26 Cdo 1337/2025-380 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Pavlíny Brzobohaté a soudců JUDr. Jitky Dýškové a JUDr. Romana Šebka, Ph.D., ve věci žalobkyně MERCIA spol. s r.o., se sídlem v Chrudimi, Dašická 1228, IČO 00580414, zastoupené JUDr. Michalem Magliou, advokátem se sídlem v Karlových Varech, Moskevská 2034/18a, proti žalované Lokrum s.r.o., se sídlem v Praze 8 – Karlíně, Vítkova 631/7a, IČO 11637595, zastoupené Mgr. Tadeášem Vraspírem, advokátem se sídlem v Litomyšli, Zámecká 7, o 309.541,25 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 25 C 2/2021, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 12. 2. 2025, č. j. 39 Co 377/2024-338, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Odůvodnění: 1. Žalobkyně napadla dovoláním rozsudek Městského soudu v Praze (odvolací soud) ze dne 12. 2. 2025, č. j. 39 Co 377/2024-338, v části, v níž změnil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 (soud prvního stupně) ze dne 20. 8. 2024, č. j. 25 C 2/2021-304 (předcházející rozsudek ze dne 26. 4. 2023, č. j. 25 C 2/2021-15, zrušil odvolací soud usnesením ze dne 4. 10. 2023, č. j. 39 Co 188/2023-145), tak, že žalobu co do částky 173.069,79 Kč s úroky z prodlení zamítl. 2. Nejvyšší soud dovolání žalobkyně proti tomuto výroku rozsudku odvolacího soudu odmítl podle § 243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „o. s. ř.“), neboť není podle § 237 o. s. ř. přípustné, protože otázku (kterou vymezila dovolatelka v dovolání) stanovení výše bezdůvodného obohacení užíváním zastavěného pozemku posoudil odvolací soud v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu, od níž není důvod se odchýlit ani v této projednávané věci. 3. Nejvyšší soud v řadě svých rozhodnutí zdůraznil, že při stanovení výše bezdůvodného obohacení, které vzniklo na úkor vlastníka pozemku, nelze odhlédnout od skutečnosti, že pozemek je zastavěn stavbou jiného vlastníka. Tím by se navozoval stav, který neodpovídá skutečnosti, přičemž výše peněžité náhrady musí vycházet z finančního ocenění prospěchu, který účastníku užíváním cizí věci vznikl a jehož majetkovým vyjádřením je peněžitá částka, která odpovídá částkám vynakládaným obvykle v daném místě a čase na užívání takové věci, zpravidla právě formou nájmu, a kterou by nájemce byl povinen plnit podle platné nájemní smlouvy; důvodně se tedy tato náhrada poměřuje s obvyklou hladinou nájemného (srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 6. 2023, sp. zn. 26 Cdo 3735/2022 – ústavní stížnost podanou proti tomuto rozhodnutí odmítl Ústavní soud usnesením ze dne 26. 9. 2023, sp. zn. IV. ÚS 2177/2023, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 10. 2018, sp. zn. 28 Cdo 3090/2018). 4. Výsledné ocenění vzniklého bezdůvodného obohacení se v jednotlivých případech různí v závislosti na individuálních skutkových okolnostech sporu jako jsou lokalita, rozsah, charakter zástavby a podobně (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 6. 5. 2024, sp. zn. 28 Cdo 672/2024 včetně judikatury v něm uvedené); případné snížení určené částky pak musí být v konkrétním případě výsledkem individuálních zjištění, jež se budou v každé kauze lišit v závislosti na skutkových reáliích té které věci. 5. Při posuzování výše bezdůvodného obohacení vzniklého protiprávním užitím cizí hodnoty (v důsledku bezesmluvního užití cizích zastavěných pozemků) vycházel odvolací soud z obvyklého nájemného za užívání obdobných pozemků v daném místě a čase zjištěného pomocí znaleckého dokazování; zohlednil zastavěnost pozemku stavbou v cizím vlastnictví při současném použití odpovídající srážky ze simulovaného nájemného. 6. Zpochybňuje-li dovolatelka závěr odvolacího soudu o míře snížení určené částky (pro zastavěnost pozemku stavbou jiného vlastníka o 50 %) také prostřednictvím skutkových námitek (zejména ohledně znaleckého posudku) a nesouhlasí s hodnocením provedeného dokazování, uplatňuje tak jiný dovolací důvod, než který je uveden v § 241a odst. 1 o. s. ř. Samotné hodnocení důkazů opírající se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v § 132 o. s. ř. nelze úspěšně napadnout (srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 8. 3. 2017, sp. zn. 31 Cdo 3375/2015, uveřejněný pod číslem 78/2018 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, nález Ústavního soudu ze dne 6. 1. 1997, sp. zn. IV. ÚS 191/96). Ostatně skutková zjištění odpovídají obsahu spisu, nevykazují jakýkoliv nesoulad, soudy provedly všechny důkazy relevantní pro právní posouzení věci a své závěry náležitě odůvodnily. 7. Přípustnost dovolání nezakládá ani otázka, zda soud měl nárok dovolatelky posoudit nejen z titulu bezdůvodného obohacení, ale i jako náhradu škody. 8. Podle ustálené soudní praxe žalobce sice nemá povinnost svůj nárok právně kvalifikovat, a pokud tak učiní, není soud jeho právním názorem vázán, musí však vymezit předmět řízení, platí, že soud je vázán žalobou. Předmět řízení žalobce vymezuje v žalobě vylíčením skutečností (skutkových tvrzení), jimiž uvádí skutkový děj, na jehož základě žalobním petitem uplatňuje svůj nárok. Rozhodujícími skutečnostmi se přitom (ve smyslu § 79 odst. 1 věty druhé o. s. ř.) rozumí údaje, které jsou nutné k tomu, aby bylo jasné, o čem a na jakém podkladě má soud rozhodnout (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2024, sp. zn. 29 Cdo 1803/2023 a judikaturu tam uvedenou). Umožňuje-li tedy zjištěný skutkový stav přiznat žalobci plnění, kterého se petitem své žaloby domáhá, nesmí soud žalobu zamítnout, i kdyby se žalobce tohoto plnění dožadoval z jiného právního důvodu, než ze kterého mu skutečně náleží. 9. V předmětné věci odvolací soud přihlédl ke skutkovým tvrzením uplatněným v žalobě, i k následnému dokazování a skutkovým závěrům učiněným v řízení před soudem prvního stupně a požadované plnění náležitě právně posoudil. Zjištěný (a tvrzený) skutkový stav neumožňoval přiznat dovolatelce (část) požadovaného plnění z jiného právního důvodu, jehož se ostatně domáhala až v reakci na vypracovaný znalecký posudek, s nímž nesouhlasila. 10. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.). Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný. V Brně dne 18. 2. 2026 JUDr. Pavlína Brzobohatá předsedkyně senátu