosti napadeného rozhodnutí za splněné, a proto rozhodl (aniž by tím předjímal rozhodnutí o dovolání), že se vykonatelnost rozsudku odvolacího soudu odkládá do právní moci rozhodnutí o dovolání žalovaného v projednávané věci [§ 243 písm. a) o. s. ř.]. Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 25. 3. 2026 JUDr. Hana Tichá předsedkyně senátu