28 Cdo 1225/2026-294 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., a soudců Mgr. Petra Krause a JUDr. Tomáše Pirka ve věci žalobkyně RUDY BELL s.r.o., IČ 262 07 176, se sídlem v Praze 5, Bavorská 856/14, zastoupené JUDr. Evou Matyášovou, advokátkou se sídlem v Praze 5, Na Šumavě 4, proti žalované Denk a.s., IČ 610 57 614, se sídlem v Praze 6, Žalanského 22/52, zastoupené JUDr. Pavlem Novákem, advokátem se sídlem v Praze 4, Bartákova 1107/40, doručovací adresa Praha 4, Na Strži 65, o zaplacení 243 000 Kč, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 4 C 236/2023, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 26. listopadu 2025, č. j. 13 Co 280/2025-262, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení 11 797,50 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. Pavla Nováka, advokáta. Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3 o. s. ř.): 1. Obvodní soud pro Prahu 6 (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 26. 5. 2025, č. j. 4 C 236/2023-229, zamítl žalobu o zaplacení 243 000 Kč (výrok I) a současně rozhodl o náhradě nákladů řízení (výroky II a III). Takto rozhodl o žalobě, jíž se žalobkyně domáhala vydání bezdůvodného obohacení s tvrzením, že žalovaná v období od 4. 9. 2020 do 4. 6. 2023 bez právního důvodu užívala motocykl KTM 500 EXC ve vlastnictví žalobkyně. Ve vztahu k tomuto motocyklu žalovaná uplatnila zadržovací právo s odůvodněním, že žalobkyně neoprávněně užívala vybavení autoservisu ve vlastnictví žalované. Rozsudkem soudu prvního stupně ze dne 15. 2. 2024, č. j. 4 C 236/2023-53, který nabyl právní moci dne 18. 7. 2024, byla žaloba v části, v níž se žalobkyně domáhala vydání předmětného motocyklu, zamítnuta, neboť soud shledal uplatněné zadržovací právo důvodným. 2. Městský soud v Praze (odvolací soud) k odvolání žalobkyně rozsudkem ze dne 26. 11. 2025, č. j. 13 Co 280/2025-262, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (výrok I) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok II). Odvolací soud se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že žalobkyně neunesla důkazní břemeno ohledně tvrzení, že žalovaná motocykl v rozhodném období od 4. 9. 2020 do 4. 6. 2023 skutečně užívala. Ze znaleckého posudku, jeho doplňku a výslechu znalce vyplynulo, že motocykl byl v minulosti užíván, měl najeto celkem 53 motohodin a vykazoval známky běžného opotřebení a několika poškození, avšak nebylo možné znalecky určit, ve kterém období byl užíván, tedy ani to, zda k užívání došlo právě v žalovaném období. Odvolací soud neshledal důvod pochybovat o odbornosti znalce ani o přesvědčivosti jeho závěrů a zdůraznil, že žalobkyně nenavrhla žádný další důkaz, který by tvrzené užívání motocyklu v rozhodné době prokazoval. 3. Proti rozsudku odvolacího soudu (všem jeho výrokům) podala žalobkyně dovolání, majíc je za přípustné pro odklon odvolacího soudu zejména od nálezů Ústavního soudu ze dne 30. 4. 2007, sp. zn. III. ÚS 299/06, zdůrazňujícího požadavek pečlivého hodnocení znaleckého posudku, a ze dne 28. 6. 2022, sp. zn. I. ÚS 1785/21, při řešení otázky procesního práva, zda bylo v poměrech projednávané věci namístě setrvat na obecném rozložení důkazního břemene, anebo je, vzhledem k tvrzené důkazní nouzi, informační asymetrii mezi účastnicemi a namítané manipulaci žalované s předmětem znaleckého zkoumání přenést na žalovanou. Dovolatelka měla za to, že odvolací soud pochybil, ponechal-li břemeno tvrzení a důkazní břemeno ohledně bezdůvodného obohacení v celém rozsahu na žalobkyni, ač podle jejího názoru žalovaná neumožnila přístup k motocyklu, žalobkyně nebyla přizvána ke znalecké prohlídce a žalovaná před jejím provedením s motocyklem manipulovala, čímž měla důkaz o jeho užívání zmařit. Za takové situace nebylo, podle mínění dovolatelky, možno žalobu zamítnout pro neunesení důkazního břemene. Ze všech uvedených důvodů dovolatelka navrhla, aby Nejvyšší soud napadený rozsudek Městského soudu v Praze změnil a (zjevně) žalobě vyhověl. 4. Žalovaná navrhla, aby dovolání bylo odmítnuto. 5. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů, dále jen – „o. s. ř.“) po zjištění, že dovolání bylo podáno proti pravomocnému rozhodnutí odvolacího soudu oprávněnou osobou v zákonné lhůtě a že dovolatelka je zastoupena advokátkou (§ 241 odst. 1 a 4 o. s. ř.), se zabýval tím, zda je dovolání přípustné (§ 237 o. s. ř.). 6. Podle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. 7. Dovolání zde ovšem není přípustné. 8. Nejvyšší soud v minulosti opakovaně (srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 26. 2. 2013, sp. zn. 22 Cdo 3108/2010, ze dne 14. 8. 2020, sp. zn. 22 Cdo 1287/2020, ze dne 27. 7. 2022, sp. zn. 22 Cdo 3070/2021, uveřejněný pod č. 48/2023 Sb. rozh. obč., a ze dne 31. 3. 2023, sp. zn. 23 Cdo 2051/2022, nebo usnesení ze dne 24. 2. 2026, sp. zn. 24 Cdo 2962/2025) vyložil, že při řešení otázky důkazního břemene se vychází z tzv. Rosenbergovy teorie dělení důkazního břemene, označované jako teorie analýzy norem, která je i současnou civilistickou doktrínou považována za primární a odpovídající procesním pravidlům obsaženým v účinném o. s. ř. Základní pravidlo dělení důkazního břemene vycházející z této teorie stanoví, že procesní strana, jejíhož procesního cíle nelze dosáhnout bez použití určité právní normy, nese břemeno tvrzení i břemeno důkazní ohledně splnění skutkových předpokladů uplatnění této normy. Každá strana má proto dokázat skutkové předpoklady právní normy, která je této straně příznivá. Na těchto závěrech nemá dovolací soud důvod ničeho měnit. 9. V poměrech projednávané věci to byla žalobkyně, která tvrdila, že žalovaná bez právního důvodu užívala v rozhodném období předmětný motocykl. Skutečnost, že žalovaná užívala předmětný motocykl, představovala skutkový předpoklad právní normy, na níž žalobkyně v projednávané věci zakládala uplatněný nárok (z níž v řízení dovozovala pro sebe příznivé následky). V souladu se shora citovanou judikaturou tudíž důkazní břemeno ohledně prokázání této skutečnosti tížilo žalobkyni. 10. Odvolací soud se od shora citované judikatury neodchýlil, uzavřel-li, že žalobkyni tížila povinnost tvrzení a důkazní břemeno ohledně toho, že žalovaná předmětný motocykl v rozhodném období užívala, a že tím získala majetkový prospěch vydatelný podle § 2991 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „o. z.“), ve spojení s § 1397 odst. 2 o. z. 11. K námitce dovolatelky směřující proti postupu soudů při provádění znaleckého dokazování Nejvyšší soud připomíná, že znalecký posudek soud hodnotí jako každý jiný důkaz podle ustanovení § 132 o. s. ř.; není však oprávněn přezkoumávat odborné závěry znalce. Posuzuje tedy přesvědčivost posudku co do jeho úplnosti, logického odůvodnění vyslovených závěrů a koherence s ostatními provedenými důkazy. Hodnocení důkazu znaleckým posudkem spočívá v uvážení, zda jsou závěry posudku náležitě odůvodněny a podloženy obsahem nálezu, zda bylo přihlédnuto ke všem skutečnostem, s nimiž se bylo třeba vypořádat, zda závěry posudku nejsou v rozporu s výsledky ostatních důkazů a zda odůvodnění znaleckého posudku odpovídá pravidlům logického myšlení (srovnej namátkou rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 5. 2020, sp. zn. 29 Cdo 1306/2019, nebo jeho usnesení ze dne 14. 4. 2020, sp. zn. 23 Cdo 3498/2019, ze dne 15. 4. 2020, sp. zn. 25 Cdo 3376/2019, ze dne 24. 6. 2020, sp. zn. 22 Cdo 1129/2020, a ze dne 8. 4.2026, sp. zn. 28 Cdo 667/2026). 12. S nastíněnými závěry rozhodovací praxe rozhodnutí odvolacího soudu nikterak nekoliduje, zjišťovaly-li soudy skutečnost, zda vůbec byl motocykl v minulosti užíván, a pokud ano, zda tomu bylo ve sledovaném období, právě pomocí znaleckého posudku. Výtky dovolatelky (že s předmětem znaleckého zkoumání bylo před jeho provedením manipulováno a že nebyla přítomna znaleckému úkonu) směřující vůči postupu, jenž v přítomné věci vedl ke zjištění znalce, že motocykl sice byl v minulosti užíván, avšak časově nelze určit, zda tomu bylo právě ve sledovaném období, mají pak zřetelně skutkový charakter a upínají se k hodnocení provedených důkazů, jež v řízení před dovolacím soudem – vázaným skutkovými zjištěními soudů nižších instancí – nelze zpochybnit (viz § 241a odst. 1 o. s. ř.; dále např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. 11. 2024, sp. zn. 28 Cdo 2433/2024, ze dne 1. 4. 2025, sp. zn. 28 Cdo 2760/2024, či ze dne 10. 6. 2025, sp. zn. 28 Cdo 821/2025). 13. Ani dovolací argumentace vystavěná na tvrzené důkazní nouzi není způsobilá založit přípustnost dovolání. Nejvyšší soud v souvislosti s objektivním informačním deficitem strany zatížené důkazním břemenem připustil vznik vysvětlovací povinnosti protistrany, přednese-li tato (důkazním břemenem zatížená) strana alespoň „opěrné body“ skutkového stavu a má-li protistrana potřebné informace k dispozici (srov. příkladmo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 7. 2024, sp. zn. 23 Cdo 1627/2023, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2026, sp. zn. 22 Cdo 531/2026); z uvedené judikatury však neplyne, že by samotná skutečnost, že žalobkyně neměla motocykl ve své faktické moci, bez dalšího vedla k přesunu důkazního břemene na žalovanou. Pro úspěch žalobkyně ve věci bylo především třeba prokázat skutkovou okolnost, že žalovaná motocykl v uvedeném období skutečně užívala. Současně platí, že ani obtížnost dokazování či namítaná nemožnost některou skutečnost prokázat samy o sobě nevedou ke změně pravidel o důkazním břemeni; důkazní břemeno je naopak institutem, který soudu umožňuje rozhodnout o věci samé právě v tzv. důkazní nouzi, a v takovém případě soud rozhodne v neprospěch toho účastníka, v jehož zájmu bylo podle hmotného práva prokázat tvrzenou skutečnost (srov. za všechny rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10. 12. 2024, sp. zn. 21 Cdo 1993/2024, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 2. 2026, sp. zn. 24 Cdo 2962/2025). 14. Poukaz dovolatelky na nálezy Ústavního soudu ze dne 30. 4. 2007, sp. zn. III. ÚS 299/06, a ze dne 28. 6. 2022, sp. zn. I. ÚS 1785/21, přípustnost dovolání nezakládá. Zatímco v prvně označeném nálezu Ústavní soud akcentoval, že znalecký posudek nemá vyšší důkazní sílu než jiné důkazní prostředky a je třeba jej hodnotit stejně pečlivě jako každý jiný důkaz (nadto šlo o věc trestní), druhý z uvedených nálezů byl přijat ve skutkově i právně odlišném kontextu medicínsko-právního sporu, v němž důkazní nouze žalobce souvisela s porušením zákonné povinnosti poskytovatele zdravotních služeb vést řádně zdravotnickou dokumentaci a s tím spojenou úvahou o obrácení důkazního břemene. O takový případ se v projednávané věci zjevně nejedná, neboť soudy nižších stupňů neučinily skutkový závěr, že by žalovaná porušením srovnatelné právní povinnosti způsobila důkazní nouzi protistrany. 15. Z vylíčeného je zjevné, že na předmětné dovolání nelze pohlížet jako na přípustné, pročež je Nejvyšší soud podle § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl. 16. Napadá-li dovolatelka rozsudek odvolacího soudu i ve výroku o náhradě nákladů řízení, není dovolání v tomto rozsahu přípustné se zřetelem k § 238 odst. 1 písm. h) o. s. ř. 17. O náhradě nákladů dovolacího řízení rozhodl Nejvyšší soud podle § 243c odst. 3, věty první, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř. a zavázal žalobkyni, jejíž dovolání bylo odmítnuto, k náhradě nákladů, které vznikly žalované v souvislosti s vyjádřením k dovolání. Tyto náklady sestávají z odměny advokáta za jeden úkon právní služby ve výši 9 300 Kč [§ 11 odst. 1 písm. k), § 7 bod 6 a § 8 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb.], paušální náhrady hotových výdajů ve výši 450 Kč (§ 13 odst. 4 téže vyhlášky), což spolu s 21 % daní z přidané hodnoty ve výši 2 047,50 Kč (§ 151 odst. 2 o. s. ř.) činí celkem tedy 11 797,50 Kč. Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 10. 6. 2026 JUDr. Jan Eliáš, Ph.D. předseda senátu