29 Cdo 3005/2025-216 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře a soudců JUDr. Petra Gemmela a JUDr. Heleny Myškové v právní věci žalobce J. J., zastoupeného Mgr. Jakubem Beránkem, advokátem, se sídlem v České Lípě, Děčínská 361/7, PSČ 470 01, proti žalovanému České republice - Finančnímu úřadu pro Liberecký kraj, Územnímu pracovišti v České Lípě, se sídlem v České Lípě, Pátova 2892, PSČ 470 43, identifikační číslo osoby 72080043, o „náhradu ztráty konkursní podstaty“, vedené u Okresního soudu v České Lípě pod sp. zn. 38 C 111/2021, o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci ze dne 14. listopadu 2024, č. j. 29 Co 296/2024-156, takto: Dovolání se odmítá. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Usnesením ze dne 14. února 2024, č. j. 38 C 111/2021-132, Okresní soud v České Lípě: [1] Odmítl žalobu, kterou se žalobce (dlužník J. J.) domáhal vůči žalovanému (České republice – Finančnímu úřadu pro Liberecký kraj) toho, aby jeho insolvenčnímu správci KOPPA, v. o. s., bylo uloženo: 1) vrátit do majetkové podstaty označené částky (přiznání zálohy na odměnu insolvenčního správce z výtěžku zpeněžení, jakož i vyúčtování nákladů spojených se zpeněžením a správou zajištěného majetku a vyúčtování odměny insolvenčního správce) v celkové výši 580.192,90 Kč, a 2) vymoci do majetkové podstaty pohledávku ve výši 3.501.765,12 Kč (I. výrok). [2] Rozhodl o nákladech řízení (II. výrok). 2. Okresní soud – vycházeje z § 43 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“) – uzavřel, že žalobce přes opakované výzvy neodstranil vady svých podání, takže stále není zřejmé, zda za žalovaného označuje insolvenčního správce, finanční úřad, nebo jiný subjekt, z jakého důvodu se uvedené částky domáhá a jaká je konkrétní výše jednotlivých položek (pohledávek). 3. Výrok o nákladech řízení odůvodnil odkazem na § 146 odst. 3 o. s. ř. 4. K odvolání žalobce Krajský soud v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci usnesením ze dne 14. listopadu 2024, č. j. 29 Co 296/2024-156, potvrdil usnesení okresního soudu v I. výroku a ve II. výroku je změnil tak, že o nákladech řízení se nerozhoduje. 5. Odvolací soud – vycházeje z § 42 odst. 4, § 79 odst. 1, § 43 a § 219 o. s. ř. – přitakal závěru okresního soudu, že žalobce ani v doplnění žaloby (podání z 24. září 2023, č. l. 114-131). neodstranil vady žaloby bránící jejímu projednání, dodávaje, že tak neučinil ani v odvolání (podání ze 17. března 2024, č. l. 134-153). 6. Změnu výroku o nákladech řízení odůvodnil odvolací soud tím, že usnesení okresního soudu není usnesením, jímž se řízení končí (část žalobou uplatněných požadavků nebyla předmětem odmítnutí). II. Dovolání a vyjádření k němu 7. Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce (posléze zastoupen ustanoveným advokátem) dovolání (podání z 21. října 2025, č. l. 210-213), jehož přípustnost vymezuje ve smyslu § 237 o. s. ř. argumentem, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení právní otázky, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, „případně má být tato otázka posouzena jinak“. 8. Dovolatel namítá, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (dovolací důvod dle § 241a odst. 1 o. s. ř.), a požaduje, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů a věc vrátil okresnímu soudu k dalšímu řízení. 9. V mezích uplatněného dovolacího důvodu dovolatel namítá, že postup odvolacího soudu nebyl v souladu s ustálenými procesními postupy, takže došlo k porušení jeho základních práv dle článku 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina“). Odvolací soud (totiž) nesprávně vyložil § 43 odst. 2 a § 79 odst. 1 o. s. ř. (měl-li žalobu za neprojednatelnou). K tomu poukazuje i na závěry usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. prosince 2006, sp. zn. 32 Odo 6/2005 [usnesení je (stejně jako další rozhodnutí Nejvyššího soudu zmíněná níže) dostupné i na webových stránkách Nejvyššího soudu]. 10. Dovolatel se k výzvě soudu snažil o odstranění vad žaloby a soud měl zvážit, zda mu neustanovit zástupce k odstranění vad žaloby. Soudům dovolatel také vytýká, že nenařídily jednání ve věci, ač o to žádal. III. Přípustnost dovolání 11. Pro dovolací řízení je rozhodný občanský soudní řád v aktuálním znění. 12. Nejvyšší soud se nejprve zabýval přípustností podaného dovolání, maje na zřeteli, že v dané věci může být přípustné jen podle § 237 o. s. ř. 13. Dovolání výslovně směřuje „do všech výroků napadeného usnesení“ (článek I. dovolání), tedy i proti té jeho části, kterou odvolací soud změnil výrok o nákladech řízení tak, že o nákladech řízení se nerozhoduje. V tomto rozsahu Nejvyšší soud dovolání bez dalšího odmítl podle § 243c odst. 1 o. s. ř., jelikož přípustnost dovolání proti výroku o nákladech řízení vylučuje § 238 odst. 1 písm. h/ o. s. ř. 14. V rozsahu, v němž dovolání směřuje proti té části výroku napadeného usnesení, kterou odvolací soud potvrdil usnesení okresního soudu ve výroku o odmítnutí žaloby Nejvyšší soud dovolání, pro něž potud neplatí žádné z omezení přípustnosti vypočtených v § 238 o. s. ř., odmítl podle § 243c odst. 1 a 2 o. s. ř. 15. Učinil tak proto, že napadené rozhodnutí je potud (oproti mínění dovolatele) souladné s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu k náležitostem žaloby. Konkrétně jde o tyto závěry: 16. Rozhodujícími skutečnostmi se ve smyslu § 79 odst. 1 věty druhé o. s. ř. rozumí údaje, které jsou zcela nutné k tomu, aby bylo jasné, o čem a na jakém podkladě má soud rozhodnout. Neuvede-li žalobce v žalobě všechna potřebná tvrzení, významná podle hmotného práva, nejde o vadu žaloby, která by bránila pokračování v řízení (§ 43 odst. 2 o. s. ř.), jestliže v ní vylíčil alespoň takové rozhodující skutečnosti, kterými byl vymezen předmět řízení po skutkové stránce (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. května 2003, sp. zn. 29 Odo 186/2002, uveřejněné pod číslem 1/2004 Sb. rozh. obč., nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. března 2009, sp. zn. 22 Cdo 4272/2007, uveřejněný pod číslem 25/2010 Sb. rozh. obč.). 17. Z žaloby musí též být patrno, čeho se žalobce domáhá. Údaj o tom, čeho se žalobce domáhá (žalobní petit), musí být v žalobě vyjádřen způsobem, který nevzbuzuje pochybnosti o tom, jak mají být vymezena práva a jim odpovídající povinnosti účastníků. Je tomu tak zejména proto, že soud v občanském soudním řízení, které je ovládáno dispoziční zásadou, je vázán žalobou a nemůže tedy přiznat jiná práva a uložit jiné povinnosti než jsou navrhovány, musí žalobní petit svým rozhodnutím zcela vyčerpat a nesmí jej překročit (k výjimkám z tohoto pravidla srov. ustanovení § 153 odst. 2 o. s. ř.) [rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. července 2019, sen. zn. 29 ICdo 108/2017, uveřejněný pod číslem 31/2020 Sb. rozh. obč. (dále jen „R 31/2020“), odstavec 63 odůvodnění]. 18. Ustanovení § 79 odst. 1 o. s. ř. vymezuje obsahové a nikoli formální náležitosti žaloby. Tyto náležitosti je třeba v žalobě uvést takovým způsobem, aby z jejího obsahu jednoznačně vyplývaly, popřípadě aby je bylo možné bez jakýchkoliv pochybností z textu žaloby dovodit. Nezáleží však na tom, v jakém pořadí nebo uspořádání jsou v žalobě uvedeny (R 31/2020, odstavec 64 odůvodnění). 19. Žalobní petit je nesprávný, jestliže vymezení práv a jim odpovídajících povinností v něm obsažené je nepřesné, neurčité nebo nesrozumitelné. Žalobní petit musí vycházet z vylíčených rozhodných skutečností; v případě, že nevychází z těchto skutečností, ale z jiných v žalobě neuvedených okolností a kdy proto nelze dovodit, na základě čeho má soud o žalobním petitu rozhodnout, je žalobní petit rovněž nesprávný, i když je sám o sobě přesný, určitý a srozumitelný (R 31/2020, odstavec 67 odůvodnění). 20. V poměrech dané věci není postup soudů rozporný ani s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu k výkladu § 30 o. s. ř. představovanou např. usnesením ze dne 10. listopadu 2015, sp. zn. 21 Cdo 1819/2015, nebo usnesením ze dne 24. listopadu 2015, sp. zn. 21 Cdo 4529/2015, uveřejněným pod číslem 109/2016 Sb. rozh. obč. 21. Zbývá dodat, že postup soudů (jež konaly v souladu s výše označenou ustálenou judikaturou) neshledává Nejvyšší soud rozporným ani s ústavním pořádkem České republiky (konkrétně pak s dovolatelem označeným článkem 36 odst. 1 Listiny). 22. Logikou věci je též dáno, že o „neprojednatelné“ žalobě soud „nejedná“ (nenařizuje o ní jednání a po marném pokusu o odstranění jejích vad ji odmítne). Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 28. května 2026 JUDr. Zdeněk Krčmář předseda senátu