28 Cdo 66/2026-65 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Petra Krause a soudců JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., a Mgr. Zdeňka Sajdla ve věci oprávněné CASPER CONSULTING a.s., identifikační číslo osoby 639 80 401, se sídlem v Praze 6, náměstí Borise Němcova 510/3, zastoupené Mgr. Soňou Bernardovou, advokátkou se sídlem v Brně, Koliště 259/55, proti povinné A. H., o žalobě pro zmatečnost a na obnovu řízení, vedené u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 16 C 7/2025, o dovolání povinné proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 3. 11. 2025, č. j. 4 Cmo 231/2025-37, takto: I. Dovolací řízení se zastavuje. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Odůvodnění: 1. Usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 3. 11. 2025, č. j. 4 Cmo 231/2025-37, bylo potvrzeno usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 4. 9. 2025, č. j. 16 C 7/2025-16, jímž soud prvního stupně – pro vady bránící pokračování v řízení (§ 43 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů; dále jen „o. s. ř.“) – odmítl povinnou podané žaloby pro zmatečnost a na obnovu řízení, směřující proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 11. 6. 2024, č. j. 4 Co 23/2024-407. 2. Proti usnesení odvolacího soudu podala povinná dovolání. 3. Je-li dovolatelem – jako je tomu i v posuzovaném případě – fyzická osoba, je nezbytné, aby (nemá-li právnické vzdělání) byla zastoupena advokátem (notářem), jímž musí být dovolání i sepsáno [srov. § 241 odst. 1, odst. 2 písm. a) a odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“)]. 4. Při podání dovolání povinná nebyla zákonem stanoveným způsobem zastoupena. Z obsahu spisu nevyplývá, že by měla právnické vzdělání (takovou okolnost nedokládá, ba ani netvrdí). 5. Jelikož povinné zastoupení dovolatele v dovolacím řízení je podmínkou týkající se účastníka řízení, jejíž nedostatek brání – vyjma usnesení, jímž se dovolací řízení právě pro jeho neodstranění zastavuje – vydání rozhodnutí, kterým se řízení končí (§ 241 o. s. ř.), Nejvyšší soud dovolací řízení podle § 243c odst. 3 věty třetí o. s. ř. zastavil. 6. Na uvedeném nemůže ničeho změnit ani skutečnost, že povinná nebyla v tomto dovolacím řízení vyzvána, aby si zvolila zástupcem advokáta a jeho prostřednictvím podala řádné dovolání. Povinná si vzhledem ke značnému množství jí podávaných dovolání musela být vědoma podmínky povinného zastoupení, když byla již mnohokrát poučena o následcích neodstranění takové vady (z vícero rozhodnutí dovolacího soudu srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 11. 2008, sp. zn. 20 Cdo 1902/2008, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 1. 2012, sp. zn. 20 Cdo 4266/2011, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 4. 2017, sp. zn. 20 Cdo 281/2017). Procesní postup dovolacího soudu je aprobován i v rozhodovací činnosti Ústavního soudu (srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 25. 9. 2012, III. ÚS 707/12, nebo usnesení Ústavního soudu ze dne 8. 4. 2019, sp. zn. III. ÚS 923/19). Práva dovolatelky tudíž nebyla ohrožena, jelikož poučení o náležitém zastoupení se jí (dříve) opakovaně dostalo. 7. Dovolatelka nezaplatila ani soudní poplatek z dovolání. Ačkoli si je dovolací soud vědom, že podle ustálené judikatury má před zastavením dovolacího řízení pro nesplnění podmínky povinného zastoupení zásadně přednost zastavení pro nezaplacení soudního poplatku (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 1. 2012, sp. zn. 29 NSČR 6/2012, uveřejněné pod číslem 57/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), v daném případě k zaplacení soudního poplatku dovolatelku již nevyzýval, neboť z jejího postoje v tomto i v předcházejících řízeních je zřejmé, že si je povinnosti zaplatit soudní poplatek vědoma, platit jej však nehodlá a pouze opakovaně podává neúspěšné žádosti o osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce a dlouhodobě tak zneužívá svého práva na soudní ochranu (shodně např. i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 3. 2024, sp. zn. 25 Cdo 2041/2023, ze dne 3. 10. 2024, sp. zn. 28 Cdo 1637/2024, či ze dne 3. 7. 2025, sp. zn. 26 Cdo 1490/2025). 8. Nejvyšší soud nepřehlédl, že dovolatelka spolu s dovoláním opětovně vznesla námitku podjatosti soudců, tentokrát soudců senátu Vrchního soudu v Praze, který rozhodoval o jejím odvolání. Protože je z obsahu námitky podjatosti zřejmé, že soudcům vytýká jejich postup v řízení o projednávané věci, vyhodnotil Nejvyšší soud bez dalšího takovou námitku podjatosti včetně navazujícího návrhu na přikázání věci jinému soudu jednak jako nedůvodnou (srov. § 14 odst. 4 o. s. ř.), a jednak jako obstrukční postup, který s přihlédnutím k ustanovení § 2 o. s. ř. nepožívá právní ochrany (srov. obdobně např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 7. 2008, sp. zn. 29 Nd 201/2008, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 8. 2018, sen. zn. 29 NSČR 104/2017). 9. Právě uvedené se vztahuje i k námitce podjatosti, kterou dovolatelka vznesla podáním z 5. 2. 2026 vůči soudcům soudního oddělení 28 Nejvyššího soudu – Mgr. Petru Krausovi, JUDr. Janu Eliášovi, Ph.D., a Mgr. Zdeňku Sajdlovi poté, co soud prvního stupně předložil spis Nejvyššímu soudu k rozhodnutí o dovolání a dovolatelka byla vyrozuměna o tom, v jakém složení bude Nejvyšší soud o jejím dovolání rozhodovat, kdy svůj návrh odůvodnila tvrzením, že „bylo a je objektivně a nevyvratitelně prokazatelné, že nejen v této věci byly a jsou vědomě páchány velmi závažné zločiny“. Z výše uvedených důvodů Nejvyšší soud rozhodl o zastavení dovolacího řízení, aniž předložil věc jinému senátu Nejvyššího soudu k rozhodnutí o námitce podjatosti (k tomu srov. např. i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 6. 2024, sp. zn. 25 Cdo 1300/2024, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 6. 2024, sp. zn. 25 Cdo 1437/2024). 10. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§ 243f odst. 3, věta druhá, o. s. ř.). P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný. V Brně dne 17. 2. 2026 Mgr. Petr Kraus předseda senátu