26 Cdo 1092/2026-656 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Pavlíny Brzobohaté a soudkyň JUDr. Jitky Dýškové a Mgr. Lucie Jackwerthové ve věci žalobkyně Ing. Alexandry Prokopové, zastoupené Mgr. Zdeňkem Tomášem, advokátem se sídlem v Pardubicích, Na Hrádku 1940, proti žalovanému Rozvojovému fondu Pardubice a.s., se sídlem v Pardubicích - Zelené Předměstí, třída Míru 90, IČO 25291408, zastoupenému Mgr. Vladimírem Zimou, advokátem se sídlem v Pardubicích, Na Drážce 1549, o zaplacení 369.620 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Pardubicích pod sp. zn. 111 C 14/2019, o dovolání žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 7. 1. 2026, č. j. 27 Co 1/2026-619, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Odůvodnění: 1. Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích (odvolací soud) usnesením ze dne 7. 1. 2026, č. j. 27 Co 1/2026-619, potvrdil usnesení Okresního soudu v Pardubicích (soud prvního stupně) ze dne 18. 11. 2025, č. j. 111 C 14/2019-607, jímž zastavil řízení o odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Pardubicích ze dne 30. 5. 2025, č. j. 111 C 14/2019-580, a to pro nezaplacení soudního poplatku. 2. Dovolání žalobkyně proti usnesení odvolacího soudu není přípustné podle § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), neboť dovoláním zpochybněnou otázku včasnosti zaplacení soudního poplatku, který byl na účet soudu připsán až po uplynutí lhůty stanovené k jeho zaplacení, vyřešil odvolací soud v souladu s ustálenou judikaturou dovolacího soudu, od níž není důvod se odchýlit ani v této projednávané věci. 3. Podle ustálené judikatury je poplatková povinnost účastníka řízení v případě úhrady soudního poplatku prostřednictvím bezhotovostního převodu (platba, která byla prováděna provozovatelem poštovních služeb) splněna dnem připsání platby na účet soudu, kdy je postavena najisto faktická dispozice soudu s poukázanou částkou a je bez jakýchkoli pochybností potvrzeno, že účastník řízení skutečně poplatek v souladu s pokyny soudu zaplatil (k tomu srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 11. 2021, sp. zn. 21 Cdo 1958/2021, uveřejněné pod číslem 76/2022 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, dále jen „R 76/2022“, či usnesení téhož soudu ze dne 31. 7. 2019, sen. zn. 29 ICdo 156/2018, uveřejněné pod číslem 30/2020 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Rovněž judikatura Ústavního soudu aprobuje závěr obecných soudů, že za datum úhrady soudního poplatku je při bezhotovostní platbě považován den, kdy došlo k jeho připsání na účet soudu, a nikoli den, kdy dal plátce peněžnímu ústavu pokyn k provedení platby. Povinnost uhradit soudní poplatek je tedy splněna až okamžikem připsání peněžní částky na účet soudu, neboť tímto okamžikem se dostane do faktické dispozice soudu (srovnej bod 14. usnesení Ústavního soudu ze dne 16. 6. 2020, sp. zn. III. ÚS 1588/2020). 4. Nepřípadný je odkaz dovolatelky na nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 2025/19, neboť v něm se Ústavní soud zabýval pouze úhradou soudního poplatku ve formě kolkových známek předaných k poštovní přepravě. Za situace, kdy zákon č. 280/2009 Sb., daňový řád, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „daňový řád“), okamžik zaplacení soudního poplatku kolkovými známkami neupravuje, je třeba lhůtu posoudit jako procesní, pro jejíž zachování postačí předat kolkové známky k poštovní přepravě ve lhůtě stanovené soudem k zaplacení soudního poplatku. V případě platby prostřednictvím bezhotovostního převodu však daňový řád – podle kterého je nutno postupovat, nestanoví-li zákon č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon o „soudních poplatcích“), nebo přímo občanský soudní řád jinak – výslovně v § 166 odst. 4 písm. a) uvádí, že za den platby se považuje u platby, která byla prováděna poskytovatelem platebních služeb nebo provozovatelem poštovních služeb, den, kdy byla připsána na účet správce daně. 5. Dovolatelce dodatečně určená lhůta k zaplacení soudního poplatku je sama o sobě již určitým beneficiem. Ústavní soud v řadě svých rozhodnutí (srovnej např. usnesení ze dne 20. 6. 2018, sp. zn. I. ÚS 1335/18, nebo ze dne 26. 6. 2018, sp. zn. I. ÚS 1680/18) zdůraznil, že poplatková povinnost je jednoznačně určena zákonem a poplatníkovi v zásadě nic nebrání, aby ji řádně splnil již při podání žaloby. Pokud tak neučiní, a dokonce tak neučiní ani v dodatečné (náhradní) propadné lhůtě poskytnuté soudem, je zastavení řízení logickým a ústavně konformním důsledkem jeho pasivity. 6. Pochybení nebo technická chyba při bezhotovostním převodu uskutečňovaném bankou nebo provozovatelem poštovních služeb, v jejichž důsledku nebyla nejpozději v poslední den lhůty, stanovené soudem ve výzvě k zaplacení soudního poplatku za řízení splatného podáním návrhu na zahájení řízení, odvolání nebo dovolání, předepsaná částka připsána na účet soudu, jde na vrub poplatníka, jemuž nic nebránilo v zaplacení poplatku současně s podáním poplatného úkonu a který tak nese odpovědnost za nesplnění poplatkové povinnosti, jejímž důsledkem je zastavení řízení podle § 9 odst. 1 nebo 2 zákona o soudních poplatcích (viz např. R 76/2022, usnesení Ústavního soudu ze dne 30. 6. 2020, sp. zn. II. ÚS 1789/20). 7. Nejvyšší soud proto dovolání žalobkyně odmítl podle § 243c odst. 1 o. s. ř. 8. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.). Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 2. 6. 2026 JUDr. Pavlína Brzobohatá předsedkyně senátu