26 Cdo 1242/2026-146 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Jitky Dýškové a soudců Mgr. Lucie Jackwerthové a JUDr. Romana Šebka, Ph.D., ve věci navrhovatele J. S., zastoupeného Mgr. Jakubem Horňákem, advokátem se sídlem v Králově Dvoře, Křižatky 49, za účasti Společenství vlastníků jednotek XY, zastoupeného Mgr. Michaelou Zdvihalovou Lorencovou, advokátkou se sídlem v Praze 6, Eliášova 266/3, o rozhodnutí ve věci rozúčtování nákladů na provoz výtahu, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 80 Cm 245/2021, o dovolání navrhovatele proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 16. 9. 2025, č. j. 3 Cmo 5/2025-128, takto: I. Dovolání navrhovatele se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Odůvodnění: 1. Městský soud v Praze (soud prvního stupně) usnesením ze dne 20. 8. 2024, č. j. 80 Cm 245/2021-100, zamítl návrh na rozhodnutí o novém způsobu rozúčtování nákladů na provoz výtahu podle návrhu navrhovatele neschváleného na shromáždění účastníka dne 7. 9. 2021, které by nově spočívalo v podílu 1/6 nákladů přízemí, 1/3 nákladů 2. podlaží, 5/6 nákladů 3. podlaží a 4. podlaží v podílu úměrně celé ploše bytových jednotek (výrok I) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II). 2. K odvolání navrhovatele Vrchní soud v Praze (soud odvolací) usnesením ze dne 16. 9. 2025, č. j. 3 Cmo 5/2025-128, usnesení soudu prvního stupně potvrdil ve výroku I, změnil ve výroku II o nákladech řízení ohledně jejich výše (výrok I) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok II). 3. Odvolací soud uzavřel, že navrhovatel je přehlasovaný vlastník, návrh podal včas, avšak pro rozhodnutí nebyl dán důležitý důvod ve smyslu § 1209 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“), neboť způsob rozúčtování nákladů na provoz výtahu nelze považovat za záležitost, která přímo zasahuje do právního postavení vlastníků jednotek nebo do podstaty předmětu jejich vlastnictví z hlediska účelu jeho využití. 4. Dovolání navrhovatele (dovolatele) proti usnesení odvolacího soudu není přípustné, neboť odvolací soud posoudil rozhodnou právní otázku [(ne)existence důležitého důvodu ve smyslu § 1209 o. z.] v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu a není důvod, aby tato rozhodná právní otázka byla posouzena jinak. 5. Podle § 1209 odst. 1 o. z. je-li pro to důležitý důvod, může přehlasovaný vlastník jednotky navrhnout soudu, aby o záležitosti týkající se správy domu a pozemku rozhodl; v rámci toho může též navrhnout, aby soud dočasně zakázal jednat podle napadeného rozhodnutí. Není-li návrh podán do tří měsíců ode dne, kdy se vlastník jednotky o rozhodnutí dozvěděl nebo dozvědět mohl, jeho právo zaniká. Podle § 1209 odst. 2 o. z. soud uspořádá právní poměry vlastníků jednotek podle slušného uvážení. Soud může zejména rozhodnout, zda se má rozhodnutí uskutečnit bez výhrad, s výhradami či proti zajištění, anebo zda se uskutečnit vůbec nemá. 6. Ze znění § 1209 o. z. vyplývá, že nesouhlasí-li přehlasovaný vlastník jednotky s usnesením shromáždění společenství vlastníků jednotek přijatým v záležitosti týkající se správy domu a pozemku, může se (stejně jako v poměrech předchozí právní úpravy) domáhat zejména určení neplatnosti přijatého usnesení, avšak (na rozdíl od dřívější právní úpravy) může výjimečně navrhnout, aby soud o takové záležitosti přímo rozhodl, a to za podmínek upravených v ustanovení § 1209 odst. 2 o. z. Ustálená rozhodovací praxe dovolacího soudu vychází z toho, že soudní ochranu (přehlasovaného) vlastníka ve vztahu k rozhodnutí shromáždění vlastníků jednotek upravenou v § 1209 odst. 1 o. z. lze připustit pouze ve zcela odůvodněných a výjimečných případech. Právo obrátit se na soud s návrhem na přezkoumání usnesení přijatého shromážděním je proto omezeno nejen z hlediska osobního a časového, nýbrž i z hlediska věcného. Uplatnit je může toliko přehlasovaný vlastník jednotky (osobní omezení), pouze do uplynutí prekluzivní lhůty tří měsíců počítané ode dne, kdy se o rozhodnutí dozvěděl nebo dozvědět mohl (omezení časové), a jen tehdy, je-li pro to důležitý důvod (omezení věcné). Důležitý důvod pro přezkoumání usnesení přijatého shromážděním je dán tehdy, jestliže dotčeným usnesením bylo rozhodnuto o záležitosti, která přímo zasahuje buď do samotného právního postavení vlastníků jednotek, nebo do podstaty předmětu jejich vlastnictví z hlediska účelu jeho využití (srov. odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 3. 2017, sp. zn. 26 Cdo 4567/2016, ze dne 27. 6. 2017, sp. zn. 26 Cdo 2657/2016, či ze dne 16. 8. 2022, sp. zn. 26 Cdo 1298/2022). Smyslem úpravy omezujících hledisek pro podání návrhu dle § 1209 odst. 1 o. z. je minimalizace zásahu veřejné moci do soukromoprávních vztahů; zákon proto připouští rozhodování podle tohoto ustanovení jen ve zcela odůvodněných a výjimečných případech [srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 2. 2023, sp. zn. 26 Cdo 3196/2022 (ústavní stížnost odmítnuta usnesením Ústavního soudu ze dne 9. 5. 2023, sp. zn. III. ÚS 1065/23), či ze dne 28. 1. 2025, sp. zn. 26 Cdo 1714/2024]. Takovým případem zásadně není rozhodnutí o zvýšení plateb příspěvků na správu domu a pozemku (nejde-li o zvýšení extrémní), ani rozhodnutí o schválení účetní uzávěrky, zprávy o hospodaření, schválení rozpočtu nebo výše záloh na služby (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. 12. 2023, sp. zn. 26 Cdo 406/2023, nebo již citovaná usnesení ze dne 16. 8. 2022, sp. zn. 26 Cdo 1298/2022, nebo ze dne 15. 3. 2017, sp. zn. 26 Cdo 4567/2016). 7. Uzavřel-li ve zde souzené věci odvolací soud, že způsob rozúčtování nákladů na provoz výtahu nelze považovat za záležitost, která přímo zasahuje do právního postavení vlastníků jednotek nebo do podstaty předmětu jejich vlastnictví, je jeho závěr o nedostatku důležitého důvodu ve smyslu § 1209 odst. 1 o. z. v souladu s rozhodovací praxí Nejvyššího soudu. 8. Vzhledem k charakteru námitek obsažených v dovolání dovolací soud připomíná, že v případě právní úpravy vztahů bytového spoluvlastnictví podle části třetí, dílu 4, oddílu 5 o. z. se projevuje specifická povaha takto založeného vlastnického práva, která je dána dualistickou koncepcí spočívající ve výlučném vlastnictví (bytové) jednotky (nyní bytu jako součásti jednotky - srov. § 1159 o. z.) na straně jedné a v podílovém spoluvlastnictví společných částí domu a pozemku na straně druhé. Je zřejmé, že kombinace výlučného a podílového (spolu)vlastnictví vytváří zvláštní podmínky pro realizaci takto pojatého vlastnického práva, které se projevují ve zvýšené míře jak u práv, tak i povinností (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 19. 1. 2012, sp. zn. II. ÚS 2973/09, a ze dne 15. 12. 2015, sp. zn. I. ÚS 752/15). Vlastnictví bytu nebo nebytového prostoru je z podstaty věci nutně omezeno v rozsahu, ve kterém je třeba respektovat nutnost hospodaření s budovou jako celkem, a práva jednotlivých vlastníků jsou pak omezena stejným vlastnickým právem ostatních vlastníků jednotek (srov. již citované usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 2. 2023, sp. zn. 26 Cdo 3196/2022). Z uvedeného plyne, že pokud shromáždění konané dne 7. 9. 2021 svojí většinou návrh dovolatele nepřijalo (pro návrh hlasovalo pouze 5,47 % přítomných hlasů), musí dovolatel tuto většinovou vůli respektovat, aniž by se jednalo o zásah do jeho ústavně zaručených práv. 9. Nejvyšší soud proto dovolání navrhovatele podle § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl. 10. Dovolatel napadá usnesení odvolacího soudu jakoby v celém rozsahu. Dovolací soud však zastává [s přihlédnutím k obsahu dovolání (§ 41 odst. 2 o. s. ř.)] názor, že proti nákladovému výroku napadeného rozsudku dovolání ve skutečnosti nesměřuje, neboť ve vztahu k uvedenému výroku postrádá dovolání jakékoli odůvodnění. Navíc dovolání proti tomuto výroku by ani nebylo přípustné [§ 238 odst. 1 písm. h) o. s. ř.]. 11. Bylo-li dovolání odmítnuto, nemusí být rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodněno (srov. § 243f odst. 3 větu druhou o. s. ř.). Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný. V Brně dne 3. 6. 2026 JUDr. Jitka Dýšková předsedkyně senátu