26 Cdo 3288/2025-305 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Lucie Jackwerthové a soudců JUDr. Romana Šebka, Ph.D., a JUDr. Jitky Dýškové ve věci žalobkyně RT TORAX Leasing, s. r. o., se sídlem v Ostravě – Zábřehu, Rudná 2378/100, IČO 25379658, zastoupené Mgr. Petrem Kaustou, advokátem se sídlem v Ostravě, Čs. Legií 1719/5, proti žalované JML AUTOMOTIVE a. s., se sídlem v Praze 1, Rybná 682/14, IČO 24733997, zastoupené Mgr. Radimem Kotrbou, advokátem se sídlem v Praze 1, Na Příkopě 1096/19, o 391 590,91 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 27 C 203/2022, o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 9. 6. 2025, č. j. 28 Co 110/2023-272, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů dovolacího řízení 12 523,50 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení, k rukám Mgr. Petra Kausty, advokáta se sídlem v Ostravě, Čs. Legií 1719/5. Odůvodnění: 1. Obvodní soud pro Prahu 1 (dále též jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 9. 2. 2023, č. j. 27 C 203/2022-55, uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 391 590,91 Kč s tam specifikovaným úrokem z prodlení do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II). 2. Na základě odvolání žalované Městský soud v Praze (dále též jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 9. 6. 2025, č. j. 28 Co 110/2023-272 (který byl vydán jako druhý v pořadí, neboť přechozí rozsudek odvolacího soudu ze dne 11. 10. 2023, č. j. 28 Co 110/2023-144, byl rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 27. 11. 2024, č. j. 26 Cdo 2789/2024-181, zrušen a věc vrácena odvolacímu soudu k dalšímu řízení), rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (výrok I) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího a (předchozího) dovolacího řízení (výrok II). 3. Nejvyšší soud po zjištění, že dovolání žalované proti rozsudku odvolacího soudu bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou – účastnicí řízení (§ 240 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, dále též jen „o. s. ř.“), za splnění podmínky advokátního zastoupení dovolatelky (§ 241 odst. 1 a 4 o. s. ř.), se zabýval jeho přípustností a z posléze vyložených důvodů jej podle § 243c odst. 1, 2 o. s. ř., odmítl, neboť není podle § 237 o. s. ř. přípustné. 4. Namítá-li dovolatelka, že odvolací soud nesplnil povinnost odůvodnit svůj rozsudek „natolik, aby bylo zcela zřejmé, na základě jakých okolností a právních úvah rozhodl“, a povinnost vypořádat se „s právně relevantními námitkami stran řízení“ (nevypořádal se s námitkou započtení), a proto je tento rozsudek nepřezkoumatelný, obsahově uplatňuje jiný dovolací důvod (vadu řízení), než který je uveden v § 241a odst. 1 o. s. ř. (a tedy dovolací důvod nezpůsobilý). 5. Nad rámec uvedeného dovolací soud přesto pokládá za potřebné dodat, že z rozhodnutí odvolacího soudu jsou zřejmé úvahy a závěry, jež odvolací soud učinil; je srozumitelné. Nelze ho považovat za nepřezkoumatelné. 6. Odvolací soud v odůvodnění svého rozsudku seznatelným způsobem vyšel mj. ze zjištění, že účastnice uzavřely 7. 2. 2020 nájemní smlouvu, jejímž předmětem byl pronájem předmětného automobilu žalobkyní žalované, na dobu do 6. 2. 2023. Žalovaná měla hradit nájemné 13 231 Kč měsíčně, v nájemném byla zahrnuta i částka za pojištění předmětného automobilu žalobkyní u pojistitele Generali Česká pojišťovna a.s. (dále též jen „pojistitel“), zahrnující též havarijní pojištění, jež měla s pojistitelem sjednáno žalobkyně. Při dopravní nehodě v průběhu trvání nájemního vztahu, při níž předmětný automobil řídil D. M., byla na něm způsobena škoda ve výši 391 590,91 Kč. Náhrada škody byla žalobkyní uplatněna u pojistitele z titulu sjednaného havarijního pojištění; ten však odmítl žalobkyni vyplatit pojistné plnění s odůvodněním, že je dána (sjednaná) výluka z pojištění představovaná skutečností, že uvedený řidič neměl v době dopravní nehody oprávnění k řízení předmětného automobilu na území České republiky. Žalovaná v nájemní smlouvě (včetně všeobecných smluvních podmínek, jež byly její součástí) potvrdila, že je jí znám rozsah a podmínky pojištění předmětu nájmu, že obdržela příslušné podmínky tohoto pojištění, zavázala se uvedenými materiály řídit a jejich podmínky dodržovat; souhlasila s úrovní pojištění předmětu nájmu, pro případ vzniku pojistné události vzala na sebe žalovaná povinnost ihned písemně informovat pojistitele a žalobkyni, zabezpečit všechny důkazy a jiné doklady nezbytné k zajištění pojistného plnění a poskytnout žalobkyni, pojistiteli a opravně veškerou součinnost. Účastnicemi bylo sjednáno, že žalobkyně je oprávněna „v případě trvalého vyřazení předmětu nájmu z provozu si ponechat z pojistného plnění i částku, odpovídající předpokládaným pohledávkám za leasingovým nájemcem, které v důsledku skončení leasingové smlouvy podle smluvních podmínek vzniknou, a dále náklady, které mohou vzniknout při prodeji využitelných zbytků předmětu nájmu“, a že „rozdíl mezi pojistným plněním a skutečnou výší škody vyjádřenou v Kč včetně sjednané spoluúčasti nese nájemce“ a že žalobkyně se snažila v rámci šetření jí uplatněné pojistné události (tzv. totálního poškození předmětného automobilu dopravní nehodou způsobenou D. M.) pojistitelem opatřit doklad o řidičském oprávnění jmenovaného pro pojistitele, neboť dokladem nezbytným k zajištění pojistného plnění (vyvrácení sjednaného důvodu výluky pojistného plnění, o němž žalovaná věděla) byl právě doklad o řidičském oprávnění D. M. řídit vozidlo v rozhodný den 22. 1. 2021 (o této snaze žalobkyně žalovaná věděla). Současně vyšel ze zjištění, že v e-mailu ze dne 4. 5. 2021 „žalovaná“ sdělovala, že se jí „s klientem nedaří dohodnout“ ohledně kopie dokladu o řidičském oprávnění. Žalovaná přitom „na sebe vzala smluvní povinnost zabezpečit všechny důkazy a jiné doklady nezbytné k zajištění pojistného plnění a poskytnout žalobkyni a pojistiteli veškerou součinnost“, ve své komunikaci však „neuvedla jakékoliv informace o tom, zda D. M. řidičské oprávnění má, kde a kdy takové oprávnění získal, ani nic o tom, že by průkaz jeho řidičské oprávnění prokazující nemohl předložit, např. z důvodu expirace průkazu, výměny, ztráty, apod.“ (srov. body 17., 18., 20., 26., 27. a 28. odůvodnění rozsudku odvolacího soudu). 7. Z uvedených zjištění odvolací soud učinil zřetelné závěry, že bylo na žalované ověřit si, „že řidič, kterému vozidlo svěřila, má potřebné oprávnění vozidlo řídit“, že takovým ověřením (a legitimním požadavkem) bylo osvědčení řidičského oprávnění řidiče zákonem předepsaným způsobem, tj. řidičským průkazem a mezinárodním řidičským průkazem vydaným cizím státem podle mezinárodních úmluv [§ 104 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „zákon o silničním provozu“)] a že jestliže žalovaná doklad osvědčující řidičské oprávnění D. M. ke dni 22. 1. 2021 žalované ani pojistiteli nepředložila, přičemž nevysvětlila proč, a neposkytla ani jiné vysvětlení či argumentaci k řidičskému oprávnění jmenovaného řidiče, tedy neposkytla žalobkyni a pojistiteli potřebnou součinnost, k níž se smlouvou zavázala (srov. body 29.–31. odůvodnění rozsudku odvolacího soudu). Uzavřel proto, že žalovaná odpovídá žalobkyni za nevyplacené pojistné plnění a že za takové situace nelze ani klást k tíži žalobkyni, že nevymáhala po pojistiteli pojistné plnění (neboť neměla důkazy způsobilé vyvrátit důvod výluky z pojištění, neměla důkaz způsobilý prokázat, že řidič vozidla D. M. měl dne 22. 1. 2021 řidičské oprávnění řídit vozidlo v České republice; takový důkaz měla a mohla obstarat žalovaná). Proto je, s odkazem na § 2913 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „o. z.“), žalovaná povinna uhradit žalobkyni celou na předmětném automobilu vzniklou škodu a vynaložené náklady na jeho ocenění (srov. body 37. a 39. odůvodnění rozsudku odvolacího soudu). 8. Odvolací soud se tím vyjádřil i k žalovanou k započtení namítané tvrzené protipohledávce, jež měla spočívat v „neopatření si“ uvedeného pojistného plnění žalobkyní; tuto protipohledávku (z výše popsaných důvodů) nepovažoval za existující. Současně tím byla vyjádřena též (slovy dovolatelky) „právní úvaha odvolacího soudu o právu žalobkyně uplatnit odvolacím soudem kvalifikovaný nárok na náhradu škody podle § 2913 a násl. o. z. vůči žalované ve vztahu k neúspěšnému uplatnění práva žalobkyně vůči jejímu pojistiteli na výplatu pojistného plnění z pojistné události představované předmětnou dopravní nehodou“. 9. Zpochybňuje-li dovolatelka správnost právního posouzení učiněného odvolacím soudem prostřednictvím skutkových námitek (zejména co do tvrzeného chybného vyhodnocení obsahu e-mailu ze dne 4. 5. 2021 a zjištění, že žalovaná „nedodala“ ani řidičský průkaz D. M. vydaný mu v USA ve státě Florida), ve skutečnosti nesouhlasí s jeho skutkovými zjištěními a hodnocením provedeného dokazování. Uplatňuje tím jiný dovolací důvod, než který je uveden v § 241a odst. 1 o. s. ř. Skutková zjištění, k nimž odvolací soud (soud prvního stupně) dospěl, přitom nevykazují významný nesoulad s provedenými důkazy a odpovídají obsahu spisu, soudy provedly všechny důkazy relevantní pro právní posouzení věci a své závěry pečlivě odůvodnily. Své skutkové závěry také nepostavily na neprokázání určité právně významné skutečnosti, nýbrž učinily je na základě učiněných skutkových zjištění. Odvolací soud z e-mailu ze dne 4. 5. 2021 učinil, jak výše uvedeno, (též) zjištění, že se nedaří u žalované zajistit kopii dokladů o řidičském oprávnění D. M.; to odpovídá i dalším provedeným důkazům (zejména žádostem pojistitele a žalobkyně vůči policejnímu orgánu o kopie takových dokladů). Odvolací soud pak zjištění, že žalovaná „nedodala“ ani řidičský průkaz D. M. vydaný mu v USA ve státě Florida, hodnotil ve směru závěru o neposkytování součinnosti žalovanou (a na takový závěr skutečnost, že uvedený doklad byl případně k dispozici „z jiných zdrojů“, sama o sobě vliv nemá). Nejde tak o tzv. extrémní rozpor mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními (srov. stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 28. 11. 2017, sp. zn. Pl. ÚS-st. 45/16). 10. Namítá-li dovolatelka, že odvolací soud neprovedl jí navržené důkazy a jejich neprovedení nezdůvodnil a že rozhodnutí odvolacího soudu je překvapivé, uplatňuje i zde vady řízení. K vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, může dovolací soud přihlédnout jen (jak uvedeno výše), je-li dovolání přípustné (§ 237–238a o. s. ř.). Samy o sobě však takovéto vady (i kdyby byly dány) přípustnost dovolání (podle § 237 o. s. ř.) nezakládají. 11. Pro úplnost lze dodat, že z odůvodnění rozsudku odvolacího soudu (srov. body 14. a 15.) se (obsahově posuzováno) podává, že ostatní (žalovanou) navrhované a neprovedené důkazy považoval odvolací soud (z pohledu jím učiněných právních závěrů) za nevýznamné či nadbytečné, neboť „po provedeném dokazování byl skutkový stav zjištěn tak, že bylo možné o věci rozhodnout“. 12. Otázka „součinnosti žalované“ k vyplacení pojistného plnění (opatřování dokladů o řidičském oprávnění) byla přitom předmětem řízení (v rovině skutkové; byla předmětem dokazování). Byla tak účastníkům „předložena k diskusi“ a v tomto smyslu rozsudek odvolacího soudu překvapivým rozhodnutím není. 13. Obstát nemůže ani námitka týkající se neposkytnutí poučení dle § 118a odst. 2 o. s. ř. odvolacím soudem, a to již jen proto, že odvolací soud své rozhodnutí nezaložil na neunesení břemene tvrzení. 14. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.). Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek. Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněná podat návrh na exekuci (soudní výkon rozhodnutí). V Brně dne 17. 2. 2026 Mgr. Lucie Jackwerthová předsedkyně senátu