27 Cdo 2271/2025-342 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Filipa Cilečka a soudců JUDr. Marka Doležala a JUDr. Jiřího Zavázala v právní věci žalobkyně SLADOVNY SOUFFLET ČR, a. s., se sídlem v Prostějově, Průmyslová 2170/12, PSČ 796 01, identifikační číslo osoby 26173174, zastoupené Dr. Radanem Kubrem, advokátem, se sídlem v Praze 1, Jáchymova 26/2, PSČ 110 00, proti žalované GES INDUSTRY EUROPE LIMITED, se sídlem v Limassolu, Arch. Makariou III 229, 4th floor, PSČ 3105, Kyperská republika, zastoupené Mgr. Ludmilou Kutějovou, advokátkou, se sídlem v Praze 1, Politických vězňů 935/13, PSČ 110 00, o zaplacení 1.105.262 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 38 C 274/2021, o dovolání žalované proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 24. 4. 2025, č. j. 25 Co 132/2025-255, takto: Dovolání se odmítá. Odůvodnění: 1. Žalobou podanou u Obvodního soudu pro Prahu 4 se žalobkyně po žalované domáhá zaplacení 1.105.262 Kč z titulu nároku na vydání bezdůvodného obohacení, které žalované mělo vzniknout v důsledku zrušení pravomocného rozhodnutí, na jehož základě jí žalobkyně uhradila 1.105.262 Kč na náhradu nákladů soudního řízení. 2. Usnesením ze dne 10. 3. 2025, č. j. 38 C 274/2021-234, Obvodní soud pro Prahu 4 zamítl námitku nedostatku místní příslušnosti Obvodního soudu pro Prahu 4. 3. K odvolání žalované Městský soud v Praze v záhlaví uvedeným rozhodnutím usnesení soudu prvního stupně potvrdil. 4. Proti usnesení odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, jež Nejvyšší soud odmítl podle § 243c odst. 1 a 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), neboť dovolání, jež není přípustné podle § 238a o. s. ř., neshledal přípustným ani podle § 237 o. s. ř. 5. Dovolatelka má za to, že dovolání je přípustné pro vyřešení otázek, které podle jejího mínění nebyly dosud v rozhodovací praxi Nejvyššího soudu vyřešeny, a sice: 1) „zda lze vlastnictví 100% obchodního podílu v obchodní korporaci považovat za obchodní závod pro účely určení místní příslušnosti dle § 86 odst. 3 o. s. ř., potažmo zda lze vlastnictví 100% obchodního podílu v obchodní korporaci považovat za obchodní závod za situace, kdy podnikatel nevlastní žádný jiný významný majetek a jeho podnikání je uskutečňováno výlučně prostřednictvím vlastněného obchodního podílu“, 2) „zda má ust. § 86 odst. 3 o. s. ř. aplikační přednost při určování místní příslušnosti před § 86 odst. 2 o. s. ř.“, a 3) „v případě kladné odpovědi na výše uvedenou otázku 1), tedy že vlastnictví 100% obchodního podílu v obchodní korporaci lze považovat za obchodní závod pro účely určení místní příslušnosti soudu dle § 86 odst. 3 o. s. ř., bude jaké místo považováno za místo umístění obchodního závodu ve smyslu ust. 86 odst. 3.“ 6. První dovolací otázka přípustnost dovolání nezakládá, neboť její řešení se zřetelně podává z výslovného znění zákona. 7. Podle § 502 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, obchodní závod (dále jen „závod“) je organizovaný soubor jmění, který podnikatel vytvořil a který z jeho vůle slouží k provozování jeho činnosti. Má se za to, že závod tvoří vše, co zpravidla slouží k jeho provozu. 8. Aby bylo možné o určitém jmění uvažovat jako o závodu, musí – podle citovaného ustanovení – sloužit k provozování činnosti podnikatele. Dovolatelka však v průběhu řízení nikterak netvrdila, že by prostřednictvím akcií jakkoliv podnikala. Prosté vlastnictví akcií podnikáním samo o sobě není. 9. Pouhé zopakování zcela jasného a žádné výkladové obtíže nepřinášejícího znění právního předpisu Nejvyšším soudem přitom nelze považovat za řešení otázky hmotného nebo procesního práva, na němž závisí napadené rozhodnutí ve smyslu § 237 o. s. ř. (obdobně srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 1. 2020, sp. zn. 27 Cdo 3863/2018, ze dne 24. 2. 2021, sp. zn. 27 Cdo 167/2020, ze dne 25. 8. 2022, sp. zn. 27 Cdo 3683/2021, nebo ze dne 15. 5. 2023, sp. zn. 27 Cdo 2227/2022). 10. Ostatně Nejvyšší soud nezapomněl, že dovolatelka v dovolání v předchozím řízení vedeném Nejvyšším soudem pod sp. zn. 27 Cdo 972/2024 sama tvrdila, že žádné obchodní zájmy v České republice nemá. 11. Nemá-li dovolatelka v České republice závod, pak ani druhá a třetí dovolací otázka (obě předpokládají existenci závodu dovolatelky v České republice) přípustnost dovolání založit nemohou, neboť na jejich vyřešení napadené rozhodnutí nespočívá. 12. O náhradě nákladů dovolacího řízení Nejvyšší soud nerozhodoval, neboť rozhodnutí Nejvyššího soudu není rozhodnutím, kterým se řízení končí, a řízení nebylo již dříve skončeno (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 7. 2002, sp. zn. 20 Cdo 970/2001, uveřejněné pod číslem 48/2003 Sb. rozh. obč.). Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 24. 2. 2026 JUDr. Filip Cileček předseda senátu