25 Nd 123/2026-110 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Roberta Waltra a soudců JUDr. Petra Vojtka a JUDr. Hany Tiché ve věci oprávněné Perfect Money s. r. o., IČO 24774898, se sídlem Neumannova 1453/28, Praha 5, zastoupené JUDr. Zbyňkem Andršem, advokátem se sídlem Hlinky 126/48, Brno, proti povinné V. M., o návrhu povinné na zastavení exekuce, vedené u Okresního soudu v Berouně pod sp. zn. 16 EXE 107/2017, o přikázání věci z důvodu vhodnosti, takto: Věc vedená u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 17 Co 1/2026 se nepřikazuje k projednání a rozhodnutí Krajskému soudu v Ostravě. Odůvodnění: 1. Okresní soud v Berouně usnesením ze dne 15. 10. 2025, č. j. 16 EXE 107/2017-52, zamítl návrh povinné na zastavení exekuce, jejímž provedením soud pověřil soudního exekutora JUDr. Lukáše Jíchu. 2. Proti tomuto rozhodnutí podala povinná odvolání, v němž mimo jiné uvedla, že Krajský soud v Praze nemůže být místně příslušný k projednání jejího opravného prostředku, neboť usiluje o likvidaci odvolatelky, falšuje spisové materiály, zatajuje listinné důkazy, zatímco předseda odvolacího soudu nekalé činnosti svých podřízených zakrývá, a nelze tak očekávat, že by soud konal v zájmu spravedlnosti. Navrhuje proto, aby o jejím odvolání rozhodl Krajský soud v Ostravě. 3. Oprávněná se k návrhu na delegaci nevyjádřila. 4. Podle § 12 odst. 1 o. s. ř. nemůže-li příslušný soud o věci jednat, protože jeho soudci jsou vyloučeni (§ 14, § 15 odst. 2 a § 16a o. s. ř.), musí být věc přikázána jinému soudu téhož stupně. 5. Podle § 12 odst. 2 o. s. ř. věc může být jinému soudu téhož stupně přikázána také z důvodu vhodnosti. 6. Důvody pro přikázání věci jinému soudu podle § 12 odst. 1 o. s. ř. dány nejsou, a povinná to ani netvrdí. Důvod vhodnosti pro přikázání věci jinému soudu téhož stupně ve smyslu § 12 odst. 2 o. s. ř. představují takové okolnosti, které umožní hospodárnější, rychlejší nebo zejména po skutkové stránce spolehlivější a důkladnější projednání věci jiným než příslušným soudem. Přitom je ale třeba mít na zřeteli, že obecná místní příslušnost soudu, který má podle zákona věc projednat, je základní zásadou a že případná delegace této příslušnosti jinému soudu je toliko výjimkou z uvedené zásady, kterou je nutno – právě proto, že jde o výjimku – vykládat restriktivně. Pokud by soud přikázal věc jinému soudu, aniž by pro to byly splněny podmínky, porušil by ústavně zaručené právo zakotvené v čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, kde je stanoveno, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci a že příslušnost soudu a soudce stanoví zákon. Důvody pro přikázání věci jinému než příslušnému soudu musí být natolik významné, aby dostatečně opodstatňovaly průlom do řečeného ústavního principu (takto viz namátkou usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 1. 2024, sp. zn. 23 Nd 705/2023, ze dne 27. 2. 2024, sp. zn. 22 Nd 14/2024, a ze dne 24. 6. 2025, sp. zn. 33 Nd 248/2025). 7. Delegaci vhodnou podle § 12 odst. 2 o. s. ř. naproti tomu nemohou ospravedlnit okolnosti, které by mohly být důvodem k vyloučení soudce (soudců) podle § 14 o. s. ř. Návrhu na přikázání věci z důvodu vhodnosti, založenému na tvrzeném vztahu soudce k účastníkům, jejich zástupcům nebo k projednávané věci, proto nemůže být vyhověno (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. 11. 2020, sp. zn. 20 Nd 509/2020, ze dne 5. 12. 2023, sp. zn. 28 Nd 725/2023, či ze dne 6. 12. 2023, sp. zn. 25 Nd 625/2023). 8. Delegaci vhodnou nemůže zdůvodnit ani vyjádřená nedůvěra k práci konkrétního soudu, ani to, že řízení u daného soudu probíhá způsobem, který neodpovídá představám účastníků řízení. Tyto skutečnosti samy o sobě zákon nezohledňuje v úpravě místní příslušnosti, pro niž stanoví objektivní a jednoznačná pravidla v § 84 až § 89a o. s. ř., která nelze obcházet subjektivními názory účastníků. Je-li nedůvěra účastníka k soudu podložena skutečnostmi takové povahy a intenzity, že vyvolávají důvodné pochybnosti o nepodjatosti soudců, pak je třeba postupovat v souladu s ustanoveními o vyloučení soudců (§ 14 a násl. o. s. ř.), neboť účastníci řízení mají právo se vyjádřit k osobám soudců, kteří mají podle rozvrhu práce věc projednat a rozhodnout, a mohou uplatnit námitku jejich podjatosti (srov. § 15a o. s. ř.); jsou-li pak vyloučeni všichni soudci příslušného soudu, je namístě delegace nutná (§ 12 odst. 1 o. s. ř.). Delegace vhodná podle § 12 odst. 2 o. s. ř. tedy z uvedených důvodů nepřichází v úvahu (k tomu viz kupř. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 2. 2024, sp. zn. 23 Nd 15/2024, ze dne 27. 2. 2024, sp. zn. 22 Nd 97/2024, případně ze dne 16. 7. 2024, sp. zn. 21 Nd 304/2024). 9. Ve světle shora předestřených právních názorů, etablovaných v rozhodovací praxi zdejšího soudu, nezbývá než uzavřít, že povinná žádné okolnosti, jež by opodstatňovaly přikázání věci jinému soudu z důvodu vhodnosti, nepředložila, jelikož se omezila na kritiku (domnělého) počínání Krajského soudu v Praze, která s hospodárností a rychlostí řízení či spolehlivostí skutkových zjištění v něm učiněných nikterak nesouvisí, a je tudíž z posuzovaného hlediska bezvýznamná. Podmínky – toliko výjimečně přípustného – průlomu do zákonem určených pravidel místní příslušnosti předvídaného v § 12 odst. 2 o. s. ř. tak nejsou za dané situace naplněny, pročež Nejvyšší soud rozhodl, že se věc vedená u Krajského soudu v Praze coby soudu odvolacího pod sp. zn. 17 Co 1/2026 (tj. řízení o odvolání proti usnesení Okresního soudu v Berouně ze dne 15. 10. 2025, č. j. 16 EXE 107/2017-52) Krajskému soudu v Ostravě nepřikazuje. Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 26. 3. 2026 JUDr. Robert Waltr předseda senátu