27 Cdo 2915/2025-638 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Filipa Cilečka a soudců JUDr. Marka Doležala a JUDr. Jiřího Zavázala v právní věci navrhovatele P. K., zastoupeného Mgr. Ing. Jindřiškou Jirákovou, advokátkou, se sídlem v Havlíčkově Brodě, Smetanovo náměstí 279, PSČ 580 01, za účasti Zemědělského družstva Sázavka, se sídlem v Sázavce č. p. 114, PSČ 582 44, identifikační číslo osoby 15058441, zastoupeného JUDr. Lubomírem Málkem, advokátem, se sídlem v Havlíčkově Brodě, Horní 6, PSČ 580 01, o zaplacení 620.232 Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 37 Cm 53/2013, o dovolání Zemědělského družstva Sázavka proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 22. 11. 2024, č. j. 9 Cmo 136/2024-565, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Zemědělské družstvo Sázavka je povinno zaplatit navrhovateli na náhradu nákladů dovolacího řízení 13.588,30 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám zástupce navrhovatele. Odůvodnění: 1. Návrhem z 23. 5. 2013 se navrhovatel po Zemědělském družstvu Sázavka (dále jen „družstvo“) domáhá zaplacení 620.232 Kč s příslušenstvím coby vypořádacího podílu. Svůj nárok opírá o tvrzení, že jeho právní předchůdkyně V. B., zemřelá 28. 10. 2006 (dále jen „právní předchůdkyně navrhovatele“), vlastnila členský podíl v družstvu sestávající ze základního členského vkladu ve výši 10.000 Kč a dalšího členského vkladu ve výši 581.151 Kč. Ke dni 31. 12. 2004 zaniklo právní předchůdkyni navrhovatele členství v družstvu, čímž jí vznikl nárok na vypořádací podíl. Ten navrhovatel zdědil v dědickém řízení vedeném u Okresního soudu v Havlíčkově Brodě pod sp. zn. 25 D 224/2006 (dále jen „usnesení o dědictví“). 2. Krajský soud v Hradci Králové usnesením ze dne 11. 1. 2024, č. j. 37 Cm 53/2013-509, ve znění usnesení ze dne 14. 1. 2025, č. j. 37 Cm 53/2013-583, uložil družstvu zaplatit navrhovateli 611.496,30 Kč s příslušenstvím (výrok I.) a rozhodl o nákladech řízení (výrok II.). 3. K odvolání družstva Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným usnesením rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil (první výrok) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (druhý výrok). 4. Šlo přitom již o druhé rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé, když usnesením ze dne 18. 6. 2021, č. j. 7 Cmo 38/2019-345, zrušil ve výrocích II. a III. usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 31. 10. 2018, č. j. 37 Cm 53/2013-291, kterým soud uložil družstvu zaplatit navrhovateli 8.735,70 Kč (výrok I.), ve zbytku žalobu zamítl (výrok II.) a rozhodl o nákladech řízení (výrok III.). 5. Proti usnesení odvolacího soudu podalo družstvo dovolání, které Nejvyšší soud odmítl podle § 243c odst. 1 a 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“) jako nepřípustné. Učinil tak proto, že dovolání nesměřuje proti žádnému z usnesení vypočtených v § 238a o. s. ř. a není přípustné ani podle § 237 o. s. ř. 6. Dovolatel má za to, že dovolání je přípustné, neboť rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázek: 1/ „způsobu výpočtu vypořádacího podílu dle ustanovení § 233 odst. 2 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku (dále jen „obch. zák.“), 2/ způsobu ukončení členství v družstvu, 3/ způsobu vkladu majetkového podílu člena družstva z procesu transformace jako základního a dalšího členského vkladu, 4/ určení předmětu dědictví v případě existence majetkového podílu dle transformačního zákona“, které v rozhodovací praxi Nejvyššího soudu dosud nebyly řešeny. 7. První dovolací otázka přípustnost dovolání založit nemůže. Je tomu tak proto, že odpověď na ni se podává zcela jednoznačně ze znění § 233 odst. 2 obch. zák. Pouhé zopakování zcela jasného a žádné výkladové obtíže nepřinášejícího znění právního předpisu Nejvyšším soudem nelze přitom považovat za řešení otázky hmotného nebo procesního práva, na němž závisí napadené rozhodnutí ve smyslu § 237 o. s. ř. 8. Ostatně samotnému dovolateli musí být zřejmá absurdita jím předkládaného způsobu výpočtu vypořádacího podílu, když tímto způsobem vypočtený vypořádací podíl činí 8.735,70 Kč z členského vkladu 591.150 Kč (a to navzdory tomu, že vlastní kapitál dovolatele je vyšší než souhrn všech splacených členských vkladů). 9. Stejně tak nemohou přípustnost dovolání založit druhá a třetí dovolací otázka. Závěr o ukončení členství právní předchůdkyně navrhovatele v dovolateli a o výši jejího dalšího členského vkladu totiž soud prvního stupně (s jehož právním posouzením se odvolací soud ztotožnil) učinil na základě výkladu oznámení z 29. 6. 2004 a výkladu stanov dovolatele. Judikatura Nejvyššího soudu je však ustálena v závěru, podle něhož výsledek výkladu, jenž je skutkovým závěrem o tom, jaká vůle byla právním jednáním projevena, lze zpochybnit jen prostřednictvím kritiky správnosti postupu, jímž k němu soud dospěl (zpochybněním správnosti užití zákonem stanovených a judikaturou blíže vysvětlených interpretačních pravidel), což dovolatel nečiní. K tomu srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 1. 2021, sp. zn. 32 Cdo 3431/2020, nebo ze dne 28. 6. 2022, sp. zn. 23 Cdo 1586/2022, ze dne 16. 5. 2024, sp. zn. 27 Cdo 2406/2023, ze dne 11. 12. 2024, sp. zn. 27 Cdo 2357/2024. 10. A konečně na řešení čtvrté dovolací otázky pak napadené rozhodnutí nespočívá. Soudy obou stupňů totiž uzavřely, že členství právní předchůdkyně navrhovatele v dovolateli zaniklo ještě za jejího života a už tehdy jí vzniklo právo na vypořádací podíl (splatný za 7 let), navrhovatel v dědickém řízení – coby jediný dědic právní předchůdkyně navrhovatele – proto nemohl zdědit nic jiného než právě tento vypořádací podíl, a to bez ohledu na „formulaci“ použitou v usnesení o dědictví. 11. V části, v níž dovolatel brojí proti skutečnosti, že má platit úroky z prodlení, a vytýká odvolacímu soudu, že se nevypořádal s odvolacími námitkami, nevymezuje předpoklady přípustnosti dovolání. Požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je podle § 241a odst. 2 o. s. ř. obligatorní náležitostí dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle § 237 o. s. ř. (jako v této věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné a blíže je specifikovat, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu § 237 o. s. ř. či jeho části. K tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod číslem 4/2014 Sb. rozh. obč., usnesení velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 8. 4. 2015, sen. zn. 31 NSČR 9/2015, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 10. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2649/2013, ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2488/2013, anebo usnesení Ústavního soudu ze dne 21. 1. 2014, sp. zn. I. ÚS 3524/13, ze dne 21. 7. 2015, sp. zn. II. ÚS 1346/15, či ze dne 12. 8. 2015, sp. zn. IV. ÚS 3548/14. 12. Náležitosti dovolání a následky plynoucí z jejich nedodržení jsou přitom v občanském soudním řádu stanoveny zcela jasně. Účastníkovi řízení podávajícímu dovolání proto nemohou při zachování minimální míry obezřetnosti (spočívající pouze v přečtení relevantních zákonných ustanovení) vzniknout pochybnosti o tom, co má v dovolání uvést (srovnej např. závěry stanoviska pléna Ústavního soudu ze dne 28. 11. 2017, sp. zn. Pl. ÚS st. 45/16). 13. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o § 243c odst. 3 větu první, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř., neboť dovolání družstva bylo odmítnuto a navrhovateli vzniklo právo na náhradu účelně vynaložených nákladů. 14. Náklady dovolacího řízení vzniklé navrhovateli sestávají z odměny zástupkyně navrhovatele za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání datované 30. 10. 2025) podle § 6 odst. 1, § 7 bodu 6, a § 11 odst. 1 písm. k) vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátního tarifu), ve výši 10.780 Kč a z náhrady hotových výdajů podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu ve výši 450 Kč. Spolu s náhradou za 21% daň z přidané hodnoty ve výši 2.358,30 Kč podle § 137 odst. 3 o. s. ř. tak dovolací soud přiznal navrhovateli k tíži družstva celkem 13.588,30 Kč. Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. Nesplní-li povinný, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat výkonu rozhodnutí. V Brně dne 27. 5. 2026 JUDr. Filip Cileček předseda senátu