28 Cdo 1080/2026-565 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Zdeňka Sajdla a soudců JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., a Mgr. Petra Krause ve věci žalobce: J. M. B.-D., zastoupený Mgr. Josefem Jašíčkem, advokátem se sídlem v Praze 1 – Novém Městě, Purkyňova 2121/3, proti žalované: Česká republika – Státní pozemkový úřad, IČO 01312774, se sídlem v Praze 3, Husinecká 1024/11a, zastoupená Mgr. Johanem Šindelářem, advokátem se sídlem v Praze 1, Těšnov 1/1059, o nahrazení projevu vůle, vedené u Okresního soudu v Domažlicích pod sp. zn. 20 C 126/2024, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 10. prosince 2025, č. j. 56 Co 219/2025-500, takto: Rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 10. prosince 2025, č. j. 56 Co 219/2025 -500, a ve výrocích II, III a IV též rozsudek Okresního soudu v Domažlicích ze dne 2. 7. 2025, č. j. 20 C 126/2024-425, se zrušují a věc se v tomto rozsahu vrací Okresnímu soudu v Domažlicích k dalšímu řízení. Odůvodnění: 1. Krajský soud v Plzni (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 10. 12. 2025, č. j. 56 Co 219/2025-500, potvrdil rozsudek Okresního soudu v Domažlicích (dále jen „soud prvního stupně“) ze dne 2. 7. 2025, č. j. 20 C 126/2024-425, ve znění doplňujícího rozsudku téhož soudu ze dne 31. 7. 2025, č. j. 20 C 126/2024-433, jímž byl nahrazen projev vůle žalované uzavřít se žalobcem smlouvu o bezúplatném převodu pozemků parc. č. XY, parc. č. XY, parc. č. XY, parc. č. XY, parc. č. XY a parc. č. XY, vše v k. ú. XY, bylo zastaveno řízení ve vztahu k pozemkům parc. č. XY v k. ú. XY, parc. č. XY v k. ú. XY, parc. č. XY a parc. č. XY v k. ú. XY a parc. č. XY v k. ú. XY a bylo rozhodnuto o nákladech řízení a nákladech státu (výrok I rozsudku odvolacího soudu); současně rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok II rozsudku odvolacího soudu). 2. Odvolací soud dovodil, že žalobce je oprávněnou osobou (§ 4 zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů), jde-li o jím uplatňovaný nárok plynoucí z označených rozhodnutí pozemkového úřadu (rozhodnutí Okresního pozemkového úřadu v Náchodě ze dne 15. 3. 1993, č. j. PÚ 1163/93-Ku, ze dne 21. 9. 1995, č. j. PÚ 2364/95-Kf, ze dne 29. 4. 1996, č. j. PÚ 1025/96-Kf, ze dne 14. 6. 1996, č. j. PÚ 1440/96-Kf, a ze dne 7. 3. 1996, č. j. PÚ 633/96-Kf), že jeho nárok byl vypořádán toliko částečně a že jsou naplněny podmínky, kdy se jako oprávněná osoba může domáhat jeho uspokojení převodem zemědělského pozemku mimo rámec veřejných nabídek náhradních pozemků (§ 11a zákona č. 229/1991 Sb.). Za správný přitom vzal i závěr, že žalovaná restituční nárok kvantifikovala nesprávně, ocenila-li právním předchůdcům žalobce odňaté (pro zákonem stanovenou překážku nevydané) pozemky jako zemědělské a nikoliv stavební (dle § 14 odst. 1 vyhlášky č. 182/1988 Sb., o cenách staveb, pozemků, trvalých porostů, úhradách za zřízení práva osobního užívání pozemků a náhradách za dočasné užívání pozemků), jestliže byly odňaty pro účely výstavby vodního díla Rozkoš. Podle odvolacího soudu tak žalobce disponuje restitučním nárokem, který nebyl plně uspokojen v důsledku liknavého a svévolného postupu žalované (a jejího předchůdce, Pozemkového fondu České republiky). Jako neopodstatněnou odvolací soud vyhodnotil i obranu žalované založenou na tom, že část nevypořádaného restitučního nároku postoupil žalobce jiné osobě, s odůvodněním, že postoupení nezahrnovalo celý restituční nárok – pouze jeho díl konkretizovaný i s ohledem na tehdy nesprávné ocenění a v postoupení označená rozhodnutí pozemkového úřadu. Uzavřel tedy, že žalobce je v plném rozsahu nadán aktivní věcnou legitimací. Žalobě z uvedených důvodů vyhověl. 3. Proti rozsudku odvolacího soudu podala dovolání žalovaná. Předestřela otázku ocenění právním předchůdcům žalobce odňatých (pro zákonnou překážku nevydaných) pozemků. Měla za to, že se při jejím řešení odvolací soud odchýlil od rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 3. 6. 2025, sp. zn. 28 Cdo 904/2025. Kritizovala přitom závěr o stavebním charakteru odňatých pozemků, jsouc přesvědčena, že k němu nepostačuje zjištění, že odňaté a nevydané pozemky se později staly součástí vodního díla, resp. jím byly zaplaveny, což dle jejího přesvědčení nemůže implikovat konkluzi o jejich zastavění stavbou v občanskoprávním smyslu. Dovozovala, že není naplněno ani jedno z judikaturou vymezených kritérií, shrnutých např. ve výše citovaném rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 904/2025. Kladla dále otázku důsledků postoupení restitučního nároku plynoucího z rozhodnutí Okresního pozemkového úřadu v Náchodě ze dne 15. 3. 1993, č. j. PÚ 1163/93-Ku, na třetí osobu. Měla za to, že se odvolací soud při jejím řešení odchýlil od usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 8. 2024, sp. zn. 28 Cdo 799/2024, či ze dne 24. 1. 2024, sp. zn. 28 Cdo 3819/2023. Namítala, že postoupení restitučního nároku plynoucího z uvedeného rozhodnutí pozemkového úřadu třetí osobě zakládá nedostatek aktivní věcné legitimace žalobce ve sporu o jeho uspokojení. Předestřela rovněž otázku, zda lze vznést námitku promlčení až v odvolacím řízení, nadto poté, co v řízení nastaly účinky jeho koncentrace. Uváděla, že se při jejím řešení odvolací soud odchýlil od rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 15. 11. 2022, sp. zn. 28 Cdo 3041/2022, a jeho usnesení ze dne 20. 5. 2025, sp. zn. 28 Cdo 277/2025, a ze dne 22. 10. 2025, sp. zn. 28 Cdo 2139/2025. Navrhla, aby Nejvyšší soud rozsudky soudů nižšího stupně zrušil a věc vrátil Okresnímu soudu v Domažlicích k dalšímu řízení. 4. Žalobce navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání odmítl. 5. Po zjištění, že dovolání žalované proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou zastoupenou advokátem (§ 241 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů, dále jen – „o. s. ř.“) a ve lhůtě stanovené § 240 odst. 1 o. s. ř., je Nejvyšší soud shledal přípustným (podle § 237 o. s. ř.) pro vyřešení otázek ocenění odňatých (pro zákonnou překážku nevydaných) pozemků, důsledků postoupení restitučního nároku plynoucího z označeného rozhodnutí pozemkového úřadu na třetí osobu a možnosti vznést námitku promlčení v odvolacím řízení, nadto poté, co v řízení nastaly účinky jeho koncentrace, při jejichž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu (viz judikaturu dále citovanou). 6. Zmatečnosti (§ 229 odst. 1, odst. 2 písm. a/, b/, odst. 3 o. s. ř.) ani jiné vady řízení, které by mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí o věci a k nimž dovolací soud u přípustného dovolání přihlíží z úřední povinnosti (srov. § 242 odst. 3 o. s. ř.), se z obsahu spisu nepodávají. 7. Nejvyšší soud se proto dále zabýval tím, zda je dán důvod vymezený dovoláním, tedy prověřením správnosti právního posouzení věci odvolacím soudem v hranicích dovoláním vymezené otázky. 8. O nesprávné právní posouzení věci (dovolací důvod dle § 241a odst. 1 o. s. ř.) jde tehdy, posoudil-li odvolací soud věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně vybranou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval. 9. Skutkový stav věci, jak byl zjištěn odvolacím soudem, nemohl být dovoláním zpochybněn, proto z něj Nejvyšší soud při dalších úvahách vychází. 10. Podle § 11a odst. 1 zákona č. 229/1991 Sb. oprávněným osobám uvedeným v § 4, kterým podle tohoto zákona nelze vydat pozemek odňatý způsobem uvedeným v § 6 odst. 1 a 2, převádí pozemkový úřad jiné pozemky na základě veřejných nabídek, není-li dále stanoveno jinak. Osoby, na které právo oprávněné osoby na bezúplatný převod jiného pozemku přešlo děděním nebo převodem práva podle § 13 odst. 8 písm. b), se pro účely tohoto zákona považují za oprávněné osoby. 11. Podle § 28a zákona č. 229/1991 Sb., pokud tento zákon nestanoví jinak, poskytují se náhrady podle tohoto zákona v cenách platných ke dni 24. června 1991, a to u věcí nemovitých v cenách podle vyhlášky č. 182/1988 Sb., ve znění vyhlášky č. 316/1990 Sb., a u věcí movitých v zůstatkových účetních cenách, u věcí movitých s nulovou zůstatkovou cenou ve výši 10 % pořizovací ceny. 12. Cena za 1 m2 nebo jeho části určeného pro stavbu nebo ke zřízení zahrady a nebo pozemku vedeného v evidenci nemovitostí jako zastavěná plocha a nádvoří, zahrada, nejde-li o pozemek oceňovaný podle odstavce 2, činí: 250,- Kčs v hlavním městě Praze, 200,- Kčs v Brně, 150,- Kčs v Českých Budějovicích, Františkových Lázních, Hradci Králové, Jáchymově, Jeseníku, Karlových Varech, Liberci, Luhačovicích, Mariánských Lázních, Olomouci, Ostravě, Pardubicích, Plzni, Poděbradech, Teplicích a v Ústí nad Labem, 100,- Kčs v ostatních městech, v nichž působí národní výbory první kategorie, 70,- Kčs v dalších městech, v nichž působí MěNV, 20,- Kčs v ostatních obcích. Cena se upraví podle přílohy č. 7 (srov. § 14 odst. 1 vyhlášky č. 182/1988 Sb.). Cena pozemku zapsaného v evidenci nemovitostí jako orná půda, ovocný sad, vinice nebo chmelnice se určí podle sazeb uvedených v příloze č. 9 (srov. § 14 odst. 3 vyhlášky č. 182/1988 Sb.). 13. Podle ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu a Ústavního soudu (srov. zejm. rozsudek velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 9. 12. 2009, sp. zn. 31 Cdo 3767/2009, uveřejněný pod číslem 62/2010 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, nálezy Ústavního soudu ze dne 4. 3. 2004, sp. zn. III. ÚS 495/02, a ze dne 30. 10. 2007, sp. zn. III. ÚS 495/05) oprávněná osoba, jíž svědčí nárok na převod jiného (náhradního) pozemku podle zákona č. 229/1991 Sb., může svůj nárok uplatnit žalobou na převod konkrétního vhodného pozemku i mimo rámec veřejných nabídek pozemků (§ 11a zákona č. 229/1991 Sb.) v situaci, kdy stát (dříve Pozemkový fond České republiky, jehož nástupkyní je od 1. 1. 2013 žalovaná, jejíž práva a povinnosti vykonává Státní pozemkový úřad) v uvedeném směru řádně neplní svou povinnost tak, aby při uspokojování restitučních nároků nedocházelo ke zbytečným průtahům, a lze-li jeho počínání označit za liknavé, diskriminační či dokonce svévolné. 14. K uspokojení nároku oprávněné osoby mimo proces veřejných nabídek podle § 11a zákona č. 229/1991 Sb. lze tedy přistoupit tehdy, jsou-li prokázány okolnosti, na jejichž základě je možno postup žalované (jejího předchůdce) kvalifikovat jako liknavý, svévolný či diskriminační, kdy se oprávněná osoba i přes své aktivní přičinění nemůže dlouhodobě domoci svých práv (např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 17. 6. 2015, sp. zn. 28 Cdo 5389/2014, ze dne 26. 6. 2018, sp. zn. 28 Cdo 3546/2017, nebo ze dne 26. 2. 2020, sp. zn. 28 Cdo 71/2020). 15. Jako svévolný či liknavý přitom soudní praxe kvalifikuje i takový postup, kdy stát (či dříve Pozemkový fond České republiky) bez ospravedlnitelného důvodu ztěžoval uspokojení nároku oprávněných osob zásadně předpokládaným postupem (tj. prostřednictvím veřejné nabídky pozemků) i nesprávným ohodnocením nároku, tj. nesprávným určením ceny odňatých (nevydaných) pozemků (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 6. 2016, sp. zn. 28 Cdo 155/2016), a kdy proto nebylo možno na oprávněné osobě spravedlivě požadovat její účast ve veřejných nabídkách (dále srov. např. i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. 5. 2017, sp. zn. 28 Cdo 837/2017, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 8. 2015, sp. zn. 28 Cdo 1117/2015, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 11. 2016, sp. zn. 28 Cdo 4758/2016, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 10. 2017, sp. zn. 28 Cdo 2914/2017). 16. Rozhodovací praxí dovolacího soudu je současně akcentován požadavek, aby cena náhradního pozemku byla ekvivalentní ceně pozemku, který byl oprávněné osobě (popř. jejímu právnímu předchůdci) odňat. Byl-li odňat zemědělský pozemek, má oprávněná osoba nárok na náhradu za zemědělský pozemek (srov. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 18. 8. 2003, sp. zn. 28 Cdo 101/2003, ze dne 21. 2. 2008, sp. zn. 28 Cdo 1518/2007, a ze dne 26. 11. 2009, sp. zn. 28 Cdo 2699/2008); má tak být zachována identita v charakteru pozemků v tom směru, že rozhodný je jejich charakter, a tedy i hodnota ke dni odnětí státem. Za pozemky určené k zastavění se ovšem oprávněné osobě poskytne náhrada jako za pozemky určené pro stavbu (§ 14 odst. 1 vyhlášky č. 182/1988 Sb.), byť byly v době převodu či přechodu na stát v evidenci nemovitostí vedeny jako zemědělské, byly-li určeny ke stavbě, kupř. na základě v době prodeje existující územně plánovací dokumentace, vykoupení za účelem výstavby či z důvodu bezprostřední realizace výstavby (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 5. 2018, sp. zn. 28 Cdo 1024/2018, ze dne 12. 6. 2018, sp. zn. 28 Cdo 5345/2017, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 6. 2018, sp. zn. 28 Cdo 565/2018, či ze dne 10. 5. 2017, sp. zn. 28 Cdo 837/2017). Nejvyšší soud přitom konstantně aprobuje i flexibilnější přístup k posuzování původní povahy odňatých pozemků, v jehož rámci soudy podle kontextu každého jednotlivého případu zohledňují různorodé relevantní okolnosti a neulpívají rigidně jen na vydání územního rozhodnutí jako na podmínce uznání pozemků za stavební (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. 9. 2015, sp. zn. 28 Cdo 1227/2015, nebo ze dne 1. 3. 2017, sp. zn. 28 Cdo 4120/2016, a rozhodnutí v něm uvedená); judikatura Nejvyššího soudu poukazem na územně plánovací dokumentaci, účel vykoupení pozemku či následnou realizaci výstavby neurčuje taxativně hlediska, jež musí být naplněna současně (byť tomu tak nepochybně být může), aby byl posuzovaný pozemek pokládán za stavební, nýbrž příkladmo vyjmenovává konkrétní faktory, jež mohou – vždy s přihlédnutím ke konkrétním skutkovým okolnostem věci – k závěru o stavební povaze pozemku vést (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 9. 2017, sp. zn. 28 Cdo 1964/2017, či ze dne 3. 2. 2016, sp. zn. 28 Cdo 3689/2015). 17. Byl-li však oprávněné osobě odebrán zemědělský pozemek, jakým je pole, louka, pastvina apod., náleží jí náhrada odpovídající charakteru, který měl v době přechodu na stát, i když se cena vypočítává podle cenového předpisu platného ke dni účinnosti zákona č. 229/1991 Sb. Ve prospěch oprávněné osoby tudíž nelze počítat s navýšením hodnoty pozemku, k němuž došlo v důsledku jeho zastavění po přechodu na stát bez přičinění původního vlastníka (viz kupř. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 2. 2008, sp. zn. 28 Cdo 1518/2007, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 2. 2014, sp. zn. 28 Cdo 3631/2013, a ze dne 1. 9. 2015, sp. zn. 28 Cdo 1227/2015, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 13. 3. 2024, sp. zn. 28 Cdo 3880/2023). 18. Již ve shora odkazovaném rozsudku ze dne 26. 11. 2009, sp. zn. 28 Cdo 2699/2008, Nejvyšší soud uzavřel, že pojem pozemek určený pro stavbu, resp. samo toto určení, musí mít určité kvalifikované znaky, dané uvedenými předpisy (vyhláška č. 182/1988 Sb., ve znění pozdějších předpisů), a nelze je dle názoru dovolacího soudu ztotožňovat s pouhým záměrem později učinit kroky k přeměně pozemku na stavební. 19. Při stanovení jednotkové ceny pozemku podle ustanovení § 14 vyhlášky č. 182/1988 Sb. se pak zásadně vychází z údaje o jeho kultuře v písemných operátech evidence nemovitostí. Nebyla-li však pozdější změna účelového určení pozemku v evidenci nemovitostí dosud vyznačena, je pro účely stanovení ceny pozemku nutno vycházet z platné územně plánovací dokumentace (územního plánu zóny, územního projektu zóny), ze schváleného seznamu pozemků pro výstavbu rodinných domků, z územního rozhodnutí o umístění stavby, popřípadě z územního rozhodnutí o využití území (srov. např. již stanovisko Nejvyššího soudu ČSR ze dne 3. listopadu 1988, sp. zn. Cpj 140/89, uveřejněné pod č. 17/1990 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). 20. K tomu dále srov. i odkaz na poznámku pod čarou 15), uvedený v § 14 odst. 1 cit. vyhlášky a poukazující na § 6 vyhlášky č. 85/1976 Sb., o podrobnější úpravě územního řízení a stavebním řádu, resp. v něm uvedenou legální definici stavebního pozemku, přestože poznámky pod čarou mají povahu pouhé legislativní pomůcky (bez normativního významu), která nemůže stanovit závazná pravidla chování ani pravidla pro interpretaci příslušného ustanovení (srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 6. 12. 2017, sp. zn. 23 Cdo 1780/2017, uveřejněný pod č. 21/2019 Sb. rozh. obč., rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 18. 10. 2017, sp. zn. 31 Cdo 1704/2016, uveřejněný pod č. 6/2019 Sb. rozh. obč., nebo nálezy Ústavního soudu ze dne 30. 11. 1999, sp. zn. II. ÚS 485/98, a ze dne 2. 2. 2000, sp. zn. I. ÚS 22/99). 21. Odvolací soud se výše citovaných judikatorních konkluzí (od nichž není důvod se odchýlit) v přítomné věci důsledně nedržel a jím učiněný závěr o stavebním charakteru právním předchůdcům žalobce odňatých (a nevydaných) pozemků v době jejich přechodu na stát – mající takto vliv na konkluzi o aktuální výši restitučního nároku oprávněné osoby – je přinejmenším předčasný. 22. Ze shora odkazované judikatury se podává, že pro posouzení otázky charakteru odňatého pozemku, jenž nachází svůj odraz ve stanovení jeho hodnoty, je rozhodný jeho stav ke dni odnětí státem. Právě k tomuto okamžiku je proto nutno zkoumat i obsah tehdy platné územně plánovací dokumentace (jež má určující význam pro posouzení otázky charakteru odňatého pozemku) a zjišťovat, zda již v okamžiku odnětí státem byl pozemek určen k zastavění; toliko pouhý záměr učinit později kroky vedoucí k přeměně zemědělského pozemku na stavební nejsou pro závěr o jeho charakteru (v době odnětí) v zásadě určující. 23. Závěr, že pozemky byly právním předchůdcům žalobce odňaty za účelem výstavby vodní nádrže Rozkoš a že je nutno je ocenit jako pozemky stavební (§ 14 vyhlášky č. 182/1988 Sb.), odvolací soud vybudoval na zjištění, že v roce 1948, před jejich odnětím, byly pozemky „zajištěny pro potřeby projektované vodní nádrže u České Skalice“ (viz zejména bod 19 odůvodnění rozsudku odvolacího soudu). Z odvolacím soudem odkazovaných dokumentů se ovšem podává toliko záměr výstavby vodního díla, jenž – jak plyne i z výše označené judikatury – pro konkluzi o stavebním charakteru odnímaného pozemku v době jeho přechodu na stát (sám o sobě) není dostačující, přičemž odvolací soud dále nezkoumal stav pozemků určovaný i dobovou územně plánovací dokumentací a neprověřil, zdali pozemky v době odnětí státem již byly potenciálně zastavitelné. Smyslem a účelem odnětí pozemků podle zákona č. 142/1947 Sb., o revizi první pozemkové reformy, přitom zjevně nebylo jejich určení k plánované výstavbě, nýbrž revize velkého pozemkového vlastnictví. Pro závěr o stavebním charakteru odňatých pozemků pak bez dalšího nesvědčí ani souhlas k zamýšlené výstavbě vodní nádrže u České Skalice na Rozkoši, jenž byl udělen výměrem Krajského národního výboru v Hradci Králové ze dne 15. 6. 1950, tj. až poté, kdy pozemky přešly na stát, ovšem ani následné zahájení stavby vodní nádrže (v roce 1951), nadto později zastavené (resp. přerušené do roku 1964), kdy výstavba byla dokončena až v roce 1972 (předpokladem ocenění pozemků jako stavebních je dle výše citované ustálené judikatury mimo jiné bezprostřední realizace výstavby). 24. Nezabýval-li se odvolací soud při určení stávající výše restitučního nároku tím, zda v době přechodu odnímaných pozemků šlo o pozemky dle územně plánovací dokumentace určené k zastavění (viz též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 6. 2025, sp. zn. 28 Cdo 667/2025 – v něm uvedené závěry o charakteru pozemku opírající se i o územně plánovací dokumentaci, resp. znalecký posudek obsahující i grafické vyjádření a slovní vysvětlení, která konkrétní část /výměra/ odňatých pozemků byla územním plánem zahrnuta mezi stavební pozemky a z jakých důvodů) a zda případná plánovaná výstavba byla realizovaná v bezprostřední časové souvislosti, je jím učiněné posouzení neúplné, tím i nesprávné a dosažený závěr o stavebním charakteru pozemků přinejmenším předčasný (k totožnému závěru dospěl dovolací soud i v jiné skutkově a právně obdobné věci týchž účastníků řízení – srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 4. 2026, sp. zn. 28 Cdo 348/2026). Závěr o charakteru pozemku v době jeho odnětí státem se pak přirozeně promítá i do jeho ocenění (dle vyhlášky č. 182/1988 Sb., ve znění vyhlášky č. 316/1990 Sb.), potažmo do posouzení, zda oprávněná osoba disponuje doposud neuspokojeným restitučním nárokem (jehož uspokojení se může – za judikaturou dovozených podmínek – domáhat žalobou na převod zemědělského pozemku mimo rámec veřejných nabídek). 25. K úspěchu žaloby na převod náhradních pozemků – v případě, že nárok nebyl dříve zcela vypořádán (uspokojen) – je krom jiného dále podstatné, že žalobce zůstal nositelem nároku, tedy že svůj neuspokojený nárok (pohledávku) smluvně nepřevedl (nepostoupil) na jinou osobu ve smyslu § 33a odst. 1 zákona č. 229/1991 Sb. 26. Závěrům odvolacího soudu (o toliko parciálním postoupení nároku) dovolatelka oponuje s poukazem na postupní smlouvu, již žalobce (postupitel) uzavřel dne 24. 5. 2005 se Zemědělským družstvem Dolany (postupníkem). 27. K problematice postoupení restitučního nároku (pohledávky) lze odkázat na rozhodovací praxi dovolacího soudu a jí dosažený závěr, že v případě postoupení restitučního nároku přechází i právo domáhat se jeho přecenění (a v závislosti na tom požadovat splnění jeho nevypořádané části) na postupníka (k tomu srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 11. 2017, sp. zn. 28 Cdo 2844/2017, přiměřeně i rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 9. 2006, sp. zn. 32 Odo 473/2005, jenž byl uveřejněn pod číslem 80/2007 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, nebo i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 1. 2013, sp. zn. 28 Cdo 2836/2012). 28. I na interpretaci smlouvy o postoupení pohledávky uzavřené žalobcem jako postupitelem (s ohledem na okamžik jejího uzavření – 24. 5. 2005) se použije pravidlo pro výklad právních úkonů v soukromoprávních vztazích upravené v § 35 odst. 2 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (ve znění do 31. 12. 2013), jež klade na soud požadavek případné pochybnosti o obsahu právního úkonu odstranit výkladem založeným na tom, že vedle jazykového vyjádření právního úkonu zachyceného slovně podrobí zkoumání i vůli (úmysl) jednajících osob. Jazykové vyjádření právního úkonu zachyceného ve smlouvě musí být proto nejprve vykládáno prostředky gramatickými (z hlediska možného významu jednotlivých použitých pojmů), logickými (z hlediska vzájemné návaznosti použitých pojmů) či systematickými (z hlediska řazení pojmu ve struktuře celého právního úkonu). Kromě toho soud na základě provedeného dokazování posoudí, jaká byla skutečná vůle stran v okamžiku uzavírání smlouvy, přičemž podmínkou k přihlédnutí k vůli účastníků je, aby nebyla v rozporu s tím, co plyne z jazykového vyjádření úkonu. Výkladem tak lze zjišťovat pouze obsah právního úkonu, nelze jím projev vůle doplňovat. Při nemožnosti zjištění hlediska subjektivního (úmysl jednajícího či jednajících), tak přichází na řadu hlediska objektivní. Vždy (jak hlediska subjektivní, tak objektivní) se však musí brát náležitý zřetel ke všem okolnostem souvisejícím s projevem vůle včetně jednání o uzavření smlouvy, praxe, kterou mezi sebou smluvní strany zavedly, jakož i následného chování stran, jestliže to povaha věci připouští (srovnej například rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 30. 8. 2011, sp. zn. 23 Cdo 3404/2008, ze dne 20. 12. 2010, sp. zn. 23 Cdo 4119/2007, či ze dne 24. 8. 2006, sp. zn. 32 Odo 860/2005). Doslovný výklad textu smlouvy přitom může, ale nemusí být v souladu s vůlí jednajících stran. Vůli je nutno dovozovat z vnějších okolností spojených s podpisem a realizací smluvního vztahu, zejména z okolností spojených s podpisem smlouvy a následným jednáním účastníků po podpisu smlouvy (srovnej nález Ústavního soudu ze dne 14. 4. 2005, sp. zn. I. ÚS 625/2003). K závěrům o obsahu písemného právního úkonu tedy s ohledem na výše uvedené může vést nejen důkaz listinou, v níž je právní úkon zachycen; k závěrům o vůli takovým právním úkonem projevené lze dospět i prostřednictvím jiných důkazů, výpovědi svědků či účastníků řízení nevyjímaje (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 8. 2011, sp. zn. 23 Cdo 5227/2009). 29. Odvolací soud založil svůj závěr o toliko částečném postoupení žalovanou evidovaného a do doby postoupení neuspokojeného restitučního nároku plynoucího z v postupní smlouvě označeného rozhodnutí Okresního pozemkového úřadu v Náchodě ze dne 15. 3. 1993, č. j. PÚ 1163/93-Ku, na konkluzi, že postupní smlouvou ze dne 24. 5. 2005 žalobce Zemědělskému družstvu Dolany postoupil jen části restitučních nároků odpovídající hodnotě žalobci do té doby „nenahrazených cen“ odňatých pozemků oceněných jako pozemky zemědělské (celkem 615 141,72 Kč). 30. Závěr, že předmětem smlouvy o postoupení pohledávky (restitučního nároku) žalobce na postupníka (Zemědělské družstvo Dolany) byla toliko část nevypořádaného restitučního nároku (že šlo o postoupení toliko parciální), který odvolací soud učinil bez toho, že by provedl výklad právního jednání stran dle výše uvedených interpretačních pravidel, považuje dovolací soud za přinejmenším předčasný, jestliže nezohledňuje skutečný úmysl smluvních stran, ovšem ani jazykové vyjádření jimi projevené vůle (viz čl. II postupní smlouvy, v němž se uvádí, že „předmětem této smlouvy jsou dosud nevypořádané pohledávky postupitele za státem, resp. Pozemkovým fondem ČR, spočívající v právu na bezúplatný převod jiných pozemků ve vlastnictví státu na základě Rozhodnutí Okresního úřadu v Náchodě, pozemkového úřadu“, z nichž jako první je citováno rozhodnutí „č.j. PU 1163/93-Ku ze dne 15. 3. 1993, náhrada za pozemky v k. ú. Velká Jesenice, znalecký posudek č. 1499-064/96, znalec Josef Kukrál, zůstává nárok 270 515,27 Kč“). Z použitých jazykových formulací neplyne, že by šlo jen o částečné postoupení nevypořádaných restitučních nároků (identifikovaných nominálně v článku II postupní smlouvy), když v souladu s výše citovanou judikaturou právo domáhat se přecenění restitučních nároků (a v závislosti na tom požadovat splnění jejich dosud nevypořádaných částí) přechází jinak na postupníka, a z odůvodnění rozhodnutí se nepodává, že by soud zaměřil svoji pozornost při zjišťování obsahu právního úkonu i na úmysl jednajících stran a že by posoudil, zdali tento úmysl odpovídá jazykovému vyjádření právního úkonu. Jak plyne z výše připomenutého rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 30. 8. 2011, sp. zn. 23 Cdo 5227/2009, úmysl jednajících stran je možno dovozovat i z okolností, jež nevyplývají z textu interpretovaného ujednání právního úkonu, avšak na zjištění jeho smyslu vliv mají. Pro zjišťování úmyslu jednajících stran v okamžiku uzavření smluv o postoupení pohledávky datované dnem 24. 5. 2005 může být pak podstatné i to, zdali žalobce na základě vnějších okolností, jež mu byly nebo mohly být známy, nabyl důvodného přesvědčení, že je oprávněnou osobou disponující vyšším restitučním nárokem, než smlouvou postoupil, a na jakých objektivně existujících okolnostech mohl takové přesvědčení založit. K obdobným konkluzím dospěl Nejvyšší soud v totožných skutkových a právních poměrech, dotýkajících se týchž účastníků řízení, i v již výše označeném rozsudku ze dne 21. 4. 2026, sp. zn. 28 Cdo 348/2026. 31. Krom posouzení otázky charakteru odňatých pozemků (ke dni jejich přechodu na stát) a jejich ocenění (dle vyhlášky č. 182/1988 Sb., ve znění vyhlášky č. 316/1990 Sb.), je tak úkolem soudu v dalším řízení zjistit i obsah právního úkonu – postupní smlouvy i s použitím výše uvedených interpretačních pravidel, kdy vyřešení obou uvedených otázek je určující pro závěr, disponuje-li žalobce doposud neuspokojeným (nevypořádaným) restitučním nárokem, jejž učinil předmětem tohoto řízení, a lze-li postup žalované (jejího předchůdce) vůči žalobci kvalifikovat jako liknavý a svévolný. 32. V konstantní judikatuře Nejvyššího soudu je pak pevně ukotven závěr, že námitku promlčení lze vznést kdykoli v průběhu řízení až do jeho pravomocného skončení, tedy i v odvolacím řízení, přičemž námitku promlčení uplatněnou až v odvolacím řízení nelze považovat za novou skutečnost ve smyslu ustanovení § 205a o. s. ř., respektive § 118b odst. 1 věty třetí o. s. ř., neboť nemá charakter skutkového tvrzení, nýbrž jde o námitku, která má hmotněprávní důsledky projevující se v tom, že byla-li vznesena důvodně, došlo k zániku nároku, tj. subjektivní právo přestalo být vznesením námitky promlčení vynutitelné. Při posuzování důvodnosti námitky promlčení vznesené až v odvolacím řízení, respektive poté, co nastaly účinky koncentrace řízení, však nelze přihlížet k novým skutečnostem a důkazům, které nelze přípustně uplatnit s ohledem na zásadu neúplné apelace či v důsledku účinků koncentrace řízení (srov. přiměřeně rozsudek velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 13. 1. 2021, sp. zn. 31 Cdo 1475/2020, uveřejněný pod číslem 58/2021 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, či rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 15. 11. 2022, sp. zn. 28 Cdo 3041/2022, ze dne 30. 11. 2005, sp. zn. 33 Odo 631/2004, a ze dne 27. 5. 2008, sp. zn. 32 Cdo 4291/2007, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 5. 5. 2015, sp. zn. 28 Cdo 4824/2014). Ve světle uvedené judikatury jeví se předčasným (a tudíž nesprávným) též závěr odvolacího soudu o tom, že námitka promlčení restitučního nároku byla žalovanou „nepřípustně“ uplatněna až v odvolacím řízení (poté, co nastaly účinky koncentrace řízení), nezabýval-li se tím, zda promlčení nároku neodůvodňují již skutečnosti, jež vyšly najevo (byly prokázány) do koncentrace řízení. 33. Protože rozsudek odvolacího soudu není správný (uplatněný dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci podle § 241a odst. 1 věty první o. s. ř. byl naplněn), a protože nejsou podmínky pro zastavení dovolacího řízení, pro odmítnutí dovolání, pro zamítnutí dovolání nebo pro změnu rozhodnutí odvolacího soudu, Nejvyšší soud jej zrušil (§ 243e odst. 1 o. s. ř.). Jelikož důvody, pro které byl zrušen rozsudek odvolacího soudu, platí i na rozsudek soudu prvního stupně, zrušil dovolací soud v příslušném rozsahu (s výjimkou výroku I, jímž bylo řízení částečně zastaveno) i toto rozhodnutí a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení (srov. § 243e odst. 2 o. s. ř.). 34. Soudy nižších stupňů jsou ve smyslu § 243g odst. 1, části věty první za středníkem, o. s. ř. ve spojení s § 226 o. s. ř. v dalším průběhu řízení vázány právními názory dovolacího soudu v tomto rozhodnutí vyslovenými. 35. V rozhodnutí, jímž se bude řízení končit, bude rozhodnuto i o náhradě nákladů tohoto dovolacího řízení (§ 243g odst. 1, věty druhé, o. s. ř.). 36. Nejvyššího soudu – vydaná po 1. lednu 2001 – jsou dostupná na webových stránkách Nejvyššího soudu www.nsoud.cz, rozhodnutí Ústavního soudu na www.usoud.cz. Poučení: Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 4. 6. 2026 Mgr. Zdeněk Sajdl předseda senátu