26 Cdo 882/2026-94 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Pavlíny Brzobohaté a soudkyň JUDr. Jitky Dýškové a Mgr. Lucie Jackwerthové ve věci žalobce W. Z., zastoupeného JUDr. Pavlem Šafářem, advokátem se sídlem v Praze 1, Na Příkopě 859/22, proti žalované městské části Praha 1, se sídlem v Praze 1, Vodičkova 681/18, IČO 00063410, o určení platnosti a účinnosti smlouvy o nájmu, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 19 C 308/2024, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 21. 10. 2025, č. j. 12 Co 291/2025-65, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 450 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení. Odůvodnění: 1. Městský soud v Praze (odvolací soud) rozsudkem ze dne 21. 10. 2025, č. j. 12 Co 291/2025-65, potvrdil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 (soud prvního stupně) ze dne 8. 4. 2025, č. j. 19 C 308/2024-38, kterým zamítl žalobu na určení, že nájemní smlouva uzavřená dne 17. 7. 2002 mezi žalobcem jako nájemcem a žalovanou jako pronajímatelem, jejímž předmětem je užívání bytové jednotky č. 118/7 v k. ú. XY (dále jen „Nájemní smlouva“), je ke dni vyhlášení rozsudku platná a účinná a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok I); současně rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok II). 2. Nejvyšší soud dovolání žalobce proti výroku I rozsudku odvolacího soudu odmítl podle § 243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), neboť není podle § 237 o. s. ř. přípustné, protože závěr odvolacího soudu, že na straně žalobce není dán naléhavý právní zájem ve smyslu § 80 o. s. ř. na určení platnosti a účinnosti nájemní smlouvy, je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu, od níž není důvod se odchýlit ani v této projednávané věci. 3. Soudní praxe je dlouhodobě ustálena v názoru, že určovací žaloba je preventivního charakteru a má místo jednak tam, kde její pomocí lze eliminovat stav ohrožení práva či nejistoty v právním vztahu, a k odpovídající nápravě nelze dospět jinak, jednak v případech, v nichž určovací žaloba účinněji než jiné právní prostředky vystihuje obsah a povahu příslušného právního vztahu a jejím prostřednictvím lze dosáhnout úpravy, tvořící určitý právní rámec, který je zárukou odvrácení budoucích sporů účastníků. Tyto funkce určovací žaloby korespondují právě s podmínkou naléhavého právního zájmu ve smyslu § 80 o. s. ř.; nelze-li v konkrétním případě očekávat, že je určovací žaloba bude plnit, nebude ani naléhavý právní zájem na takovém určení. Přitom příslušné právní závěry se vážou nejen k žalobě na určení jako takové, ale také k tomu, jakého konkrétního určení se žalobce domáhá (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 3. 2002, sp. zn. 20 Cdo 54/2001, uveřejněný pod číslem 6/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, či ze dne 4. 4. 2017, sp. zn. 26 Cdo 4560/2016). Jestliže právní otázka (platnost smlouvy), o níž má být rozhodnuto určovacím výrokem, má povahu předběžné otázky ve vztahu k existenci práva nebo právního vztahu, není dán naléhavý právní zájem na určení této předběžné otázky, lze-li žalovat přímo na určení existence práva nebo právního vztahu (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 2. 4. 2001, sp. zn. 22 Cdo 2147/99, uveřejněný pod číslem 68/2001 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní). 4. Domáhal-li se tedy žalobce určení, že Nájemní smlouva je ke dni vyhlášení rozsudku platná a účinná, ač se mohl domáhat určení, že je nájemcem předmětné bytové jednotky, nemůže mít – podle ustálené judikatury dovolacího soudu – na požadovaném určení naléhavý právní zájem. Z obsahu žaloby přitom nelze dovodit, že by se domáhal určení existence nájemního vztahu (jak dovolatel namítá v dovolání). 5. Na dalších dovolatelem označených otázkách napadené rozhodnutí nespočívá. Otázku, zda lze spatřovat naléhavost právního zájmu již ve skutečnosti, kdy pronajímatel bytu sdělí nájemci, že nájemní smlouva zanikla, ale neučiní žádný krok k jeho vystěhovaní, odvolací soud neřešil, jelikož uzavřel, že nedostatek naléhavého právního zájmu je dán již tím, jakého určení se žalobce domáhal. Nezabýval se ani otázkou, zda je soud pro hodnocení a provedení důkazů oprávněn tyto důkazy vyhodnotit v rozporu s nesporným tvrzením žalobce i žalované, která – s ohledem na své vymezení – míří proti závěru soudu prvního stupně o neplatnosti Nájemní smlouvy. Odvolací soud se totiž posouzením platnosti smlouvy nezabýval; navíc prostřednictvím této otázky dovolatel ve skutečnosti namítá existenci vady řízení, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci; k vadám řízení může dovolací soud přihlédnout jen, je-li dovolání přípustné (§ 237–238a o. s. ř.). 6. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.). Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek. Nesplní-li žalobce dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může žalovaný podat návrh na exekuci (soudní výkon rozhodnutí). V Brně dne 18. 5. 2026 JUDr. Pavlína Brzobohatá předsedkyně senátu