28 Cdo 786/2026-61 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Petra Krause a soudců JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., a Mgr. Zdeňka Sajdla ve věci oprávněné Apston Capital Ltd., identifikační číslo osoby 004 08 579, se sídlem 4th Floor, Hannover Building, Windmill Lane, Dublin 2, Irsko, zastoupené Mgr. Soňou Bernardovou, advokátkou se sídlem v Brně, Koliště 259/55, proti povinným 1) J. H. a 2) J. H., o žalobě pro zmatečnost a na obnovu řízení, vedené u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 16 C 33/2025, o dovolání povinných proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 20. 11. 2025, č. j. 9 Cmo 214/2025-33, takto: I. Dovolací řízení se zastavuje. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Odůvodnění: 1. Usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 20. 11. 2025, č. j. 9 Cmo 214/2025-33, bylo potvrzeno usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 4. 9. 2025, č. j. 16 C 33/2025-12, jímž soud prvního stupně – pro vady bránící pokračování v řízení (§ 43 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů; dále jen „o. s. ř.“) – odmítl povinnými osobami podané žaloby pro zmatečnost a na obnovu řízení, směřující proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 2. 1. 2025, č. j. 4 Cmo 285/2024-39. 2. Proti usnesení odvolacího soudu podali povinní dovolání. 3. Je-li dovolatelem – jako je tomu i v posuzovaném případě – fyzická osoba, je nezbytné, aby (nemá-li právnické vzdělání) byla zastoupena advokátem (notářem), jímž musí být dovolání i sepsáno [srov. § 241 odst. 1, odst. 2 písm. a) a odst. 4 o. s. ř.]. 4. Při podání dovolání povinní nebyli zákonem stanoveným způsobem zastoupeni. Z obsahu spisu nevyplývá, že by měli právnické vzdělání (takovou okolnost nedokládají, ba ani netvrdí). 5. Jelikož povinné zastoupení dovolatele v dovolacím řízení je podmínkou týkající se účastníka řízení, jejíž nedostatek brání – vyjma usnesení, jímž se dovolací řízení právě pro jeho neodstranění zastavuje – vydání rozhodnutí, kterým se řízení končí (§ 241 o. s. ř.), Nejvyšší soud dovolací řízení podle § 243c odst. 3 věty třetí o. s. ř. zastavil. 6. Na uvedeném nemůže ničeho změnit ani skutečnost, že povinní nebyli v tomto dovolacím řízení vyzváni, aby si zvolili zástupcem advokáta a jeho prostřednictvím podali řádné dovolání. Povinní si vzhledem ke značnému množství jimi podávaných dovolání museli být vědomi podmínky povinného zastoupení, když byli již mnohokrát poučeni o následcích neodstranění takové vady (z vícero rozhodnutí dovolacího soudu srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 6. 2020, sp. zn. 30 Cdo 4136/2019, ze dne 23. 12. 2022, sp. zn. 29 Cdo 3516/2022, ze dne 25. 1. 2023, sp. zn. 24 Cdo 208/2023, či ze dne 13. 9. 2024, sp. zn. 28 Cdo 1763/2024). Procesní postup dovolacího soudu je aprobován i v rozhodovací činnosti Ústavního soudu (srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 8. 8. 2013, sp. zn. II. ÚS 2291/13, ze dne 11. 5. 2022, sp. zn. I. ÚS 1077/22, nebo ze dne 15. 1. 2025, sp. zn. I. ÚS 3506/24). Práva dovolatelů tudíž nebyla ohrožena, jelikož poučení o náležitém zastoupení se jim (dříve) opakovaně dostalo. 7. Dovolatelé nezaplatili ani soudní poplatek z dovolání. Ačkoli si je dovolací soud vědom, že podle ustálené judikatury má před zastavením dovolacího řízení pro nesplnění podmínky povinného zastoupení zásadně přednost zastavení pro nezaplacení soudního poplatku (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 1. 2012, sp. zn. 29 NSČR 6/2012, uveřejněné pod číslem 57/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), v daném případě k zaplacení soudního poplatku dovolatele již nevyzýval, neboť z jejich postoje v tomto i v předcházejících řízeních je zřejmé, že si jsou povinnosti zaplatit soudní poplatek vědomi, platit jej však nehodlají a pouze opakovaně podávají neúspěšné žádosti o osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce a dlouhodobě tak zneužívají svého práva na soudní ochranu (shodně např. i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 12. 2025, sp. zn. 25 Cdo 3239/2025, ze dne 11. 3. 2025, sp. zn. 20 Cdo 503/2025, ze dne 25. 9. 2024, sp. zn. 25 Cdo 2544/2024, či ze dne 8. 8. 2023, sp. zn. 24 Cdo 883/2023; 24 Cdo 884/2023; 24 Cdo 885/2023). 8. Nejvyšší soud nepřehlédl, že dovolatelé spolu s dovoláním vznesli námitku podjatosti soudců, tentokrát soudců senátu Vrchního soudu v Praze, který rozhodoval o jejich odvolání. Protože je z obsahu námitky podjatosti zřejmé, že soudcům vytýkají jejich postup v řízení o projednávané věci, vyhodnotil Nejvyšší soud bez dalšího takovou námitku podjatosti včetně navazujícího návrhu na přikázání věci jinému soudu jednak jako nedůvodnou (srov. § 14 odst. 4 o. s. ř.), a jednak jako obstrukční postup, který s přihlédnutím k ustanovení § 2 o. s. ř. nepožívá právní ochrany (srov. obdobně např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 7. 2008, sp. zn. 29 Nd 201/2008, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 8. 2018, sen. zn. 29 NSČR 104/2017). 9. Nejvyšší soud nepřihlížel ani k opakované žádosti povinných o osvobození od soudních poplatků a o ustanovení zástupce pro dovolací řízení, je-li nepochybné, že záměrem počínání povinných je nikoli sledování ochrany jimi tvrzeného subjektivního práva (§ 1 o. s. ř.), nýbrž vyvolání procesních obtíží na straně soudu. Takový zneužívající procesní postup povinných nemůže ve smyslu § 2 a 6 o. s. ř. požívat právní ochrany (srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 12. 2. 2009, sp. zn. III. ÚS 480/06, či ze dne 27. 10. 2011, sp. zn. III. ÚS 2791/08, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2016, sp. zn. 30 Cdo 1417/2016, ze dne 23. 3. 2026, sp. zn. 21 Cdo 3091/2025, ze dne 14. 5. 2026, sp. zn. 33 Cdo 957/2026, a ze dne 29. 9. 2025, sp. zn. 22 Cdo 2381/2025). Ke zneužívajícímu procesnímu úkonu se proto podle § 41a odst. 3 o. s. ř. nepřihlíží [srov. LAVICKÝ, P. a kol. Občanský soudní řád (§ 1 až 250l). Praktický komentář. Praha: Wolters Kluwer, 2016, s. 9–10, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 6. 2016, sp. zn. 22 Nd 159/2016]. 10. Krom toho povinní předpoklady pro osvobození od soudních poplatků a pro ustanovení zástupce pro dovolací řízení stanovené v § 138 odst. 1 o. s. ř. nesplňují, jde-li v přítomné věci z jejich strany o zřejmě bezúspěšné uplatňování práva (k otázce, kdy jde ve smyslu ustanovení § 138 odst. 1 o. s. ř. o zřejmě bezúspěšné uplatňování práva, srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 2. 2014, sp. zn. 21 Cdo 987/2013, uveřejněné pod č. 67/2014 Sb. rozh. obč.). 11. Dovolací soud rovněž nepřehlédl, že podáním ze dne 30. 3. 2026 – poté, kdy soud prvního stupně předložil spis Nejvyššímu soudu k rozhodnutí o dovolání a dovolatelé byli vyrozuměni o tom, v jakém složení bude Nejvyšší soud o jejich dovolání rozhodovat – vnesli dovolatelé námitku podjatosti i vůči soudcům soudního oddělení 28 Nejvyššího soudu – Mgr. Petru Krausovi, JUDr. Janu Eliášovi, Ph.D., a Mgr. Zdeňku Sajdlovi, již odůvodnili tvrzením, že „bylo a je objektivně a nevyvratitelně prokazatelné, že nejen v této věci byly a jsou vědomě páchány velmi závažné zločiny“. Neuvádějí konkrétní důvody, pro které by měli být dotčení soudci vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci, a i s ohledem na to, že takto nekonkretizované námitky podjatosti podávají v řízení opakovaně, Nejvyšší soud považuje i nyní vznesenou námitku podjatosti za zjevné zneužití tohoto procesního institutu (§ 2 o. s. ř.), a proto k této námitce nepřihlížel (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 5. 2018, sen. zn. 29 NSČR 81/2018, ze dne 30. 8. 2018, sen. zn. 29 NSČR 104/2017, ze dne 6. 9. 2023, sp. zn. 26 Cdo 2145/2023). Z výše uvedených důvodů rozhodl o zastavení dovolacího řízení, aniž předložil věc jinému senátu Nejvyššího soudu k rozhodnutí o námitce podjatosti (k tomu dále srovnej např. i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 6. 2024, sp. zn. 25 Cdo 1300/2024, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 6. 2024, sp. zn. 25 Cdo 1437/2024). 12. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§ 243f odst. 3, věta druhá, o. s. ř.). Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 25. 5. 2026 Mgr. Petr Kraus předseda senátu