26 Cdo 430/2026-227 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Lucie Jackwerthové a soudkyň JUDr. Pavlíny Brzobohaté a JUDr. Jitky Dýškové ve věci žalobců a) J. B., a b) L. B., zastoupených Mgr. Miloslavem Strnadem, advokátem se sídlem v Praze 2, Jugoslávská 620/29, proti žalovanému Společenství vlastníků XY, zastoupenému Mgr. Janem Varhaníkem, LL.M., advokátem se sídlem v Praze 9, Škrábkových 896/1, o uložení povinnosti předložit dokumenty související s hospodařením a správou domu, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 3 pod sp. zn. 17 C 98/2023, o dovolání žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 12. 11. 2025, č. j. 13 Co 251/2024-206, takto: Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 12. 11. 2025, č. j. 13 Co 251/2024-206, v části výroku I, pokud jím byl potvrzen rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 26. 4. 2024, č. j. 17 C 98/2023-88, ve vyhovujícím výroku o věci samé v rozsahu, v jakém byla žalovanému uložena povinnost umožnit žalobcům nahlédnutí a pořízení kopií vyčíslení „bezdůvodného obohacení“ manželů B. provedené realitní kanceláří CENTURY 21 či jinou osobou, jakož i ve výroku II o nákladech řízení před soudy všech stupňů, se zrušuje a v tomto rozsahu se věc vrací Městskému soudu v Praze k dalšímu řízení. Odůvodnění: 1. Obvodní soud pro Prahu 3 (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 26. 4. 2024, č. j. 17 C 98/2023-88, uložil žalovanému povinnost do patnácti dnů od právní moci rozsudku žalobcům „předložit k nahlédnutí a umožnit pořízení kopií smluv uzavřených mezi žalovaným a třetími osobami, které poskytují či poskytovaly právní služby včetně rozpisů jednotlivých úkonů, dále smlouvy nebo objednávky týkající se provedené vyčíslení ,bezdůvodného obohaceníʼ manželů B., provedené realitní kanceláří CENTURY 21 či jinou osobou včetně faktur a tohoto vyčíslení bezdůvodného obohacení, dále zápisy ze všech schůzí jednání výboru žalovaného za celou dobu existence žalovaného“ (výrok I), zamítl žalobu „co do požadavku, že žalovaný je povinen žalobcům předložit k nahlédnutí a umožnit pořízení kopií smluv uzavřených mezi žalovaným a členy výboru žalovaného a dále smluv uzavřených mezi žalovaným a členy žalovaného“ (výrok II), a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok III). 2. Městský soud v Praze (odvolací soud), poté, co jeho v pořadí první rozsudek ze dne 2. 10. 2024, č. j. 13 Co 251/2024-138, byl k dovolání žalovaného částečně zrušen rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 18. 6. 2025, č. j. 26 Cdo 736/2025-176, ve znění opravného usnesení ze dne 2. 7. 2025, č. j. 26 Cdo 736/2025-183 (dále jen „zrušující Rozsudek“), a věc mu byla vrácena v tam uvedeném rozsahu k dalšímu řízení, v pořadí druhým rozsudkem ze dne 12. 11. 2025, č. j. 13 Co 251/2024-206, rozsudek soudu prvního stupně „ve vyhovujícím výroku o věci samé ve znění, že žalovaný je povinen žalobcům umožnit nahlédnutí a pořízení kopií smluv nebo objednávek týkajících se vyčíslení bezdůvodného obohacení manželů B. provedené realitní kanceláří CENTURY 21 či jinou osobou včetně faktur a tohoto vyčíslení bezdůvodného obohacení“, změnil tak, že „se žaloba ohledně smluv nebo objednávek týkajících se vyčíslení bezdůvodného obohacení manželů B. provedené realitní kanceláří CENTURY 21 či jinou osobou včetně faktur zamítá“, a potvrdil „co do vyčíslení tohoto bezdůvodného obohacení“ (výrok I). Současně rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy všech stupňů (výrok II). 3. V návaznosti na zrušující Rozsudek vyložil, že žalobci (spoluvlastníci bytové jednotky nacházející se v domě spravovaném žalovaným společenstvím) neprokázali, že by ke dni rozhodování odvolacího soudu měl žalovaný k dispozici smlouvy, objednávky nebo faktury týkající se vyčíslení bezdůvodného obohacení, jehož se týká jejich žaloba, a proto změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že v této části žalobu zamítl. Současně dospěl k závěru, že jiná je situace, jde-li o existenci samotného vyčíslení onoho bezdůvodného obohacení, které – ať už ho provedl kdokoli – „musí existovat, když, jak je odvolacímu soudu známo i z jeho úřední činnosti, mezi účastníky probíhá u téhož soudu prvního stupně pod sp. zn. 20 C 319/2022 spor o odstranění nepovolených stavebních úprav a zaplacení částky 308 654 Kč s příslušenstvím“. Vzhledem k tomu rozsudek soudu prvního stupně „ohledně vyčíslení tohoto bezdůvodného obohacení“ jako věcně správný potvrdil. 4. Proti potvrzující části výroku I a proti výroku II rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný (dovolatel) dovolání odůvodněné tím, že odvolací soud se opětovně odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu citované ve zrušujícím Rozsudku. Po jeho vydání totiž v řízení nevyšly najevo žádné nové skutečnosti, pro které by se nadále neměl uplatnit tam vyjádřený závazný právní názor, že hodlá-li soud uložit žalovanému společenství povinnost zpřístupnit vlastníku jednotky určité (konkrétní) listiny, musí z jeho skutkových závěrů vyplývat, že žalovaný je má k dispozici, a sice ke dni vyhlášení rozsudku dle § 154, § 211 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „o. s. ř.“). Takovou novou skutečností není ani odvolacím soudem zdůrazňovaná okolnost, že mezi účastníky probíhá u soudu prvního stupně pod sp. zn. 20 C 319/2022 spor o odstranění nepovolených stavebních úprav a zaplacení částky 308 654 Kč s příslušenstvím, neboť tato okolnost má – stejně jako předžalobní výzva ze dne 14. 5. 2021, z níž usuzovali na existenci sporné listiny žalobci – povahu nanejvýš nepřímého důkazu, který neprokazuje, že nějaké vyčíslení bezdůvodného obohacení provedené společností CENTURY 21 nebo někým jiným existuje a že ho má dovolatel k dispozici. Uvedené pak platí tím spíše, že žádné vyčíslení bezdůvodného obohacení manželů B., ať už ho provedl kdokoli, se nenachází ani ve zmíněném spisu soudu prvního stupně. Dále namítal, že měl ve věci poměrně větší úspěch než žalobci, a měla mu tak být odvolacím soudem přisouzena náhrada nákladů řízení. Navrhl, aby dovolací soud napadený rozsudek změnil a nárok žalobců zamítl, příp. aby jej v rozsahu vymezeném v dovolání zrušil a věc v tomto rozsahu vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení s tím, aby jej v dalším řízení projednal jiný senát, a současně požádal o odklad vykonatelnosti napadeného rozhodnutí. 5. Nejvyšší soud shledal, že dovolání bylo podáno včas, subjektem k tomu oprávněným – účastníkem řízení (§ 240 odst. 1 o. s. ř.), za splnění podmínky advokátního zastoupení dovolatele (§ 241 odst. 1 a 4 o. s. ř.), a je přípustné podle § 237 o. s. ř., neboť při řešení otázky, zda lze žalovanému uložit, aby žalobcům umožnil nahlížení do listin, které (již) nedrží, se odvolací soud (opětovně) odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. 6. Již ve zrušujícím Rozsudku Nejvyšší soud zdůraznil (s odkazem na tam citovanou judikaturu), že vlastníku jednotky (zde žalobcům) sice náleží právo nahlížet do účetních knih a dokladů společenství vlastníků, avšak žalovanému společenství nelze uložit, aby mu umožnilo nahlížení do listin, které (již) nedrží. Hodlá-li tedy soud uložit žalovanému společenství povinnost zpřístupnit vlastníku jednotky určité (konkrétní) listiny, musí z jeho skutkových závěrů vyplývat, že žalovaný je má k dispozici, a sice ke dni vyhlášení rozsudku (§ 154, § 211 o. s. ř.). Tak tomu ale v projednávané věci (stále) není. 7. Jak bylo rovněž uvedeno ve zrušujícím Rozsudku, v souzené věci žalobci usuzují na existenci vyčíslení „bezdůvodného obohacení“ provedeného CENTURY 21 či jinou osobou z předžalobní výzvy ze dne 14. 5. 2021 (kterou byl proveden důkaz na jednání soudu prvního stupně dne 26. 4. 2024). V ní žalovaný zmiňuje, že bezdůvodné obohacení žalobců, které vzniklo tím, že stavebními úpravami zabrali společný prostor terasy, bylo předběžně vyčísleno realitní kanceláří CENTURY 21 (na odhadní cenu 1 673 000 Kč), a vyzývá žalobce k jeho zaplacení. 8. K této okolnosti odvolací soud v napadeném rozsudku nově dodal, že „pokud se týká existence samotného vyčíslení onoho bezdůvodného obohacení, které – ať už ho provedl kdokoli – musí existovat, když, jak je odvolacímu soudu známo i z jeho úřední činnosti, mezi účastníky probíhá u téhož soudu prvního stupně pod sp. zn. 20 C 319/2022 spor o odstranění nepovolených stavebních úprav a zaplacení částky 308 654 Kč s příslušenstvím.“ 9. V obou případech jde ovšem pouze o nepřímé důkazy, přičemž na základě výsledků hodnocení těchto důkazů nelze bez rozumných pochybností nabýt jistoty (přesvědčení) o tom, že vyčíslení bezdůvodného obohacení požadované žalobci k nahlédnutí a pořízení kopie (nutně) „musí existovat“, jak uvedl odvolací soud (k prokazování skutečností nepřímými důkazy srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 6. 2014, sp. zn. 21 Cdo 2682/2013, uveřejněný pod č. 93/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, na který poukázal Nejvyšší soud již ve zrušujícím Rozsudku). 10. Kromě toho vedení daného sporu samo o sobě nic nevypovídá o existenci dotčené listiny. Odvolací soud se proto neměl spoléhat pouze na nepřímý poznatek o vedení daného sporu, jestliže se mohl z obsahu spisu soudu prvního stupně sp. zn. 20 C 319/2022 – v souladu se zásadou přímosti – bezprostředně přesvědčit, zda požadované vyčíslení bezdůvodného obohacení existuje. Provedení důkazu zmíněným spisem ostatně žalobci navrhli již v žalobě (viz její bod 9), i když k prokázání existence evidentně jiného vyčíslení bezdůvodného obohacení (vyčíslení bezdůvodného obohacení provedeného realitní kanceláří REMAX). Je-li totiž k dispozici důkaz, který přímo poskytuje informace o zjišťované skutečnosti, má soud takový důkaz provést a nespoléhat se pouze na důkaz, který o dokazované skutečnosti podává jen nepřímou zprávu (k tomu srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 13. 7. 2021, sp. zn. 21 Cdo 678/2021, a ze dne 25. 10. 2023, sen. zn. 29 ICdo 94/2023). Skutková zjištění odvolacího soudu jsou proto (opět) natolik vadná, že ve svém důsledku představují porušení práv garantovaných v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. 11. Jestliže tedy odvolací soud uložil žalovanému společenství povinnost umožnit žalobcům nahlédnout do „vyčíslení tohoto bezdůvodného obohacení“, aniž by z jeho skutkových závěrů bez rozumných pochybností vyplývalo, že žalovaný má takovou listinu k dispozici ke dni vyhlášení rozsudku, není jeho právní posouzení v tomto rozsahu správné a dovolací důvod podle § 241a odst. 1 o. s. ř. tak byl uplatněn právem. 12. Nejvyšší soud proto, aniž nařizoval jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.), napadený rozsudek v rozsahu vymezeném ve výroku tohoto rozsudku zrušil a věc v tomto rozsahu vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení (§ 243e odst. 1 a 2 o. s. ř.). 13. Jen pro úplnost lze dodat, že „vyčíslením bezdůvodného obohacení“ nemohou být výpočty samotného žalovaného, neboť ty není možné považovat za doklady, do nichž má vlastník jednotky právo nahlížet podle § 1179 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů. 14. Jelikož zrušením výroku ve věci samé pozbyl relevanci i závislý výrok o nákladech řízení, dovolací soud již samostatně nerozhodoval o dovolání proti posléze uvedenému výroku. 15. Současně dovolací soud nenařídil, aby věc v dalším řízení projednal jiný senát odvolacího soudu, jak navrhoval dovolatel. Setrvání rozhodujícího senátu na jeho dosavadním právním názoru (pokud se týkal požadavku na umožnění nahlédnutí a pořízení kopie „vyčíslení tohoto bezdůvodného obohacení“) totiž evidentně vycházelo z přesvědčení (byť mylného), že aplikaci právního názoru dovolacího soudu vyjádřeného v jeho zrušujícím Rozsudku vylučoval změněný (doplněný) skutkový základ věci (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 2. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1681/2004, uveřejněný v časopisu Soudní judikatura pod č. 18/2005). 16. Právní názor dovolacího soudu je pro další řízení závazný. V novém rozhodnutí o věci soud rozhodne i o náhradě nákladů řízení včetně řízení dovolacího (§ 243g odst. 1 věta druhá o. s. ř.). 17. S přihlédnutím k závěrům vyplývajícím z nálezu Ústavního soudu ze dne 23. 8. 2017, sp. zn. III. ÚS 3425/16, Nejvyšší soud již samostatně nerozhodoval o návrhu dovolatele na odklad vykonatelnosti napadeného rozhodnutí za situace, kdy přikročil k rozhodnutí o samotném dovolání v (Ústavním soudem zdůrazněné) přiměřené lhůtě. Nejsou-li splněny předpoklady k meritornímu projednání dovolání, není dán ani prostor pro úvahy o odkladu právní moci a vykonatelnosti dovoláním napadeného usnesení [§ 243 písm. a), b) o. s. ř.] – srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 9. 2017, sp. zn. 30 Cdo 865/2016, či ze dne 3. 10. 2017, sp. zn. 20 Cdo 4097/2017. Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 21. 4. 2026 Mgr. Lucie Jackwerthová předsedkyně senátu