25 Nd 167/2026-459USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Vojtka a soudců JUDr. Tomáše Novosada a JUDr. Hany Tiché v právní věci žalobců: a) V. P., b) A. P., c) B. K., d) B. K., e) M. H., f) M. P., a g) A. B., všichni zastoupeni JUDr. Lukášem Prudilem, Ph.D., advokátem se sídlem Bašty 416/8, Brno, za účasti: Ředitelství silnic a dálnic České republiky s. p., IČO 65993390, se sídlem Čerčanská 2023/12, Praha 4, zastoupený Mgr. Martinem Kramářem, LL.M., advokátem se sídlem Křižovnické náměstí 193/2, Praha 1, o žalobě podle části páté o. s. ř. proti rozhodnutí Městského úřadu Otrokovice ze dne 3. 5. 2005, č. j. SÚ/4329/2004/40405/2004/TKA, ve spojení s rozhodnutím Krajského úřadu Zlínského kraje ze dne 20. 9. 2005, č. j. KUZL 15709/05 ÚP-Mor, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 66 C 17/2008, o odvolání žalobců proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 26. 5. 2025, č. j. 66 C 17/2008-399, o námitce podjatosti, takto: I. Soudci Vrchního soudu v Praze JUDr. Michal Mědílek, JUDr. Jiří Švehla a JUDr. Jana Sedlářová nejsou vyloučeni z projednávání a rozhodnutí ve věci vedené u tohoto soudu pod sp. zn. 11 Cmo 24/2025. II. Věc vedená u Vrchního soudu v Praze pod sp. zn. 11 Cmo 24/2025 se nepřikazuje k projednávání a rozhodnutí Vrchnímu soudu v Olomouci. Odůvodnění: Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 26. 5. 2025, č. j. 66 C 17/2008-399, zamítl žalobu, kterou se žalobci domáhali nahrazení rozhodnutí Městského úřadu Otrokovice ze dne 3. 5. 2005, č. j. SÚ/4329/2004/40405/2004/TKA, a Krajského úřadu Zlínského kraje ze dne 20. 9. 2005, č. j. KUZL 15709/05 ÚP-Mor, tak, že jim bude přiznána náhrada za vyvlastnění pozemků parc. č. XY a XY v katastrálním území XY, ve výši 19 394 465,79 Kč a současně bude účastníku řízení uložena povinnost zaplatit všem žalobcům 18 616 315,79 Kč tak, že bude povinen společně a nerozdílně oprávněným žalobcům b), f) a g) zaplatit 2/3 této částky, žalobci a) 1/6 této částky a společně a nerozdílně oprávněným žalobcům c), d) a e) 1/6 této částky, in eventum nahrazení rozhodnutí Městského úřadu Otrokovice ze dne 3. 5. 2005, č. j. SÚ/4329/2004/40405/2004/TKA, a Krajského úřadu Zlínského kraje ze dne 20. 9. 2005, č. j. KUZL 15709/05 ÚP-Mor, tak, že jim bude přiznána náhrada za vyvlastnění pozemků parc. č. XY a XY v katastrálním území XY, ve výši 19 394 465,79 Kč a současně bude účastníku řízení uložena povinnost zaplatit všem žalobcům 18 616 315,79 Kč tak, že bude povinen zaplatit každému ze žalobců b), f), a g) po 4 136 959,06 Kč, žalobci a) 3 102 719,30 Kč a každému ze žalobců c), d) a e) po 1 034 239,77 Kč (výrok I), a současně rozhodl o náhradě nákladů řízení (výroky II a III). Proti tomuto rozsudku podali žalobci dne 4. 7. 2025 k Vrchnímu soudu v Praze odvolání. Dne 10. 2. 2026 vznesl účastník řízení (Ředitelství silnic a dálnic s. p.) námitku podjatosti soudců tohoto soudu a navrhl, aby věc byla z důvodu nutnosti [§ 12 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. 1. 2022 (dále jen o. s. ř.)] delegována Vrchnímu soudu v Olomouci. Odůvodnil ji tím, že při nahlížení do spisu dne 5. 2. 2026 zjistil, že o nahlížení do spisu požádal dne 28. 8. 2025 místopředseda Vrchního soudu v Praze JUDr. František Kučera, který podal vyjádření ohledně vhodnosti zveřejnění rozsudku Nejvyššího soudu (dále též jen „NS“) ze dne 2. 12. 2024, sp. zn. 24 Cdo 2813/2024, ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „Sbírka“). JUDr. Kučera v žádosti poukazuje na konkrétní rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva (dále jen „ESLP“) a Ústavního soudu ČR (dále též jen „ÚS“) vydaná ve vztahu k řízení vedenému před Městským soudem v Praze ve věci sp. zn. 66 C 17/2008. Právě rozsudek vydaný v prvostupňovém řízení pod sp. zn. 66 C 17/2008 byl napaden odvoláním, o kterém bude rozhodovat senát 11 Cmo Vrchního soudu v Praze. Vzhledem k tomu, že problematika řešená v napadeném rozsudku a rozhodnutí NS je podle JUDr. Kučery prakticky totožná, a protože Městský soud v Praze by měl být závěry rozhodnutí ESLP a ÚS vázán, žádá JUDr. Kučera o nahlédnutí do spisu, aby se mohl s napadeným rozsudkem a obsahem celého spisu seznámit pro účely případného doplnění nebo upřesnění svého vyjádření k otázce zveřejnění rozhodnutí NS. Ve vyjádření k otázce zveřejnění rozhodnutí NS ve Sbírce pak JUDr. Kučera uvedl, že NS v řízení vedoucím k vydání předmětného rozsudku vůbec nezvažoval citovanou judikaturu ESLP a ÚS ohledně pravidel, za jakých je přiznávána náhrada za vyvlastnění, proto se podle JUDr. Kučery rozhodnutí NS k uveřejnění ve Sbírce nehodí. Účastník řízení se domnívá, že kombinace okolností, kdy JUDr. Kučera vykonává funkci prvního místopředsedy Vrchního soudu v Praze, zastupuje předsedu soudu, řídí činnost tohoto soudu na úseku insolvenčního soudnictví a vykonává další činnosti souvisící s výkonem této správní funkce, nahlížel nestandartním způsobem do spisu, podsouval v rámci žádosti předsedovi senátu 11 Cmo své stanovisko k řešení právních otázek, otevřeně v rámci svého vyjádření polemizuje se správností rozhodnutí NS a zamlčuje svůj osobní zájem na řešení otázek posuzovaných v této věci, které jsou obdobné právním otázkám řešeným ve sporech, ve kterých vystupuje JUDr. Kučera jako žalobce a mohou mít dopad na jejich výsledek, zakládá důvodné pochybnosti o nedpodjatosti členů senátu 11 Cmo. S ohledem na skutečnost, že JUDr. Kučera je prvním místopředsedou Vrchního soudu v Praze, vyvstávají současně odůvodněné pochybnosti o nepodjatosti všech ostatních soudců Vrchního soudu v Praze. Navrhl, aby Nejvyšší soud rozhodl o vyloučení soudců Vrchního soudu v Praze podle § 16 o. s. ř. a podle § 12 odst. 1 o. s. ř. delegoval věc z důvodu nutnosti Vrchnímu soudu v Olomouci. Účastník svůj návrh ze dne 10. 2. 2026 po ústním jednání ve věci konaném dne 12. 2. 2026 ještě doplnil a uvedl, že odůvodnění předsedy senátu 11 Cmo, kdy při jednání konstatoval, že se necítí být podjatým, u něj naopak dále prohloubila pochybnosti o nepodjatosti celého senátu. K námitce podjatosti se vyjádřili členové senátu 11 Cmo, který má podle rozvrhu práce o věci rozhodnout, JUDr. Michal Mědílek, JUDr. Jiří Švehla a JUDr. Jana Sedlářová. Shodně uvedli, že s JUDr. Františkem Kučerou je pojí běžný kolegiální vztah, který probíhá výlučně na pracovišti, k dalším účastníkům ani právním zástupcům účastníků žádný vztah nemají, stejně jako k projednávané věci. Mají za to, že není dán důvod pro jejich vyloučení z projednávání a rozhodnutí v této věci. Nejvyšší soud jako soud nadřízený (§ 16 odst. 1 o. s. ř.) dospěl k závěru, že námitka podjatosti není důvodná. Podle § 12 odst. 1 o. s. ř. nemůže-li příslušný soud o věci jednat, protože jeho soudci jsou vyloučeni (§ 14, § 15 odst. 2 a § 16a), musí být věc přikázána jinému soudu téhož stupně. Podle § 14 odst. 1 o. s. ř. soudci a přísedící jsou vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci, jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je tu důvod pochybovat o jejich nepodjatosti. Podle ustáleného výkladu § 14 odst. 1 o. s. ř., jenž zakotvuje podmínky vyloučení soudce z projednávání a rozhodnutí věci (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 4. 2012, sp. zn. 29 NSČR 26/2012, uveřejněné pod číslem 85/2012 Sbírky), tam vymezený soudcův poměr k věci může vyplývat především z jeho přímého právního zájmu na projednávané věci, mohl-li by být rozhodnutím soudu přímo dotčen ve svých právech, a rozumí se jím i stav, kdy soudce získal o věci poznatky jiným než regulérně procesním způsobem, zatímco soudcův poměr k účastníkům nebo jejich zástupcům pak může být založen především příbuzenským nebo jemu obdobným vztahem, jemuž na roveň může v konkrétním případě stát vztah přátelský či naopak zjevně nepřátelský. Musí se ale jednat vždy o okolnosti, které zakládají důvodné pochybnosti, že určitý soudce nebude schopen ve věci nepodjatě rozhodnout. Poměr k účastníkům řízení nelze bez dalšího založit na skutečnosti, že účastník je rovněž soudcem stejného soudu. Vztahy mezi soudci nepřekračující běžný pracovně kolegiální rámec nemají samy o sobě povahu důvodů pro vyloučení soudce podle § 14 odst. 1 o. s. ř., jestliže by tyto vztahy spočívaly pouze v tom, že se soudci navzájem znají, protože jsou pro výkon funkce zařazeni na stejném soudu, v tomtéž oddělení či senátě. Pokud by totiž byl na uvedeném základě dovozován opačný závěr, tj. pochybnosti o tom, že takoví soudci budou schopni nepodjatě a spravedlivě rozhodovat, znamenalo by to de facto i v obecné rovině přijmout presumpci o porušování soudcovských povinností a zásad soudcovské etiky, založenou výlučně na pracovně kolegiálním vztahu mezi soudci (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 5. 2001, sp. zn. 4 Nd 114/2001). K závěru, že vztahy mezi soudci nepřekračující běžný pracovně kolegiální rámec nemají samy o sobě povahu důvodů pro vyloučení soudce z projednávání a rozhodnutí ve věci, jestliže tyto vztahy spočívají pouze v tom, že se soudci navzájem znají nebo jsou pro výkon funkce zařazeni na stejném soudu, v tomtéž oddělení či senátě, se Nejvyšší soud poté přihlásil opakovaně (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 1. 2011, sp. zn. 11 Nd 456/2010, ze dne 11. 7. 2013, sp. zn. 29 Nd 33/2013, ze dne 30. 9. 2014, sp. zn. 29 Nd 318/2014, ze dne 16. 10. 2017, sp. zn. 32 Nd 117/2017, nebo ze dne 30. 8. 2018, sp. zn. 29 NSČR 35/2016, a další rozhodnutí tam uvedená). Akceptoval ho i Ústavní soud (usnesení Ústavního soudu ze dne 24. 3. 2009, sp. zn. I. ÚS 274/09). Účastník řízení námitku podjatosti odůvodnil tím, že místopředseda Vrchního soudu v Praze JUDr. Kučera nahlížel do spisu, neboť má osobní zájem na řešení otázek posuzovaných v této věci, které jsou obdobné právním otázkám řešeným ve sporech, ve kterých sám vystupuje jako žalobce, a mohou mít dopad na jejich výsledek, navíc vykonává správní činnost na insolvenčním úseku, soudce občanskoprávního a insolvenčního úseku zná a má s nimi kolegiální vztah. Předseda senátu 11 Cmo JUDr. Michal Mědílek však vyloučil, že by skutečnost, že JUDr. Kučera nahlížel do spisu, měla nějakou relevanci, a naopak zdůraznil, že u Vrchního soudu v Praze proběhlo řízení, kde figurovali jako účastníci řízení Ředitelství silnic a dálnic s. p. a JUDr. Kučera s manželkou (žalobci), a bylo rozhodnuto o zamítnutí žaloby. I z vyjádření ostatních členů senátu plyne, že se ve věci necítí být podjatí. Jak vyplývá z výše citované ustálené judikatury Nejvyššího soudu, okolnosti kolegiality na pracovišti mezi soudci samy o sobě nepostačují k závěru o jejich podjatosti. Musely by k nim přistoupit další okolnosti vyvolávající oprávněné pochybnosti o nepodjatosti. Prezentuje-li místopředseda soudu své právní názory na otázku řešenou v konkrétní projednávané věci v souvislosti se sjednocováním soudní judikatury, jímž je i publikace vybraných významných rozhodnutí ve Sbírce, jde o činnost spadající do výkonu soudcovské funkce. Jestliže místopředseda soudu, který je z této funkce též představitelem státní správy na úseku justice, přitom zohledňuje své osobní zkušenosti z účastenství v podobné právní věci, mohou vyvstat pochybnosti spíše o jeho nepodjatosti, nikoliv však bez dalšího o nestrannosti soudců senátu, který má rozhodovat v nyní projednávané věci; jde o věc odlišnou, přímo se práv či povinností v osobní věci místopředsedy soudu netýkající a související s ní zřejmě jen právní otázkou, která má být řešena. Kromě nahlédnutí do spisu nebylo zjištěno (a navrhovatel to ani netvrdí), že by místopředseda soudu vůči členům senátu, který má podle rozvrhu práce rozhodnout v nyní projednávané věci, vyvinul jakýkoliv vliv (či pokus o něj), který by byl způsobilý zpochybnit rozhodovací integritu soudců. Nebyly tedy zjištěny žádné okolnosti, na jejichž základě by bylo možné dovodit, že je tu důvod pochybovat o nepodjatosti soudců Vrchního soudu v Praze, kteří mají věc vedenou pod sp. zn. 11 Cmo 24/2025 projednávat a rozhodovat. Jak vyplývá z jejich vyjádření, k žalobci mají běžný kolegiální vztah, přičemž se s ním stýkají výlučně na pracovišti; k účastníkovi, právním zástupcům účastníků ani k projednávané věci žádný vztah nemají. Z hlediska ustanovení § 14 odst. 1 o. s. ř. tedy není dán mezi nimi a žalobcem natolik významný vztah, který by mohl představovat důvod k jejich vyloučení z projednávání a rozhodnutí věci. Nic takového nevyplývá ani z obsahu spisu. Vztah předpokládaný citovaným ustanovením nelze dovodit ani ze samotné skutečnosti, že JUDr. František Kučera vykonává funkci místopředsedy soudu na insolvenčním úseku (tedy úseku jiném, než kam spadá dotčená věc), případně zastupuje předsedu soudu. Vzhledem k ústavně zakotvené zásadě nezávislosti soudců při výkonu funkce nelze předjímat, že by soudní funkcionář z titulu své funkce zasahoval do nezávislého rozhodování soudců působících na soudě, neboť tím by byla apriori zpochybňována nezávislost soudní moci zakotvená v čl. 82 odst. 1 Ústavy či § 79 zákona č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích, ale i v obecné rovině bez důvodu předpokládáno porušování soudcovských povinností a zásad soudcovské etiky. Lze tedy uzavřít, že soudci senátu, který podle rozvrhu práce má posuzovanou věc projednávat, nejsou z projednávání a rozhodnutí vyloučeni, stejně jako předseda senátu tento senát zastupující. Tím méně lze s úspěchem paušálně (neadresně) namítat, že z téhož důvodu jsou vyloučeni všichni soudci Vrchního soudu v Praze. Ze všech těchto důvodů není námitka podjatosti důvodná, proto Nejvyšší soud rozhodl (§ 16 odst. 1 věta první o. s. ř.), že soudci Vrchního soudu v Praze, členové senátu 11 Cmo, nejsou z projednávání a rozhodnutí ve věci vedené u tohoto soudu pod sp. zn. 11 Cmo 24/2025 vyloučeni. Vzhledem k tomu, že Nejvyšší soud námitku podjatosti neshledal důvodnou, rozhodl též, že věc se podle § 12 odst. 1 o. s. ř. (přikázání věci z důvodu vhodnosti podle § 12 odst. 2 o. s. ř. se žalobce nedomáhal) k projednávání a rozhodnutí Vrchnímu soudu v Olomouci nepřikazuje. Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 28. 4. 2026 JUDr. Petr Vojtek předseda senátu