28 Cdo 772/2026-129 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Zdeňka Sajdla a soudců JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., a Mgr. Petra Krause ve věci žalobce: ORLEN Unipetrol a. s., IČ 61672190, se sídlem v Praze 4, Milevská 2095/5, zastoupen Mgr. et Mgr. Alenou Vlachovou, advokátkou se sídlem v Praze 1, Husova 242/9, proti žalovanému: M. K., zastoupen Mgr. Ing. Martinou Tenglerovou, advokátkou se sídlem v Kadani, Mírové nám 79, o zaplacení 822 798 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Mostě pod sp. zn. 13 C 80/2024, o dovolání žalovaného proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 18. prosince 2025, č. j. 14 Co 382/2025-101, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žalovaný je povinen nahradit žalobci k rukám Mgr. et Mgr. Aleny Vlachové, advokátky, náklady dovolacího řízení ve výši 14 605 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení. Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3 o. s. ř.): 1. Krajský soud v Ústí nad Labem (dále jen „odvolací soud“) usnesením ze dne 18. 12. 2025, č. j. 14 Co 382/2025-101, usnesení Okresního soudu v Mostě (dále jen „soud prvního stupně“) ze dne 19. 11. 2025, č. j. 13 C 80/2024-91, potvrdil ve výroku I, jímž bylo zastaveno odvolací řízení pro nezaplacení soudního poplatku (výrok I a/ usnesení odvolacího soudu), a změnil je ve výroku II o náhradě nákladů řízení (výrok I b/ usnesení odvolacího soudu); současně rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok II usnesení odvolacího soudu). 2. Proti výroku I a) usnesení odvolacího soudu podal žalovaný dovolání. Předestřel otázku, zda soudní poplatek z odvolání zaplatil včas, jestliže pokyn k jeho úhradě zadal před uplynutím lhůty stanovené soudem prvního stupně ve výzvě podle § 9 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, avšak platba nebyla provedena z důvodu blokace jeho účtu v exekučním řízení. Měl za to, že odvolací soud uvedenou otázku vyřešil v rozporu s ustálenou judikaturou Ústavního soudu. Odkazoval zejména na nálezy Ústavního soudu ze dne 11. 9. 2001, sp. zn. II. ÚS 738/2000, publikovaný pod č. 134/2001 ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu, ze dne 24. 2. 1997, sp. zn. IV. ÚS 324/96, publikovaný pod č. 20/1997 ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu, ze dne 21. 4. 2020, sp. zn. I. ÚS 2025/19, publikovaný pod č. 71/2020 ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu, a ze dne 4. 6. 1998, sp. zn. III. ÚS 308/97. Prosazoval názor, že lhůtu k zaplacení soudního poplatku stanovenou na základě výzvy soudu dle § 9 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb. je nutno považovat za lhůtu procesní. 3. Žalobce navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání odmítl. 4. Podle § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen – „o. s. ř.“), jímž je třeba poměřovat přípustnost dovolání proti napadenému rozhodnutí odvolacího soudu (jež nepatří do okruhu usnesení vyjmenovaných v § 238a o. s. ř.), „není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení dovolatelem vymezené otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak“. 5. Nejvyšší soud se problematikou okamžiku splnění poplatkové povinnosti ve své rozhodovací praxi opakovaně zabýval. Konstatoval, že poplatková povinnost účastníka řízení v případě úhrady soudního poplatku prostřednictvím bezhotovostního převodu (který může být uskutečněn bankovním převodem nebo prostřednictvím poštovní poukázky) je splněna až dnem připsání platby na účet soudu, kdy je postavena najisto faktická dispozice soudu s poukázanou částkou a je bez jakýchkoli pochybností potvrzeno, že účastník řízení skutečně poplatek v souladu s pokyny soudu zaplatil (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 7. 2019, sen. zn. 29 ICdo 156/2018, uveřejněné pod číslem 30/2020 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, ze dne 8. 11. 2016, sp. zn. 32 Cdo 3616/2016, ze dne 19. 11. 2018, sp. zn. 32 Cdo 3698/2018, ze dne 20. 12. 2018, sen. zn. 29 ICdo 152/2018, ze dne 11. 8. 2020, sp. zn. 24 Cdo 2111/2020, nebo ze dne 23. 2. 2022, sp. zn. 23 Cdo 3671/2021 – proti němuž směřující ústavní stížnost byla odmítnuta usnesením Ústavního soudu ze dne 19. 7. 2022, sp. zn. I. ÚS 1468/22). 6. Ústavní soud přitom v plenárním nálezu ze dne 30. 3. 2021, sp. zn. Pl. ÚS 9/20, publikovaný pod č. 65/2021 ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu, uvedl, že právní úpravu zakotvenou v § 9 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., ve znění zákona č. 296/2017 Sb., považuje ve světle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod za přísnou, ale ústavně konformní. Dovodil, že výchozím (zákonem upřednostňovaným) způsobem úhrady soudního poplatku je platba na bankovní účet zřízený u České národní banky pro příslušný soud (§ 8 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb.). Děje se tak buď bankovním převodem na tento účet, anebo alternativně prostřednictvím poštovní poukázky. Byť v souvislosti s placením soudního poplatku kolkovými známkami Ústavní soud uzavřel, že náhradní lhůta ke splnění poplatkové povinnosti je lhůtou procesněprávní, a nikoli hmotněprávní, a to i po novelizaci zákona o soudních poplatcích provedené zákonem č. 296/2017 Sb. (srov. nálezy Ústavního soudu ze dne 21. 5. 2019, sp. zn. I. ÚS 2535/18, publikovaný pod č. 88/2019 ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu, ze dne 21. 4. 2020, sp. zn. I. ÚS 2025/19 – odkazovaný dovolatelem – či ze dne 2. 6. 2020, sp. zn. IV. ÚS 322/20, publikovaný pod č. 306/2020 ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu), vyslovuje názor, že lhůta k zaplacení soudního poplatku je zachována, byly-li posledního dne této lhůty kolkové známky předány k poštovní přepravě, setrvává jinak konstantně na závěrech, dle nichž v případě bezhotovostního převodu splní účastník svou poplatkovou povinnost až okamžikem, kdy byla platba připsána na účet příslušného soudu (při zaplacení soudního poplatku v hotovosti na pokladně soudu dnem, v němž zde platbu provedl); srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 21. 10. 2020, sp. zn. I. ÚS 2035/20, ze dne 11. 5. 2020, sp. zn. II. ÚS 4093/19, ze dne 16. 6. 2020, sp. zn. III. ÚS 1588/20, ze dne 3. 6. 2019, sp. zn. III. ÚS 1348/19, a ze dne 3. 6. 2021, sp. zn. II. ÚS 1970/20. 7. Pochybení nebo technická chyba při bezhotovostním převodu uskutečňovaném bankou nebo provozovatelem poštovních služeb, v jejichž důsledku nebyla předepsaná částka nejpozději v poslední den lhůty, stanovené soudem ve výzvě k zaplacení soudního poplatku za řízení splatného podáním návrhu na zahájení řízení, odvolání nebo dovolání, připsaná na účet soudu, jde tedy na vrub poplatníka, jemuž nic nebránilo v zaplacení poplatku současně s podáním poplatného úkonu, a který tak nese odpovědnost za nesplnění poplatkové povinnosti v podobě rozhodnutí soudu o zastavení řízení podle ustanovení § 9 odst. 1 nebo 2 zákona č. 549/1991 Sb. (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 11. 2021, sp. zn. 21 Cdo 1958/2021, publikované pod č. 76/2022 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, a ze dne 24. 11. 2022, sp. zn. 24 Cdo 2911/2022, nebo usnesení Ústavního soudu ze dne 30. 6. 2020, sp. zn. II. ÚS 1789/20, ze dne 22. 9. 2020, sp. zn. I. ÚS 2661/20, a ze dne 24. 11. 2020, sp. zn. III. ÚS 632/20). 8. Dovodil-li tedy odvolací soud, že v situaci, kdy soudní poplatek za odvolání žalovaného proti rozsudku soudu prvního stupně ze dne 25. 9. 2025, č. j. 13 C 80/2024-76, splatný dnem podání odvolání (20. 10. 2025), hrazený bezhotovostním převodem, nebyl připsán na účet soudu prvního stupně nejpozději posledním dnem lhůty stanovené ve výzvě dle § 9 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb. (usnesení soudu prvního stupně ze dne 21. 10. 2025, č. j. 13 C 80/2024-81, doručené žalovanému dne 29. 10. 2025, ukládající zaplacení soudního poplatku z odvolání ve lhůtě 15 dnů, obsahující poučení o následcích nezaplacení soudního poplatku), tj. do středy 13. 11. 2025 (soudní poplatek byl zaplacen až 19. 11. 2025), je namístě (bez ohledu na důvody, pro něž poukázaný soudní poplatek nebyl na účet soudu připsán včas – exekuční obstavení účtu) odvolací řízení zastavit (§ 9 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb.), nikterak se výše citované ustálené rozhodovací praxi dovolacího a Ústavního soudu (na níž není důvodu čehokoliv měnit) nezpronevěřil. V posuzovaném případě se přitom žalovaný negativnímu následku zastavení řízení (ač řádně poučen) nebránil ani postupem podle § 9 odst. 4 písm. c) zákona č. 549/1991 Sb., tj. včasným (ve lhůtě podaným) sdělením okolností osvědčujících nebezpečí z prodlení a doložením, že bez své viny nemohl poplatek dosud zaplatit (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 20. 6. 2018, sp. zn. I. ÚS 1335/18, bod 9). Rozhodnutí odvolacího soudu nekoliduje pak ani s judikaturou označenou dovolatelem (nálezy Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 738/2000, IV. ÚS 324/96 a I. ÚS 2025/19), jež řeší otázku placení soudního poplatku kolkovými známkami, a nikoliv bezhotovostním převodem; dovolatelem zmiňovaný nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 308/97 pak otázku úhrady soudního poplatku neřeší vůbec. 9. Podané dovolání tedy – z výše uvedených důvodů – předpoklady přípustnosti ve smyslu § 237 o. s. ř. nenaplňuje. Nejvyšší soud je proto, aniž nařizoval jednání (§ 243a odst. 1 věty první o. s. ř.), jako nepřípustné odmítl (§ 243c odst. 1 věty první o. s. ř). 10. O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243c odst. 3, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř. v situaci, kdy dovolání žalovaného bylo odmítnuto a k nákladům žalobce, který podal v dovolacím řízení vyjádření, patří odměna advokáta ve výši 11 620 Kč [srov. § 6 odst. 1, § 7 bod 6, § 8 odst. 1, a § 11 odst. 1 písm. k/ vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění účinném od 1. 1. 2025], spolu s náhradou hotových výdajů advokáta stanovených paušální částkou 450 Kč na jeden úkon právní služby (§ 13 odst. 4 téže vyhlášky) a náhradou za daň z přidané hodnoty (§ 137 odst. 3 písm. a/ o. s. ř.), dohromady ve výši 14 605 Kč. 11. Shora citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu – vydaná po 1. lednu 2001 – jsou dostupná na webových stránkách Nejvyššího soudu www.nsoud.cz, rozhodnutí Ústavního soudu na internetových stránkách nalus.usoud.cz. Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 4. 6. 2026 Mgr. Zdeněk Sajdl předseda senátu