27 Cdo 3337/2024-157 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Marka Doležala a soudců JUDr. Filipa Cilečka a JUDr. Jiřího Zavázala v právní věci žalobkyně D. H. S., a. s., zastoupené Mgr. Jakubem Laimarem, advokátem, se sídlem v Havířově, Hlavní třída 442/65, PSČ 736 01, proti žalovanému M. P., zastoupenému JUDr. Sylvou Totkovou Kolderovou, advokátkou, se sídlem v Havířově, Pavlovova 586/8, PSČ 736 01, o zaplacení 1.462.785 Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 7 Cm 2/2023, o dovolání žalovaného proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 10. 7. 2024, č. j. 8 Cmo 246/2023-107, takto: Rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ze dne 10. 7. 2024, č. j. 8 Cmo 246/2023-107, jakož i rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 17. 8. 2023, č. j. 7 Cm 2/2023-54, se ruší a věc se vrací soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení [1] Žalobou doručenou Krajskému soudu v Ostravě dne 30. 12. 2022 se žalobkyně (dále též jen „společnost“) domáhá na žalovaném zaplacení 1.462.785 Kč s příslušenstvím z titulu náhrady škody, kterou jí měl žalovaný způsobit jako předseda představenstva při výkonu funkce porušením péče řádného hospodáře. [2] Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 17. 8. 2023, č. j. 7 Cm 2/2023-54, uložil žalovanému zaplatit žalobkyni 1.462.785 Kč s (ve výroku specifikovaným) příslušenstvím (výrok I.) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II.). [3] Soud prvního stupně vyšel mimo jiné z toho, že: 1) Dne 1. 2. 1995 uzavřela společnost s M. K. (dále též jen „M. K.“) pracovní smlouvu. M. K. byl na základě této smlouvy u společnosti zaměstnán na pozici technickoprovozního náměstka výkonného ředitele. 2) Dne 17. 12. 1998 byl M. K. jmenován do funkce ředitele společnosti. 3) Dne 17. 1. 2007 uzavřela společnost s M. K. dohodu o konkurenční doložce. V ní se M. K. zavázal, „že se po dobu 1 roku po skončení pracovního poměru u dosavadního zaměstnavatele zdrží výkonu výdělečné činnosti, která by byla shodná s předmětem činnosti zaměstnavatele, tj. činností zaměstnavatele dle zápisu v obchodním rejstříku, nebo která by měla vůči dosavadnímu zaměstnavateli soutěžní povahu, a společnost se zavázala mu poskytnout peněžní vyrovnání ve výši průměrného výdělku za každý měsíc plnění závazku zaměstnancem podle této dohody“. 4) V období od 3. 6. 2016 do 3. 6. 2022 byl žalovaný předsedou představenstva společnosti. 5) Dne 12. 4. 2022 uzavřela společnost zastoupená žalovaným s M. K. dohodu o rozvázání pracovního poměru. V článku III. této dohody se společnost zavázala vyplatit M. K. odstupné ve výši dvanáctinásobku jeho průměrného výdělku. 6) Dne 16. 5. 2022 společnost vyplatila M. K. sjednané odstupné ve výši 1.128.406 Kč. Zároveň s tím zaplatila státu zálohu na daň z příjmů fyzických osob ve výši 334.379 Kč. Dále společnost poskytla M. K. jednorázové finanční plnění na základě dohody o konkurenční doložce. Celkem tak společnost zaplatila M. K. částku 2.099.048 Kč. 7) Dne 29. 11. 2022 zaslala společnost výzvu žalovanému k zaplacení náhrady škody ve výši 1.462.785 Kč spočívající v úhradě odstupného a zálohy na daň z příjmů fyzických osob. 8) Žalovaný tvrdí, že pracovní poměr s M. K. za společnost rozvázal po zvážení následujících skutečností. M. K. pro společnost pracoval od 1. 2. 1995, od 17. 12. 1998 ve funkci ředitele, a za tuto dobu vytvořil stamilionový zisk a rezervy. Jelikož se blížil důchodovému věku a z „pracovních, zdravotních a rodinných“ důvodů avizoval ukončení pracovního poměru a odchod do důchodu, jelikož společnost připravovala projekt na třídičku odpadu za 300.000.000 Kč a jelikož M. K. neměl zkušenosti s realizací takto velkého projektu a s ohledem na svůj věk a zdravotní stav neměl zájem se na projektu podílet, považoval žalovaný za rozumné s ním co nejdříve ukončit pracovní poměr a místo něj pro společnost angažovat manažera schopného projekt realizovat. Tím společnosti ušetřil mzdové náklady za dalšího zaměstnance, který by vedle placeného a odměňovaného ředitele M. K. vykonával činnost v souvislosti s přípravou projektu a náklady na vyplacení odstupného v případě ukončení pracovního poměru M. K. z organizačních důvodů. Výše sjednaného odstupného podle žalovaného odpovídala běžně vypláceným odstupným vysokým manažerům a s ohledem na mzdové náklady společnosti nebyla „nijak neobvyklá či nestandardní“. 9) K realizaci projektu na vybudování třídičky odpadů nedošlo, nebyla ani podepsána žádná smlouva. [4] Na výše uvedeném základě soud prvního stupně uzavřel, že žalovaný nejednal při rozvázání pracovního poměru s M. K. a při sjednání odstupného v „obhajitelném zájmu společnosti“, současně „porušil povinnost nezbytné loajality“, a tudíž nejednal s péčí řádného hospodáře. [5] Soud se neztotožnil s názorem společnosti, podle něhož sjednáním a vyplacením odstupného M. K. došlo „k žalobkyní tvrzené finanční zátěži společnosti“. Rovněž skutečnost, že žalovaný neprojednal sjednání odstupného s ostatními členy představenstva, podle soudu „není automaticky jednáním v rozporu s péčí řádného hospodáře“. Soud však shledal pochybení žalovaného právě v jeho rozhodovacím procesu, tj. v tom, „zda žalovaný při svém rozhodování jednal ‚rozumně‘ v dobré víře, že jedná informovaně a v obhajitelném zájmu společnosti“. [6] Žalovaný podle soudu nevyhodnotil veškeré mu dostupné informace ohledně zamýšlené realizace projektu na vybudování třídičky odpadů a založení nové společnosti pro tento projekt, jakož i o vnitřních poměrech společnosti, s patřičnou pečlivostí. Žalovaný nevzal do úvahy „reálné riziko neschválení realizace projektu valnou hromadou“, tudíž neměl „najisto postaveno, že dojde k uzavření smlouvy na projekt třídičky odpadů a že se tento projekt bude fakticky realizovat“. Současně ani nehodnotil „nutnost výměny osoby ředitele“, když nová společnost, jež měla třídičku odpadů provozovat, by měla „vlastní personální obsazení“. Žalovaný ani „pečlivě a s potřebnými znalostmi nevyhodnotil již dříve sjednanou úplatu z konkurenční doložky“ a nezohlednil výplatu pravidelných odměn M. K. za odvedenou práci. [7] Soud neprovedl žalovaným navrhované důkazy k prokázání svých tvrzení ohledně okolností, které posuzoval v rámci svého rozhodovacího procesu. Ani kdyby byla tato tvrzení v řízení prokázána, nevedla by „k jinému závěru soudu, než že žalovaný v této věci nejednal s péčí řádného hospodáře“. [8] Vrchní soud v Olomouci k odvolání žalovaného v záhlaví označeným rozsudkem rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil (první výrok) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (druhý výrok). [9] Odvolací soud dospěl k závěru, podle něhož žalovaný nejednal s péčí řádného hospodáře, když uzavřel s M. K. dohodu o rozvázání pracovního poměru zahrnující odstupné, ačkoli projekt na vybudování třídičky odpadů „měl být teprve předložen ke schválení valné hromadě“ společnosti a „k jeho realizaci měla být založena nová společnost“. K okamžitému ukončení pracovního poměru M. K. společně s výplatou konkurenční doložky a odstupného tak „nebyl důvod“. To podle odvolacího soudu potvrdil i „následující sled událostí“ (ke schválení projektu valnou hromadou společnosti nedošlo a projekt nebyl realizován). [10] Soud prvního stupně podle odvolacího soudu provedl dokazování v dostatečném rozsahu tak, aby uspokojivě zjistil skutkový stav, a ten následně řádně vyhodnotil. Soud prvního stupně náležitě vysvětlil, z jakého důvodu neprovedl další účastníky navrhované důkazy. Žalovaným navrhované důkazy soud neprovedl jednak z důvodu procesní ekonomie, neboť by „nevedly k jinému závěru a rozhodnutí soudu“, jednak „důvody, které žalovaný při svém rozhodnutí zvažoval, nebyly mezi účastníky řízení sporné“. [11] Odvolací soud uzavřel, že nebyly dány předpoklady pro poučení žalovaného podle § 118a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), neboť soud prvního stupně z tvrzení žalovaného vycházel. Neúspěch žalovaného proto není důsledkem neposkytnutí poučení podle § 118a o. s. ř. [12] Při právním posouzení soud prvního stupně správně „posuzoval toliko rozhodovací proces při uzavírání předmětné dohody o ukončení pracovního poměru a sjednání odstupného s M. K.“. Samotné sjednání odstupného není podle odvolacího soudu jednáním v rozporu s péčí řádného hospodáře. Významné však je, „zda za popsaných (nesporných) okolností bylo tohoto kroku (právního jednání) potřeba, zda v daný okamžik bylo v zájmu společnosti ukončit (okamžitě) pracovní poměr M. K. (na jeho žádost) dohodou se sjednaným odstupným (vyplaceným jednorázově stejně jako plnění z dohody o konkurenční doložce, přestože v ní bylo plnění sjednáno postupné)“. II. Dovolání a vyjádření k němu [13] Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, jehož přípustnost opírá o § 237 o. s. ř., maje za to, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na vyřešení otázek hmotného a procesního práva, při jejichž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. [14] Dovolatel vytýká soudům obou stupňů, že nebyl řádně poučen podle § 118a o. s. ř. „v tom směru, aby doplnil svá skutková tvrzení a důkazní návrhy, a nebyl poučen o následcích nesplnění této výzvy“. Dovolatel se domnívá, že měl-li soud za to, „že dovolatel dosud neuvedl dostatečná skutková tvrzení a důkazy k prokázání péče řádného hospodáře, měl být o tom soudem poučen“. Soudy účastníkům nesdělily, které okolnosti považují za podstatné, a dovolatel tak „netušil, že povinnost tvrzení nesplnil v dostatečném rozsahu“. [15] Dále dovolatel rozporuje procesní postup soudu prvního stupně. Soud prvního stupně neprovedl žádné z jím navržených důkazů a s neprovedením těchto důkazů se dostatečně nevypořádal. Současně soud prvního stupně v rozporu s obsahem spisu nesprávně označil sporná a nesporná tvrzení účastníků. Podle dovolatele není z jeho rozhodnutí „naprosto zřejmé, z jakých důkazů činí soud předmětné skutkové závěry“. Závěry soudu prvního stupně tak „nemají žádnou oporu v provedeném dokazování a s provedenými důkazy jsou v extrémním rozporu“. Odvolací soud odkázal na skutková zjištění soudu prvního stupně a „vůbec nevzal v potaz odvolací námitky“ dovolatele. [16] Dovolatel namítá, že odvolací soud hodnotil porušení péče řádného hospodáře v rozporu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu, podle které „se naplnění péče řádného hospodáře poměřuje výlučně optikou, kterou mohl zvažovat jednající v době provádění úkonu, nikoli pak událostí následující, tedy po provedení předmětného úkonu“. [17] Vzhledem k uvedenému dovolatel navrhuje, aby Nejvyšší soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení. [18] Žalobkyně ve vyjádření k dovolání uvádí, že se ztotožňuje se závěry odvolacího soudu, námitky dovolatele považuje za nedůvodné, a proto navrhuje, aby Nejvyšší soud dovolání zamítl. III. Přípustnost dovolání [19] Dovolání bylo podáno včas, osobou oprávněnou, splňující podmínku podle § 241 odst. 1 o. s. ř.; dovolací soud se proto zabýval jeho přípustností. [20] Dovolání je přípustné podle § 237 o. s. ř. pro řešení dovolatelem otevřené otázky hmotného práva týkající se posouzení, zda člen voleného orgánu obchodní korporace postupoval při výkonu funkce s péčí řádného hospodáře, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu. IV. Důvodnost dovolání [21] Podle § 159 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku, kdo přijme funkci člena voleného orgánu, zavazuje se, že ji bude vykonávat s nezbytnou loajalitou i s potřebnými znalostmi a pečlivostí. Má se za to, že jedná nedbale, kdo není této péče řádného hospodáře schopen, ač to musel zjistit při přijetí funkce nebo při jejím výkonu, a nevyvodí z toho pro sebe důsledky. [22] Podle § 51 odst. 1 zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a družstvech (zákon o obchodních korporacích), pečlivě a s potřebnými znalostmi jedná ten, kdo mohl při podnikatelském rozhodování v dobré víře rozumně předpokládat, že jedná informovaně a v obhajitelném zájmu obchodní korporace; to neplatí, pokud takovéto rozhodování nebylo učiněno s nezbytnou loajalitou. [23] Z ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu přijaté k výkladu péče řádného hospodáře se podává, že: 1) Člen představenstva akciové společnosti odpovídá za řádný (v souladu s požadavkem péče řádného hospodáře jsoucí) výkon funkce, nikoliv za výsledek své činnosti. Jedná-li s péčí řádného hospodáře, není povinen hradit společnosti škodu, byť by v důsledku takového jednání vznikla. 2) Pro posouzení, zda rozhodnutí, která člen představenstva akciové společnosti přijal při výkonu své funkce, byla učiněna v souladu s požadavkem péče řádného hospodáře, není významné, k jakým následkům taková rozhodnutí vedla (jakkoli by byly pro společnost negativní). I kdyby se očekávaný výsledek činnosti člena představenstva nedostavil, nebylo by z toho možné vyvozovat, že člen představenstva postupoval protiprávně. Teprve je-li zjištěno, že člen představenstva akciové společnosti nevynaložil úsilí odpovídající hlediskům péče řádného hospodáře, lze zvažovat, zda je povinen společnosti nahradit újmu vzniklou v důsledku takového jednání. 3) Aby dostál požadavku péče řádného hospodáře, je člen představenstva akciové společnosti povinen jednat při výkonu své funkce (mimo jiné) s potřebnými znalostmi, a tedy i informovaně, tj. při konkrétním rozhodování využít rozumně dostupné (skutkové i právní) informační zdroje a na jejich základě pečlivě zvážit možné výhody i nevýhody (rozpoznatelná rizika) existujících variant podnikatelského rozhodnutí. Splnění této povinnosti je ovšem nezbytné posuzovat z pohledu ex ante, tj. prizmatem skutečností, které členu představenstva byly či při vynaložení příslušné péče (při využití dostupných informačních zdrojů) mohly a měly být známy v okamžiku, v němž dotčená podnikatelská rozhodnutí učinil. Rozhodnutí člena představenstva nelze posuzovat podle skutečností, které se udály či vyšly najevo teprve ex post, tj. poté, kdy bylo přezkoumávané podnikatelské rozhodnutí učiněno. 4) Součástí péče řádného hospodáře je i povinnost nezbytné loajality, tj. povinnost člena představenstva dát při rozhodování přednost zájmům společnosti před zájmy svými či zájmy třetích osob, včetně zájmů společníka, který jej do funkce člena představenstva vahou svých hlasů prosadil. 5) Při posuzování, zda určité jednání člena představenstva akciové společnosti bylo v souladu s požadavkem péče řádného hospodáře, musí soud (mimo jiné) přihlédnout ke všem okolnostem projednávané věci; zpravidla nelze učinit paušální závěr, podle něhož by určité jednání bylo vždy (per se) v rozporu s péčí řádného hospodáře. 6) Soud při zvažování, zda člen statutárního orgánu společnosti jednal s péčí řádného hospodáře, zásadně posuzuje toliko rozhodovací proces podle výše popsaných kritérií. Bylo-li určité rozhodnutí přijato korektně, tj. v zájmu společnosti, s patřičnou pečlivostí a s potřebnými znalostmi, není z pohledu péče řádného hospodáře významné, zda bylo pro společnost výhodné, nevýhodné či zda jí přivodilo újmu. Soud tudíž musí odhlédnout od toho, že v době, kdy jednání člena statutárního orgánu posuzuje, už jsou známy jeho důsledky, a musí se vyvarovat přístupu, který by bylo možné označit za „retrospektivní proroctví“ (přístupu „generála po bitvě“). 7) Každý manažer, členy statutárních orgánů (člena představenstva) nevyjímaje, je při svém rozhodování vystaven nebezpečí chybných úsudků a odhadů, byť by jednal sebeodpovědněji. Jinak řečeno, ani člen statutárního orgánu není a nemůže být neomylný, což je nutné vzít v úvahu při posuzování, zda jednal s péčí řádného hospodáře. Srovnej rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 29. 4. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2363/2011, uveřejněný pod číslem 75/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, ze dne 26. 10. 2016, sp. zn. 29 Cdo 5036/2015, uveřejněný pod číslem 131/2017 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, ze dne 26. 3. 2014, sp. zn. 29 Cdo 3915/2012, ze dne 27. 6. 2018, sp. zn. 29 Cdo 3325/2016, ze dne 19. 7. 2018, sp. zn. 29 Cdo 3770/2016, či ze dne 28. 2. 2019, sp. zn. 27 Cdo 2724/2017. [24] V poměrech projednávané věci odvolací soud uvedl, že posuzoval „toliko rozhodovací proces dovolatele“, nicméně při formulaci závěru o porušení péče řádného hospodáře odkázal na skutečnost, že nedošlo k realizaci projektu na vybudování třídičky odpadů a že nebyla v souvislosti s ním uzavřena jakákoli smlouva. Tato skutečnost však s ohledem na výše citované judikatorní závěry nemůže mít žádný vliv na posouzení toho, zda dovolatel jednal při uzavření dohody o rozvázání pracovního poměru zahrnující odstupné s M. K. s péčí řádného hospodáře. [25] Stejně tak soudy nemohly dostatečně posoudit rozhodovací proces dovolatele, když se v rozporu se shora citovanými judikatorními závěry dostatečně nezabývaly všemi dovolatelem obsáhle tvrzenými skutečnostmi, z nichž měl při svém rozhodování o ukončení pracovního poměru s M. K. vycházet. Soudy zejména pominuly tvrzení dovolatele, podle nichž v době ukončení pracovního poměru s M. K. neměl důvod se domnívat, že akcionáři společnosti nemají zájem na realizaci projektu (a že tudíž k jeho realizaci nedojde), existence nové společnosti nijak nevylučovala potřebu zaměstnance na pozici ředitele společnosti schopného projekt realizovat a sjednané odstupné a jeho výplata (spolu s jednorázovou výplatou plnění z konkurenční doložky) v daném případě nevybočovalo z obvyklosti a bylo z časových a finančních důvodů v obhajitelném zájmu společnosti. [26] Závěr odvolacího soudu, podle něhož dovolatel porušil povinnost péče řádného hospodáře, je tudíž přinejmenším předčasný. [27] Jelikož právní posouzení věci odvolacím soudem není správné a dovolací důvod podle § 241a odst. 1 o. s. ř. byl uplatněn právem, Nejvyšší soud, aniž ve věci nařizoval jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.) a aniž se pro nadbytečnost zabýval ostatními dovolacími námitkami, napadený rozsudek odvolacího soudu zrušil (§ 243e odst. 1 o. s. ř.). Důvody, pro které nemohlo obstát rozhodnutí odvolacího soudu, dopadají i na rozhodnutí soudu prvního stupně; Nejvyšší soud proto zrušil i je a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení (§ 243e odst. 2 věta druhá o. s. ř.). [28] Právní názor Nejvyššího soudu je pro soudy nižších stupňů závazný (§ 243g odst. 1 část věty první za středníkem, § 226 odst. 1 o. s. ř.). [29] V novém rozhodnutí soud znovu rozhodne i o náhradě nákladů řízení, včetně řízení dovolacího (§ 243g odst. 1 věta druhá o. s. ř.). Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 29. 4. 2026 JUDr. Marek Doležal předseda senátu