25 Cdo 669/2026-20 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Vojtka a soudců JUDr. Tomáše Novosada a JUDr. Roberta Waltra ve věci žalobce: P. R., proti žalované: 2G Tech Consult s.r.o., IČO 29197180, se sídlem náměstí Přátelství 1518/2, Praha 10, o zaplacení mzdy a náhrady cestovních výdajů s příslušenstvím, o žalobě pro zmatečnost, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 7 C 201/2023, o dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 1. 9. 2025, č. j. 62 Co 396/2024-6, a proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 10. 12. 2025, č. j. 5 Co 105/2025-11, takto: I. Řízení o dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 1. 9. 2025, č. j. 62 Co 396/2024-6, se zastavuje. II. Řízení o dovolání žalobce proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 10. 12. 2025, č. j. 5 Co 105/2025-11, se zastavuje. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Odůvodnění: 1. V řízení o žalobě pro zmatečnost, kterou podal žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 1. 11. 2024, č. j. 62 Co 396/2024-58, a proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 26. 8. 2024, č. j. 7 C 201/2023-51, Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 10. 12. 2025, č. j. 5 Co 105/2025-11, potvrdil usnesení Městského soudu v Praze ze dne 1. 9. 2025, č. j. 62 Co 396/2024-6, jímž byla žaloba pro zmatečnost odmítnuta. 2. Proti rozhodnutí soudů obou stupňů podal žalobce dovolání. Namítá nesprávné právní posouzení všech žalobních nároků a návrhů z důvodu nesprávné aplikace relevantních procesních a hmotněprávních předpisů. Jedná se o právní otázky zásadního významu, na kterých spočívalo napadené rozhodnutí odvolacího soudu, které nebyly dosud vyřešeny v rozhodovací praxi dovolacího soudu, jde o porušení základních a ústavně garantovaných práv žalobce na přístup k soudu, na soudní ochranu, na nestranný soud, na výkon spravedlnosti a jiné. Dovolání je přípustné také z důvodu vad řízení a též proto, že se napadená rozhodnutí odchylují od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. Dovolatel poukazuje na judikaturu Nejvyššího soudu a Ústavního soudu a uvádí, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu je ryze formalistické, svévolné a vnitřně rozporné. Napadené rozhodnutí soudu prvního stupně je v rozporu s konstantní judikaturou Ústavního soudu. Dovolatel žádá o osvobození od soudních poplatků a o ustanovení zástupce z řad advokátů a navrhuje, aby obě rozhodnutí byla zrušena a byla odložena jejich vykonatelnost a právní moc. 3. Opravným prostředkem pro přezkoumání rozhodnutí soudu prvního stupně je podle § 201 o. s. ř. odvolání, pokud to zákon nevylučuje. Občanský soudní řád proto také neupravuje funkční příslušnost soudu pro projednání dovolání proti takovému rozhodnutí. Jelikož nedostatek funkční příslušnosti je neodstranitelným nedostatkem podmínky řízení, Nejvyšší soud řízení o dovolání proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 1. 9. 2025, č. j. 62 Co 396/2024-6, které tímto nedostatkem trpí, podle § 104 odst. 1 o. s. ř. zastavil (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 9. 2003, sp. zn. 29 Odo 265/2003, uveřejněné pod číslem 47/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, dále jen „Sb. rozh. obč.“, a judikaturu na ně navazující včetně např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 9. 2021, sp. zn. 27 Cdo 851/2021, ve věci téhož dovolatele). 4. Při podání dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu nebyl dovolatel zastoupen advokátem, ani nedoložil, že má sám odpovídající právnické vzdělání (srov. § 241 o. s. ř.); nesplňuje tak podmínku povinného zastoupení pro dovolací řízení. 5. K dovolatelem podané žádosti o ustanovení zástupce z řad advokátů pro dovolací řízení Nejvyšší soud nepřihlížel, neboť ji považuje za zjevné zneužití procesního práva podle § 2 o. s. ř. (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 9. 2020, sp. zn. 32 Cdo 2755/2020, či ze dne 13. 9. 2022, sp. zn. 30 Cdo 2425/2022). To plyne z dosavadního postupu dovolatele v projednávané věci (opakované podávání nedůvodných a stále stejných návrhů a žádostí), jakož i z obsahu samotného podání (dovolatel v zásadě stále kopíruje podání, v němž neuvádí žádné konkrétní okolnosti, jež by dokládaly jeho důvodnost). Nejvyššímu soudu je z úřední činnosti známo, že dovolatel obdobně postupuje též v mnoha dalších řízeních, jeho jednání lze proto považovat za obstrukční, takže i nyní podané dovolání je zřejmě bezúspěšným uplatněním práva, což představuje důvod, pro který dovolatele nelze osvobodit od soudních poplatků (§ 138 odst. 1 o. s. ř.) a nelze mu ustanovit zástupce (§ 30 o. s. ř.). 6. Soud prvního stupně dovolatele ke splnění podmínky povinného zastoupení podle § 241 odst. 1 o. s. ř. již nevyzýval. K ohrožení procesních práv dovolatele tímto postupem nedošlo, neboť byl ke splnění této podmínky dovolacího řízení vyzýván opakovaně včetně poučení o následcích nevyhovění těmto výzvám [srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 6. 2016, sp. zn. 30 Cdo 114/2016, ze dne 16. 8. 2017, sp. zn. 30 Cdo 2928/2017 (ústavní stížnost proti němu Ústavní soud odmítl usnesením ze dne 10. 4. 2018, sp. zn. II. ÚS 3921/17), či usnesení ze dne 19. 12. 2018, sp. zn. 27 Cdo 725/2018, či ze dne 25. 3. 2020, sp. zn. 25 Cdo 790/2020]. 7. Jak se přitom podává z ustálené judikatury Ústavního i Nejvyššího soudu, poučení o důsledcích nesplnění podmínky povinného zastoupení není nezbytné, jestliže byl stěžovatel v minulosti opakovaně poučen o nutnosti povinného zastoupení a o důsledcích jeho nesplnění. V takové situaci se jeví setrvání na požadavku dalšího poučení pro konkrétní řízení neefektivním a formalistickým; srovnej např. usnesení Ústavního soudu ze dne 8. 8. 2013, sp. zn. II. ÚS 2291/13 (a v něm citovaná další usnesení), či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 10. 2014, sp. zn. 30 Cdo 3052/2014, ze dne 13. 1. 2016, sp. zn. 30 Cdo 3716/2015, ze dne 4. 10. 2016, sp. zn. 30 Cdo 3993/2016, či ze dne 18. 1. 2017, sp. zn. 30 Cdo 5291/2016. 8. Protože dovolatel nesplnil podmínku povinného zastoupení podle § 241 odst. 1 o. s. ř., Nejvyšší soud dovolací řízení podle § 241b odst. 2 a § 104 odst. 2 o. s. ř. zastavil. Dovolací soud nepřehlédl, že dovolatel nezaplatil soudní poplatek z dovolání. I když podle ustálené judikatury má před zastavením dovolacího řízení pro nesplnění podmínky právního zastoupení zásadně přednost zastavení řízení pro nezaplacení soudního poplatku (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 3. 2014, sp. zn. 29 ICdo 6/2012, č. 65/2014 Sb. rozh. obč.), v daném případě dovolací soud k zaplacení soudního poplatku dovolatele již nevyzýval, neboť z jeho postoje v tomto i v dalších řízeních je zřejmé, že i této povinnosti si je vědom, avšak zjevně soudní poplatek platit nehodlá a pouze opakovaně podává neúspěšné žádosti o osvobození od soudních poplatků. 9. Vzhledem k tomu, že o dovolání bylo rozhodnuto ve lhůtě přiměřené pro rozhodnutí o návrhu na odklad právní moci a vykonatelnosti napadených rozhodnutí, nebylo třeba samostatně o tomto návrhu dovolatele rozhodovat (srov. nález Ústavního soudu ze dne 23. 8. 2017, sp. zn. III. ÚS 3425/16). 10. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.). Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 14. 5. 2026 JUDr. Petr Vojtek předseda senátu