29 Cdo 874/2026-198 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudců JUDr. Jiřího Zavázala a Mgr. Hynka Zoubka v právní věci žalobce FINDIGO consulting s. r. o., se sídlem v Praze 10, Bulharská 996/20, PSČ 101 00, identifikační číslo osoby 21 15 71 46, zastoupeného Mgr. Janem Lehovcem, advokátem se sídlem v Praze, Velehradská 88/1, PSČ 130 00, proti žalovaným 1) B. Č., zastoupenému JUDr. Radimem Chalupou Ph.D., advokátem, se sídlem v Drnovicích 169, PSČ 679 76, a 2) P. Č., zastoupené Mgr. Milanem Edelmannem, advokátem, se sídlem v Praze, Petržílkova 2707/38, PSČ 158 00, o námitkách proti směnečnému platebnímu rozkazu, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 53 Cm 3/2023, o dovolání prvního žalovaného proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 12. června 2024, č. j. 53 Cm 3/2023-141, a usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 11. listopadu 2025, č. j. 5 Cmo 74/2025-187, takto: I. Řízení o „dovolání“ proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 12. června 2024, č. j. 53 Cm 3/2023-141, se zastavuje. II. Dovolání proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 11. listopadu 2025, č. j. 5 Cmo 74/2025-187, se odmítá. Odůvodnění: Městský soud v Praze směnečným platebním rozkazem ze dne 12. června 2023, č. j. 53 Cm 3/2023-37, uložil žalovaným [1) B. Č. a 2) P. Č.], aby společně a nerozdílně zaplatili (původnímu) žalobci (Raiffeisenbank a. s. ‒ dále jen „banka R“) částku 10 miliónů Kč s 6% úrokem od 6. října 2022 do zaplacení, odměnu ve výši 33.333,33 Kč a na náhradě nákladů řízení částku 501.667,- Kč. Rozhodl tak o povinnosti žalovaných zaplatit směnku vystavenou dne 25. září 2017 v Praze společností Jindřichohradecké místní dráhy, a. s. (dále jen „výstavce“) na řad společnosti Equa bank a. s. (dále jen „banka E“) na částku 31.950.000,- Kč splatnou 5. října 2022 u banky E, avalovanou žalovanými (dále jen „směnka“). Proti směnečnému platebnímu rozkazu podali žalovaní včasné námitky. První žalovaný v námitkách ze dne 7. července 2023, doručených soudu prvního stupně 10. července 2023 (č. l. 43 až 45), namítl, že: 1) Banka R neuplatnila řádně své pohledávky vůči výstavci v insolvenčním řízení vedeném na jeho majetek u Krajského soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. KSCB 27 INS 14499/2022, ačkoli jeho majetek postačoval k uspokojení pohledávky ze směnky v plném rozsahu; dopustil se tak hrubé nedbalosti při uplatňování svých práv v insolvenčním řízení. 2) Na podpis směnky si nevzpomíná; podepsal-li směnku, učinil tak v tísni a za nápadně nevýhodných podmínek. 3) Směnka nebyla vyplněna v souladu s dohodou o způsobu vyplnění blankosměnky reg. č. XY. 4) Ve stavu, v němž je předložena, nevyhovuje směnka co do osoby směnečného věřitele (banky E), neobsahuje indosament (popřípadě je indosována „vadně“ a ke dni její splatnosti směnky se banka E v místě domicilu nenacházela. 5) Banka R by mohla dostat legitimně zaplacenu pohledávku ze směnky dvakrát (v insolvenčním řízení výstavce a v projednávané věci), což hodnotí jako zlý úmysl a zneužití směnečných institutů. Současně je banka R ve střetu zájmů, když v insolvenčním řízení výstavce vyslovila souhlas s řešením jeho úpadku reorganizací a poté „aktivovala blankosměnku vůči směnečnému dlužníku“ (a směnečným rukojmím); v poměrech dané věci nijak neodůvodnila, proč požaduje „z opatrností“ pouze 10 miliónů Kč, když v insolvenčním řízení výstavce uplatnila „celou částku“. Podáním ze dne 18. července 2023 (č. l. 51-53), doručeným soudu prvního stupně téhož dne, první žalovaný „doplnil, upřesnil a dotvrdil“ námitky proti směnečnému platebnímu rozkazu. Podáním ze dne 6. května 2024 (č. l. 131) oznámil (v záhlaví označený) zástupce prvního žalovaného soudu prvního stupně, že převzal jeho právní zastoupení; současně požádal o odročení nařízeného jednání. Podáními ze dne 27. května 2024 (č. l. 135 až 138), doručenými soudu prvního stupně téhož dne, první žalovaný „podrobně skutkově vymezil“ námitky proti směnečnému platebnímu rozkazu co do vyplnění směnky v rozporu s vyplňovacím oprávněním, (ne)pravosti svého podpisu na směnce, podpisu směnky v tísni a nezákonnosti a nemravnosti uplatnění směnečného nároku vůči němu. Současně požádal o prominutí zmeškání lhůty „k podrobnému skutkovému vymezení námitek“, když takové vymezení nemohl (vzhledem ke zdravotnímu stavu) učinit ve včasných námitkách; byl tak vyloučen z úkonu, který mu přísluší. Až v průběhu třetího týdne měsíce května 2024 (24. května 2024) mu zdravotní stav umožnil dohledat podklady pro podrobné skutkové vymezení (námitkové) obrany. Městský soud v Praze usnesením ze dne 12. června 2024, č. j. 53 Cm 3/2023-141, zamítl návrh žalovaného na prominutí zmeškání lhůty. Odkazuje na § 58 odst. 1 a § 175 odst. 1 a 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), uzavřel, že předmětem námitkového řízení mohou být toliko námitky vznesené v zákonné patnáctidenní lhůtě. Za stavu, kdy žalovaný podal proti směnečnému platebnímu rozkazu včasné námitky, bude na soudu, aby vyhodnotil, zda tvrzení prvního žalovaného obsažená v následných podáních jsou přípustnými upřesněními již podaných (včasných) námitek, nebo nepřípustnými (pozdě podanými) novými námitkami, k nimž nebude přihlížet. Proti tomuto usnesení podal první žalovaný odvolání. Po podání odvolání (a před předložením spisu Vrchnímu soudu v Praze k rozhodnutí o něm) soud prvního stupně k návrhu banky R usnesením ze dne 9. července 2024, č. j. 53 Cm 3/2023-159, které nabylo právní moci dne 29. srpna 2024, připustil, aby do řízení na její místo vstoupila jako žalobce společnost FINDIGO consulting s. r. o. Vrchní soud v Praze k odvolání prvního žalovaného usnesením ze dne 11. listopadu 2025, č. j. 5 Cmo 74/2025-187, potvrdil usnesení soudu prvního stupně ve znění, že se návrh prvního žalovaného ze dne 27. května 2024 na prominutí zmeškání lhůty k podrobnému skutkovému omezení námitek proti směnečnému platebnímu rozkazu ze dne 12. června 2023, č. j. 53 Cm 3/2023-37, zamítá. Odvolací soud – vycházeje z obsahu spisu a cituje § 58 odst. 1 o. s. ř. – zdůraznil, že institut prominutí zmeškání lhůty se vztahuje na zmeškání zákonné lhůty k podání námitek jako procesního úkonu. Samotné odůvodnění námitek nelze považovat za samostatný procesní úkon; z povahy věci tak je vyloučeno prominout zmeškání lhůty k odůvodnění již podaných námitek proti směnečnému platebnímu rozkazu. Jinak řečeno, včas podané námitky proti směnečnému platebnímu rozkazu nelze doplnit o chybějící odůvodnění za využití institutu prominutí zmeškání lhůty. Proti usnesením soudu prvního stupně a odvolacího soudu podal první žalovaný dovolání, které má za přípustné k řešení právní otázky (podle jeho názoru) v rozhodovací praxi Nejvyššího soudu nezodpovězené, týkající se (ne)možnosti prominout zmeškání lhůty ke „kompletnímu“ odůvodnění (již včas podaných) námitek proti směnečnému platebnímu rozkazu, které první žalovaný nemohl (vzhledem k svému zdravotnímu stavu) realizovat v námitkové lhůtě. Dovolatel snáší argumenty, pro které shledává nesprávným právní posouzení věci soudy obou stupňů, a požaduje, aby Nejvyšší soud tato rozhodnutí zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. V části, ve které dovolání směřuje proti usnesení soudu prvního stupně, Nejvyšší soud řízení o „dovolání“ zastavil podle § 104 odst. 1 věty první o. s. ř., jelikož dovolání proti rozhodnutí soudu prvního stupně podat nelze (není dána funkční příslušnost soudu k projednání takového dovolání). Srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. září 2003, sp. zn. 29 Odo 265/2003, uveřejněné pod číslem 47/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek. Dovolání proti usnesení odvolacího soudu, které mohlo být přípustné jen podle § 237 o. s. ř., Nejvyšší soud odmítl jako nepřípustné podle § 243c odst. 1 a 2 o. s. ř. Učinil tak proto, že v době po vydání dovoláním napadených rozhodnutí Nejvyšší soud v usnesení ze dne 28. ledna 2026, sp. zn. 29 Cdo 52/2025, formuloval a odůvodnil závěr, podle něhož podal-li žalovaný proti směnečnému platebnímu rozkazu včasné námitky, a po uplynutí lhůty k podání námitek uplatnil nové námitky, které nebyly (pouze) přípustným doplněním včasných námitek, nemůže soud postupem podle § 58 odst. 1 o. s. ř. prominout zmeškání lhůty k podání těchto námitek; při rozhodování o tom, zda ponechá směnečný platební rozkaz v platnosti, k novým námitkám nepřihlíží. Prominutí zmeškání lhůty nepřichází v úvahu ani ve vztahu k těm námitkám, který jsou (pouze) přípustným doplněním již dříve (včas a řádně) uplatněných námitek; k takovým námitkám soud přihlíží bez ohledu na to, že byly podány po uplynutí lhůty podle § 175 o. s. ř. Přitom dovoláním zpochybněné právní posouzení věci odvolacím soudem závěrům obsaženým ve shora zmíněném rozhodnutí Nejvyššího soudu plně odpovídá. Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 29. 4. 2026 JUDr. Petr Gemmel předseda senátu