28 Cdo 381/2026-332 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Zdeňka Sajdla a soudců JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., a Mgr. Petra Krause ve věci žalobce: L. K., zastoupený JUDr. Tomášem Havlem, advokátem se sídlem v Plzni, Martinská 608/8, proti žalovaným: 1) I. T. a 2) V. K., oba zastoupeni JUDr. Rostislavem Netrvalem, Ph. D., advokátem se sídlem v Klatovech, Zlatnická 195/1, o určení vlastnického práva k nemovitým věcem, vedené u Okresního soudu v Klatovech pod sp. zn. 9 C 40/2023, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 1. října 2025, č. j. 61 Co 45/2025-299, takto: Rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 1. října 2025, č. j. 61 Co 45/2025-299, se ruší a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení. Odůvodnění: 1. Krajský soud v Plzni (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 1. 10. 2025, č. j. 61 Co 45/2025-299, potvrdil rozsudek Okresního soudu v Klatovech (dále jen „soud prvního stupně“) ze dne 6. 12. 2024, č. j. 9 C 40/2023-240, ve spojení s usnesením téhož soudu ze dne 28. 5. 2025, č. j. 9 C 40/2023-282, jímž byla zamítnuta žaloba o určení, že žalobce je vlastníkem pozemků parc. č. XY, parc. č. XY, parc. č. XY, parc. č. XY, parc. č. XY, parc. č. XY, parc. č. XY, parc. č. XY, parc. č. XY, parc. č. XY, parc. č. XY, parc. č. XY, parc. č. XY, parc. č. XY, parc. č. XY, parc. č. XY, parc. č. XY, parc. č. XY, parc. č. XY, parc. č. XY, parc. č. XY a parc. č. XY, pozemku st. parc. č. XY, jehož součástí je stavba č. p. XY (bydlení), a pozemků parc. č. XY, parc. č. XY a parc. č. XY, všech v k. ú. XY, a bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení (výrok I rozsudku odvolacího soudu); odvolací soud současně rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok II rozsudku odvolacího soudu). 2. Odvolací soud na rozdíl od soudu prvního stupně dovodil, že žalobce na požadovaném určení existence svého vlastnického práva k předmětným pozemkům nemá naléhavý právní zájem. Vysvětlil, že žalobce, vzdor tomu, že uvedené nemovité věci byly předmětem pozůstalostního řízení po jeho otci, v němž je žalobce coby jediný účastník zdědil (na základě usnesení Okresního soudu v Klatovech ze dne 14. 12. 2022, č. j. 12 D 458/2022-55), má naléhavý právní zájem toliko na určení, že jeho otec byl vlastníkem dotčených pozemků ke dni své smrti, a nikoliv na určení svého vlastnického práva k nim, byly-li zůstavitelem (otcem žalobce) – smlouvou ze dne 23. 12. 2018, sjednanou s 2. žalovaným, a smlouvou ze dne 28. 12. 2018, sjednanou s 1. žalovaným – darovány žalovaným pro případ smrti, přičemž na základě uvedených smluv došlo po smrti žalobcova otce i ke vkladu vlastnických práv žalovaných k předmětným nemovitým věcem do katastru nemovitostí. Z uvedených důvodů odvolací soud žalobě nevyhověl. 3. Proti rozsudku odvolacího soudu podal dovolání žalobce. Předestřel otázku, zda má naléhavý právní zájem na určení, že je vlastníkem předmětných nemovitých věcí, jestliže je podle výsledků pozůstalostního řízení zdědil a vlastnické právo k nim je vzdor tomu v katastru nemovitostí na základě smluv o jejich darování pro případ smrti (jež žalobce považuje za neplatné) zapsáno ve prospěch žalovaných. Měl za to, že jde o otázku dovolacím soudem dosud neřešenou. Namítal, že na požadovaném určení svého vlastnického práva má naléhavý právní zájem; odvolacím soudem uvažovaná žaloba o určení, že vlastníkem nemovitých věcí byl ke dni své smrti zůstavitel, naopak naléhavý právní zájem postrádá, byly-li nemovitosti předmětem pozůstalostního řízení a žalobce je na základě jeho výsledků zdědil. Navrhl, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení. 4. Žalovaní navrhli, aby Nejvyšší soud dovolání odmítl, případně zamítl. 5. Po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (žalobcem) zastoupenou advokátem (§ 241 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů, dále jen – „o. s. ř.“) a ve lhůtě stanovené § 240 odst. 1 o. s. ř., je Nejvyšší soud shledal přípustným (podle § 237 o. s. ř.) pro řešení otázky naléhavosti právního zájmu dovolatele na požadovaném určení, jež byla odvolacím soudem posouzena v rozporu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu (viz judikaturu dále citovanou). 6. Nejvyšší soud se proto dále zabýval tím, zda je dán důvod vymezený dovoláním, tedy prověřením správnosti právního posouzení věci odvolacím soudem v hranicích dovoláním vymezené otázky. 7. O nesprávné právní posouzení věci (dovolací důvod dle § 241a odst. 1 o. s. ř.) jde tehdy, posoudil-li odvolací soud věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně vybranou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval. 8. Skutkový stav věci, jak byl zjištěn odvolacím soudem, nemohl být dovoláním zpochybněn, proto z něj Nejvyšší soud při dalších úvahách vychází. 9. Podle § 80 o. s. ř. lze žalobou (návrhem na zahájení řízení) uplatnit, aby bylo rozhodnuto o určení, zda tu právní vztah nebo právo je či není, je-li na tom naléhavý právní zájem. 10. Předpokladem úspěšnosti žaloby o určení, zda tu právní vztah nebo právo je či není (určovací žaloby), je po procesní stránce především skutečnost, že na požadovaném určení je naléhavý právní zájem. 11. Podle ustálené judikatury soudů naléhavý právní zájem o určení, zda tu právní vztah nebo právo je či není, je dán zejména tam, kde by bez tohoto určení bylo ohroženo právo žalobce nebo kde by se bez tohoto určení jeho právní postavení stalo nejistým (srov. např. rozsudek bývalého Nejvyššího soudu ze dne 24. 2. 1971, sp. zn. 2 Cz 8/71, uveřejněný pod č. 17 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 1972). Naléhavý právní zájem na určení však může být dán i v případě, kdy by bylo možno žalovat na plnění, jestliže se určovací žalobou vytváří pevný právní základ pro právní vztahy účastníků a předejde-li se tak případně dalším sporům o plnění, nebo jestliže žalobou na plnění nelze řešit celý obsah a dosah sporného právního vztahu nebo práva. Tyto funkce určovací žaloby korespondují právě s podmínkou naléhavého právního zájmu; nelze-li v konkrétním případě očekávat, že je určovací žaloba bude plnit, nebude ani naléhavý právní zájem na takovém určení. Přitom příslušné závěry se vážou nejen k žalobě na určení jako takové, ale také k tomu, jakého konkrétního určení se žalobce domáhá (shodně srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 3. 1997, sp. zn. 3 Cdon 1338/96, uveřejněný v časopise Soudní judikatura č. 3, ročník 1997, pod číslem 21). Naléhavý právní zájem na určení vlastnického práva k nemovitostem zapsaným v katastru nemovitostí ve smyslu § 80 o. s. ř. je dán, jestliže žalobce, který tvrdí, že je vlastníkem nemovitostí, není jako jejich vlastník v katastru nemovitostí zapsán (srov. rozsudek velkého senátu občanskoprávního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 28. 6. 2006, sp. zn. 31 Cdo 1836/2005, uveřejněný pod číslem 53/2007 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, nebo rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 31. 10. 1994, sp. zn. 7 Co 2368/94, publikovaný v časopise Soudní rozhledy č. 2/95, str. 25). 12. V situaci, v níž dotčené nemovité věci byly předmětem pozůstalostního řízení, v němž je dovolatel zdědil (na základě pravomocného usnesení Okresního soudu v Klatovech ze dne 14. 12. 2022, č. j. 12 D 458/2022-55), a vlastnické právo k nim je současně v katastru nemovitostí – na základě darovacích smluv sjednaných pro případ smrti (o nichž dovolatel tvrdí, že jsou neplatné) – zapsáno ve prospěch žalovaných [darování pro případ smrti se zpravidla posuzuje jako dědický odkaz (§ 2063 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů – dále jen „o. z.“), přičemž odkazovník není dědicem (§ 1477 odst. 2 o. z. - srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 7. 2021, sp. zn. 24 Cdo 750/2021)], přičemž dovolatel tvrdí, že je jejich skutečný vlastník, je ve světle výše citované judikatury (i právní úpravy – § 80 o. s. ř.) jednoznačně dán naléhavý právní zájem na požadovaném určení dovolatelova vlastnického práva k nim. Závěr odvolacího soudu o nedostatku dovolatelova naléhavého právního zájmu na požadovaném určení je tudíž nesprávný (odvolacím soudem vyslovený názor o naléhavosti právního zájmu na určení, že předmětné nemovité věci vlastnil ke dni své smrti zůstavitel, se zjevně neprosadí, byly-li tyto předmětem pozůstalostního řízení a dovolatel je na základě jeho pravomocných výsledků i zdědil). 13. Z uvedených důvodů shledal Nejvyšší soud dovolání opodstatněným. Rozsudek odvolacího soudu proto, aniž ve věci nařizoval jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.), zrušil, včetně závislého nákladového výroku (§ 243e odst. 1 o. s. ř.), a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení (§ 243e odst. 2 věta první o. s. ř.). 14. Právní názor vyslovený Nejvyšším soudem v tomto rozsudku je pro odvolací soud v dalším řízení závazný (§ 243g odst. 1, § 226 odst. 1 o. s. ř.). 15. V rozhodnutí, jímž se řízení bude končit, bude rozhodnuto i o náhradě nákladů tohoto dovolacího řízení (§ 243g odst. 1, věty druhé, o. s. ř.). 16. Jelikož negativní dopady napadeného rozhodnutí do poměrů dovolatele byly odstraněny tím, že je dovolací soud bez zbytečného odkladu zrušil, stal se návrh na odklad vykonatelnosti vydaného rozhodnutí bezpředmětným (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. 1. 2018, sp. zn. 27 Cdo 2826/2017, publikovaný pod č. 29/2019 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu). 17. Shora citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu – vydaná po 1. lednu 2001 – jsou dostupná na webových stránkách Nejvyššího soudu www.nsoud.cz, rozhodnutí Ústavního soudu na stránkách nalus.usoud.cz. P o u č e n í: Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 6. 5. 2026 Mgr. Zdeněk Sajdl předseda senátu