Odůvodnění
26 Cdo 799/2026-734
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Jitkou Dýškovou v právní věci žalobce Společenství vlastníků jednotek pro dům XY, zastoupeného Mgr. Vladimírem Náprstkem, advokátem se sídlem v Berouně, Seydlovo nám. 25/4, proti žalovaným 1) Z. D., 2) P. D., 3) Stavebnímu bytovému družstvu Kralupy nad Vltavou, se sídlem v Kralupech nad Vltavou, Štefánikova 720, IČO 00036013, zastoupenému Mgr. Daliborem Šamanem, advokátem se sídlem v Mělníku, Fibichova 218, o 123.945 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Mělníku pod sp. zn. 10 C 184/2024, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 5. 11. 2025, č. j. 26 Co 127/2025-694, t a k t o:
I. Dovolání žalobce se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
1. Okresní soud v Mělníku (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 23. 1. 2025, č. j. 10 C 184/2024-255, uložil žalovaným povinnost společně a nerozdílně zaplatit žalobci částku ve výši 123.945 Kč s tam specifikovaným úrokem z prodlení do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II).
2. K odvolání žalovaných Krajský soud v Praze (soud odvolací) rozsudkem ze dne 5. 11. 2025, č. j. 26 Co 127/2025-694, rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že se žaloba zamítá (výrok I) a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně a náhradě odvolacího řízení ve vztahu mezi žalobcem a jednotlivými žalovanými (výroky II až IV).
3. Dovolání žalobce Nejvyšší soud podle § 243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), odmítl, neboť neobsahuje údaj o tom, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 -§ 238a o. s. ř.), jenž je obligatorní náležitostí dovolání (srov. § 241a odst. 2 o. s. ř.). V dovolacím řízení nelze pro tuto vadu pokračovat.
4. Může-li být dovolání přípustné jen podle § 237 o. s. ř. (jako v této věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné. Z dovolání tak musí být patrno, které otázky hmotného nebo procesního práva, na nichž napadené rozhodnutí závisí, nebyly v rozhodování dovolacího soudu dosud řešeny nebo jsou rozhodovány rozdílně, případně, při jejichž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu a od které „ustálené rozhodovací praxe“ se řešení této právní otázky odvolacím soudem odchyluje (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), nebo od kterého svého řešení otázky hmotného nebo procesního práva se má (podle mínění dovolatele) dovolací soud odchýlit postupem podle § 20 zákona č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů (zákon o soudech a soudcích), ve znění pozdějších předpisů – dále jen „zákon o soudech a soudcích“ (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 5. 2013, sp. zn. 29 Cdo 1172/2013, uveřejněné pod číslem 80/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Takový údaj se však v dovolání. Dovolatel totiž formuluje jedinou právní otázku, a to, zda žalovaný 3) porušil péči řádného hospodáře při uhrazení předmětné částky žalovaným 1) a 2). Ve vztahu k této otázce však dovolatel nevymezuje, který z výše uvedených předpokladů přípustnosti považuje za splněný.
5. Pokud se měl odvolací soud odchýlit od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, dovolatel uvádí pouze jedno rozhodnutí dovolacího soudu, a to ve vztahu ke své námitce, že nebyl dostatečně poučen ve smyslu § 118a o. s. ř., čímž ve skutečnosti neformuje žádnou právní otázku procesního práva, na jejímž vyřešení napadené rozhodnutí závisí, ale jen namítá, že řízení je postiženo vadou. Totéž platí ve vztahu k námitkám dovolatele, že rozhodnutí odvolacího soudu je nepřezkoumatelné, a k jeho výhradám stran průběhu dokazování.
6. K vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, jakož i k vadám uvedeným v § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a) a b) a § 229 odst. 3 o. s. ř., však dovolací soud může přihlédnout jen tehdy, je-li dovolání přípustné (§ 237–238a o. s. ř.). Samy o sobě však takovéto vady (i kdyby byly dány) přípustnost dovolání (podle § 237 o. s. ř.) nezakládají.
7. Dovolatel napadá rozsudek odvolacího soudu jakoby v celém rozsahu. Dovolací soud však zastává [s přihlédnutím k obsahu dovolání (§ 41 odst. 2 o. s. ř.)] názor, že proti nákladovým výrokům (II až IV) napadeného rozsudku dovolání ve skutečnosti nesměřuje, neboť ve vztahu k uvedeným výrokům postrádá dovolání jakékoli odůvodnění. Navíc dovolání proti těmto výrokům by ani nebylo přípustné [§ 238 odst. 1 písm. h) o. s. ř.].
8. Bylo-li dovolání odmítnuto, nemusí být rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodněno (srov. § 243f odst. 3 větu druhou o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 5. 5. 2026
JUDr. Jitka Dýšková
předsedkyně senátu
Hlavní stránka ·
Zásady ochrany osobních údajů ·
Smluvní podmínky