27 Cdo 424/2025-2052 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Marka Doležala a soudců JUDr. Filipa Cilečka a JUDr. Jiřího Zavázala v právní věci žalobkyně R. W., zastoupené Mgr. Petrem Vymazalem, advokátem, se sídlem v Liberci, Valdštejnská 381/6, PSČ 460 01, proti žalovanému Bytovému družstvu IMOBILIEN, se sídlem v Liberci, Hanychovská 886/16b, PSČ 460 07, identifikační číslo osoby 27291120, zastoupenému Mgr. Davidem Satke, advokátem, se sídlem v Praze 2, Myslíkova 284/32, PSČ 120 00, o zaplacení 536.291 Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci pod sp. zn. 38 Cm 37/2016, o dovolání žalovaného proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 15. 10. 2024, č. j. 9 Cmo 217/2023-2019, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Družstvo je povinno zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů dovolacího řízení 11.652,30 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto usnesení, k rukám jejího zástupce. Odůvodnění: [1] Žalobou doručenou Krajskému soudu v Ústí nad Labem – pobočce v Liberci dne 8. 6. 2016 se žalobkyně domáhala zaplacení vypořádacího podílu ve výši 637.190 Kč s příslušenstvím. Řízení již bylo pravomocně skončeno co do částky 100.899 Kč s příslušenstvím a předmětem řízení zůstala žaloba o zaplacení 536.291 Kč s příslušenstvím. [2] Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci rozsudkem ze dne 12. 6. 2023, č. j. 38 Cm 37/2016-1969, uložil žalovanému zaplatit žalobkyni 446.612 Kč s (ve výroku blíže specifikovaným) příslušenstvím (výrok I.), zamítl žalobu co do částky 89.679 Kč s příslušenstvím (výrok II.), rozhodl o náhradě nákladů řízení mezi účastníky (výrok III.) a o náhradě nákladů řízení státu (výroky IV. a V.). [3] Jde přitom již o druhé rozhodnutí soudu prvního stupně, když jeho rozsudek ze dne 9. 9. 2020, č. j. 38 Cm 37/2016-1825, Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 11. 1. 2022, č. j. 6 Cmo 377/2020-1873, k odvolání žalobkyně i žalovaného částečně potvrdil. K dovolání žalovaného Nejvyšší soud rozsudkem ze dne 22. 11. 2022, sp. zn. 27 Cdo 1173/2022, uveřejněným pod číslem 89/2023 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále též jen „R 89/2023“), v rozsahu specifikovaném ve výroku rozhodnutí zrušil rozsudek odvolacího soudu, jakož i soudu prvního stupně, a věc vrátil ve zrušeném rozsahu soudu prvního stupně k dalšímu řízení. [4] Vrchní soud v Praze k odvolání žalovaného v záhlaví označeným rozsudkem rozhodnutí soudu prvního stupně v napadené části, tj. ve výroku I. v rozsahu částky 217.789 Kč a ve výrocích III. a V. potvrdil (první výrok), rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení mezi účastníky (druhý výrok) a o náhradě nákladů odvolacího řízení státu (třetí výrok). [5] Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, jež Nejvyšší soud odmítl podle § 243c odst. 1 a 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), jako nepřípustné. Učinil tak proto, že dovolání nesměřuje proti žádnému z usnesení vypočtených v § 238a o. s. ř. a není přípustné ani podle § 237 o. s. ř. [6] Dovolatel má za to, že dovolání je přípustné, neboť napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázek: 1) „zda je možné do splněné vkladové povinnosti zahrnout částečně také platby do úvěrového fondu (platbu úroků), 2) zda je možné soudem stanovit, že další členský vklad je splácen ve stejně velkých platbách, přestože faktické splácení a úprava ve stanovách družstva svědčí o anuitním splácení (tj. měnící se podíl platby na jistinu a úrok při stejné výši měsíční splátky), a 3) zda je možné výkladem ustanovení ohledně výpočtu splacené vkladové povinnosti dospět k právním závěrům, které povedou k předlužení bytového družstva a znemožní jeho fungování“, které v rozhodovací praxi Nejvyššího soudu dosud nebyly vyřešeny. [7] První otázka přípustnost dovolání nezakládá. Je tomu tak proto, že na jejím řešení napadené rozhodnutí nezávisí. Při posuzování, v jakém rozsahu žalobkyně souhrnnou platbou označenou jako „hypotéka – byt“ (dále jen „souhrnná platba“) splatila svůj další členský vklad, soudy vyložily smlouvu o přidělení družstevního bytu ze dne 9. 4. 2008. Na základě jejího výkladu určily, jak velká část ze souhrnné platby připadala na splácení dalšího členského vkladu a jak velká část připadala do úvěrového fondu dovolatele. [8] Platby připadající do úvěrového fondu dovolatele však soudy (navzdory dovolatelem formulované otázce) do splněné vkladové povinnosti žalobkyně vůbec nezahrnuly. Jde-li o výklad smlouvy o přidělení družstevního bytu, Nejvyšší soud připomíná, že judikatura je ustálena v závěru, podle něhož výsledek výkladu, jenž je skutkovým závěrem o tom, jaká vůle byla právním jednáním projevena, lze zpochybnit jen prostřednictvím kritiky správnosti postupu, jímž k němu soud dospěl (zpochybněním správnosti užití zákonem stanovených a judikaturou blíže vysvětlených interpretačních pravidel), což dovolatel nečiní. K tomu srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 1. 2021, sp. zn. 32 Cdo 3431/2020, nebo ze dne 28. 6. 2022, sp. zn. 23 Cdo 1586/2022, ze dne 16. 5. 2024, sp. zn. 27 Cdo 2406/2023, ze dne 11. 12. 2024, sp. zn. 27 Cdo 2357/2024. [9] Ani druhá dovolací otázka dovolání přípustným nečiní. Jednak – jak je vysvětleno výše – soudy svůj závěr o tom, jak velká část ze souhrnné platby připadá na plnění dalšího členského vkladu, založily na (dovoláním nezpochybněném) výkladu smlouvy o přidělení družstevního bytu. Jednak při formulaci otázky dovolatel vychází z jiného, než soudy zjištěného skutkového stavu (stanovy družstva z 15. 2. 2006, z nichž soudy při posuzování věci vycházely, neurčovaly, že členové družstva budou vkladovou povinnost k dalšímu členskému vkladu plnit formou „anuitního splácení“). [10] Správnost skutkového stavu, jak byl zjištěn v řízení před soudy nižších stupňů, v dovolacím řízení probíhajícím v procesním režimu účinném od 1. 1. 2013 v žádném ohledu zpochybnit nelze. Dovolací přezkum je v § 241a odst. 1 o. s. ř. vyhrazen výlučně otázkám právním, ke zpochybnění skutkových zjištění odvolacího soudu nemá tudíž dovolatel k dispozici způsobilý dovolací důvod; tím spíše pak skutkové námitky nemohou založit přípustnost dovolání (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 7. 2014, sp. zn. 29 Cdo 2125/2014, ze dne 30. 10. 2014, sp. zn. 29 Cdo 4097/2014, a ze dne 27. 11. 2019, sp. zn. 27 Cdo 691/2018). [11] Ostatně formulace druhé dovolací otázky nasvědčuje tomu, že dovolatel (byť v dovolání označuje závěry soudů za absurdní) nesprávně chápe anuitní splácení. To spočívá v pravidelném splácení stejné částky, kdy z každé splátky je určitá (proměnlivá) část započtena na úhradu úroků a zbývající část započtena na úhradu jistiny pohledávky. Jde fakticky o modifikaci pravidla stanoveného v § 1932 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku. Stále však jde o plnění jednoho a téhož dluhu. V projednávané věci žalobkyně dovolateli souhrnnou platbou plnila na dva samostatné dluhy (za prvé na dluh vyplývající z vkladové povinnosti k dalšímu členskému vkladu a za druhé na dluh spočívající v povinnosti přispívat do úvěrového fondu). O „anuitní splácení“ tak v případě plateb žalobkyně nešlo (nemohlo jít). [12] Ani na řešení třetí dovolací otázky pak napadené rozhodnutí nezávisí. Tvrzení dovolatele, že v budoucnu by se mohl dostat do úpadku, je ryzí spekulací. Dovolatel přehlíží, že v důsledku zániku členství žalobkyně se uvolnil družstevní byt, který do té doby žalobkyně užívala. Dovolatel s tímto bytem může dále nakládat (může jej pronajmout nebo i prodat); Nejvyšší soud proto nevidí důvodu, pro který by (pouze) vyplacení (sníženého) vypořádacího podílu žalobkyni mělo vést k úpadku dovolatele. [13] Dovolatel nesouhlasí se závěrem soudu prvního stupně, jenž byl potvrzen odvolacím soudem a podle něhož „činila skutečná (tržní) hodnota družstevního podílu žalobkyně ke dni 31. 12. 2015, kdy zaniklo její členství v dovolateli, i s přihlédnutím k tomu, že obsahem tohoto družstevního podílu byla též povinnost splácet další členský vklad ve splátkách a platit pravidelné příspěvky do úvěrového fondu, částku 446.612 Kč“. Tržní hodnota družstevního podílu „nepatrně převyšuje částku ve výši 411.894 Kč, odpovídající splněné vkladové povinnosti žalobkyně“, tedy minimální výši vypořádacího podílu podle § 748 zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a družstvech (zákon o obchodních korporacích), tento rozdíl však „nepřípustným způsobem nezvýhodňuje žalobkyni ani neznevýhodňuje dovolatele…“ [14] Tento dovolatelem napadený závěr odvolacího soudu, resp. soudu prvního stupně, odpovídá ustálené judikatuře dovolacího soudu, z níž se podává, že pro výši vypořádacího podílu člena bytového družstva, který ke dni zániku svého členství v bytovém družstvu zcela nesplnil svou vkladovou povinnost, je rozhodná skutečná hodnota jeho družstevního podílu ke dni zániku členství v družstvu právě s přihlédnutím k tomu, že obsahem tohoto družstevního podílu byla též povinnost splácet další členský vklad ve splátkách a platit pravidelné příspěvky do úvěrového fondu (srovnej předchozí kasační R 89/2023). [15] Dovolatel v dovolání nesouhlasí se znaleckým posudkem Ing. Blanky Vorlíčkové, který podle něj „obsahuje natolik zásadní vady a pochybení, že není vůbec využitelný v soudním řízení“ pro zjištění výše vypořádacího podílu. [16] Uvedenou výhradou však dovolatel – aniž by formuloval jakoukoli otázku procesního práva, na které napadené rozhodnutí závisí – toliko polemizuje (vyjadřuje nesouhlas) s hodnocením důkazů ze strany odvolacího soudu; to však – se zřetelem na zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v § 132 o. s. ř. – nelze úspěšně napadnout žádným dovolacím důvodem. K tomu srovnej např. důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 2. 2011, sen. zn. 29 NSČR 29/2009, uveřejněného pod číslem 108/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek. [17] Pouze pro úplnost Nejvyšší soud dodává, že při posuzování náležitostí dovolání nemohl přihlížet k podání dovolatele ze dne 27. 5. 2025 došlému soudu až po uplynutí lhůty k podání dovolání. Je tomu tak proto, že změna či doplnění dovolacích důvodů (a to i formou doplnění nové argumentace v mezích téhož dovolacího důvodu) je podle § 242 odst. 4 věty první o. s. ř. možná jen po dobu trvání lhůty k podání dovolání (srovnej např. důvody rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 8. 6. 2011, sp. zn. 29 Cdo 601/2008, uveřejněného pod číslem 148/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 9. 2023, sp. zn. 27 Cdo 485/2023). [18] Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§ 243f odst. 3 in fine o. s. ř.). Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná domáhat jeho výkonu. V Brně dne 20. 5. 2026 JUDr. Marek Doležal předseda senátu