27 Cdo 413/2026-173 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedou senátu JUDr. Markem Doležalem v právní věci žalobce P. P., zastoupeného JUDr. Petrem Pyšným, advokátem, se sídlem v Ostravě, Občanská 1115/16, PSČ 710 00, proti žalované TAMAGNI PROPERTY s. r. o., se sídlem v Praze 10, Chudenická 1059/30, PSČ 102 00, identifikační číslo osoby 04575181, o nahrazení projevu vůle, vedené u Okresního soudu v Opavě pod sp. zn. 7 C 4/2023, o dovolání TRUNCATULINA HOLDING s. r. o., se sídlem v Praze 2, Varšavská 715/36, PSČ 120 00, identifikační číslo osoby 07774320, zastoupené Mgr. Markem Urbišem, advokátem, se sídlem v Opavě, Partyzánská 1565/18, PSČ 747 05, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 16. 10. 2025, č. j. 15 Co 220/2025-161, takto: Dovolání se odmítá. Odůvodnění: [1] Okresní soud v Opavě usnesením ze dne 27. 5. 2025, č. j. 7 C 4/2023-150, rozhodl, že se v souladu s § 107 odst. 1 a 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), v řízení na místo s dosavadní žalovanou STABLOWITZ AGRO PROPERTY s. r. o., se sídlem v Praze 10, Chudenická 1059/30, PSČ 102 00, identifikační číslo osoby 04575181, pokračuje s TRUNCATULINA HOLDING s. r. o., se sídlem v Praze 2, Varšavská 715/36, PSČ 120 00, identifikační číslo osoby 07774320 (dále též jen „nástupnická společnost“). [2] K odvolání nástupnické společnosti Krajský soud v Ostravě v záhlaví označeným usnesením rozhodnutí soudu prvního stupně změnil tak, že se v řízení na místo dosavadní žalované TAMAGNI PROPERTY s. r. o., se sídlem v Praze 10, Chudenická 1059/30, PSČ 102 00, identifikační číslo osoby 04575181, pokračuje s nástupnickou společností. [3] Proti usnesení odvolacího soudu podala nástupnická společnost dovolání, které Nejvyšší soud odmítl podle § 243c odst. 1 věty první a § 243f odst. 2 o. s. ř., neboť nesměřuje proti žádnému z usnesení vypočtených v § 238a o. s. ř. a neobsahuje vymezení toho, v čem dovolatelka spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání uvedených v § 237 o. s. ř. (srov. § 241a odst. 2 o. s. ř.), a v dovolacím řízení pro tuto vadu nelze pokračovat. [4] Podle § 238a o. s. ř. je dovolání dále přípustné proti usnesení odvolacího soudu, kterým bylo v průběhu odvolacího řízení rozhodnuto o tom, kdo je procesním nástupcem účastníka, o vstupu do řízení na místo dosavadního účastníka (§ 107a), o přistoupení dalšího účastníka (§ 92 odst. 1) a o záměně účastníka (§ 92 odst. 2). [5] Právě citované ustanovení zakládá přípustnost dovolání v případě, že k rozhodnutí podle § 107 o. s. ř. došlo v průběhu odvolacího řízení. Tak tomu ale v projednávané věci není, neboť ke ztrátě způsobilosti žalované být účastnicí řízení došlo v řízení před soudem prvního stupně, který o tom, kdo je jejím procesním nástupcem, rozhodl ještě před vyhlášením rozsudku. Odvolací soud toto rozhodnutí soudu prvního stupně k odvolání nástupnické společnosti přezkoumal a dovoláním napadeným rozhodnutím bylo řízení o odvolání skončeno. Za této procesní situace může být dovolání přípustné pouze podle § 237 o. s. ř. (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 11. 2014, sp. zn. 28 Cdo 3388/2014, nebo ze dne 24. 8. 2021, sp. zn. 25 Cdo 2850/2020). [6] Podle § 237 o. s. ř. platí, že není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. [7] Podle § 241a odst. 2 o. s. ř. v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§ 42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh). [8] Nejvyšší soud ve své rozhodovací praxi opakovaně zdůrazňuje, že požadavek, aby dovolatel v dovolání konkrétně uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je podle § 241a odst. 2 o. s. ř. obligatorní náležitostí dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle § 237 o. s. ř. (jako je tomu v projednávané věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu § 237 o. s. ř. či jeho části (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 8. 2013, sp. zn. 30 Cdo 1705/2013, ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. 29 Cdo 1983/2013, a ze dne 16. 9. 2013, sp. zn. 22 Cdo 1891/2013). [9] Náležitosti dovolání a následky plynoucí z jejich nedodržení jsou přitom v občanském soudním řádu stanoveny zcela jasně. Účastníkovi řízení podávajícímu dovolání proto nemohou při zachování minimální míry obezřetnosti (spočívající pouze v přečtení relevantních zákonných ustanovení) vzniknout pochybnosti o tom, co má v dovolání uvést (srovnej např. závěry stanoviska pléna Ústavního soudu ze dne 28. 11. 2017, sp. zn. Pl. ÚS st. 45/16). [10] Dovolatelka těmto požadavkům nedostála, neboť co do přípustnosti dovolání toliko uvádí, že „dovolání považujeme za přípustné ve smyslu § 237 o. s. ř., když tímto mimořádným opravným prostředkem napadáme rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, a navíc jsme sami byli odvolacím soudem poučeni o možnosti dovolání podat. Navíc přípustnost dovolání dovozujeme i z důvodů uvedených v § 238a o. s. ř.“. [11] Z dovolání (posouzeného též podle jeho obsahu) tak není patrné, které konkrétní kritérium taxativně vymezené v § 237 o. s. ř. má založit jeho přípustnost. Jinými slovy, v dovolání absentuje jedna z jeho obligatorních náležitostí – konkrétní vymezení předpokladu jeho přípustnosti, pročež není možné v dovolacím řízení pro tuto vadu pokračovat. Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 31. 3. 2026 JUDr. Marek Doležal předseda senátu