MSPH 79 INS 13602/2024 218 ICm 2036/2025 29 ICdo 20/2026-50 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Milana Poláška a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a JUDr. Tomáše Zadražila v právní věci žalobce high speed steel s. r. o., se sídlem v Praze 4, Antala Staška 1859/34, PSČ 140 00, identifikační číslo osoby 04587952, zastoupeného Mgr. Markem Vojáčkem, advokátem, se sídlem v Praze 1, Na Florenci 2116/15, PSČ 110 00, proti žalovanému TP Insolvence, v. o. s., se sídlem v Praze 10, Černokostelecká 281/7, PSČ 100 00, identifikační číslo osoby 03296636, jako insolvenčnímu správci dlužníka MSC MetPro a. s., zastoupenému JUDr. Markem Pumem, advokátem, se sídlem v Praze 10, Černokostelecká 281/7, PSČ 100 00, o určení pravosti a výše pohledávky, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 218 ICm 2036/2025, jako incidenční spor v insolvenční věci dlužníka MSC MetPro a. s., se sídlem v Praze 4, Antala Staška 1859/34, PSČ 140 00, identifikační číslo osoby 24124231, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. MSPH 79 INS 13602/2024, o dovolání žalobce proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 23. září 2025, č. j. 218 ICm 2036/2025, 104 VSPH 762/2025-26 (MSPH 79 INS 13602/2024), takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 6 070 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení, k rukám jeho zástupce. Odůvodnění: 1. Usnesením ze dne 30. července 2025, č. j. 218 ICm 2036/2025-10, Městský soud v Praze (dále jen „insolvenční soud“) odmítl žalobu ze dne 13. června 2025, kterou se žalobce (high speed steel s. r. o.) domáhal proti žalovanému (TP Insolvence, v. o. s., jako insolvenčnímu správci dlužníka MSC MetPro a. s.) určení, že jeho nevykonatelné pohledávky v celkové výši 17 512 624,14 Kč, přihlášené do insolvenčního řízení vedeného na majetek dlužníka pod č. P2, jsou po právu co do pravosti a výše (bod I. výroku), a rozhodl o nákladech řízení (bod II. výroku). 2. K odvolání žalobce odvolací soud v záhlaví označeným usnesením potvrdil usnesení insolvenčního soudu (první výrok) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (druhý výrok). 3. Soudy obou stupňů vyšly zejména z toho, že: [1] Insolvenční soud usnesením ze dne 4. prosince 2024, č. j. MSPH 79 INS 13602/2024-A-36, mimo jiné zjistil úpadek dlužníka (bod I. výroku), insolvenčním správcem ustanovil žalovaného (bod II. výroku) a nařídil přezkumné jednání na 4. března 2025 (bod V. výroku). [2] Žalobce přihlásil do insolvenčního řízení vedeného na majetek dlužníka dne 23. srpna 2024 přihláškou pohledávky P2 celkem 13 dílčích pohledávek v celkové výši 17 512 624,14 Kč jako nezajištěných a nevykonatelných (s výjimkou dílčí pohledávky P2/13), a to z titulu nájemní smlouvy ze dne 2. listopadu 2021, představující dlužné nájemné s příslušenstvím, bezdůvodné obohacení za užívání předmětu nájmu po skončení nájmu s příslušenstvím, smluvní pokuty, pachtovné dle pachtovní smlouvy ze dne 2. listopadu 2021 a náhrady nákladů řízení. [3] Dne 3. března 2025 bylo v insolvenčním rejstříku zveřejněno vyrozumění z téhož dne, že přezkumné jednání původně nařízené na den 4. března 2025 je z důvodů nemoci soudce odročeno na neurčito (B-19). Usnesením ze dne 10. března 2025 (B-32) insolvenční soud nařídil přezkumné jednání na den 8. dubna 2025, a dne 3. dubna 2025 bylo v insolvenčním rejstříku zveřejněno vyrozumění o odročení přezkumného jednání na 13. května 2025 (B-38). [4] Na přezkumném jednání konaném dne 13. května 2025 popřel žalovaný a dlužník přihlášené pohledávky žalobce s odůvodněním, že žalobce jakožto věřitel nedoložil vznik ani existenci svých pohledávek. Žalobce se přezkumného jednání nezúčastnil. Vyrozumění o popření nevykonatelných pohledávek bylo do datové schránky právního zástupce žalobce doručeno dne 15. května 2025, čímž byl žalobce informován o důvodech popěrných úkonů s tím, že jako den konání přezkumného jednání byl ve vyrozumění uveden 4. březen 2025 (dále jen „vyrozumění“). [5] Žalobou ze dne 13. června 2025, téhož dne doručenou insolvenčnímu soudu, se žalobce domáhal určení, že jeho pohledávky přihlášené přihláškou P2 v celkové výši 17 512 624,14 Kč jsou pohledávkami přihlášenými po právu co do pravosti a do výše. 4. Odvolací soud – s odkazem na § 160 odst. 1 a odst. 4, § 197 odst. 2, § 198 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona), § 13 vyhlášky č. 311/2007 Sb., o jednacím řádu pro insolvenční řízení a kterou se provádějí některá ustanovení insolvenčního zákona (dále jen „vyhláška“), a na označenou judikaturu Nejvyššího soudu – shodně s insolvenčním soudem uzavřel, že žaloba byla podána opožděně. Žalobci bylo poskytnuto řádné a zákonným požadavkům odpovídající poučení o jeho procesních právech, a to prostřednictvím vyrozumění, které obsahovalo všechny podstatné náležitosti. Skutečnost, že ve vyrozumění byl uveden nesprávný údaj o datu přezkumného jednání, nepovažoval odvolací soud za relevantní okolnost, která by mohla mít vliv na běh lhůty nebo na posouzení včasnosti žaloby, neboť žalobce (navíc zastoupen advokátem) měl možnost a povinnost si správné údaje ověřit v insolvenčním rejstříku, kde byly dostupné. Námitku žalobce o (případném) nedostatečném či matoucím poučení proto odvolací soud neshledal důvodnou. 5. Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce dovolání, a to výslovně v celém jeho rozsahu. Přípustnost dovolání vymezuje ve smyslu § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), argumentem, že napadené usnesení závisí na vyřešení právních otázek, které v rozhodování dovolacího soudu nebyly dosud vyřešeny, a z části na vyřešení otázky, která má být na základě specifických okolností případu posouzena jinak. Odvolacímu soudu vytýká nesprávné právní posouzení věci (dovolací důvod dle § 241a odst. 1 o. s. ř.) a požaduje, aby Nejvyšší soud napadené usnesení odvolacího soudu zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení. 6. Dovolatel předkládá Nejvyššímu soudu k zodpovězení tyto otázky: [1] Může být chybně uvedené datum přezkumného jednání ve vyrozumění věřitele o popření nevykonatelné pohledávky vadou mající vliv na počátek běhu lhůty pro podání žaloby dle § 198 insolvenčního zákona? [2] Může mít opožděné zveřejnění protokolu z přezkumného jednání v insolvenčním rejstříku vliv na počátek běhu lhůty pro podání žaloby dle § 198 insolvenčního zákona? [3] Může vyrozumění věřitele o popření nevykonatelné pohledávky, jehož poučení obsahuje chybný údaj o datu přezkumného jednání, v kombinaci s pozdním zveřejněním protokolu z přezkumného jednání a s uvedením nadbytečných a irelevantních informací v poučení, ovlivnit počátek lhůty pro podání žaloby podle § 198 insolvenčního zákona? 7. V rámci první otázky dovolatel namítá, že chybně uvedené datum konání přezkumného jednání ve vyrozumění představuje zásadní vadu, která věřitele uvádí v omyl ohledně počátku běhu lhůty k podání incidenční žaloby. Takové vyrozumění podle něho nemůže založit běh lhůty dle § 198 insolvenčního zákona, protože není pravdivé a vytváří právní nejistotu. Dovolatel zdůrazňuje, že nesprávné datum je závažnější než jeho absence, neboť vyvolává mylnou jistotu, na niž se věřitel oprávněně spoléhá, a tím jej zkracuje na procesních právech. 8. K druhé otázce dovolatel uvádí, že v důsledku vad vyrozumění, zejména chybného data přezkumného jednání a opožděného zveřejnění protokolu v insolvenčním rejstříku, se ocitl v právní nejistotě ohledně počátku běhu lhůty k podání incidenční žaloby. Má za to, že mu lhůta k podání žaloby vůbec nezačala běžet, neboť nebyl řádně a pravdivě informován. Za této situace by neměly nastat přísné důsledky marného uplynutí lhůty, jelikož mu bylo znemožněno efektivně uplatnit a hájit svá procesní práva. Nesouhlasí s tím, že odvolací soud v této souvislosti aplikoval závěry usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. prosince 2023, sen. zn. 29 ICdo 88/2023, uveřejněného pod číslem 102/2024 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „R 102/2024“), neboť tam uvedené závěry řeší jinou procesní situaci, ve které na rozdíl od projednávaného případu nedošlo k dalším zásadním pochybením v informování věřitele o výsledku přezkumného jednání. 9. V rámci třetí otázky dovolatel namítá, že vyrozumění o popření pohledávky bylo natolik nepřehledné, obsahovalo nadbytečné a pro jeho situaci irelevantní informace a zároveň i nejasné a matoucí poučení o běhu lhůty, že mu neumožnilo se v něm řádně zorientovat. V kombinaci s chybně uvedeným datem přezkumného jednání a opožděným zveřejněním protokolu tak vznikla zásadní právní nejistota, kdy žalobce nemohl objektivně určit, od kdy a jak má svá práva uplatnit. 10. Žalovaný má rozhodnutí odvolacího soudu za správné a navrhuje dovolání odmítnout jako nepřípustné, případně zamítnout pro nedůvodnost. 11. Pro dovolací řízení je rozhodný občanský soudní řád v aktuálním znění. 12. Nejvyšší soud se nejprve zabýval přípustností dovolání. 13. V rozsahu, v němž dovolání směřuje proti té části prvního výroku napadeného rozhodnutí, kterou odvolací soud potvrdil usnesení insolvenčního soudu ve výroku o nákladech řízení, a v rozsahu druhého výroku rozhodnutí odvolacího soudu o nákladech odvolacího řízení vylučuje přípustnost dovolání § 238 odst. 1 písm. h/ o. s. ř. 14. Nejvyšší soud proto dovolání v dotčeném rozsahu odmítl podle § 243c odst. 1 o. s. ř. jako objektivně nepřípustné. 15. Ve zbylé části (co do potvrzujícího prvního výroku rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé) může být dovolání přípustné jen podle § 237 o. s. ř. I v této části pak Nejvyšší soud dovolání odmítl podle § 243c odst. 1 a 2 o. s. ř. jako nepřípustné. 16. Učinil tak proto, že mu dovolatel (oproti svému mínění) nepředkládá k řešení žádnou otázku hmotného nebo procesního práva, jež by zakládala přípustnost dovolání ve smyslu § 237 o. s. ř. Dovoláním zpochybněné právní posouzení věci, na němž napadené rozhodnutí spočívá, je oproti mínění dovolatele v souladu s judikaturou, na kterou Nejvyšší soud dále odkazuje, a na jejíchž závěrech dovolací soud nemá důvod cokoli měnit ani na základě argumentace obsažené v dovolání. 17. Podle ustálené judikatury Nejvyššího soudu nemá na běh lhůty k podání žaloby o určení pravosti a výše nevykonatelné pohledávky popřené insolvenčním správcem žádný vliv okamžik zveřejnění protokolu o přezkumném jednání, při kterém byla pohledávka popřena, v insolvenčním rejstříku; to platí bez zřetele k tomu, zda jde o třicetidenní lhůtu počítanou od přezkumného jednání, jehož se věřitel účastnil, nebo o patnáctidenní lhůtu počítanou od doručení vyrozumění podle § 197 odst. 2 insolvenčního zákona věřiteli popřené pohledávky (§ 198 odst. 1 insolvenčního zákona). K tomu srov. R 102/2024. 18. K námitce dovolatele, že vyrozumění obsahovalo chybné datum konání přezkumného jednání, Nejvyšší soud uvádí, že správnost a úplnost vyrozumění dle § 197 odst. 2 insolvenčního zákona musí být posuzována z hlediska jeho účelu, jímž je poskytnout věřiteli informaci o dalším postupu a umožnit mu efektivní ochranu jeho práv. Vždy je zapotřebí přihlédnout ke smyslu a účelu konkrétní poučovací povinnosti a ke konkrétním okolnostem dané věci, tedy k tomu, zda poskytnuté poučení – byť beze zbytku nevyhovuje vymezeným kritériím – přesto umožní účastníku řízení realizovat potřebná procesní práva nebo povinnosti. Jinak řečeno, to, zda insolvenční soud nebo insolvenční správce splní svou poučovací povinnost dle § 197 odst. 2 insolvenčního zákona, závisí na posouzení, zda případné nedostatky při plnění poučovací povinnosti nebyly na újmu procesních práv přihlášeného věřitele jako adresáta poučení. Ještě jinak řečeno, jestliže účastník řízení mohl na základě poskytnutého poučení odpovídajícím způsobem uplatnit svá procesní práva, popřípadě vykonat své procesní povinnosti, není z hlediska zachování práva na spravedlivý proces podstatné, že případně šlo o poučení, které není zcela bez vad. K tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. prosince 2021, sen. zn. 29 NSČR 64/2020, uveřejněné pod číslem 83/2022 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „R 83/2022“). 19. Pro poměry projednávané věci z výše uvedeného plyne, že oproti mínění dovolatele nelze jen na základě skutečnosti, že žalovaný jakožto insolvenční správce ve vyrozumění podle § 197 odst. 2 insolvenčního zákona uvedl datum původně nařízeného přezkumného jednání (4. března 2025), dovozovat, že by takové vyrozumění nesplňovalo náležitosti požadované ustanovením § 13 vyhlášky. Rozhodující totiž je, zda uvedená nesprávnost byla způsobilá vyvolat u dovolatele objektivní nejistotu ohledně počátku běhu lhůty k podání žaloby. 20. V projednávané věci bylo vyrozumění dovolateli řádně doručeno a obsahovalo poučení o právu podat žalobu, o délce lhůty i o následcích jejího zmeškání. Zároveň byl v insolvenčním rejstříku dne 14. května 2025 zveřejněn protokol o přezkumném jednání konaném dne 13. května 2025. Za těchto okolností nelze uzavřít, že by dovolatel byl uveden v takovou právní nejistotu, která by mu objektivně bránila v uplatnění jeho práva. Nesprávnost údaje obsaženého ve vyrozumění nebyla způsobilá vyvolat stav, kdy by nebylo možné při zachování přiměřené procesní obezřetnosti zjistit skutečný den přezkumného jednání, a tedy ani správně určit počátek běhu lhůty. To platí tím spíše za situace, kdy byl dovolatel zastoupen advokátem a kdy nesprávnost v označení dne konání přezkumného jednání spočívala v uvedení dřívějšího než skutečného data konání. Povinnost účastníků aktivně sledovat insolvenční rejstřík a čerpat z něj informace přitom vylučuje, aby se mohli bez dalšího spoléhat pouze na obsah jednotlivého vyrozumění. 21. K námitce dovolatele týkající se opožděného zveřejnění protokolu Nejvyšší soud uvádí, že zveřejnění dne následujícího po konání přezkumného jednání nepředstavuje právně relevantní skutečnost pro běh lhůty podle § 198 odst. 1 insolvenčního zákona, neboť (jak již bylo uvedeno výše), tato lhůta se odvíjí výlučně od data přezkumného jednání. K tomu srov. opět R 102/2024. 22. Pokud jde o tvrzenou nepřehlednost poučení, Nejvyšší soud připomíná, že poučení obsažené ve vyrozumění může zahrnovat i obecnější formulace reflektující různé procesní situace a nemusí být zcela individualizováno konkrétnímu případu. Podstatné je, zda obsahuje základní informace nezbytné k uplatnění práva, tj. zejména proti komu má být žaloba podána, v jaké lhůtě a jaké jsou následky jejího nepodání. V posuzovaném případě tyto náležitosti splněny byly. Skutečnost, že poučení obsahovalo i další, pro daný případ méně významné informace, nečiní toto poučení nesrozumitelným či zavádějícím; v tomto smyslu lze odkázat i na judikaturu dovolacího soudu k požadavkům na procesní poučení. K tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. ledna 2011, sp. zn. 29 Cdo 3582/2010, uveřejněné pod číslem 97/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, k jehož závěrům se Nejvyšší soud následně přihlásil např. v usnesení ze dne 30. dubna 2013, sen. zn. 29 NSČR 80/2012. 23. Ani kumulace namítaných nedostatků nevede podle Nejvyššího soudu k závěru, že by dovolateli bylo znemožněno jeho právo uplatnit. Účelem procesního poučení není garantovat absolutní bezchybnost informací, nýbrž zajistit reálnou možnost procesní obrany. K tomu srov. opět R 83/2022 a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. listopadu 2023, sen. zn. 29 NSČR 89/2021, uveřejněné pod číslem 80/2024 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek. 24. Závěr odvolacího soudu, podle něhož žalobce podal žalobu o určení pravosti a výše popřené pohledávky po uplynutí zákonem stanovené lhůty, tudíž odpovídá ustálené judikatuře Nejvyššího soudu. 25. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o § 243c odst. 3 větu první, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání žalobce bylo odmítnuto, čímž žalovanému vzniklo právo na náhradu účelně vynaložených nákladů. Ty v dané věci sestávají z mimosmluvní odměny za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání ze dne 21. ledna 2026), která podle § 7 bodu 5., § 9 odst. 4 písm. b/ a § 11 odst. 1 písm. k/ vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění účinném v době, kdy byl právní úkon započat, činí 5 620 Kč, a dále z paušální náhrady hotových výdajů ve výši 450 Kč dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu. Celkem činí náhrada nákladů dovolacího řízení přiznaná žalovanému částku 6 070 Kč. Poučení: Toto rozhodnutí se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; účastníkům incidenčního sporu se však doručuje zvláštním způsobem. Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. Nesplní-li povinný to, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat exekuce (výkonu rozhodnutí). V Brně dne 29. 5. 2026 Mgr. Milan Polášek předseda senátu