27 Cdo 118/2025-218 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Marka Doležala a soudců JUDr. Filipa Cilečka a JUDr. Jiřího Zavázala v právní věci žalobkyně A. Š., zastoupené JUDr. Petrem Novotným, advokátem, se sídlem v Praze 1, Jindřišská 901/5, PSČ 110 00, proti žalovaným 1) Bytovému družstvu XY, zastoupenému JUDr. Pavlem Durišem, advokátem, se sídlem v Praze 5, Pavla Švandy ze Semčic 850/7, PSČ 150 00, a 2) B. M., o určení členství v bytovém družstvu a uložení povinnosti uzavřít nájemní smlouvu, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 74 Cm 78/2021, o dovolání žalovaného 1) proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 14. 8. 2024, č. j. 9 Cmo 10/2024-172, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žalovaný 1) je povinen zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů dovolacího řízení 6.364,60 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto usnesení, k rukám jejího zástupce. Odůvodnění: [1] Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 19. 10. 2023, č. j. 74 Cm 78/2021-149, zamítl žalobu, kterou se žalobkyně a její manžel J. Š., narozený XY, naposledy bytem XY, domáhali určení, že jsou společnými členy Bytového družstva XY (dále též jen „družstvo“) s družstevním podílem, jehož obsahem je další členský vklad, kterým se podíleli na nabytí bytu č. 11 umístěného ve druhém nadzemním podlaží budovy č. p. XY na adrese družstva o výměře 49,79 m2 (dále též jen „družstevní byt“ a „družstevní podíl“) [výrok I.], zamítl žalobu, kterou se žalobci domáhali uložení povinnosti družstvu, aby do 10 dnů od právní moci tohoto rozsudku bylo družstvo povinno uzavřít se žalobci ohledně družstevního bytu nájemní smlouvu (ve znění, jak je uvedeno ve výroku rozhodnutí) [výrok II.], zamítl žalobu, kterou se žalobci domáhali uložení povinnosti družstvu do 10 dnů od právní moci tohoto rozsudku uzavřít se žalobci ohledně bytu č. 16 v budově č. p. XY, k. ú. XY v obci XY nájemní smlouvu (ve znění, jak je uvedeno ve výroku rozhodnutí) [výrok III.], a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výroky IV. a V.). [2] Vrchní soud v Praze k odvolání žalobců v záhlaví označeným rozsudkem rozhodnutí soudu prvního stupně a. změnil ve výroku I. tak, že určil, že žalobci jsou společnými členy družstva s družstevním podílem, b. potvrdil ve výrocích II. a III. (první výrok) a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů (druhý výrok). [3] Jde přitom již o druhé rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé. První zamítavý rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 11. 5. 2022, č. j. 47 Cm 78/2021-85, Vrchní soud v Praze k odvolání žalobců usnesením ze dne 5. 4. 2023, sp. zn. 9 Cmo 141/2022-104, zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. [4] Proti rozsudku odvolacího soudu podalo družstvo dovolání. [5] V průběhu dovolacího řízení, dne 15. 9. 2025, žalobce Josef Šimek zemřel. Usnesením ze dne 28. 4. 2026, č. j. 27 Cdo 118/2025-212, které nabylo právní moci dne 15. 5. 2026, Nejvyšší soud rozhodl, že v řízení bude namísto žalobce J. Š. pokračováno s dosavadní žalobkyní A. Š. [6] Dovolání družstva Nejvyšší soud odmítl podle § 243c odst. 1 a 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), jako nepřípustné. Učinil tak proto, že dovolání nesměřuje proti žádnému z usnesení vypočtených v § 238a o. s. ř. a není přípustné ani podle § 237 o. s. ř. [7] Odvolací soud se oproti mínění dovolatele neodchýlil od ustálené judikatury Nejvyššího soudu citované v dovolání (konkrétně od závěrů usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. 5. 2012, sp. zn. 29 Cdo 1989/2011, ze dne 28. 1. 2014, sp. zn. 29 Cdo 2080/2012, a rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 19. 7. 2023, sp. zn. 27 Cdo 3453/2022) už jen proto, že nerozhodoval o družstevním podílu, s nímž je spojeno právo nájmu družstevního bytu. Naopak, odvolací soud dospěl k závěru, že součástí družstevního podílu není právo žalobců na uzavření nájemní smlouvy k družstevnímu bytu. [8] Ani závěr odvolacího soudu, podle něhož žalobci nabyli družstevní podíl mimořádným vydržením, není v rozporu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu citovanou v dovolání. Při vědomí, že družstevní byt je obsazen, neboť jeho nájemcem je žalovaný 2), drželi žalobci podle odvolacího soudu všechna práva a povinnosti nebydlícího člena, když se na pořízení družstevního bytu podíleli družstvem stanovenými příspěvky s tím, že se užívání družstevního bytu ujmou, až nájem žalovaného 2) skončí. Odvolací soud dále vyšel ze zjištění, podle kterých by družstvo bez příspěvku žalobců nemohlo dům pořídit, oba žalovaní žalobce po dobu více než dvaceti let považovali za vlastníky družstevního podílu a tak s nimi i jednali. Za této situace nemá Nejvyšší soud pochybnosti o tom, že jednání žalobců při nabytí a výkonu držby nelze hodnotit tak, že by nebylo úmyslně poctivé (nemorální) v obecném smyslu (srov. závěry rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 19. 4. 2022, sp. zn. 22 Cdo 3387/2021, uveřejněného pod číslem 15/2023 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). [9] Zpochybňuje-li dovolatel, že žalobci se podíleli na pořízení družstevního bytu družstvem stanovenými příspěvky, namítá tím nesprávnost skutkových zjištění, z nichž odvolací soud vycházel. [10] Správnost skutkového stavu, jak byl zjištěn v řízení před soudy nižších stupňů, v dovolacím řízení probíhajícím v procesním režimu účinném od 1. 1. 2013 v žádném ohledu zpochybnit nelze. Dovolací přezkum je v § 241a odst. 1 o. s. ř. vyhrazen výlučně otázkám právním, ke zpochybnění skutkových zjištění odvolacího soudu nemá tudíž dovolatel k dispozici způsobilý dovolací důvod; tím spíše pak skutkové námitky nemohou založit přípustnost dovolání (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 7. 2014, sp. zn. 29 Cdo 2125/2014, a ze dne 30. 10. 2014, sp. zn. 29 Cdo 4097/2014). [11] Pouze pro úplnost Nejvyšší soud dodává, že je nepodstatné, jak bylo označeno peněžité plnění poskytnuté žalobci na pořízení družstevního bytu, zejména zda bylo ve stanovách družstva upraveno výslovně jako další členský vklad. Podstatné je, že se jednalo o plnění, jímž se žalobci jako (domnělí) členové družstva na pořízení družstevního bytu podíleli (k tomu srov. závěry rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 11. 12. 2024, sp. zn. 27 Cdo 3264/2024, odst. [31] odůvodnění. [12] Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§ 243f odst. 3 in fine o. s. ř.). Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná domáhat jeho výkonu. V Brně dne 29. 6. 2026 JUDr. Marek Doležal předseda senátu