26 Cdo 402/2026-376 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Pavlíny Brzobohaté a soudkyň JUDr. Jitky Dýškové a Mgr. Lucie Jackwerthové v právní věci žalobce V. P., zastoupeného Mgr. Pavlou Kotolovou, LL.M., advokátkou se sídlem v Praze 2 – Novém Městě, Rumunská 1798/1, proti žalované RADSI, s.r.o., se sídlem v Jesenici, Spojovací 188, IČO 46354271, zastoupené Mgr. Zdeňkem Kahounem, advokátem se sídlem v Jesenici, Mladíkov 1045, o určení neplatnosti výpovědi z nájmu, o nahrazení projevu vůle, vedené u Okresního soudu Praha-západ pod sp. zn. 18 C 95/2024, o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 10. 6. 2025, č. j. 26 Co 111/2025-247, takto: Dovolání se odmítá. Odůvodnění: 1. Krajský soud v Praze (odvolací soud) usnesením ze dne 10. 6. 2025, č. j. 26 Co 111/2025-247, potvrdil usnesení Okresního soudu Praha-západ (soud prvního stupně) ze dne 11. 2. 2025, č. j. 18 C 95/2024-129, jímž zamítl návrh žalobce na vyslovení neúčinnosti doručení usnesení ze dne 13. 1. 2025, č. j. 18 C 95/2024-93 (jímž byla zamítnuta žádost žalobce o přiznání osvobození od soudních poplatků). 2. Uzavřel, že usnesení ze dne 13. 1. 2025 bylo žalobci doručeno fikcí dne 6. 2. 2025, že podle § 50d odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „o. s. ř.“), omluvitelným důvodem, pro nějž se účastník nemohl s písemností seznámit, nemůže být skutečnost, že se na adrese pro doručování trvale nezdržuje, a že soud na zákonem stanovenou adresu (§ 46, 46a a 46b o. s. ř.) doručuje povinně, i kdyby mu bylo známo, že na ní k převzetí listiny nemůže dojít. Měl za to, že v posuzované věci soud prvního stupně postupoval při doručování v souladu se zákonem, doručoval žalobci na adresu trvalého pobytu a z obsahu spisu neplyne, že by v dané věci sdělil jinou adresu pro doručování či jiný způsob doručování; neuvedl ani jiný důvod, pro který by bylo možné rozhodnout o neúčinnosti doručení. 3. Dovolání žalobce proti usnesení odvolacího soudu není podle § 237 o. s. ř. přípustné pro řešení (dovolatelem formulované) otázky chybného výkladu a aplikace § 45 a násl., zejména § 46a a § 50d o. s. ř., a výkladu pojmu „omluvitelný důvod“ ve smyslu § 50d o. s. ř., neboť rozhodnutí odvolacího soudu je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu, od níž není důvod se odchýlit ani v této projednávané věci. 4. Ustanovení § 50d odst. 1 o. s. ř. vychází z předpokladu, že písemnost byla účastníku řádně doručena, avšak účastník se s touto písemností nemohl z omluvitelného důvodu seznámit. Podle ustálené judikatury (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 8. 2020, sp. zn. 29 NSCR 86/2019) nelze vyhovět návrhu na vyslovení neúčinnosti doručení, jestliže nedošlo k řádnému doručení písemnosti. Jinými slovy řečeno, tvrzené vady v procesu doručování písemnosti, které mají vést k závěru, že písemnost nebyla řádně doručena, nejsou (nemohou být) důvodem pro rozhodnutí o neúčinnosti doručení písemnosti podle § 50d o. s. ř. (srov. dále usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 5. 2016, sp. zn. 29 Cdo 3016/2014, ze dne 30. 10. 2014, sp. zn. 29 Cdo 597/2014, a ze dne 28. 6. 2022, sp. zn. 23 Cdo 1317/2022). 5. Za omluvitelný důvod, pro který se dovolatel nemohl s písemností seznámit, tak nelze považovat jeho tvrzení, že se doručovaná písemnost nedostala do jeho dispozice, neboť doručování zásilek typu III je v jeho případě nefunkční (na adrese trvalého pobytu se trvale nezdržuje, má zřízen tzv. odnos a tyto zásilky nejsou ukládány na poště a nelze je proto vyzvednout). Přípustnost dovolání tedy nemohou založit námitky dovolatele poukazující na nedostatky při doručování písemnosti – že mu soud prvního stupně měl písemnost doručit jiným typem zásilky (jak o to v průběhu řízení výslovně žádal), případně mu měl doručovat elektronicky. Nepřiléhavý je tak i jeho odkaz na stanovisko pléna Nejvyššího soudu ze dne 5. 1. 2017, sp. zn. Plsn 1/2015, publikované pod č. 1/2017 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (napadené usnesení s ním není v rozporu). 6. Dovolání žalobce proti věcně správnému rozhodnutí odvolacího soudu proto Nejvyšší soud odmítl podle § 243c odst. 1 a 2 o. s. ř. 7. Pro úplnost Nejvyšší soud dodává, že žalobci v souvislosti s doručováním usnesení ze dne 13. 1. 2025 zjevně ani žádná újma nevznikla – podal proti němu totiž včasné odvolání. Ostatně nevyhovuje-li mu doručování na adresu trvalého pobytu, nic mu nebrání, aby si zřídil datovou schránku, když dle obsahu spisu se soudy elektronickou formou běžně komunikuje. 8. Vzhledem k tomu, že tímto rozhodnutím dovolacího soudu se řízení o věci nekončí, bude o náhradě nákladů dovolacího řízení rozhodnuto v konečném rozhodnutí (§ 243b, § 151 odst. 1 o. s. ř.). Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 18. 5. 2026 JUDr. Pavlína Brzobohatá předsedkyně senátu