28 Cdo 1384/2026-54 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Petra Krause a soudců JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., a Mgr. Zdeňka Sajdla ve věci projednání dědictví po zůstaviteli J. R., zemřelému 9. 5. 2010, za účasti 1) P. R. a 2) D. H., o žalobě pro zmatečnost, vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 24 Co 183/2023-MOP, o dovolání P. R. proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 5. 3. 2026, č. j. 5 Co 14/2026-46, a proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 31. 12. 2025, č. j. 24 Co 183/2023-MOP-41, takto: I. Řízení o dovolání proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 31. 12. 2025, č. j. 24 Co 183/2023-MOP-41, se zastavuje. II. Řízení o dovolání proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 5. 3. 2026, č. j. 5 Co 14/2026-46, se zastavuje. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Odůvodnění: 1. Usnesením ze dne 31. 12. 2025, č. j. 24 Co 183/2023-MOP-41, výrokem v bodě I, Krajský soud v Praze (soud prvního stupně) zastavil řízení o dovolání účastníka 1) P. R. (jímž brojil proti předchozímu usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 5. 8. 2025, č. j. 5 Co 58/2025-33), a rozhodl o nákladech řízení (výrok II). 2. Unesením ze dne 5. 3. 2026, č. j. 5 Co 14/2026-46, Vrchní soud v Praze (odvolací soud) usnesení soudu prvního stupně ve výroku I (zastavení dovolacího řízení) potvrdil a ve výroku II změnil tak, „že se o náhradě nákladů řízení nerozhoduje“. 3. I naposled uvedené usnesení odvolacího soudu, jakož i jemu předcházející usnesení soudu prvního stupně napadl účastník 1) P. R. dovoláním. 4. Dovolatel musí být v dovolacím řízení zastoupen advokátem nebo notářem (§ 241 odst. 1 věta první zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů; dále jen „o. s. ř.“); to podle § 241 odst. 2 písm. a) o. s. ř. neplatí, je-li dovolatelem fyzická osoba, která má právnické vzdělání. Dovolání fyzické osoby musí být sepsáno, s výjimkou případu uvedeného v odstavci 2 písm. a), advokátem nebo notářem (odstavec 4). 5. Při podání dovolání nebyl dovolatel zákonem stanoveným způsobem zastoupen. Z obsahu spisu nevyplývá, že by měl právnické vzdělání (takovou okolnost nedokládá, ba ani netvrdí). 6. Jelikož povinné zastoupení dovolatele v dovolacím řízení je podmínkou týkající se účastníka řízení, jejíž nedostatek brání – vyjma usnesení, jímž se dovolací řízení právě pro jeho neodstranění zastavuje – vydání rozhodnutí, kterým se řízení končí (§ 241 o. s. ř.), Nejvyšší soud řízení o dovolání proti označenému rozhodnutí odvolacího soudu podle § 243c odst. 3 věty třetí o. s. ř. zastavil. 7. Nejvyšší soud přitom nepřehlédl, že ke splnění podmínky povinného zastoupení nebyl dovolatel již (znovu) vyzván, avšak v celé řadě jiných sporů podal dovolání, a je tudíž obeznámen s tím, že v dovolacím řízení musí být zastoupen advokátem (k tomu srovnej např. usnesení Ústavního soudu ze dne 8. 8. 2013, sp. zn. II. ÚS 2291/13, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 2. 2018, sp. zn. 30 Cdo 703/2018, ze dne 8. 10. 2024, sp. zn. 26 Cdo 2545/2024, ústavní stížnost podaná proti tomuto rozhodnutí byla odmítnuta usnesením Ústavního soudu ze dne 15. 1. 2025, sp. zn. I. ÚS 3506/24); koneckonců i v této věci – ve vztahu k jinému již dříve napadenému rozhodnutí – byl již o povinnosti zvolit si zástupce pro dovolací řízení poučen (viz usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 30. 4. 2025, č. j. 24 Co 183/2023-MOP-26). Práva dovolatele tedy nebyla ohrožena, neboť poučení o náležitém zastoupení se mu (dříve) opakovaně dostalo. Z jeho postoje v tomto i v dalších řízeních (namátkou srovnej např. i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2019, sp. zn. 30 Cdo 1201/2019, ze dne 23. 6. 2020, sp. zn. 30 Cdo 1303/2020, a ze dne 15. 4. 2021, sp. zn. 30 Cdo 3558/2020), jež vykazuje rysy obstrukčního a litigiózního, jednání je však zřejmé, že si zástupce z řad advokátů zvolit nehodlá. 8. Dovolací soud dále nepřehlédl, že dovolatel nezaplatil soudní poplatek z dovolání. Přestože podle ustálené judikatury má před zastavením dovolacího řízení pro nesplnění podmínky povinného zastoupení zásadně přednost zastavení řízení pro nezaplacení soudního poplatku (srov. kupříkladu usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 1. 2012, sen. zn. 29 NSČR 6/2012, uveřejněné pod č. 57/2012 Sb. rozh. obč.), v nynějším případě dovolací soud k zaplacení soudního poplatku dovolatele již nevyzýval, neboť z jeho postoje v tomto a dalších řízeních je zřejmé, že i této povinnosti si je vědom, avšak zjevně soudní poplatek platit nehodlá a pouze opakovaně (ostatně i ve věci projednávané) podává neúspěšné žádosti o osvobození od soudních poplatků a dlouhodobě zneužívá právo na soudní ochranu (z mnoha rozhodnutí Nejvyššího soudu srovnej obdobně např. usnesení ze dne 19. 6. 2024, sp. zn. 30 Cdo 1708/2024, nebo ze dne 15. 12. 2025, sp. zn. 25 Cdo 3167/2025). 9. K dovolatelově žádosti o ustanovení zástupce a osvobození od soudních poplatků, jež byla znovu zahrnuta do podaného dovolání, dovolací soud nepřihlédl, neboť se za daných okolností jedná o zjevné zneužití daných procesních institutů, které dle § 2 a § 6 o. s. ř. nepožívá právní ochrany (srov. namátkou usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 4. 2024, sp. zn. 27 Cdo 638/2024 a sp. zn. 27 Cdo 639/2024). Nad rámec uvedeného Nejvyšší soud dodává, že o žádostech dovolatele o osvobození od soudních poplatků a o ustanovení zástupce (z řad advokátů) podle ustanovení § 30 a § 138 o. s. ř., bylo obecnými soudy v souvislosti s jednotlivými podáními dovolatele již mnohokrát rozhodováno (srov. např. usnesení dovolacího soudu ze dne 14. 8. 2023, č. j. 27 Cdo 1572/2023-343) a stalo se tak (jde-li o osvobození od soudních poplatků) dříve i v nyní posuzované věci (viz usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 20. 8. 2024, č. j. 24 Co 183/2023-MOP-14, jímž bylo rozhodnuto, že „účastníku 1. se osvobození od soudních poplatků v řízení nepřiznává“). Dovolatel pak v souvislosti s nyní projednávaným dovoláním nijak nedoložil své majetkové poměry, respektive jejich změnu, jež by ustanovení zástupce ve smyslu ustanovení § 30 a § 138 o. s. ř. odůvodňovala. 10. Dovolatel podal dovolání výslovně i proti usnesení soudu prvního stupně. Dovolání je však mimořádným opravným prostředkem proti pravomocnému rozhodnutí odvolacího soudu (§ 236 odst. 1 o. s. ř.), opravným prostředkem proti rozhodnutí soudu prvního stupně je odvolání; občanský soudní řád funkční příslušnost soudu pro projednání dovolání proti rozhodnutí soudu prvního stupně ani neupravil. Nedostatek funkční příslušnosti je přitom neodstranitelným nedostatkem podmínky řízení, kdy Nejvyššímu soudu také nezbývá, než řízení o takovém „dovolání“ zastavit (§ 243b, část věty před středníkem, a § 104 odst. 1, věta první, o. s. ř.; z rozhodovací praxe srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 9. 2003, sp. zn. 29 Odo 265/2003, uveřejněné pod č. 47/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, a judikaturu na něj navazující, včetně například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 9. 2021, sp. zn. 27 Cdo 851/2021, ve věci téhož dovolatele). 11. Rozhodl-li Nejvyšší soud o dovolání v přiměřené lhůtě, nerozhodoval již samostatně o návrhu na odklad právní moci a vykonatelnosti dovoláním napadených usnesení, jenž sdílí osud dovolání (k ústavní konformitě takového postupu srovnej nález Ústavního soudu ze dne 23. 8. 2017, sp. zn. III. ÚS 3425/16, bod 34). 12. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (srov. § 243f odst. 3, věta druhá, o. s. ř.). Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 16. 6. 2026 Mgr. Petr Kraus předseda senátu