27 Cdo 3246/2024-1526 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Marka Doležala a soudců JUDr. Filipa Cilečka a JUDr. Jiřího Zavázala v právní věci navrhovatelů a) M. N., zastoupeného JUDr. Petrem Zimou, advokátem, se sídlem v Praze 10, Korunní 810/104, PSČ 101 00, c) A. T., d) Š. C., obou zastoupených Mgr. Ing. Bohumilem Kaduchem, advokátem, se sídlem v Ostravě, Střelniční 1954/12, PSČ 702 00, e) R. M., zastoupeného JUDr. Petrem Zimou, advokátem, se sídlem v Praze 10, Korunní 810/104, PSČ 101 00, f) R. M., zastoupeného Mgr. Filipem Hajným, advokátem, se sídlem v Praze 1, Rybná 678/9, PSČ 110 00, g) T. H., h) A. H., i) DAY s. r. o., se sídlem v Praze 6, Na Hutích 756/12, PSČ 160 00, identifikační číslo osoby 25741098, a j) K. R., navrhovatelů g) až j) zastoupených JUDr. Petrem Zimou, advokátem, se sídlem v Praze 10, Korunní 810/104, PSČ 101 00, za účasti Lenzing Biocel Paskov a. s., se sídlem v Paskově, Místecká 762, PSČ 739 21, identifikační číslo osoby 26420317, zastoupené JUDr. Borisem Treglerem, advokátem, se sídlem v Praze 1, V Celnici 1034/6, PSČ 110 00, o přezkoumání výše vypořádání při převzetí jmění akciové společnosti hlavním akcionářem, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 37 Cm 2/2003, o dovolání navrhovatelů a) a f) až j) a Lenzing Biocel Paskov a. s. proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 15. 5. 2024, č. j. 8 Cmo 58/2019-1414, takto: Usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 15. 5. 2024, č. j. 8 Cmo 58/2019-1414, se v prvním výroku v části, jíž bylo změněno usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 27. 4. 2023, č. j. 37 Cm 2/2003-1330, ve vztahu k navrhovateli a) ve výrocích I. a II. tak, že se návrh zamítá, ve druhém až sedmém výroku a v desátém až dvacátém výroku ruší a věc se v tomto rozsahu vrací odvolacímu soudu k dalšímu řízení. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení [1] Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 27. 4. 2023, č. j. 37 Cm 2/2003-1330, určil, že výše přiměřeného protiplnění za každou jednu kmenovou akcii na majitele v zaknihované podobě o jmenovité hodnotě 1.000 Kč emitovanou společností BIOCEL, a. s., naposledy se sídlem v Paskově, Zahradní 762, PSČ 739 21, identifikační číslo osoby c (dále též jen „akcie“ a „společnost“), která byla zrušena s přechodem jmění na jejího hlavního akcionáře – účastníka řízení Lenzing Biocel Paskov a. s. (dále též jen „hlavní akcionář“) na základě rozhodnutí valné hromady konané dne 21. 11. 2001, činí 1.427 Kč (výrok I.), uložil hlavnímu akcionáři zaplatit navrhovateli a) na doplatku přiměřeného protiplnění 1.873.381 Kč s (ve výroku specifikovaným) příslušenstvím (výrok II.), uložil hlavnímu akcionáři zaplatit navrhovateli c) na doplatku přiměřeného protiplnění 817 Kč s (ve výroku specifikovaným) příslušenstvím (výrok III.), uložil hlavnímu akcionáři zaplatit navrhovateli d) na doplatku přiměřeného protiplnění 1.019.616 Kč s (ve výroku specifikovaným) příslušenstvím (výrok IV.), uložil hlavnímu akcionáři zaplatit navrhovateli f) na doplatku přiměřeného protiplnění 263.891 Kč s (ve výroku specifikovaným) příslušenstvím (výrok V.), uložil hlavnímu akcionáři zaplatit navrhovateli g) na doplatku přiměřeného protiplnění 1.951.813 Kč s (ve výroku specifikovaným) příslušenstvím (výrok VI.), uložil hlavnímu akcionáři zaplatit navrhovateli h) na doplatku přiměřeného protiplnění 2.522.896 Kč s (ve výroku specifikovaným) příslušenstvím (výrok VII.), uložil hlavnímu akcionáři zaplatit navrhovateli i) na doplatku přiměřeného protiplnění 1.029.420 Kč s (ve výroku specifikovaným) příslušenstvím (výrok VIII.), uložil hlavnímu akcionáři zaplatit navrhovateli j) na doplatku přiměřeného protiplnění 2.298.211 Kč s (ve výroku specifikovaným) příslušenstvím (výrok IX.), zastavil řízení vůči navrhovateli e) [výrok X.], rozhodl o náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi účastníky (výroky XI. až XX.) a o náhradě nákladů řízení státu (výrok XXI.). [2] Soud prvního stupně vyšel (mimo jiné) z toho, že: 1) Navrhovatelé byli akcionáři společnosti. Navrhovatel a) vlastnil 4.982 ks akcií, navrhovatel c) vlastnil 1 ks akcie, navrhovatel d) vlastnil 1.248 ks akcií, navrhovatel f) vlastnil 323 ks akcií, navrhovatel g) vlastnil 2.389 ks akcií, navrhovatel h) vlastnil 3.088 ks akcií, navrhovatel i) vlastnil 1.260 ks akcií a navrhovatel j) vlastnil 2.813 ks akcií. 2) Podle notářského zápisu NZ 454/2001, N 469/2001, sepsaného notářkou JUDr. Magdou Fajovou, se dne 21. 11. 2001 konala valná hromada společnosti, která rozhodla mimo jiné o zrušení společnosti bez likvidace s převodem jmění na hlavního akcionáře a schválila smlouvu o převzetí jmění zrušené společnosti hlavním akcionářem. 3) Podle notářského zápisu NZ 456/2001, N 471/2001, sepsaného notářkou JUDr. Magdou Fajovou, uzavřely společnost a hlavní akcionář dne 21. 11. 2001 smlouvu o převzetí jmění hlavním akcionářem. Podle článku VI. smlouvy byla výše vypořádání na jednu akcii zanikající společnosti stanovena na 610 Kč na základě společného znaleckého posudku znalců Ing. Josefa Pawlity a Ing. Aleše Galatíka ze dne 14. 9. 2001 (dále též jen „znalecký posudek P. a G.“). Vypořádání bylo splatné do 2 měsíců ode dne účinnosti zápisu převzetí jmění do obchodního rejstříku. 4) Podle znaleckého posudku P. a G., který si nechal zpracovat hlavní akcionář, činila tržní hodnota jmění společnosti ke dni 30. 6. 2001 za použití výnosové metody (DCF) a metody porovnávací 2.024.441.000 Kč. Tržní hodnotu jedné akcie společnosti určili znalci na 610 Kč. 5) Společnost byla vymazána z obchodního rejstříku ke dni 12. 11. 2002. 6) V obchodním věstníku byl dne 8. 1. 2003 pod zn. 1634313-01/03 zveřejněn zápis převodu jmění zanikající společnosti na hlavního akcionáře. 7) Navrhovatel a) podal návrh na zahájení řízení dne 9. 1. 2003 a domáhal se v něm přezkoumání výše vypořádání, eventuálně určení přiměřeného vyrovnání ve výši 1.500 Kč na jednu akcii, a „tedy dorovnání ve výši 890 Kč na jednu akcii“. V závěrečném návrhu ze dne 3. 5. 2018 (č. l. 701) požadoval zaplacení dorovnání ve výši rozdílu mezi vyplacenou a soudem stanovenou přiměřenou výší vypořádání. 8) Navrhovatelé c) a d) podali návrh na zahájení řízení dne 4. 3. 2003 a domáhali se v něm „přezkoumání výše vypořádání v penězích podle § 220p odst. 4 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, ve znění účinném do 30. 12. 2001 (dále též jen ‚obch. zák.‘), a určení výše dorovnání“. V podání ze dne 30. 4. 2018 (č. l. 676) navrhovatelé c) a d) navrhli přiznání práva na zaplacení doplatku podle počtu akcií. 9) Navrhovatelé e) až j) podali návrh na zahájení řízení dne 9. 1. 2003 a domáhali se přezkoumání výše vypořádání v penězích a určení výše dorovnání v penězích, alternativně zaplacení dorovnání v nespecifikované výši na jednu akcii. 10) Podle znaleckého posudku znaleckého ústavu Vysoké školy ekonomické v Praze, Institutu oceňování majetku, č. 140B83/2012 ze dne 25. 7. 2012, ve znění dodatku č. 1 ze dne 31. 3. 2021 a dodatku č. 2 ze dne 14. 5. 2021 (dále též jen „znalecký posudek VŠE IOM“), který si nechal zpracovat soud prvního stupně, dochází na trhu s buničinou k trvalému poklesu spotřeby buničiny vyráběné sulfitovou metodou (technologie používaná společností), která je významnými výrobci na evropském trhu opouštěna ve prospěch nové sulfátové technologie. Z toho znalecký ústav usoudil, že trh se sulfitovou buničinou je perspektivní pouze ve střednědobém, nikoli dlouhodobém horizontu. Setrvání pouze na sulfitové technologii je neracionální z technologického i ekonomického hlediska. 11) Z možných variant vývoje společnosti znalecký ústav zvolil variantu komplexní změny technologie, která odpovídá požadavku předpokladu nekonečného trvání společnosti, to však vyžaduje investici ve výši 2,5 mld. Kč do přestavby provozu na prohloubenou sulfitovou technologii, jejímž výsledným produktem je viskózová buničina. Výši investice odhadl znalecký ústav na 2,5 mld. Kč na základě informací managementu společnosti, které byly prověřeny technologicko-ekonomickým posouzením znalcem. Pro nalezení tržní hodnoty společnosti použil znalecký ústav výnosovou metodu (DCF) ekvity v kombinaci s metodou tržního porovnání (tzv. exit value) doplněnou o pomocnou metodu stanovení likvidační hodnoty a akviziční ceny. Tato metoda obecně vychází z předpokladu nekonečného trvání podniku „going concern“. Aby posuzovaná společnost splňovala podmínku „going concern“, bylo nutno do výnosového modelu DCF zahrnout nutné investice do sulfátové technologie, resp. inovace technologie sulfitové. Podle znaleckého ústavu jsou do budoucna možné pouze dvě varianty – stávající využití s výhledem likvidace nebo budoucí prodej podniku společnosti strategickému vlastníkovi. Budoucí prodej podniku považoval znalecký ústav za pravděpodobnější s ohledem na perspektivnost odvětví působení zanikající společnosti. 12) Pro první fázi, tj. pro dobu před prodejem podniku, znalecký ústav použil výnosovou metodu, pro druhou fázi, kdy dojde k prodeji podniku, znalecký ústav použil metodu exit value. Výsledná hodnota podniku je pak dána součtem současné hodnoty volných peněžních toků, které bude podnik generovat po dobu první fáze, a současné hodnoty exit value (po odečtení nutné investice do nové technologie). Likvidační hodnota k datu ocenění byla použita pro účely stanovení dolní meze tržní hodnoty a předpokládá jednorázový prodej majetku k datu ocenění. Jde o metodu pomocnou, u které se nepředpokládá neomezené trvání podniku, tudíž není nutné zvažovat potřebu eventuálních investic do změny technologie. Akviziční cena vycházela ze skutečnosti, že 90 % akcií bylo tři měsíce před datem ocenění prodáno na základě mezinárodního tendru. 13) Na základě výnosového ocenění pro účely převodu jmění zrušované společnosti na jejího hlavního akcionáře znalecký ústav stanovil tržní hodnotu jedné akcie ke dni 30. 6. 2001 na úrovni alikvotního podílu na tržní hodnotě společnosti na 647 Kč. Indikativní likvidační hodnotu společnosti metodou DCF + likvidační hodnota určil znalecký ústav na 1.094.246.000 Kč, kterou považoval za spodní hodnotu. Hodnota jedné akcie určená na základě likvidační hodnoty podniku činí 567 Kč, resp. 588 Kč. Podle metody ocenění pomocí předchozích transakcí činí ke dni 30. 6. 2001 hodnota akcie 620 Kč. 14) Znalecký posudek znaleckého ústavu APELEN Valuation a. s. (dříve APELEN Valuation s. r. o.) č. 141-38/2013 ze dne 23. 9. 2013 (dále též jen „znalecký posudek APELEN“) nechal zpracovat JUDr. Petr Zima. Ocenění jmění společnosti bylo provedeno ke dni 30. 6. 2001. Znalecký ústav se seznámil se znaleckým posudkem P. a G. i se znaleckým posudkem VŠE IOM a provedl výpočet metodou DCF entity ve variantě DCFF. Znalecký ústav uzavřel, že 610 Kč na jednu akcii ani 647 Kč na jednu akcii nejsou částky přiměřené. Zásadní rozdílnost mezi znaleckým posudkem APELEN a znaleckými posudky P. a G. a VŠE IOM spočívá ve výši nákladů vlastního kapitálu a v konstrukci finančního plánu. Po korekci těchto klíčových veličin vychází podle metody diskontovaných peněžních toků přiměřené vypořádání za jednu akcii „na bázi spravedlivé hodnoty (tzv. fair value)“ ke dni 30. 6. 2001 na 1.148 Kč. 15) Revizní znalecký posudek znaleckého ústavu Grant Thornton Appraisal services a. s. č. 042/2021 ze dne 10. 5. 2021 (dále též jen „znalecký posudek GTA“) nechal zpracovat hlavní akcionář ke dni ocenění společnosti 30. 6. 2001. Při revizi znaleckého posudku VŠE IOM dospěl znalecký posudek GTA k závěru, podle něhož VŠE IOM dostatečně ověřil realističnost přebíraného finančního plánu pro plánování FCFE a exit value pro stanovení pokračující hodnoty v rámci výnosových metod VŠE IOM využil v souladu s metodologií. Při revizi znaleckého posudku APELEN dospěl GTA ke zjištění, že znalecký posudek neobsahuje strategickou analýzu, jejíž závěry jsou rozhodující pro přijetí či nepřijetí principu going concern. Tím bylo zcela vynecháno hodnocení perspektivy stávající sulfitové technologie a posouzení nutnosti investice do nové technologie. APELEN převzal „plán FCFF“ ze znaleckého posudku G. a P. a zároveň převzal ze znaleckého posudku VŠE IOM „identifikaci a ocenění neprovozního majetku“. Kombinací těchto dat došlo k hrubému pochybení, neboť tento postup vytvořil v „modelu APELENu vnitřní nekonzistenci“. Znalecký posudek P. a G. s neprovozním majetkem neuvažoval a jeho úpravy nepočítají s vyčleněním neprovozního majetku. Znalecký posudek APELEN tudíž zvoleným postupem ocenil neprovozní majetek dvakrát. Jde o metodické pochybení. V případě použité prémie rizika země volil znalecký posudek APELEN postup, který nebyl ve shodě se vstupními daty prof. Damodarana, z nichž znalecký posudek APELEN vycházel. Výsledná hodnota ve znaleckém posudku APELEN neodpovídá standardu hodnoty pro účel ocenění společnosti, vykazuje početní chyby a metodická pochybení, neboť postup je vnitřně nekonzistentní. Absence strategické analýzy se pak nutně projevuje v opomenutí posouzení perspektivy sulfitové technologie. 16) Hlavní akcionář vytvořil v roce 2004 zisk ve výši 617.773.000 Kč, z toho 239.960.000 Kč bylo použito na výplatu dividend a 377.813.000 Kč bylo ponecháno na účtu nerozděleného zisku. 17) Hlavní akcionář vytvořil v roce 2006 zisk ve výši 317.528.000 Kč a celý zisk spolu s částí nerozděleného zisku z minulých let ve výši 77.272.000 Kč vyplatil ve formě dividend. 18) Hlavní akcionář vytvořil v roce 2007 zisk ve výši 439.290.000 Kč a celý zisk byl použit na výplatu dividend. 19) Hlavní akcionář vytvořil v roce 2008 zisk ve výši 450.256.000 Kč, z toho 369.200.000 Kč bylo použito na výplatu dividend a 377.813.000 Kč bylo ponecháno na účtu nerozděleného zisku. 20) Ztráta hlavního akcionáře za rok 2009 ve výši 18.988.000 Kč byla uhrazena z nerozděleného zisku a na výplatu dividend bylo vyplaceno 678.903.000 Kč z nerozděleného zisku. [3] Na takto ustaveném základě dospěl soud prvního stupně předně k závěru, podle něhož všichni navrhovatelé jsou aktivně věcně legitimováni, neboť byli akcionáři společnosti jak ke dni konání valné hromady dne 21. 11. 2001, tak ke dni účinnosti zápisu převodu jmění do obchodního rejstříku vůči třetím osobám, tj. ke dni 8. 1. 2003. [4] Všichni navrhovatelé podali návrh včas, když posledním dnem prekluzivní lhůty byl den 10. 3. 2003. [5] Soud uzavřel, že výše přiměřeného protiplnění za jednu akcii činí 1.427 Kč s tím, že každému minoritnímu akcionáři náleží doplatek ve výši 817 Kč za jednu akcii. [6] Podle znaleckého posudku VŠE IOM činí výše hodnoty jedné akcie 647 Kč a podle znaleckého posudku APELEN 1.148 Kč. Ve vztahu k rozdílným závěrům soud uvedl, že oba znalecké posudky se co do metodiky shodly v posouzení neprovozních aktiv, neprovozního finančního majetku a bezúročné rizikové míry – bezrizikové výnosnosti dluhopisů, na velikosti beta (koeficientu citlivosti daného odvětví na pohyb trhu jako celku), na absenci specifického rizika a na nevhodnosti použití prémie za malý podnik pro určení fair value. Naopak rozcházejí se v otázce použití exit value, kdy znalecký posudek APELEN neprováděl strategickou analýzu, tedy nezvažoval potřebu investice ve výši 2,5 mld. Kč do nové technologie pro zajištění předpokladu going concern. Liší se rovněž v použití rizikové prémie trhu a ve tvaru vzorce na výpočet vlastního kapitálu. Odlišná je také riziková prémie země, kdy znalecký posudek APELEN nezahrnuje do této prémie dluhopisovou složku. [7] Soud není oprávněn zkoumat metodologii a závěry znaleckých ústavů po odborné stránce, a proto při rozdílnosti závěrů obou znaleckých posudků vyšel ze závěrů revizního znaleckého posudku GTA, podle něhož je závěr znaleckého posudku VŠE IOM z hlediska použitých postupů správný. Znaleckému posudku APELEN vytkl nesoulad se standardy hodnoty pro účel ocenění jmění zrušované společnosti a metodická pochybení spočívající v tom, že použil koncept going concern, aniž by provedl strategickou analýzu, která by odhalila nutnost investic do nové technologie tak, aby „podnik mohl dále pokračovat“. [8] Podstatou spravedlivé výše protiplnění je podle soudu spravedlivá hodnota, která může na rozdíl od tržní hodnoty zohlednit určitá specifika daného účelu ocenění. Tento proces ukončuje ekonomickou aktivitu minoritních akcionářů ve zrušované společnosti bez možnosti pokračování v nástupnické společnosti nezávisle na jejich vůli, což lze hodnotit jako negativní zásah do jejich majetkové sféry. Naopak hlavní akcionář očekává určité benefity. [9] V projednávané věci hlavní akcionář neprovedl investice do nové technologie, jejíž nutnost předvídal znalecký posudek VŠE IOM pro zajištění going concern, a v následujících letech dosahoval kladných hospodářských výsledků. Soud proto uzavřel, že úvaha ve znaleckém posudku VŠE IOM o potřebnosti investice se v dalším průběhu hospodářské činnosti neosvědčila. Snížila-li předpokládaná investice výslednou hodnotu akcie určenou znaleckým posudkem VŠE IOM, považuje soud za spravedlivé, aby nebyla při výpočtu (jako záporná položka) zohledňována, tedy aby byla k hodnotě určené znaleckým posudkem VŠE IOM zpětně připočtena. Při hodnotě jmění zanikající společnosti určené znaleckým posudkem VŠE IOM ve výši 2.236.547.000 Kč s připočtením předpokládané investice ve výši 2.500.000.000 Kč činí výsledek 4.736.547.000 Kč, což při 3.318.740 ks emitovaných akcií společnosti činí 1.427 Kč na jednu akcii. [10] Vrchní soud v Olomouci v záhlaví označeným usnesením k odvolání navrhovatelů f) až j) a hlavního akcionáře změnil rozhodnutí soudu prvního stupně ve výrocích I. až IV. tak, že návrhy navrhovatelů a), c) a d) zamítl (první výrok), ve výroku V. tak, že uložil hlavnímu akcionáři zaplatit navrhovateli f) 20.672 Kč s (ve výroku specifikovaným) příslušenstvím (druhý výrok), ve výroku VI. tak, že uložil hlavnímu akcionáři zaplatit navrhovateli g) 152.896 Kč s (ve výroku specifikovaným) příslušenstvím (třetí výrok), ve výroku VII. tak, že uložil hlavnímu akcionáři zaplatit navrhovateli h) 197.632 Kč s (ve výroku specifikovaným) příslušenstvím (čtvrtý výrok), ve výroku VIII. tak, že uložil hlavnímu akcionáři zaplatit navrhovateli i) 80.640 Kč s (ve výroku specifikovaným) příslušenstvím (pátý výrok), ve výroku IX. tak, že uložil hlavnímu akcionáři zaplatit navrhovateli j) 180.032 Kč s (ve výroku specifikovaným) příslušenstvím (šestý výrok), rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů ve vztahu mezi navrhovateli a), c) a d) a hlavním akcionářem (sedmý až devátý výrok), rozhodl o náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi navrhovateli f) až j) a hlavním akcionářem (desátý až čtrnáctý výrok), rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení ve vztahu mezi navrhovateli f) až j) a hlavním akcionářem (patnáctý až devatenáctý výrok), rozhodl o náhradě nákladů řízení státu (dvacátý výrok) a zrušil rozhodnutí soudu prvního stupně ve výroku XII. (dvacátý první výrok). [11] Jde přitom již o druhé rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé. Usnesení vydané Krajským soudem v Ostravě dne 10. 5. 2018, č. j. 37 Cm 2/2003-712, ve znění usnesení ze dne 6. 12. 2018, č. j. 37 Cm 2/2003-769, Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 25. 6. 2019, č. j. 8 Cmo 58/2019-802, zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. [12] Odvolací soud dospěl k závěru, podle něhož navrhovatelé a), c) a d) neuplatnili své právo řádně a včas. Rozhodující skutečností je podle odvolacího soudu „toliko, zda uplatnili v uvedené prekluzivní lhůtě nárok na plnění“. Všechny petity požadovaly buď přezkoumání výše vypořádání nebo určení přiměřeného vyrovnání, resp. určení výše dorovnání. Žádný z nich nepožadoval plnění. Tím však podle odvolacího soudu nenaplnily předpoklad meritorního přezkoumání uplatněného nároku podle judikatury Nejvyššího soudu (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 3. 2007, sp. zn. 29 Odo 1332/2005, a ze dne 25. 10. 2016, sp. zn. 29 Cdo 1399/2016). Požadovali-li navrhovatelé a), c) a d) v průběhu řízení i plnění, mohli původní nedostatek petitu zhojit, avšak pouze v prekluzivní lhůtě, což se nestalo. [13] Podle odvolacího soudu nešlo ani o vadu, kterou by bylo možné odstranit postupem podle § 43 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), neboť návrh byl projednatelný a petit nebyl neurčitý. [14] Odvolací soud proto posuzoval pouze nároky navrhovatelů f) až j). Zopakoval dokazování znaleckými posudky všech znalců a znaleckých ústavů, včetně dodatků, písemných a dalších vyjádření, avšak (se souhlasem účastníků) bez slyšení znalců. Znalci ve svých výpovědích setrvali na závěrech prezentovaných ve znaleckých posudcích a jejich výslech soudem prvního stupně byl důkladný. Účastníci se shodli na postupu podle znaleckého posudku VŠE IOM s výhradou navrhovatelů, že z hodnoty jmění společnosti bude odečtena investice ve výši 2,5 mld. Kč. [15] Podle odvolacího soudu je předpokladem ocenění zjištění „tržní hodnoty společnosti“ a alikvotní podíl na této hodnotě představuje hodnotu akcie jako základ jejího ocenění. Znalecký posudek APELEN toto ocenění neprovedl. Skutečnost, že předpokládá tzv. going concern, avšak neprovádí žádnou strategickou analýzu a žádným způsobem nevyhodnocuje skutečnosti známé k rozhodnému datu (zastaralost výrobní technologie), tento znalecký posudek diskvalifikuje. Odvolací soud proto znalecký posudek APELEN nepovažuje za relevantní podklad pro ocenění akcie. [16] Ze znaleckého posudku GTA odvolací soud zjistil, že ve znaleckém posudku VŠE IOM je zanedbatelný rozdíl v ocenění neprovozního majetku, v plánu FCFF chybí provozní finanční náklady a výnosy, zařazení prémie za malý podnik do výpočtu diskontní míry je v souladu s určením „tržní hodnoty společnosti“, chybně je však krácena riziková přirážka (za malou tržní kapitalizaci), VŠE IOM správně využil exit value, kterou upravil o nutnou investici do nové technologie, dostatečně ověřil realističnost přebíraného finančního plánu, správně nevolil diskont za minority a hodnotu jedné akcie stanovil jako alikvotní podíl na „tržní hodnotě společnosti“. Podle znaleckého posudku GTA odpovídá ze znaleckého posudku VŠE IOM konceptu férové hodnoty jedné akcie, tedy alikvotnímu podílu na tržní hodnotě společnosti, částka 647 Kč. [17] Odvolací soud považoval za relevantní podklad pro posouzení výše přiměřeného vypořádání znalecký posudek VŠE IOM, který stanovil jak tržní, tak i férovou cenu, a jeho závěry je ochoten i přes některé výtky akceptovat i znalecký posudek GTA. Nebylo možné vyjít ze znaleckého posudku GTA, neboť znalecký ústav při ocenění použil přirážku za malou tržní kapitalizaci v obou variantách (horní a dolní mez), což je diskutabilní postup. [18] Znalecký posudek VŠE IOM nevykazuje žádné vady. Dílčí výhrady vůči němu vznesené ostatními znaleckými ústavy týkající se volby metody, její aplikace a dosazení některých údajů do výpočtů, objasnili znalci při výslechu a v obecné rovině jsou pochopitelné, neboť jsou výrazem pohledu znaleckého ústavu na způsob ocenění, který, i když vychází ze standardních oceňovacích metod a postupů, je vždy originální. Podle znaleckého posudku VŠE IOM činí výše přiměřeného protiplnění za jednu akcii na základě alikvotního podílu na tržní hodnotě podniku 647 Kč a na základě alikvotního podílu na férové hodnotě podniku 674 Kč. [19] V dodatku č. 2 ze dne 14. 5. 2021 ke znaleckému posudku VŠE IOM znalecký ústav zdůvodnil ocenění podniku bez investice ve výši 2,5 mld. Kč amortizační metodou ocenění a dospěl k ceně 567 Kč na jednu akcii, resp. 588 Kč za jednu akcii. Takto zjištěnou hodnotu by podle znaleckého ústavu nebylo možné považovat za indikaci tržní hodnoty nebo férové ceny. [20] Podle VŠE IOM nelze při ocenění vycházet z následně vyplacených dividend, neboť u koncernových společností „řízení toků hotovosti a pokrytí investičních potřeb probíhá nikoliv optimalizací v rámci jednoho podniku, ale optimalizací v rámci celého koncernu“. [21] Aby společnost mohla existovat jako tzv. going concern, bylo podle odvolacího soudu potřeba při ocenění počítat s investicí ve výši 2,5 mld. Kč. Pokud tedy soud prvního stupně upravil výpočet tak, že investici ke zjištěné hodnotě připočetl, zasáhl nepřípustným způsobem do ocenění podniku, nadto v rozporu s explicitním vyjádřením znalce VŠE IOM, který takový postup vyloučil, neboť pro ocenění bez této investice by bylo potřeba využít metodicky jiného ocenění. Následná ziskovost hlavního akcionáře, resp. vyplácení dividend, nejsou relevantní informací pro korekci znaleckým ústavem zjištěné hodnoty. Uzavřel-li soud prvního stupně, že se potřebnost investice v dalším průběhu hospodářské činnosti neosvědčila, neodpovídá tento závěr skutečnosti, neboť k investici došlo, i když ne v uvedené výši a nikoli jednorázově, a došlo rovněž k prodeji podniku, nikoli však v roce 2006, ale až v roce 2010. Podle VŠE IOM přitom není pro ocenění významné, zda k uvedeným skutečnostem došlo v předpokládaný okamžik, neboť „šlo toliko o oceňovací metodu (model)“. [22] Odvolací soud uzavřel, že pro stanovení přiměřeného vypořádání bylo možno použít jen znalecký posudek VŠE IOM, který splňoval všechny předpoklady, a stanovil dvě ceny, a to 647 Kč za jednu akcii jako alikvotní podíl na tržní hodnotě podniku a 674 Kč jako alikvotní podíl na férové hodnotě podniku. Odvolací soud „použil“ částku 674 Kč a rozdílem mezi touto částkou a částkou 610 Kč vynásobil počet akcií jednotlivých navrhovatelů. II. Dovolání a vyjádření k nim [23] Proti usnesení odvolacího soudu podali dovolání navrhovatel a), navrhovatel f), společně navrhovatelé g) až j) a hlavní akcionář. a) K dovolání navrhovatele a) [24] Navrhovatel a) podal dovolání proti prvnímu a sedmému výroku rozhodnutí odvolacího soudu a přípustnost dovolání opírá o § 237 o. s. ř., maje za to, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázek, zda 1) „lze návrh na přezkoumání výše vypořádání podle § 220p odst. 4 obch. zák. označený v žalobě jako ‚návrh na přezkoumání výše vypořádání‘ v penězích upřesnit po uplynutí dvouměsíční prekluzivní lhůty podle následné judikatury jako návrh na plnění“, která nebyla v judikatuře dovolacího soudu jednoznačně vyřešena, 2) „je možné žalovat na plnění i pouze jednou akcií“ a 3) „je soud povinen v případě neurčitého petitu učinit výzvu podle § 43 o. s. ř.“, při jejichž řešení „odvolací soud nerespektoval ustálenou judikaturu Nejvyššího soudu“. [25] Dovolatel nesouhlasí se závěrem odvolacího soudu, podle něhož „zhojení petitu“ je možné učinit pouze v prekluzivní lhůtě. V § 220p odst. 4 obch. zák. se podle dovolatele „hovoří pouze o ‚právu přezkoumání výše vypořádání‘, nikoliv o ‚právu na doplatek‘“, a proto se držel striktně zákonného textu. Výklad, podle kterého se má jednat o žalobu na plnění, byl podán až následně judikaturou. Dovolatel namítá, že odvolací soud nesprávně domyslel obsah návrhu tak, že představuje pouze návrh na určení, a nikoliv též návrh na plnění. [26] Odkazy odvolacího soudu na usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Odo 1332/2005 a sp. zn. 29 Cdo 1399/2016 nejsou podle dovolatele případné, neboť ani v jednom z citovaných rozhodnutí není stanoveno, že neurčitý návrh na přezkoumání výše vypořádání není možné následně specifikovat, resp. upřesnit podle vývoje judikatury, a to i po uplynutí prekluzivní lhůty. [27] Dovolatel se domnívá, že měl-li podle názoru odvolacího soudu „specifikovat žádost“ o přezkoumání výše vypořádání jako „žalobu na plnění“ ve dvouměsíční prekluzivní lhůtě, měl jej soud v této lhůtě, resp. s dostatečným předstihem před jejím uplynutím, poučit. Dále namítá, že požadoval „určení na jednu akcii“ a nemusel vyčíslit výši nároků na tuto jednu akcii. Nad rámec tohoto požadavku dokonce svůj nárok odpovídající dorovnání na jednu akcii vyčíslil, a to na 890 Kč. [28] Dovolatel navrhuje, aby Nejvyšší soud rozhodnutí odvolacího soudu v prvním výroku zrušil a věc mu v tomto rozsahu vrátil k dalšímu řízení. b) K dovolání navrhovatele f) [29] Navrhovatel f) podal dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu „v celém rozsahu“, maje za to, že „napadené usnesení závisí na vyřešení následujících právních otázek týkajících se výkladu § 220p odst. 2 první věty obch. zák. …, které v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyly vyřešeny“. [30] Jde o otázky, zda: 1) „je soud oprávněn založit závěr o spravedlivé výši přiměřeného vypořádání na znaleckém posudku (resp. zcela bez jakýchkoli korekcí převzít závěr takového posudku), který do ocenění společnosti zahrnul významnou srážku z hodnoty společnosti na úrovni akcionáře spočívající v tom, že konkrétní hlavní akcionář nebude schopen zajistit investice potřebné pro zachování dlouhodobého nepřetržitého trvání společnosti“ a 2) „je skutečná ziskovost podniku, resp. objem vyplacených dividend v období po převodu jmění na hlavního akcionáře, relevantní informací pro soud při hodnocení znaleckého posudku, resp. při stanovení spravedlivé výše přiměřeného vypořádání, nebo jde o informaci natolik odborné povahy, že soud si ji sám posuzovat nemá, resp. nemůže“. [31] Odvolací soud dále podle dovolatele v rozporu s ustálenými závěry judikatury: 1) samostatně a nesprávně hodnotil odborné otázky, 2) „změnil rozhodnutí soudu prvního stupně, aniž by samostatně provedl jakékoli doplnění dokazování, a neprovedl ani elementární logické úvahy“ a 3) „nekriticky a bez jakýchkoli korekcí převzal závěry znaleckého posudku, jenž byl evidentně založen na informacích, které nebyly známy a nebylo možné je ani předpokládat k rozhodnému dni ocenění. Navíc ke dni zpracování posudku se jednalo o prokazatelně nepravdivé informace“. [32] Dovolatel namítá, že znalecký posudek VŠE IOM sice oceňoval podnik k rozhodnému dni 30. 6. 2001, ale byl zpracován až dne 25. 7. 2012. Ačkoli jeho zpracovatel věděl, že investice ve výši 2,5 mld. Kč se v roce 2006 neuskutečnila, přesto o celou její výši snížil jím deklarovanou hodnotu podniku. [33] Znalecký posudek VŠE IOM podle dovolatele „svévolně (nepravdivě)“ předpokládá prodej podniku strategickému investorovi v roce 2006 a „přebudování“ podniku novým majitelem v roce 2006. Znalecký ústav „absurdně ‚očekával‘, že nový majitel tuto částku odečte v plné výši z tržní hodnoty podniku v roce 2006 (tj. z hodnoty 3.550.241.000 Kč). Na podkladě této absurdní spekulace ponížil VŠE IOM jím odhadnutou hodnotu podniku v roce 2006 o 2,5 mld. Kč. Tím se z tržní hodnoty 3.550.241.000 Kč stala deklarovaná hodnota 1.050.241 tis. Kč (ke konci roku 2006), resp. po diskontování k polovině roku 2006 deklarovaná hodnota 2.236.547.000 Kč, tj. 673,91 Kč“ na jednu akcii. Tento „vyloženě absurdní“ postup ocenění v rozporu s logikou použil VŠE IOM, přestože věděl, že podnik v roce 2006 nebyl prodán, k investici ve výši 2,5 mld. Kč v roce 2006 nedošlo a i bez této investice podnik fungoval při standardně ziskovém hospodaření. [34] Ze samotné podstaty metody DCF použité VŠE IOM přitom podle dovolatele plyne, že čím později se vynaloží investice ve výši 2,5 mld. Kč, tím vyšší vyjde ocenění podniku. To platí nejen za předpokladu, že do doby vynaložení investice si podnik udrží svou stávající ziskovost, nýbrž též za předpokladu, že by investice vůbec nezvýšila jeho ziskovost. Odvolací soud nevěděl z důvodu absence své odbornosti, že otázka délky první fáze ve znaleckém posudku VŠE IOM (kdy se s investicí ve výši 2,5 mld. Kč nepočítá), má na ocenění významný vliv. Znalecký ústav podle dovolatele „výrazně poškodil vytěsněné akcionáře svévolným (nepravdivým) načasováním investice 2,5 mld. Kč již na rok 2006“. [35] VŠE IOM v dodatku č. 2 nastavil volné finanční toky tak, aby se zmenšovaly již ve střednědobém horizontu, což je v rozporu se zněním znaleckého posudku. Tvrzení znaleckého ústavu o potřebě vysokých investic pro udržení stávající výroby je také v rozporu s obsahem znaleckého posudku, podle něhož byl podnik před rozhodným dnem přeinvestován a ve výrobě sulfitové buničiny dokonce patřil k nejmodernějším na světě. Podnik byl průběžně modernizován a nevykazoval žádný „vnitřní dluh“ z důvodu zanedbaných investic. Ze závěrů strategické analýzy ve znaleckém posudku VŠE IOM vyplývá, že ve střednědobém horizontu mohl podnik prosperovat i bez „přebudování“. [36] Dovolatel dále namítá, že oproti závěru odvolacího soudu je pro ocenění podniku významné, na kdy se mimořádná investice ve výši 2,5 mld. Kč naplánuje. Strategický investor koupil od hlavního akcionáře 75% podíl v roce 2010 a oznámil investice ve výši cca 1,25 mld. Kč do rozšíření stávající výroby, energetických úspor a recyklačních zařízení. Dále oznámil, že střednědobě až dlouhodobě bude podnik nadále vyrábět stávající výrobky (papírenskou buničinu), a nastínil možnost, že bude v budoucnu „přebudován na tzv. Swing – Capacity celulózku“, která bude podle potřeby vyrábět jak papírenskou buničinu, tak viskózová vlákna. V roce 2012 koupil strategický investor od hlavního akcionáře zbývající 25% podíl a oznámil postupné investice až do roku 2015 ve výši cca 1,25 mld. Kč do přeměny podniku na „tzv. Swing – Capacity celulózku“ se schopností měnit technologii výroby podle situace na trhu. [37] Odečtení mimořádné investice od tržní hodnoty společnosti by podle dovolatele bylo správné, jen kdyby se takovou investicí nezvýšila hodnota podniku. V takovém případě by však nemělo smysl ji provádět. Hodnotu investice nelze od odhadované tržní hodnoty podniku odečíst, neboť každá investice je vždy prováděna za účelem udržení anebo spíše zvýšení hodnoty podniku. [38] Ze znaleckého posudku VŠE IOM lze podle dovolatele zřetelně vyčíst, že hlavní akcionář nedokázal podnik „přebudovat“, aby mohl vyrábět výrobky s vyšší přidanou hodnotou, což vede k myšlence prodeje se slevou. To je však pro účel stanovení přiměřeného vypořádání nepřípustné. Spravedlivé přiměřené vypořádání nesmí být limitováno možnostmi hlavního akcionáře. Ocenění musí být provedeno objektivně, a proto žádná sleva z odhadnuté tržní hodnoty není přípustná. Znalecký posudek VŠE IOM při ocenění podniku přiznal hypotetickému kupujícímu slevu z odhadnuté tržní hodnoty, a tím de facto hlavnímu akcionáři slevu z výše vypořádání ve výši hypotetické investice 2,5 mld. Kč, s čímž se odvolací soud nevypořádal ani nezabýval. Podle dovolatele se zjevně jedná o „srážku z hodnoty akcií na úrovni akcionáře“, která je podle nálezu Ústavního soudu ze dne 6. 3. 2018, sp. zn. III. ÚS 4160/16, nepřípustná. [39] Dovolatel namítá, že znalecký ústav nemůže při vypracování znaleckého posudku vycházet z informací, které nemohly být známy k rozhodnému dni. Toto znalecký posudek VŠE IOM deklaruje, ale fakticky nerespektuje. Znalecký ústav získal informaci o „přebudování“ od managementu, resp. rešerší tisku, až v roce 2012. Ve znaleckém posudku P. a G. není o pozdějším prodeji a „přebudování“ s investicí ve výši 2,5 mld. Kč žádná zmínka. K rozhodnému dni nikdo netvrdil, že existují plány na „přebudování“ podniku. [40] Nesprávnost hodnoty podniku deklarované ve znaleckém posudku VŠE IOM lze podle dovolatele snadno rozpoznat mimo jiné z celkového výnosu pro hlavního akcionáře do doby prodeje (2001 až 2010). Lze tak jednoduchou úvahou dovodit, že podnik nemohl mít k rozhodnému dni 30. 6. 2001 tak nízkou hodnotu, jak deklaruje znalecký posudek VŠE IOM (2.236.547.000 Kč, tj. 673,91 Kč na jednu akcii), když hlavní akcionář z něj „vytěžil za 9 let cca 3násobek“. Odvolací soud se namísto hodnocení uvedené skutečnosti spokojil se závěry VŠE IOM. Soud na rozdíl od znalce může přihlížet i ke skutečnostem známým až po rozhodném dni. Podle dovolatele je správné a spravedlivé, když soudy posuzují přesvědčivost ocenění i podle toho, jaký výnos měl majitel z podniku po rozhodném dni. Nespravedlivý je zřejmý nepoměr mezi oceněním provedeným znaleckým ústavem a pozdějším výnosem hlavního akcionáře, který musí vyvolat důvodné pochybnosti o správnosti ocenění podniku. [41] Odvolací soud založil své rozhodnutí pouze na rekapitulaci tvrzení VŠE IOM, která nesprávně označuje jako svá vlastní zjištění, v odůvodnění neuvádí vlastní úvahy ani vlastní odůvodnění svých závěrů. Nejdůležitější fakta, jejichž znalost je pro hodnocení znaleckého posudku VŠE IOM nezbytná, v odůvodnění rovněž absentují. Odvolací soud ani nepřihlédl k tomu, co v řízení uvedli navrhovatelé. Opominul, že VŠE IOM odhadl tržní hodnotu podniku na 3.550.241.000 Kč, tj. 1.070 Kč za jednu akcii v roce 2006 ve stavu před vynaložením investice 2,5 mld. Kč, ale deklaroval jako „férovou hodnotu“ jen 2.236.547.000 Kč, tj. 673,91 Kč za jednu akcii. [42] Konečně dovolatel odvolacímu soudu vytýká, že nedoplnil dokazování, neprovedl nově výslechy znalců a řešil odborné otázky. [43] Dovolatel navrhuje, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí odvolacího soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení. c) K dovolání navrhovatelů g) až j) [44] Navrhovatelé g) až j) podali dovolání proti třetímu až šestému výroku rozhodnutí odvolacího soudu, majíce za to, že „napadené rozhodnutí závisí na řešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, resp. na řešení otázky, která dosud nebyla v rozhodovací praxi Nejvyššího soudu řešena“. [45] Jde o otázky, zda: 1) „lze posuzovat okolnosti případu, jak tyto existovaly k rozhodnému dni, na základě informací a úvah vzniklých ex post“, 2) „je dána nutnost opakování výslechu znalce, pokud jej odvolací soud hodnotí jinak než soud prvního stupně“ a 3) „může soud při stanovení výše vypořádání ověřovat předpoklady/spekulace znalců porovnáním se skutečnými následnými fakty“. [46] Podle dovolatelů odvolací soud nesprávně přisvědčil snížení hodnoty podniku odečtením částky 2,5 mld. Kč, která je ve znaleckém posudku VŠE IOM „označována též jako úprava na tzv. exit value od částky zjištěné výnosovou metodou … Tato konstrukce (tj. předpoklad hypotetického prodeje podniku nějaké třetí straně v roce 2006 a hypotetická nutnost k témuž datu vynaložit 2,5 mld. Kč) ovšem nijak nevyplývá z dobových dokumentů ke dni převodu jmění ani předpokladům známým ke dni převodu jmění. Jedná se o předpoklady, které nebyly ke dni převodu jmění známy, a o poznatky získané ex ante dlouho po rozhodném dni“. [47] Pro posuzování různých skutečností jsou podle judikatury Nejvyššího soudu rozhodující údaje a informační zdroje dostupné ex ante. Představenstvo a původní znalci (J. P. a Ing. Aleš Galatík) neměli v rozhodné době k dispozici žádné poznatky, které by předpokládaly prodej „společnosti“ a jednorázovou investici ve výši 2,5 mld. Kč. Odvolací soud podle dovolatelů nesprávně vycházel z názoru VŠE IOM, který si znalecký ústav utvořil až řadu let po rozhodném dni, a neposuzoval tedy případ prizmatem skutečností a předpokladů známých v době převodu jmění. [48] Dovolatelé poukazují rovněž na to, že odvolací soud vycházel z podstatné části z výpovědi znalkyně Ing. Rýdlové (zástupkyně VŠE IOM), která byla pro jeho úvahy klíčová, zejména pokud jde o hypotetický prodej podniku v roce 2006 a jednorázové investiční náklady k tomuto datu ve výši 2,5 mld. Kč. Namítají, že odvolací soud vyhodnotil výpověď znalkyně Ing. Rýdlové jinak než soud prvního stupně a na základě toho dospěl k odlišnému skutkovému závěru, aniž by ji sám vyslechl. [49] Stanovení výše vypořádání, resp. protiplnění, je podle dovolatelů otázkou právní a soud není vázán názorem znalců, jejichž úkolem je pouze ocenění podniku, případně akcií. Soud vychází z hodnoty podniku a současně musí zohlednit i další v úvahu přicházející skutečnosti (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 11. 2014, sp. zn. 29 Cdo 3359/2012). V projednávané věci nebyla v roce 2006 vynaložena investice ve výši 2,5 mld. Kč, podnik „vydělával i po roce 2006 (viz dobré hospodářské výsledky a pravidelné výplaty velkorysých dividend …), tj. v době, kdy již neměl být dle uměle a dá se říci i spekulativně vytvořeného konstruktu VŠE IOM (bez jednorázové investice 2,5 mld. Kč) ani ziskový a v podstatě ani funkční. Ekonomická realita byla jiná. K prodeji došlo až v roce 2010, a to za cenu podstatně vyšší, než uvažoval VŠE IOM, a podnik i nadále souběžně pokračoval v původním způsobu výroby (…) Odhad, resp. spekulace, VŠE IOM ohledně výše investice a odhad jejího načasování byl hrubě nesprávný a částka 2,5 mld. Kč a její splatnost (výdej) byly odhadnuty zcela mimo ekonomickou realitu“. [50] Dovolatelé namítají, že odvolací soud měl přiměřeně aplikovat závěry usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 2. 2017, sp. zn. 29 Cdo 5048/2016, a přihlédnout k úspěšnému provozu podniku v době po jeho převzetí hlavním akcionářem a k následnému prodeji podniku v roce 2010 za cenu podstatně vyšší, než uvažoval VŠE IOM. Soud na rozdíl od znalce může přihlédnout k následným skutečnostem, které nebyly známy k datu ocenění. Dovolatelé poukazují na to, že odvolací soud „na jedné straně přihlédl k následným (až v roce 2012) tvrzením VŠE IOM, ale na druhé straně nepřihlédl k následným skutečnostem uváděným dovolateli ohledně skutečného ekonomického vývoje podniku a skutečné doby prodeje podniku“. [51] Dovolatelé navrhují, aby Nejvyšší soud rozhodnutí odvolacího soudu v napadených výrocích zrušil a věc mu v tomto rozsahu vrátil k dalšímu řízení. d) K dovolání hlavního akcionáře [52] Hlavní akcionář podal dovolání proti druhému až šestému výroku a desátému až dvacátému výroku rozhodnutí odvolacího soudu, maje za to, že dovolání je přípustné podle § 237 o. s. ř., neboť rozhodnutí odvolacího soudu „závisí na vyřešení právní otázky z oblasti práva hmotného“, která nebyla v rozhodování Nejvyššího soudu dosud řešena. [53] Jde o otázky, zda: 1) určí-li znalecký posudek „spodní a horní hranici hodnoty akcie pro účely určení přiměřeného protiplnění při vytěsnění minoritních akcionářů, může soud vyjít při určení přiměřené výše protiplnění pouze z horní hranice takového určení, aniž by tuto svoji volbu řádně odůvodnil“, 2) „lze považovat protiplnění poskytnuté hlavním akcionářem při vytěsnění menšinových akcionářů za přiměřené, pokud se hodnota zjištěná znaleckým posudkem v řízení o přezkoumání přiměřeného protiplnění odchyluje od skutečně poskytnutého protiplnění o 4 % až 9 %“ a 3) „vzniká hlavnímu akcionáři povinnost zaplatit bývalým minoritním akcionářům dorovnání i v případě, že se poskytnuté protiplnění odchyluje od ceny jedné akcie zjištěné v průběhu řízení pouze nepatrně“. [54] Odkazuje na závěry usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 4. 2018, sp. zn. 29 Cdo 3024/2016, a nález Ústavního soudu ze dne 27. 3. 2008, sp. zn. Pl. ÚS 56/05, dovolatel namítá, že hodnota akcií společnosti při transakcích před převodem jmění na hlavního akcionáře v roce 2001 a určená znaleckými posudky se zásadně nelišila. Krátce před převodem jmění na hlavního akcionáře došlo k transakci, která měla zásadní vliv na stanovení ceny akcií. Československá obchodní banka, a. s., a její dceřiné společnosti prodaly 93,6 % akcií společnosti rakouské společnosti Zellstoff Pols AG na základě tendru organizovaného londýnskou pobočkou globální konzultační společnosti v oblasti průmyslu papíru a celulózy POYRY, a to za cenu 620 Kč za jednu akcii. K prodeji došlo za nejvyšší možnou tržní cenu. Společnosti Zellstoff Pols AG vznikla podle § 183b obch. zák. povinnost učinit povinnou nabídku převzetí, a to za prémiovou cenu ve výši 620 Kč za jednu akcii. [55] Podle dovolatele není bez významu ani srovnání výše přiměřeného vypořádání vyplaceného minoritním akcionářům s kurzem akcie na Burze cenných papírů Praha, a. s., a v RM-Systému v době vypracování znaleckého posudku P. a. G., podle něhož vyplacená cena za akcii překročila průměrný tržní kurz akcie. [56] Dovolatel navrhuje, aby Nejvyšší soud dovoláním napadené výroky odvolacího soudu změnil tak, že návrhy navrhovatelů zamítne, nebo aby je zrušil a věc v tomto rozsahu vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení. III. Přípustnost dovolání [57] Dovolání byla podána včas, osobami oprávněnými, splňujícími podmínku podle § 241 odst. 1 o. s. ř.; dovolací soud se proto zabýval jejich přípustností. [58] Dovolání navrhovatele a) je podle § 237 o. s. ř. přípustné pro řešení otázky, zda dovolatel podal návrh včas, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu. [59] Dovolání navrhovatelů f), g) až j) a hlavního akcionáře jsou podle § 237 o. s. ř. přípustná pro řešení otázky stanovení výše přiměřeného vypořádání, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu. IV. Důvodnost dovolání a) Použitá právní úprava [60] Podle § 220p obch. zák., ve znění účinném od 1. 1. 2001 do 30. 6. 2008, valná hromada může rozhodnout, že se společnost zrušuje bez likvidace a že jmění zaniklé společnosti převezme jeden akcionář, jestliže je tento akcionář majitelem akcií, jejichž jmenovitá hodnota přesahuje 90 % základního kapitálu (dále jen „hlavní akcionář“). Vlastní akcie v majetku společnosti se pro účely výpočtu této podmínky rozdělí mezi akcionáře v poměru jmenovitých hodnot jejich akcií (první odstavec). Hlavní akcionář je povinen poskytnout ostatním akcionářům přiměřené vypořádání v penězích. Výše vypořádání v penězích musí být doložena posudkem znalce. Ustanovení § 59 odst. 3 se použije pro jmenování a odměňování znalce obdobně (druhý odstavec). Na místo smlouvy o fúzi se vyhotovuje smlouva o převzetí jmění hlavním akcionářem (dále jen „smlouva o převzetí“), která musí být uzavřena mezi společností a hlavním akcionářem. Místo výměnného poměru akcií a lhůty při jejich výměně se ve smlouvě o převzetí uvádí výše a lhůta vypořádání v penězích. Tato lhůta nesmí být delší než dva měsíce ode dne zápisu převodu jmění do obchodního rejstříku. Ustanovení § 220k odst. 1, 4, 5 a 7 platí přiměřeně. Ve smlouvě o převzetí musí být menšinoví akcionáři upozorněni na to, že mají právo na vypořádání v penězích a právo žádat o přezkoumání výše vypořádání v penězích, s tím, že toto právo mají, i když na valné hromadě budou hlasovat pro smlouvu o převzetí, a že je mohou uplatnit ve lhůtě dvou měsíců ode dne, kdy se zápis převodu jmění do obchodního rejstříku stane účinným vůči třetím osobám (čtvrtý odstavec). [61] Podle § 220k obch. zák. není-li výměnný poměr akcií spolu s případnými doplatky uvedený ve smlouvě o fúzi přiměřený, má každý z akcionářů zúčastněné společnosti vůči nástupnické společnosti právo na dorovnání v penězích (dále jen „právo na dorovnání“). Ustanovení § 220a odst. 5 o maximální výši doplatků se nepoužije. Smlouva o fúzi může určit, že se o přezkoumání výměnného poměru akcií a určení výše dorovnání v penězích bude rozhodovat v rozhodčím řízení (první odstavec). Soudní rozhodnutí, kterým se akcionáři přiznává právo na dorovnání, je pro nástupnickou společnost co do základu přiznaného práva závazné i vůči ostatním akcionářům (pátý odstavec). b) K dovolání navrhovatele a) [62] Nejvyšší soud v usnesení ze dne 18. 6. 2014, sp. zn. 29 Cdo 1583/2014, formuloval a odůvodnil závěr, podle něhož z § 220p odst. 4 obch. zák. vyplývá, že v zákonné dvouměsíční lhůtě je akcionář povinen uplatnit právo na přezkoumání přiměřenosti vypořádání poskytnutého hlavním akcionářem, nikoli též právo na zaplacení konkrétní výše dorovnání. Právo na zaplacení konkrétní výše dorovnání podle § 220k odst. 1 obch. zák. je právem z obchodněprávního závazkového vztahu, pro nějž zákon zvláštní délku promlčecí doby nestanoví. Dané právo se tak promlčuje v obecné čtyřleté promlčecí době podle § 397 obch. zák. Promlčecí doba nároku na zaplacení dorovnání podle § 220k odst. 1 a 5 obch. zák. počíná běžet od právní moci rozhodnutí vydaného v předchozím řízení (o přezkoumání přiměřenosti protiplnění), nikoli ode dne, kdy se zápis o převodu jmění do obchodního rejstříku stane účinným vůči třetím osobám. Běžela-li by promlčecí doba tohoto nároku již od účinnosti zápisu do obchodního rejstříku, mohlo by k promlčení daného práva dojít dříve, než by byla přiměřenost vypořádání pravomocně přezkoumána v řízení zahájeném jiným menšinovým akcionářem, a úprava závaznosti vůči ostatním akcionářům, obsažená v § 220k odst. 5 obch. zák., by tak ztratila svůj smysl. [63] Návrh na určení výše vypořádání bude projednatelný (soud o něm může zákonem předvídaným způsobem věcně rozhodnout) dokonce i tehdy, omezí-li navrhovatel svůj požadavek na určení výše vypořádání, aniž v žalobním petitu zformuluje svou představu o jeho výši na jednu akcii. Je tomu tak proto, že obchodní zákoník (konkrétně ustanovení § 220k) předpokládá, že soud určí výši dorovnání, čímž v intencích ustanovení § 153 odst. 2 o. s. ř. vypořádá vztah mezi účastníky řízení způsobem předjímaným tímto právním předpisem (v návaznosti na ustanovení § 220k odst. 5 věty první obch. zák. tak dokonce učiní způsobem závazným i pro další – tam zmíněné – osoby) [srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. 12. 2011, sp. zn. 29 Cdo 4252/2010, či dne 31. 8. 2022, sp. zn. 27 Cdo 826/2022]. [64] Z ustálené judikatury Nejvyššího soudu přijaté k výkladu procesních úkonů účastníků řízení se podává, že pro posouzení procesních úkonů účastníků řízení není významné, jak je účastník označil (či zda vůbec byly označeny), a ani to, jaký obsah jim účastník přisuzuje. Soud vždy uváží obsah (smysl) projevu vůle účastníka a uzavře, o jaký úkon se z tohoto hlediska jedná (ustanovení § 41 odst. 2 o. s. ř.). Soud však nemůže „domýšlet“ obsah úkonu nebo z obsahu úkonu činit závěry, které z něj ve skutečnosti nevyplývají. Každý procesní úkon je nutno posuzovat podle toho, jak byl navenek projeven, nikoli podle toho, jestli mezi projeveným procesním úkonem a vnitřní vůlí jednajícího je skutečný souhlas. Ani podstatný omyl účastníka mezi tím, co procesním úkonem projevil, a tím, co jím projevit chtěl, nemá žádný vliv na procesní úkon a jeho účinnost (srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. 11. 2012, sp. zn. 26 Cdo 4165/2011, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 6. 2004, sp. zn. 30 Cdo 721/2003, ze dne 9. 10. 2015, sp. zn. 21 Cdo 369/2015, ze dne 29. 6. 2016, sp. zn. 29 Cdo 1306/2016, ze dne 22. 9. 2016, sp. zn. 29 Cdo 2780/2016, ze dne 28. 2. 2018, sp. zn. 29 Cdo 1485/2017, ze dne 19. 7. 2018, sp. zn. 27 Cdo 1970/2018, ze dne 19. 9. 2018, sp. zn. 27 Cdo 2847/2018, či ze dne 22. 9. 2021, sen. zn. 29 NSČR 13/2020). [65] V poměrech projednávané věci dovolatel doručil soudu prvního stupně dne 9. 1. 2003 návrh na přezkoumání výše vypořádání v penězích, v němž požadoval přezkoumání výše vypořádání v penězích a určení přiměřeného vyrovnání ve výši 1.500 Kč na jednu akcii a dorovnání ve výši 890 Kč na jednu akcii. V závěrečném návrhu ze dne 3. 5. 2018 požadoval vydání rozhodnutí o uložení povinnosti hlavnímu akcionáři zaplatit dorovnání ve výši rozdílu mezi vyplaceným a soudem určeným dorovnáním. Nejvyšší soud nemá pochybnosti o tom, že dovolatel již v návrhu doručeném soudu dne 9. 1. 2003 požadoval dorovnání ve výši 890 Kč na jednu akcii, tedy šlo o návrh na plnění. [66] I kdyby tomu tak nebylo, nemá-li akcionář povinnost uplatnit právo na zaplacení konkrétní výše dorovnání ve lhůtě dvou měsíců podle § 220p odst. 4 obch. zák., nelze jeho návrh na zaplacení konkrétní výše dorovnání podaný po jejím marném uplynutí (a před nabytím právní moci rozhodnutí vydaného v řízení o přezkoumání přiměřenosti protiplnění) zamítnout pro opožděnost. [67] Uzavřel-li proto odvolací soud, že navrhovatel a) neuplatnil nárok na plnění řádně a včas, spočívá jeho rozhodnutí na nesprávném právním posouzení věci. c) K dovolání navrhovatelů f), g) až j) a hlavního akcionáře [68] Z ustálené judikatury Nejvyššího soudu se podává, že: 1) Institut zrušení akciové společnosti s převodem jmění na (hlavního) akcionáře (tzv. nepravý squeeze out) umožňuje hlavnímu akcionáři, aby ostatní (menšinové) akcionáře zbavil jejich účasti ve společnosti náhradou za peněžité protiplnění (vypořádání v penězích), jehož výši musí doložit (pro tyto účely zpracovaným) znaleckým posudkem. 2) Určení hodnoty podniku společnosti, jež je obvykle základem pro stanovení výše přiměřeného protiplnění (vypořádání, resp. dorovnání) za jednu akcii společnosti, je otázkou skutkovou, k jejímuž posouzení jsou nezbytné odborné znalosti. Součástí odborného posouzení znalce je přitom i zvolení jedné nebo více metod ocenění s ohledem na poměry dotčené společnosti. Řečené samozřejmě neznamená, že soud prvního stupně či odvolací soud mají bez dalšího převzít závěry znalce, aniž by znalecký posudek hodnotily (jako ostatní důkazy) v souladu s ustanovením § 132 o. s. ř. Znalec je totiž povinen svůj postup řádně odůvodnit, a toto odůvodnění podléhá (v souladu s výše řečeným) posouzení soudu co do jeho úplnosti a vnitřní logiky. 3) Znalecký posudek podléhá – jako každý jiný důkaz – hodnocení soudu, a to jak jednotlivě, tak v souvislosti s ostatními provedenými důkazy (§ 132 o. s. ř.). Soud přitom nepřezkoumává (nemůže přezkoumávat) věcnou správnost odborných závěrů znalce, nicméně posuzuje přesvědčivost posudku co do jeho úplnosti ve vztahu k zadání, logické odůvodnění jeho závěrů a soulad s ostatními provedenými důkazy. Hodnocení důkazu znaleckým posudkem tedy spočívá v posouzení, zda závěry posudku jsou náležitě odůvodněny, zda jsou podloženy obsahem nálezu, zda bylo přihlédnuto ke všem skutečnostem, s nimiž se bylo třeba vypořádat, zda závěry posudku nejsou v rozporu s výsledky ostatních důkazů a zda odůvodnění znaleckého posudku odpovídá pravidlům logického myšlení. 4) Součástí hodnocení důkazu znaleckým posudkem je i posouzení přesvědčivosti a logičnosti argumentů, jimiž znalec odůvodnil jím učiněnou volbu určité metody či určitých metod ocenění, a jejich porovnání s ostatními provedenými důkazy. 5) Účelem znaleckého posudku, jímž hlavní akcionář dokládá přiměřenost vypořádání v penězích, je zabezpečit, aby vypořádání v penězích co nejvíce odpovídalo požadavku spravedlnosti, tedy aby se menšinovým akcionářům dostala za jejich akcie částka odpovídající hodnotě jejich investice. Jakkoliv hodnota podniku určená znalcem není (nemusí být) jediným kritériem, na jehož základě se stanoví přiměřené vypořádání, jde beze sporu o zásadní (klíčové) kritérium pro stanovení výše přiměřeného vypořádání v penězích. 6) Určení hodnoty podniku společnosti (jež je otázkou skutkovou) nelze ztotožňovat s určením výše přiměřeného protiplnění (jež je otázkou právní). 7) Přiměřené vypořádání v penězích sice zpravidla (v případě společností, jejichž akcie nebyly přijaty k obchodování na regulovaném trhu) vychází z hodnoty podniku společnosti stanovené znalcem, přičemž výše vypořádání připadající na akcii se určí jako podíl na hodnotě podniku společnosti, odpovídající podílu (jmenovité hodnoty) akcie na základním kapitálu společnosti, nicméně při jeho určení je nutné přihlédnout i k dalším v úvahu přicházejícím okolnostem tak, aby zaplacené vypořádání bylo spravedlivé. 8) Z požadavku přiměřenosti (spravedlnosti) mimo jiné plyne, že protiplnění zásadně nesmí být nižší než tržní cena dotčených účastnických cenných papírů v době předcházející vytěsnění, lze-li ji objektivně určit. 9) Právě proto, že v případě tzv. vytěsnění nemá akcionář možnost tomuto procesu zabránit, se při určení přiměřeného vypořádání vychází z (tržní) hodnoty podniku společnosti a základem pro určení přiměřeného vypořádání je pak alikvotní podíl na této tržní hodnotě připadající na jednu akcii (účastnický cenný papír). Ve většině případů tento alikvotní podíl převyšuje tržní cenu samotných akcií (za uvedenou částku by zpravidla nebylo možné tyto akcie prodat) a již tím do určité míry reflektuje přiměřenost (spravedlnost) vypořádání mezi hlavním akcionářem a menšinovými (vytěsňovanými) vlastníky účastnických cenných papírů K tomu pak přistupují další v úvahu připadající okolnosti, které je třeba při určení přiměřeného vypořádání zohlednit. 10) Smyslem a účelem právní úpravy přiměřeného protiplnění je zajistit, že menšinovým akcionářům (vytěsněným vlastníkům účastnických cenných papírů) bude plně nahrazena hodnota jejich investice, nikoliv umožnit jim získat na úkor hlavního akcionáře plnění, jehož výši již nelze ekonomicky odůvodnit (tedy plnění, jež výrazně přesahuje hodnotu jejich investice představované účastnickými cennými papíry, o kterou byli v důsledku realizace práva hlavního akcionáře připraveni). Jinak řečeno, spravedlnost protiplnění je nutné poměřovat ve vztahu ke všem zúčastněným subjektům (nejen z pohledu vytěsněných vlastníků účastnických cenných papírů), tak, aby bylo (jak ostatně plyne již ze samotného pojmu užitého zákonem) přiměřené (proporcionální) všem okolnostem. Srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2018, sp. zn. 29 Cdo 2025/2016, ze dne 23. 8. 2018, sp. zn. 29 Cdo 4568/2016, ze dne 19. 9. 2018, sp. zn. 29 Cdo 4803/2016, uveřejněné pod číslem 89/2019 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, či ze dne 23. 11. 2021, sp. zn. 27 Cdo 155/2021, a v nich citovanou judikaturu. S ohledem na stejný účel právní úpravy přiměřeného protiplnění u výkupu účastnických cenných papírů, resp. jejich nuceného přechodu (tzv. squeeze outu), a u převzetí jmění hlavním akcionářem, resp. převodu jmění na společníka (tzv. nepravého squeeze outu), jsou shora citované judikatorní závěry týkající se výkupu účastnických cenných papírů obdobně použitelné pro převzetí jmění hlavním akcionářem. [69] V poměrech projednávané věci odvolací soud uvedené závěry plně nerespektoval. Správně se sice zabýval nesouladem závěrů jednotlivých znaleckých posudků ohledně výše ocenění podniku společnosti a zopakoval písemné důkazy s tím, že se souhlasem účastníků již znalce nevyslýchal. [70] Odvolacímu soudu je však nutné vytknout, že bez dalšího převzal závěr znaleckého ústavu VŠE IOM o výši přiměřeného protiplnění 674 Kč za jednu akcii. Úkolem znalce totiž nemohlo být zodpovězení právní otázky (výše přiměřeného protiplnění), ale pouze otázky skutkové (určení hodnoty podniku společnosti připadající na jednu akcii). [71] Právě určení výše přiměřeného protiplnění je stěžejní právní otázkou, jejíž vyřešení náleží výlučně soudu a není je možné omezit na pouhý výpočet podílu na hodnotě podniku zrušované společnosti. [72] Při posouzení, zda hlavním akcionářem vyplacené protiplnění bylo spravedlivé, se proto s ohledem na námitky navrhovatelů uplatněné v řízení nešlo vyhnout úvaze, zda v době převzetí jmění společnosti hlavním akcionářem bylo společností (jejím managementem) vůbec uvažováno o prodeji podniku společnosti strategickému investorovi či o investici nutné pro úspěšné pokračování provozu podniku, tj. zda tyto skutečnosti (pro které znalecký ústav VŠE IOM snížil hodnotu podniku) byly v rozhodné době skutečně relevantní při určení hodnoty podniku společnosti pro účely přiměřeného vypořádání. Při úvaze o nutnosti započítané investice pak nelze pominout ani námitky navrhovatelů, podle nichž taková investice s ohledem na stav podniku nebyla zapotřebí (výrobní technologie nebyla zastaralá) a po převzetí jmění hlavním akcionářem se ani neuskutečnila, přičemž hlavní akcionář v následujících letech i přes neuskutečnění zmíněné investice realizoval z úspěšného provozu podniku zrušené společnosti vysoký zisk. V případě pravdivosti těchto námitek by jen stěží mohl obstát závěr odvolacího soudu o přiměřenosti protiplnění stanoveného na základě hodnoty podniku, jejíž výše byla znaleckým ústavem snížena právě s ohledem na předpokládanou investici. [73] Nezabýval-li se odvolací soud těmito otázkami, spočívá jeho rozhodnutí na nesprávném právním posouzení věci. [74] Jelikož řešení dovoláními otevřených otázek, na nichž napadené rozhodnutí spočívá, není správné a dovolací důvod podle § 241a odst. 1 o. s. ř. byl uplatněn právem, Nejvyšší soud, aniž ve věci nařizoval jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.) a aniž se pro nadbytečnost zabýval dalšími námitkami uvedenými v dovoláních, usnesení odvolacího soudu v odpovídajícím rozsahu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení (§ 243e odst. 1, odst. 2 věta první o. s. ř.). [75] Právní názor Nejvyššího soudu je pro soudy nižších stupňů závazný (§ 243g odst. 1 část věty první za středníkem, § 226 odst. 1 o. s. ř.). [76] V novém rozhodnutí soud znovu rozhodne i o nákladech řízení, včetně řízení dovolacího (§ 243g odst. 1 věta druhá o. s. ř.). Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 11. 5. 2026 JUDr. Marek Doležal předseda senátu