26 Cdo 2752/2025-496 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Pavlíny Brzobohaté a soudkyň JUDr. Jitky Dýškové a Mgr. Lucie Jackwerthové v právní věci žalobce hlavního města Prahy, se sídlem v Praze 1 – Starém Městě, Mariánské náměstí 2/2, IČO 00064581, zastoupeného Mgr. Bc. Veronikou Krpatovou, advokátkou se sídlem v Praze 1 – Novém Městě, Vodičkova 699/30, proti žalovanému Petru Klimánkovi, se sídlem v Praze 4 – Modřanech, Do Lipin 2255, IČO 11221119, zastoupenému Mgr. Pavlem Černohousem, advokátem se sídlem v Praze 2, Lublaňská 398/18, o vyklizení a zaplacení částky 2.412.332 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 47 C 83/2021, o dovolání žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 19. 6. 2025, č. j. 70 Co 43/2023-463, takto: I. Dovolání žalovaného se odmítá. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 450 Kč k rukám Mgr. Bc. Veroniky Krpatové, advokátky se sídlem v Praze 1 – Novém Městě, Vodičkova 699/30, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení. Odůvodnění: 1. Žalobce se domáhal vyklizení pozemků p. č. 4400/530, 4400/531, 4400/532 a 4400/533, zapsaných u Katastrálního úřadu pro hlavní město Prahu na listu vlastnictví č. 2408 pro k. ú. Modřany, obec Praha (dále též jen „předmětné pozemky“ či „pozemky“), a zaplacení částky 2.412.332 Kč s úroky z prodlení, představující smluvní pokutu (za období od 2. 4. 2018 do 31. 12. 2019) za porušení povinnosti žalovaného vyklidit předmětné pozemky a odevzdat je žalobci. 2. Obvodní soud pro Prahu 4 (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 4. 4. 2022, č. j. 47 C 83/2021-233, uložil žalovanému do patnácti dnů od právní moci rozsudku předmětné pozemky vyklidit a předat žalobci (výrok I) a zaplatit částku 2.412.332 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 2.412.332 Kč za období od 31. 3. 2021 do zaplacení (výrok II) a náklady řízení. 3. Městský soud v Praze (odvolací soud) rozsudkem ze dne 23. 3. 2023, č. j. 70 Co 43/2023-343, ve znění opravného usnesení ze dne 12. 6. 2024, č. j. 70 Co 43/2023-427, rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I potvrdil – dovolání proti tomuto výroku odmítl Nejvyšší soud rozsudkem ze dne 22. 4. 2025, č. j. 26 Cdo 2241/2024-451 (dále též jen „Rozsudek“), podanou ústavní stížnost pak odmítl Ústavní soud usnesením ze dne 6. 8. 2025, sp. zn. II. ÚS 2184/25 a rozhodnutí tak v části týkající se vyklizení nabylo právní moci dne 21. 4. 2023. Ve výroku II jej změnil tak, že žalobu o zaplacení částky 2.412.332 Kč s úroky z prodlení zamítl (výrok I), a rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů (výrok II). K dovolání žalobce Nejvyšší soud rozsudek odvolacího soudu v této části (ohledně zaplacení smluvní pokuty) Rozsudkem zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. 4. Odvolací soud (dalším) rozsudkem ze dne 19. 6. 2025, č. j. 70 Co 43/2023-463, rozsudek soudu prvního stupně v napadeném výroku o povinnosti zaplatit smluvní pokutu v rozsahu částky 1.206.166 Kč s úrokem z prodlení změnil tak, že žalobu v tomto rozsahu zamítl, ve zbývající části jej potvrdil (dále též jen „potvrzující výrok“) a rozhodl o nákladech řízení před soudy všech stupňů. 5. Dovolání žalovaného proti potvrzujícímu výroku není podle § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „o. s. ř.“), přípustné. 6. Byl-li předmětem rozhodování odvolacího soudu již jen nárok na zaplacení smluvní pokuty, a nikoliv též vyklizení předmětných pozemků nebo otázka oprávněnosti výpovědi z nájmu těchto pozemků, nemůže být dovolání přípustné pro řešení otázek, zda na veřejně přístupné pozemní komunikaci lze poskytovat ostrahu bez nutnosti nájmu pozemku (komunikace) či jiného soukromoprávního titulu, zda je jen poskytování ostrahy činností v mezích obecného užívání, zda pozemek parkoviště lze, či nelze podřadit pod veřejně přístupnou pozemní komunikaci, zda lze konstruovat novou smluvní povinnost a její nesplnění sankcionovat obecně formulovanou smluvní pokutou (které dovolatel uvádí v dovolání), neboť na jejich řešení rozhodnutí odvolacího soudu nespočívá. Odvolací soud – ve vztahu k nároku na smluvní pokutu – žádnou z nich neřešil, neboť pro závěr o (ne)důvodnosti této části žaloby nejsou významné. 7. Závěry odvolacího soudu vztahující se k platnosti nájemní smlouvy (obsahující ujednání o smluvní pokutě) či výši moderace smluvní pokuty dovolatel v dovolání nenapadl. 8. Dovolatel navíc zpochybňuje napadené rozhodnutí odvolacího soudu především prostřednictvím skutkových námitek (vztahujících se zejména k otázce vyklizení – že pozemky krom poskytování ostrahy neužívá, že na nich nemá umístěny movité věci, že žalobkyni nebrání v jejich užívání apod.) a nesouhlasí s hodnocením provedeného dokazování a uplatňuje tak jiný dovolací důvod, než který je uveden v § 241a odst. 1 o. s. ř. Samotné hodnocení důkazů opírající se o zásadu volného hodnocení důkazů, zakotvenou v ustanovení § 132 o. s. ř., nelze úspěšně napadnout (srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 8. 3. 2017, sp. zn. 31 Cdo 3375/2015, uveřejněný pod č. 78/2018 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, nález Ústavního soudu ze dne 6. 1. 1997, sp. zn. IV. ÚS 191/96). 9. Pouze pro úplnost lze uvést, že skutková zjištění nevykazují jakýkoliv významný nesoulad s provedenými důkazy a odpovídají obsahu spisu, byly provedeny všechny důkazy relevantní pro právní posouzení věci a skutkové závěry nejsou zjevně nepřiměřené; oproti mínění dovolatele tak jeho právo na spravedlivý proces nebylo porušeno. 10. Namítá-li dovolatel, že rozsudek odvolacího soudu je nepřezkoumatelný, uplatňuje rovněž jiný dovolací důvod, než který je uveden v § 241a odst. 1 o. s. ř. Nevymezuje totiž žádnou otázku procesního práva, na níž by z hlediska právního posouzení věci napadené rozhodnutí záviselo a při jejímž řešení by se odvolací soud odchýlil od judikatury dovolacího soudu, ale ve skutečnosti mu jen vytýká, že řízení zatížil vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. K vadám řízení může dovolací soud přihlédnout jen, je-li dovolání přípustné (§ 237–238a o. s. ř.). Ostatně napadený rozsudek odvolacího soudu má náležitosti stanovené v § 157 odst. 2 o. s. ř. 11. Nejvyšší soud proto dovolání žalovaného podle § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl. 12. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.). Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný. Nesplní-li žalovaný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může žalobce podat návrh na exekuci (soudní výkon rozhodnutí). V Brně dne 18. 2. 2026 JUDr. Pavlína Brzobohatá předsedkyně senátu