27 Cdo 894/2026-630 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Marka Doležala a soudců JUDr. Filipa Cilečka a JUDr. Jiřího Zavázala v právní věci žalobkyně KB Chodov, s. r. o., se sídlem v Praze 4, Hněvkovská 2288/14, PSČ 148 00, identifikační číslo osoby 03638545, proti žalovaným 1) K. K., zastoupené JUDr. Tomášem Leuchterem, advokátem, se sídlem v Praze 1, Mikulandská 122/4, PSČ 110 00, 2) I. Ž., a 3) K. Ž., oběma zastoupeným JUDr. Martinem Smrkovským, advokátem, se sídlem v Praze 3, Lucemburská 1599/13, PSČ 130 00, o zaplacení 1.607.635 Kč, vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 76 Cm 136/2019, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 20. 1. 2026, č. j. 4 Cmo 185/2025-576, takto: I. Vykonatelnost třetího a čtvrtého výroku rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 20. 1. 2026, č. j. 4 Cmo 185/2025-576, se odkládá až do právní moci rozhodnutí o dovolání podaném v této věci. II. Návrh žalobkyně na odklad právní moci rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 20. 1. 2026, č. j. 4 Cmo 185/2025-576 (s výjimkou jeho druhého výroku), se zamítá. Odůvodnění: [1] Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 26. 11. 2024, č. j. 76 Cm 136/2019-460, uložil žalovaným 1), 2) a 3) jako ručitelům společně a nerozdílně zaplatit žalobkyni 1.133.362 Kč s (ve výroku blíže specifikovaným) příslušenstvím (výrok I.), uložil žalovaným 1) a 3) jako ručitelům společně a nerozdílně zaplatit žalobkyni 3.575 Kč s (ve výroku blíže specifikovaným) příslušenstvím (výrok II.), uložil žalovanému 3) jako ručiteli zaplatit žalobkyni 470.698 Kč s (ve výroku blíže specifikovaným) příslušenstvím (výrok III.), uložil žalovaným 1), 2) a 3) jako ručitelům společně a nerozdílně zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení vedeného u Okresního soudu v Kladně pod sp. zn. 116 C 15/2016 ve výši 56.729 Kč s (ve výroku blíže specifikovaným) příslušenstvím (výrok IV.), rozhodl o náhradě nákladů řízení mezi účastníky (výrok V.) a o náhradě nákladů řízení státu (výrok VI.). [2] Vrchní soud v Praze k odvolání žalovaných v záhlaví označeným rozsudkem rozhodnutí soudu prvního stupně ve výrocích I., II. a III. změnil tak, že žalobu o zaplacení 1.133.362 Kč s příslušenstvím, 3.575 Kč s příslušenstvím a 470.698 Kč s příslušenstvím zamítl (první výrok), potvrdil je ve výroku IV. (druhý výrok), uložil žalobkyni nahradit žalovaným 1), 2) a 3) náklady řízení před soudy obou stupňů (třetí a čtvrtý výrok) a ve výroku VI. rozhodnutí soudu prvního stupně změnil tak, že se žalovaným povinnost zaplatit státu neukládá (pátý výrok). [3] Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání v němž navrhla, aby dovolací soud odložil právní moc, eventuelně vykonatelnost, třetího a čtvrtého výroku napadeného rozhodnutí (výroky o náhradě nákladů řízení), kterými jí bylo uloženo zaplatit žalovaným na náhradě nákladů řízení celkem 652.088,80 Kč. [4] Návrh dovolatelka zdůvodňuje tím, že „výkonem rozhodnutí nebo zahájením exekucí by dovolatelce hrozila velmi závažná újma na jejích právech. Dovolatelka byla pro nemajetnost osvobozena … od placení soudního poplatku“ ve výši jedné poloviny, a na doplacení druhé poloviny soudních poplatků (za žalobu, rozšíření žaloby a dovolání) si musela peníze vypůjčit. Jediným majetkem dovolatelky je „notebook DELL Latitude, rok výroby 2004“. Pokud by byl dovolatelce „při výkonu rozhodnutí nebo v exekuci zabaven, … ztratila by hardware nutný pro přístup do povinné elektronické datové schránky, pro povinně elektronické podání přiznání k dani z příjmu právnické osoby i pro další administraci v rámci provozu podniku, včetně tohoto soudního řízení“. Podle dovolatelky se odklad vykonatelnosti nedotkne žádné „třetí osoby“. [5] Dovolatelka má dále za to, že „i při odkladu vykonatelnosti obou nákladových výroků bude ohrožena také insolvenčním návrhem podaným kterýmkoli ze tří žalovaných“, neboť „odklad vykonatelnosti způsobující … nemožnost uspokojení peněžitých pohledávek výkonem rozhodnutí nebo exekucí by byl důkazem platební neschopnosti dovolatelky“. Z tohoto důvodu proto dovolatelka navrhuje též odklad právní moci. [6] Podáním ze dne 5. 5. 2026 dovolatelka zopakovala svou argumentaci pro odklad vykonatelnosti a právní moci třetího a čtvrtého výroku rozhodnutí odvolacího soudu a navíc navrhla odklad právní moci celého napadeného rozhodnutí (s výjimkou druhého výroku). Dovolatelka doložila, že dne 11. 4. 2026 jí bylo doručeno Vyrozumění o zahájení exekuce a výzva k zaplacení peněžitého dluhu, vydané soudní exekutorkou JUDr. Ingrid Švecovou, Exekutorský úřad Praha 3, dne 9. 4. 2026, č. j. 091 EX 00547/26-007, s tím, že dne 4. 3. 2026 bylo proti dovolatelce zahájeno exekuční řízení ve prospěch oprávněné žalované 1) na základě exekučního titulu rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 26. 11. 2024, č. j. 76 Cm 136/2019-460, a rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 20. 1. 2026, č. j. 4 Cmo 185/2025-576. Exekučním příkazem ze dne 20. 4. 2026, č. j. 091 EX 00547/26-013, soudní exekutorka JUDr. Ingrid Švecová rozhodla o provedení exekuce přikázáním jiné peněžité pohledávky, kterou má povinná (dovolatelka) vůči dlužníkovi povinné (soudnímu exekutorovi Mgr. Michalu Suchánkovi, LL.M., Exekutorský úřad Praha 9), a to nároku na vyplacení vymoženého plnění z exekuce vedené dlužníkem povinné ve prospěch povinné pod sp. zn. 220 EX 4819/26. [7] Dále dovolatelka doložila, že dne 1. 5. 2026 jí bylo doručeno Vyrozumění o zahájení exekuce a výzva k zaplacení peněžitého dluhu, vydané soudním exekutorem JUDr. Ivo Erbertem, Exekutorský úřad Praha – východ, dne 22. 4. 2026, č. j. 149 EX 1383/26-13, s tím, že dne 30. 3. 2026 bylo proti dovolatelce zahájeno exekuční řízení ve prospěch oprávněných žalovaných 2) a 3) na základě exekučního titulu rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 26. 11. 2024, č. j. 76 Cm 136/2019-460, a rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 20. 1. 2026, č. j. 4 Cmo 185/2025-576. Exekučním příkazem ze dne 22. 4. 2026, č. j. 149 EX 1383/26-14, soudní exekutor JUDr. Ivo Erbert rozhodl o provedení exekuce přikázáním jiné peněžité pohledávky, kterou má povinná (dovolatelka) vůči dlužníkovi povinné (soudnímu exekutorovi Mgr. Michalu Suchánkovi, LL.M., Exekutorský úřad Praha 9), a to nárok na vyplacení vymoženého plnění z exekuce vedené dlužníkem povinné ve prospěch povinné pod sp. zn. 220 EX 4819/26. [8] Podle § 243 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), může dovolací soud před rozhodnutím o dovolání i bez návrhu odložit a) vykonatelnost napadeného rozhodnutí, kdyby neprodleným výkonem rozhodnutí nebo exekucí hrozila dovolateli závažná újma, nebo b) právní moc napadeného rozhodnutí, je-li dovolatel závažně ohrožen ve svých právech a nedotkne-li se odklad právních poměrů jiné osoby než účastníka řízení. [9] S přihlédnutím k účelu, k němuž slouží odklad vykonatelnosti ve smyslu § 243 písm. a) o. s. ř., patří k předpokladům, za nichž může dovolací soud odložit vykonatelnost dovoláním napadeného rozhodnutí odvolacího soudu a které musí být splněny kumulativně, že dovolání nemá vady, které by bránily v pokračování v dovolacím řízení, je včasné a přípustné (subjektivně i objektivně), podle dovoláním napadeného rozhodnutí lze nařídit výkon rozhodnutí nebo nařídit exekuci, neprodleným výkonem rozhodnutí nebo exekucí dovoláním napadeného rozhodnutí by dovolateli hrozila závažná újma na jeho právech, podle obsahu spisu je možné, že dovolání bude úspěšné a odklad se nedotkne právních poměrů jiné osoby než účastníka řízení. [10] Dovolání nemá vady, je včasné a subjektivně i objektivně přípustné do výroku o věci samé, a pokud by mu bylo vyhověno, byly by tím odklizeny i závislé nákladové výroky, proto dovolací soud považuje za možné odložit vykonatelnost nákladových výroků přesto, že proti nim dovolání přípustné není (srov. shodně např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. 6. 2020, sp. zn. 21 Cdo 1436/2020, nebo ze dne 25. 1. 2023, sp. zn. 25 Cdo 127/2023). [11] V souladu s výše uvedenými závěry pak Nejvyšší soud dovodil, že v poměrech dovolatelky v dané věci jsou naplněny předpoklady pro odklad vykonatelnosti rozsudku odvolacího soudu, neboť dovolatelce hrozí závažná újma. Nelze totiž vyloučit, že bezodkladné splnění rozsudkem uložené povinnosti by mohlo v majetkové sféře dovolatelky přivodit důsledky, jež by v budoucnu byly (mohly být) obtížně reparovatelné. [12] Nejvyšší soud (aniž by tím předjímal výsledek dovolacího řízení) proto rozhodl, že se vykonatelnost třetího a čtvrtého výroku rozhodnutí odvolacího soudu odkládá až do právní moci rozhodnutí o dovolání. [13] Návrhu na odklad právní moci rozhodnutí však nelze vyhovět, neboť již v usnesení ze dne 21. 11. 2017, sp. zn. 27 Cdo 5003/2017, uveřejněném pod číslem 144/2018 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, Nejvyšší soud formuloval a odůvodnil závěr, podle něhož je možné odložit materiální právní moc dovoláním napadeného rozhodnutí (či jeho výroku) jen tehdy, nemohou-li být negativní dopady rozhodnutí do poměrů účastníka řízení (dovolatele) beze zbytku sistovány (pozastaveny) odkladem jeho vykonatelnosti, například proto, že jde o rozhodnutí, které není podkladem pro soudní výkon (exekučním titulem). O takový případ se v dané věci nejedná, neboť třetím a čtvrtým výrokem rozsudku odvolacího soudu, jejichž právní moc dovolatelka požaduje odložit, je dovolatelce ukládána povinnost, již lze vymoci soudním výkonem rozhodnutí nebo exekucí. Negativní dopady rozsudku do poměrů dovolatelky lze proto vyloučit odkladem jeho vykonatelnosti (k němž dovolací soud přikročil), a proto nejsou dány předpoklady pro odklad právní moci. Nejvyšší soud proto tento návrh dovolatelky zamítl [§ 243 písm. b) o. s. ř.]. Úvahy dovolatelky, podle nichž může právě odklad vykonatelnosti dokládat její úpadek, nejsou případné. Taktéž pro odložení právní moci zbývajících výroků napadeného rozsudku Nejvyšší soud neshledal žádný důvod. Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 12. 5. 2026 JUDr. Marek Doležal předseda senátu