27 Cdo 569/2025-148 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Marka Doležala a soudců JUDr. Filipa Cilečka a JUDr. Jiřího Zavázala v právní věci navrhovatele P. H., zastoupeného Mgr. Lukášem Trojanem, advokátem, se sídlem v Praze 4, Na Strži 2102/61a, PSČ 140 00, za účasti politického hnutí STAROSTOVÉ A NEZÁVISLÍ, se sídlem v Praze 1, Malostranské náměstí 266/5, PSČ 118 00, identifikační číslo osoby 26673908, zastoupeného Mgr. Ing. Lukášem Vajdou, advokátem, se sídlem v Praze 1, Nekázanka 883/8, PSČ 110 00, o vyslovení neplatnosti rozhodnutí o vyloučení navrhovatele z politického hnutí, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 67 Cm 78/2023, o dovolání navrhovatele proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 20. 11. 2024, č. j. 12 Cmo 13/2024-111, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Navrhovatel je povinen zaplatit politickému hnutí STAROSTOVÉ A NEZÁVISLÍ na náhradu nákladů dovolacího řízení 7.344,70 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto usnesení, k rukám jeho zástupce. Odůvodnění: [1] Městský soud v Praze usnesením ze dne 1. 12. 2023, č. j. 67 Cm 78/2023-39, vyslovil neplatnost rozhodnutí rozhodcovského a smírčího výboru politického hnutí STAROSTOVÉ A NEZÁVISLÍ (dále též jen „politické hnutí“) ze dne 9. 3. 2023, č. j. 2022_RaSV_02/11, a rozhodnutí předsednictva politického hnutí ze dne 4. 5. 2023, kterými byl navrhovatel vyloučen z politického hnutí (výrok I.), a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II.). [2] Vrchní soud v Praze k odvolání politického hnutí v záhlaví označeným usnesením rozhodnutí soudu prvního stupně změnil tak, že zamítl návrh na vyslovení neplatnosti rozhodnutí o vyloučení navrhovatele z politického hnutí (první výrok), a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů (druhý výrok). [3] Proti usnesení odvolacího soudu podal navrhovatel dovolání, jež Nejvyšší soud odmítl podle § 243c odst. 1 a 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), jako nepřípustné. Učinil tak proto, že dovolání nesměřuje proti žádnému z usnesení vypočtených v § 238a o. s. ř. a není přípustné ani podle § 237 o. s. ř. [4] Dovolatel vytýká odvolacímu soudu, že při zjišťování skutkového stavu vycházel pouze z novinových článků jako „jediného důkazu o tvrzeném jednání“ dovolatele, aniž by při jejich hodnocení zohlednil zásadu presumpce neviny. Odvolací soud rovněž podle dovolatele nereflektoval skutečnost, že o posuzovaném jednání je vedeno „trestní, resp. správní řízení, které doposud nebylo pravomocně ukončeno“, ani že prokázání tvrzeného jednání dovolatele je „klíčové pro vydání meritorního rozhodnutí ve věci“. Tyto námitky však přípustnost dovolání založit nemohou, neboť odvolací soud postupoval v souladu s ustálenou judikaturou Nejvyššího a Ústavního soudu přijatou k výkladu § 125 o. s. ř., ze které se podává, že: 1) Podle § 125 o. s. ř. mohou jako důkaz sloužit všechny prostředky, jimiž lze zjistit stav věci, zejména výslech svědků, znalecký posudek, zprávy a vyjádření orgánů, fyzických a právnických osob, notářské nebo exekutorské zápisy i jiné listiny, ohledání a výslech účastníků (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 10. 2014, sp. zn. 28 Cdo 3258/2014). 2) Teorie i praxe se bez jakéhokoli váhání shodují v tom, že výslovně uvedený výčet důkazních prostředků je demonstrativní a že lze použít i důkazní prostředky jiné, v tomto ustanovení explicitně neuvedené. Tomuto pojetí důkazních prostředků odpovídá i to, že zákon zásadně nepředepisuje, jakým důkazním prostředkem má být určitá skutečnost prokázána; děje se tak pouze výjimečně a vždy jenom na základě výslovného ustanovení zákona. Nestanoví-li zákon takovou výjimku, platí, že každou skutečnost lze dokazovat jakýmkoli důkazním prostředkem, pomocí nějž lze stav věci zjistit (srov. nález Ústavního soudu ze dne 8. 9. 2011, sp. zn. I. ÚS 687/10, uveřejněný ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu pod číslem 62/2011). [5] Občanský soudní řád nikterak nezapovídá, aby soud v civilním řízení zohledňoval jako důkazy novinové články a jiné mediální výstupy při posuzování jednání, v jehož důsledku mělo být zasaženo do pověsti konkrétní osoby. Je na soudu, aby v rámci volného hodnocení důkazů posoudil, jakou mají tato vyjádření vypovídací hodnotu a nakolik se jeví jako přesvědčivá. [6] V poměrech projednávané věci odvolací soud neposuzoval, zda se dovolatel svým jednáním dopustil trestného činu nebo přestupku, nýbrž se zabýval tím, zda svým jednáním zasáhl do pověsti politického hnutí. Odvolací soud tak neporušil zásadu presumpce neviny, neboť nijak nepředjímal výsledek probíhajícího trestního řízení, ale hodnotil, zda v médiích prezentované jednání dovolatele mělo vliv na veřejné mínění o politickém hnutí. [7] Přípustnost dovolání nezakládá ani námitka dovolatele, že se odvolací soud „nezabýval materiálním zjišťováním, zda došlo k naplnění důvodů pro vyloučení dotčeného člena“. Je tomu tak proto, že odvolací soud, oproti mínění dovolatele, postupoval v souladu se závěry přijatými např. v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 2. 2022, sp. zn. 27 Cdo 2595/2021 (přijatého v poměrech spolků). Odvolací soud v odstavcích 51. až 59. odůvodnění napadeného usnesení podrobně rozebral argumentaci obsaženou v rozhodnutích orgánů politického hnutí, jejichž neplatnosti se dovolatel domáhá. [8] Odvolací soud uvedl, v jakých jednáních dovolatele shledalo politické hnutí naplnění důvodů pro jeho vyloučení a zda byl tento postup v souladu se stanovami politického hnutí. Dále odůvodnil, proč by k vyloučení dovolatele z politického hnutí nepostačoval pouze rozpor s tzv. „hodnotovým desaterem“ politického hnutí, či „hodnotící komentáře případné viny či neviny dovolatele“. Avšak bez ohledu na výsledek trestního řízení a bez ohledu na to, zda se dovolatel trestného jednání skutečně dopustil, odvolací soud vyhodnotil, že samotná prezentace a popis konkrétních jednání spojovaných s osobou dovolatele v médiích měly „stěžejní dopad na veřejné mínění, potažmo samotnou pověst politického hnutí“. Přičemž „nedílnou součástí informací byla i příslušnost dovolatele k politickému hnutí včetně uvedení funkcí, které zastává či zastával“. Způsob výkonu funkce dovolatelem, který „vyústil v jeho trestní stíhání“, tak byl médii připisován nejen dovolateli, ale i politickému hnutí samotnému. V jeho důsledku tak došlo k poškození pověsti politického hnutí a k naplnění podmínky obsažené v čl. 15 odst. 1 písm. b) stanov politického hnutí k vyloučení člena. [9] Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§ 243f odst. 3 in fine o. s. ř.). Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat jeho výkonu. V Brně dne 3. 6. 2026 JUDr. Marek Doležal předseda senátu