28 Cdo 790/2026-508 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Zdeňka Sajdla a soudců JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., a Mgr. Petra Krause ve věci oprávněného: J. H., proti povinné: Česká republika – Ministerstvo spravedlnosti, IČO 00025429, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 424/16, pro 62 500 Kč s příslušenstvím, o žalobě pro zmatečnost, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 72 Co 150/2022, o dovolání oprávněného proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 9. 1. 2026, č. j. 5 Co 127/2025-495, takto: I. Dovolací řízení se zastavuje. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3 o. s. ř.): 1. Vrchní soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) usnesením ze dne 9. 1. 2026, č. j. 5 Co 127/2025-495, potvrdil usnesení Městského soudu v Praze (dále jen „soud prvního stupně“) ze dne 4. 11. 2025, č. j. 72 Co 150/2022-489, jímž soud prvního stupně zastavil dovolací řízení pro nezaplacení soudního poplatku z dovolání podle § 9 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, a rozhodl o náhradě nákladů prvostupňového řízení (výrok I usnesení odvolacího soudu); současně rozhodl o nákladech odvolacího řízení (výrok II usnesení odvolacího soudu). 2. Proti usnesení odvolacího soudu podal oprávněný (nezastoupený advokátem) včasné dovolání, v němž požádal o ustanovení zástupce pro dovolací řízení; v dovolacím řízení žádal též o osvobození od soudního poplatku za dovolání. 3. Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2022 (viz čl. II a XII zákona č. 286/2021 Sb.), dále jen „o. s. ř.“. 4. Podle § 4 odst. 1 písm. c) zákona č. 549/1991 Sb. vzniká podáním dovolání dovolateli povinnost zaplatit soudní poplatek za dovolání, jenž je splatný vznikem poplatkové povinnosti (§ 7 odst. 1 téhož zákona). 5. Podle § 9 zákona č. 549/1991 Sb. nebyl-li poplatek za řízení splatný podáním návrhu na zahájení řízení, odvolání, dovolání nebo kasační stížnosti zaplacen, soud vyzve poplatníka k jeho zaplacení ve lhůtě, kterou mu určí v délce alespoň 15 dnů; výjimečně může soud určit lhůtu kratší. Po marném uplynutí této lhůty soud řízení zastaví. K zaplacení poplatku po marném uplynutí lhůty se nepřihlíží (odstavec první). Zjistí-li odvolací soud poté, co mu byla věc předložena k rozhodnutí o odvolání, že nebyl zaplacen poplatek splatný podáním odvolání, vyzve poplatníka k jeho zaplacení ve lhůtě, kterou mu určí v délce alespoň 15 dnů; výjimečně může odvolací soud určit lhůtu kratší. Po marném uplynutí této lhůty odvolací soud řízení zastaví. K zaplacení poplatku po marném uplynutí lhůty se nepřihlíží. Obdobně se postupuje při řízení před dovolacím soudem (odstavec druhý). Soud poplatníka ve výzvě poučí o tom, že řízení zastaví, jestliže poplatek nebude ve stanovené lhůtě zaplacen (odstavec třetí). 6. Podáním dovolání vznikla oprávněnému (dovolateli) povinnost zaplatit soudní poplatek za dovolání [§ 4 odst. 1 písm. c) zákona č. 549/1991 Sb.] a tímto okamžikem byl soudní poplatek též splatný (§ 7 odst. 1 věta první téhož zákona). Podle obsahu spisu však oprávněný soudní poplatek za dovolání neuhradil. 7. Z obsahu spisu dále vyplývá (a dovolacímu soudu je z jeho úřední činnosti známo), že oprávněný po zahájení řízení podává mimořádné množství vesměs neodůvodněných či zjevně bezúspěšných procesních podání, jakož i opravných prostředků (řádných i mimořádných), včetně opravných prostředků nepřípustných, a opakovaně podává žádosti o osvobození od soudních poplatků a o ustanovení zástupce, jež jsou soudy zamítány (v projednávané věci byl usnesením soudu prvního stupně ze dne 2. 12. 2024, č. j. 72 Co 150/2022-465, ve spojení s usnesením odvolacího soudu ze dne 1. 7. 2025, č. j. 5 Co 13/2025-497, zamítnut návrh oprávněného na osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce pro posuzované řízení o zmatečnostní žalobě), přičemž takový způsob uplatňování procesních práv lze jednoznačně označit za obstrukční (srov. například usnesení Ústavního soudu ze dne 12. 2. 2009, sp. zn. III. ÚS 480/06, a ze dne 27. 10. 2011, sp. zn. III. ÚS 2791/08, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2016, sp. zn. 30 Cdo 1417/2016, nebo – konkrétně ve vztahu k osobě oprávněného – srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 2. 2026, sp. zn. 23 Cdo 174/2026, ze dne 10. 10. 2025, sp. zn. 25 Cdo 2609/2025, ze dne 31. 7. 2024, sp. zn. 33 Cdo 1972/2024, ze dne 27. 2. 2024, sp. zn. 26 Cdo 448/2024, ze dne 18. 12. 2024, sp. zn. 30 Cdo 3232/2024, ze dne 27. 9. 2018, sen. zn. 29 NSČR 158/2016, ze dne 20. 3. 2018, sp. zn. 25 Cdo 5774/2017, a ze dne 30. 1. 2018, sp. zn. 30 Cdo 4269/2017). 8. Vzhledem ke shora uvedenému má Nejvyšší soud za to, že záměrem shora popsaného počínání oprávněného je nikoliv sledování ochrany jím tvrzeného subjektivního práva (§ 1 o. s. ř.), nýbrž vyvolání bezdůvodných průtahů (procesních obtíží) v soudním řízení. Takový zneužívající procesní postup žalobce nemůže ve smyslu § 2 a § 6 o. s. ř. požívat právní ochrany. Zneužití procesního práva totiž může mít jak podobu snahy získat výhodu nepředvídanou procesním právem, tak i podobu maření řádného postupu v řízení (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2025, sp. zn. 23 Cdo 1383/2025, a ze dne 25. 9. 2024, sp. zn. 23 Cdo 2295/2024). 9. Nejvyšší soud tudíž oprávněného k zaplacení soudního poplatku za nyní projednávané dovolání již nevyzýval, neboť z jeho postoje v tomto i v dalších řízeních je patrné, že si je povinnosti zaplatit soudní poplatek vědom, avšak soudní poplatek zaplatit nehodlá a opakovaně podává neúspěšné žádosti o osvobození od soudních poplatků a o ustanovení zástupce, čímž zneužívá svá procesní práva (obdobně postupoval Nejvyšší soud ve věci oprávněného již ve výše citovaném usnesení ze dne 17. 2. 2026, sp. zn. 23 Cdo 174/2026; srov. též například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 2. 2023, sp. zn. 24 Cdo 171/2023, ze dne 29. 1. 2025, sp. zn. 23 Cdo 3536/2024, a ze dne 25. 7. 2025, sp. zn. 23 Cdo 1382/2025). Nejvyšší soud současně podotýká, že skutečnost, že splnění povinnosti zaplatit soudní poplatek za dovolání je nezbytné pro pokračování v dovolacím řízení, musí být oprávněnému nutně známa z předchozích řízení před dovolacím soudem, neboť poučení o povinnosti zaplatit soudní poplatek a o následcích jejího nesplnění se oprávněnému již opakovaně dostalo, a to i v nyní posuzované věci. Za této situace se setrvání na požadavku na výzvu k zaplacení soudního poplatku za dovolání v projednávané věci jeví neefektivním a formalistickým (srov. obdobně usnesení Ústavního soudu ze dne 8. 8. 2013, sp. zn. II. ÚS 2291/13, ze dne 11. 5. 2022, sp. zn. I. ÚS 1077/22, ze dne 13. 12. 2023, sp. zn. II. ÚS 2908/23, ze dne 12. 12. 2023, sp. zn. II. ÚS 2999/23, a ze dne 16. 10. 2024, sp. zn. II. ÚS 2708/24). 10. K žádosti oprávněného o osvobození od soudních poplatků a o ustanovení zástupce pro dovolací řízení pak Nejvyšší soud nepřihlížel, neboť má vzhledem ke shora uvedenému za nepochybné, že tímto procesním úkonem oprávněný nesleduje ochranu jím tvrzeného subjektivního práva, nýbrž vyvolání procesních obtíží na straně soudu. Zneužívající procesní postup oprávněného přitom ve smyslu § 2 a § 6 o. s. ř. nepožívá právní ochrany, a k takovému zneužívajícímu procesnímu úkonu se proto podle § 41a odst. 3 o. s. ř. ani nepřihlíží [srov. LAVICKÝ, P. a kol. Občanský soudní řád (§ 1 až 250l). Praktický komentář. Praha: Wolters Kluwer, 2016, s. 9–10, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 1. 2025, sp. zn. 23 Cdo 3566/2024, a ze dne 15. 6. 2016, sp. zn. 22 Nd 159/2016]. 11. Z výše uvedených důvodů Nejvyšší soud dovolací řízení podle § 9 odst. 2 zákona č. 549/1991 Sb. zastavil. 12. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.). 13. Shora citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu – vydaná po 1. lednu 2001 – jsou dostupná na webových stránkách Nejvyššího soudu www.nsoud.cz, rozhodnutí Ústavního soudu na www.usoud.cz. Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 9. 6. 2026 Mgr. Zdeněk Sajdl předseda senátu